Chodit do školy je fajn..^^

Rodinka naproti naší autobusové zastávce si pořídila štěně. Černý torpédo. Netuším, jak se jmenuje, mám pocit, že Brit (sestřička si to taky myslí), ale nevsázela bych se..(Stačí, že slyší na písknutí a moje pomatené "pesáčku, ťuťu"..).

Každý ránko tam hačá a čeká, až na něj houknu a trošku ho přes (nehorázně hloupej) plot pomazlím. Divím se, že mám ještě všechny prsty.

Trošku kouše..(ale to můj pitomeček starej taky..), ale je to roztomiloučký. Sice jsem pak ulepaná a nemám se kde umít (ještěže s sebou mám vždycky aspoň kapesník..xD), ale do školy odjíždím mnohem míň nabručená. Tak nějak víc spokojenější.

^Podzim

Což mi připomíná raní výletčení. Chtěla jsem vzít svoji příšeru na procházku, ale hrozně mě překvapila ta tma! No, takže do polí to bude maličko problém, ale my to zvládnem..:D Však ono se nám na zpátky rozední. Na to se moc těším. Sice nemůžem daleko, aby nám nefrnknul autobus, ale aspoň kousíček se projdem. Mě to probere a Bertidlo nebude celej den bručet.

Ta tma je děsná!..:D Já tak nechci. Zimu mám ráda, těším se na stavění sněhuláka a na tu voňavou předvánoční atmošku a trápení se s cukrovím..^^ A lítání po zmrzlím sněhu na poli se psem (je to jedinej můj průvodce a stejnej nadšenec, ale on je nadšený pro stejné věci, jako já..xD)! Ale nechci, zase chodit do školy za tmy ze školy za tmy! To nemám ani trošku ráda, je to deprimující.

Ještě bude krásně!...:-)

Hiroko von Rabersdorf

Svírá se mi srdce..

Původně jsem chtěla zamachrovat, jak bych odmaturovala z matematiky, ale asi si to nechám..mm, na příště. Potřebuju si totiž někde zakňučet..:-)

Už je to nějakou dobu, co jsem o týhle slečně mluvila a je to tu zase.

Tak nějak se nebavíme, po plodným dvouletým přátelství to zmizelo. Ona neprojevila nic moc snahu a já byla unavená. Takže se už ani nepozdravíme..(ale měla jsem dobrou vůli a snahu)! Co ji vidím dělá se mi špatně, chce se mi utýct, zalýzt do pelechu nebo to vyběhat se psem..(jenomže to tak dobře nejde, jak jsem zjistila..) Mám chuť stoupnout si ke zdi a omlátit si čelo.

Jasně, že za všechno můžu já. Vždycky za to můžu já, odnepaměti. (Tohle je myšleno naprosto vážně.) Nikdo se mnou nevydržel. Asi jsem fakt hrozná. Hm.

Ne, že by se mi teď ulevilo, to bych se v tom musela víc ponimrat (a to nechci, aby si o mě, kdyby se k tomu náhodou dostala nemyslela kdesi cosi..), ale je to trošku lepší. :-) Třeba mi už teď půjde komentovat..^^

Asi se za chvilku sbalím do toho klubíčka a profňukám se dnem. O víkendu má pršet.

Hiroko von Rabersdorf

Státní maturity první část..

Jako první byl didaktický test z češtiny, bylo tam pár novinek (naše paní učitelka taky neměla tušení, nedivím se, že jsme to nevěděli..). Vybrala jsem si vyšší možnost, myslím, že to nebylo tolik těžké a vzhledem k tomu, že jsem jela ze zásob, myslím, že to bylo dost jednoduchý..(co jsem slyšela, tak nižší je tak stupidní, že si dovolí do možností, kdy se vyhledává chyba napsat "výkend"..)

Na tenhle test bylo 90minut, během hodinky, možná 75minut jsme všichni končili a už jen kotrolovali, zbytek do devadesáti minut byl tak úmornej, že to ani nejde popsat. Myslím, že jsem tak chvilku i spala. A ne, že bych v tom byla sama.

