Konichi Wa
Ano Vyčeprávající, více jak týdenní práce je u konce. S čistým svědomím můžu říct, že Rekonstrukce dopadla úspěšně a rekonstruktérka (jakožto já), ke smůle některým, přežila!
Jsem z toho absolutně vyčerpaná, k rekonstrukci mi hrálo spoustu hudby, inspirativní. Od Ozzyho Osbourna přes Metaliku až po Karla Gotta, který je veeelice inspirativní a proto hraje dneska! Dost mě totiž štvali rozcestníky.
Dobře lidi, teď si dáme minutu ticha za zemřelé články. *zadržuje smích a sníma pomyslný klobouk*
Nový dizajn nepřinesu, pokud ho za mně nikdo neudělá já ho dělat nehodlám. Tenhle je mi tak celkově sympatický, navozuje mi příjemný pocit. Takže si ho užívejte.
A teď. Teď Končím a zítra na počest, na počest příjde povídka. Ještě nevím jaká, ale mám plán. Měla by to být jednorázovka. (Ritsuška/Soubi popřípadě Yayoi/Kio uvidíme, nechám se překvapit.)
Pro tentokrát se kochejte nově nabýtou nevinností blogu.
A jen tak mimochodem, pokud chcete chválit Hiroko a její šikovnost Chvalteee!!
A ještě poděkování. Jmenovitě hlavně Niniel za psychickou a povídkovou podporu, opravdu moc děkuju. Elo, Kirušce a Dahak ze stejného důvodu. Moc Vám holky děkuju. A ještě strašně moc bych chtěla poděkovat Ayumu, za podporu a sama přeju štěstí s blogem.
A dál chci poděkovat všem, kteří si a mě vzpomněli a popřáli štěstí a trpělivost. I Vám moc děkuji. Shou-chan, Sajuri, Near-kun, Botan-chan, Charlotte, Sasuke Nara.
Fakt vám lidi moc Děkuji. Jste strašně hodní..
Vaše Hiroko
