Samuraj je středověký japonský bojovník, známý především svoji oddaností.
Samurajové byli bojovníky, sloužícími císaři, nebo prostě svému pánu. V boji využívali vždy veškerých protivníkových slabin a útočili na citlivá a hlavně zbrojí nekrytá místa na těle (krk, podpaží, zákolení, případně i žaludek).
Samurajové byli cvičeni vždy od velice útlého věku. Už v deseti letech byli posíláni na místa plná strachu, který museli mladí učedníci překonat. Takovými místy mohly být například hřbitovy, márnice, husté lesy či opuštěné zříceniny budov.
Pro samuraje byla vždy nejdůležitější čest. Například v boji bylo pro samuraje nejhorší nezemřít, ale padnout do zajetí. Takový samuraj vždy radši požádal věznitele, aby si mohl vzít život a provést tradiční seppuku (známější je neslušné označení harakiri).
Samurajové byli také velmi "urážliví." Velmi mnoho úkonů chápali jako urážku. Pokud např. kolemjdoucí samuraj omylem zavadil o jiného samuraje pochvou meče, je to chápáno jako urážka. Ale samuraj, který chtěl urážku oplatit (vždy soubojem), nikdy neprobodl soupeře zezadu. Vždy minimálně poklepal mečem o zem, aby upozornil soupeře na svůj útok. Pokud jej ovšem urazil někdo nadřízený, samuraj většinou spáchal výše zmíněnou seppuku.
Z bojového umění samurajů dodnes přetrvalo mnoho škol těchto umění, např. kendžutsu či jeho sportovní varianta kendó, neboli česky cesta meče, džudžutsu - džudó.
Původ slova Samuraj
Chceme-li zjistit původ tohoto slova, musíme se vydat do období velkých společenských změn v japonské společnosti, které proběhly v průběhu
19. století -
restaurace císařství. Po roce
1869 byli příslušníci buke (třídy válečníků -
mononofu nebo
wasarau) označeni jako "dřívější příslušníci
armády". Ve světě se však vžil sinojaponský termín pro vazala - samurahi nebo-li samuraj.
Jiná teorie říká, že původ slova souvisí s označováním vůdců ozbrojených klanů ze Severu. V
upravené formě (
gošozamura) byli označování též bojovníci aristokratických klanů připojených k císařskému dvoru v
období Muromači. Poté došlo k fonetickému zkrácení (
samuraj) a
významovému rozšíření na celou třídu válečníků (od nejnižších po ty, kteří měli právo jezdit na koni) s možností nosit daišó (krátký a dlouhý meč).
Význam slova samuraj lze vyložit jako "ten, jenž slouží".
Samurajové ovládali také
čanoju (čajový obřad), uspořádání květin
ikebana, skládání básní.
Filmový hold složil samurajům japonský režisér
Akira Kurosawa, a to především jeho nejslavnějším filmem
Sedm samurajů.Tento film posloužil později jako předloha pro americký snímek "Sedm statečných".
Samurajské oblečení
Pochopitelně základním oděvním prvkem samurajského každodenního šatníku bylo
kimono. Těžší kimona se nosila v zimě, v létě se používala slabší (např. z jemného
hedvábí). Den, kdy se zimní kimona měnila za letní, byl tradičně první den čtvrtého měsíce (pro nás pravděpodobně první týden v květnu). Samurajské kimono bylo většinou vyrobeno z hedvábí, materiálu, který byl považován za nadřazenější bavlně či konopí, nejen kvůli vzhledu a jemnosti, ale také kvůli relativně nižší teplotě v horkém Japonském létu. Přirozeně kvalita kimona velmi záležela na postavení a příjmech samuraje. Nepoužívali se výrazně zářivé barvy či exotické motivy, jež byli známkou neskromnosti a ješitnosti. Samurajské manželky nosily vrstvy kimona a barvy podle postavení a/nebo moci svého manžela. Samurajské děti byli okázale oblékané a usedlejší styl oblékání byl známkou, že se dítě blíží k věku, kdy bude považováno za dospělé. Starší samurajové tíhli spíše k odstínům šedé nebo hnědé, jako symbol jejich důstojného věku. Někteří samurajové také nosili ponožky zvané tabi, které měly bílou barvu a byli uzpůsobeny ročnímu období, ve kterém byly nošeny. Obuv se skládala ze sandálů (waraji) a dřeváků (geta). Dřeváky byly spojovány s nižšími společenskými vrstvami (např. geishy či herci kabuki byli často zobrazováni s dřeváky), ale i přesto je samurajové čas od času používali též. Používali se také boty z medvědí kůže, především s brněním, ale od 16. století byli považovány za archaické.
Samurajské meče byly připevněny k pásu (obi), který byl omotaný kolem pasu a vpředu přivázán. V domě samuraj mohl odložit dlouhý meč, ale vždy si při sobě ponechal alespoň nějakou formu zbroje, i kdyby jen malou dýku.
Vlasy byli důležitou částí samurajova vzhledu. Tradiční účes (skoro tisíc let) byl uzel. Téměř každý, s výjimkou buddhistických kněží, nosil uzel. Je možné, že tato móda pocházela z Číny, kde se uzly nosili ve starověku. Stylů uzlů je velké množství. Před obdobím Edo, byly velmi populární i kníry a bradky, které ale právě v období Edo padly v nemilost, a od té doby jsou u Japonců zřídkakdy k vidění.