Následovala písemná práce (slohovka) z ČJ, zase devadesát minut + 25 minut výběr jednoho z 10 témat, během těch 25minut jsme jen tupě civěli do papíru/zdi/z okna (obloha byla tak krásně modrá!), směli jsme si udělat tak maximálně pár poznámek.

Co se samotné slohové práce týče, bylo to zase během hodinky hotové a zbylých 30minut spacích. Nevědala jsem už, jak si mám sednout. Bylo to hrozné!

Nakonec nás čekala slohovkaz angličtiny, které má dvě části a je to víc veselejší a ještě mnohem víc ubíjející, tentokrát to byla nejdelší čtvrt hodina.

Bylo to tak divně unavující. Nic se mi nechce, neměla jsem ani sílu na to, vzít vodítko a vytáhnout čoklítose ven. Vlastně jsem byla ráda, když jsem sebou plácla k televizi a na chvilku zaspala, ikdyž mi to moc nepomohlo. Chtěla jsem se kouknout na film, ale u toho se musí aspoň trošku přemýšlet a to už bych asi nezvládla.

Zítra nás čeká matematika (to jsem doteď nepochopila, proč to musíme mít všichni??) a didaktický test z angličtiny. Mezitím je hrozně dlouhá pauza, další věc, kterou jsem nepochopila a příjde mi ohromě zbytečná.

Chňo, chtěla jsem si číst, ale ani na to nemám sílu, vlastně se divím, že jsem vůbec dokázala tohle napsat, ale asi jsem si potřebovala postěžovat.

Hm, co ž mi připomíná, že si myslím, že zadání má pár nedostatků.. Ale to už ať si vyříděj lidi, co s tím pracují.

Pac a pusu..

Hiroko von Rabersdorf

A právě proto!..

Na Ukrajině v městě Lvov, zaútočil lev (a druhej se přidal) v cirkusu.

Vlastně se nedivím, kdyby mě takhle někdo provokoval, taky mu skočím po krku a to ani nemusím být lev.:D Konec srandiček.

Chci tím říct, jak krásně je tu vidět, ta absurdita. Člověk, co má možná metr osmdesát a devadesát kilo se snaží vycvičict a přinutit dělat něco kočku (už to samo o sobě cosi vypovídá), která má těch kilo o hromadu víc a když skočí na zadní, tak taky není zrovna malá..Možná je to odvaha, ale když pak taková kočička nemá na předvádění náladu, může to dopadnout dost škaredě.

Tenhle pán měl dost štěstí, na dobré kolegy. A taky, že se mu "nevzbouřili" všichni ti lvi, to už by se jeho stav nenazýval "stabilizovaným"..

Nu, což přežil. Snad si z toho vezme aspoň nějaký ponaučení.

Také mě udivila reakce lidí (nojo, davový psychózy..), prostě utíkají ven. Nejsem si tím úplně jistá, ale jak se tak znám, zlstala bych sedět a natáčet.  Čert ví..:-)

Oh, to video, počítám s tím, že někteří už měli tu čest ve včerejších zprávách, já se k nim dostanu tak třikrát do týdne.. ale to nevadí, novinky.cz mě pravidelně zachraňují...:-)

Hiroko von Rabersdorf

Popracovní odměna..

..aneb procházka s příšerou..:-)

Rozhodla jsem se, že mám s touhle příšelou málo kvalitních fotek a tak, že se na kopci vyfotíme.

První zádrhel nastavl ve chvíli, kdy mi došlo, že, světe div se, nemám foťák. Ale tak, můj nezničitelný, superostrý mobilní fotoaparát zazářil a přeci jen něco máme, i když ne tak jak jsem si to představovala.

Ono horší bylo "vyfotit ho"..cítila jsem se jako paparazzi a moje hvězda byla opravdu mrštná, ale zadařilo si i v tomto směru.. ("Bertíčku, na! Na!".. Na to slyší..)

---

Původně jsem ho chtěla pěkně "pomučit"s náhubkem, který nenávidí, ale byl tak zdatnej (Psisoň samozřejmě..:D), že než jsem ho stihla zapnout měl ho dole. Jako, já je s ním piplat nebudu, prostě jsme šli bez něj, na kopci ani na polňačce na někoho jen těžko narazíme.

Naše běžná procházka vypadá asi takhle..

Ňufka (Bert): *sípe*

Hiro: "Vole netahej furt, kurňa! Jsi takový tele, blbče! (to je z lásky)" *vlaje za ním*

Dneska to překvapivě tak strašný nebylo, dokonce jsem si mohla zavázat tkaničky! Asi už ho to tak nebaví.. (nebo už je prostě starej a nemůže..) I když pravda vodítko bylo napnutý skoro pořád.. (Ne on netáhá, on má jen krátký vodítko.. kdyby mělo asi tak 12 metrů bylo by to OKej)..

(To se mi příšera, zrovna zastavil, jinak to byl skoro nadlidskej úkon. Vždycky jsem tam měla prst, dokonce i tady je to "zamlžený", ale to je schválně, to je jasný..:D)

Dneska se mi předvedl "honem na myš", vykousal a vyhrabal zhruba patnáct centimetrů hlubokou díru. Dřepěli jsme tam spolu (já jsem dřepěla, on šílel) asi tak deset minut a dalších pět minut jsem ho táhla pryč..(je silnější, vždycky se vrátil, ale pak začal ztrácet..xD) Nesmím zapomenout, že je tam teď díra, abych do ní příště nějak šikovně nestrčila nohu. Taky tam máme otisk celý jeho tlamy, ona ta hlína byla taková tvárná, a on do ní kousal, jak vzteklej..:D

Natrhala jsem si šípky, že si udělám čajíček..(šípkovej já můžu..:-)), ale vzhledem k tomu, že jsem nenašla sítko a "čajítko" je mi v tomto případě na prd, se příparava čaje odročuje na zítra..

Mám jednu (dvě možná tři..xD) krásný fotky. Všechny je sem plácnu. Pravda, na všech má "pšíšera" vyplazený jazyk (pokud ho tedy zrovna nemám zezadu, ale vsadím boty, že i tehdy ho měl vyplazený..:D), ale on je krásný i tak. Hrozně moc ráda ho ochmatlávám. Líbí se mi, jak pěkně umí držet tělo.. Chtěla bych vědět, co byl v minulém životě..:-)

Tohle byla spíš taková "nehoda" než fotka, ale moc pěkně vyšla. Hlavně mě fascinuje, že vydržel takhle stát. Asi zrovna někdo někoho předjížděl. Jinak tenhle "kopec" je kousek od silnice "hlavního tahu" na Hrabišín..xD Ty jabloně kolem roděj jabka do slivovice. Nevím, kdo to odváží, ale vždycky mě to udivovalo, jak někdo může posbírat jabka od silnice a udělat si z toho slivovici. :D Vzádu je vidět škola. Je to takový ten nejdelší šedej flek..:D

První ze dvou "na,na!" fotek..xD tady je aspoň trošku vidět, jak má bílou bradu, staroch. Jeho netopýří ouška.. Pak po mě skočil, jaktože si z něj dělám srandu! Dyť nic nemáš..:D (Ale pěkně se posadil, to dělá dycky..:D Je to jeden ze tří povelů který naprosto skvěle ovládá, zato nikdy nepochápal "lehni"..)

Z téhle mám úplně největší radost! Vypadá tam tak "mladě".. Trošku se mi rozmazal, pač sebou šil.. U něj "vrtět ocáskem" (pahýlkem, spíš) znamená vrtět celým tělem, popřípadě aspoň celým zadkem.

Jsem tak příjemě unavená. Je mi hrozně bezva, asi ta celodenní dřina stála za to.. Trošku jsem zahradničila..(a to mě baví! kaktusy, můj malej "Pan Ořech", smrčky, co jsem vypiplala a furt se s nima piplám, pivoňky, co letos krásně kvetly, mamčiny "roštíkovatý keříky"..)..troška dřiny se dřevem. Všechno mě tak pěkně bolí.. Moc príma den to dneska byl.

Hiroko von Rabersdorf