O tom, jací lidi jsou..

..netolerantní, bez respektu, bez úcty, sprostí.

... hrozně moc nemám tyhle zprávy ráda, zabil se ten a ten, proto a proto.. vždycky u nich brečím, vždycky z nich mám noční můry. Jsme naštvaná a lidem, co za to můžou přeju takové věci! JSem zlá? Ale kdo z nás je horší?

Nedokážu si představit, že bych vlezla někomu do soukromí až takto! Je to hnus, je to nefér, je to sprostý..vyvěšovat něco takového na internet.

Tak nějak doufám, že ti lidi, co ho k sebevraždě "defakto" přinutili teď litují a trpí. Já nevěřím na nebe nebo peklo, ale jejich karma je teď pěkně... Hodně černá.

Jak jsme se (ne)shodli..

.. Jsme maturanti a krom tho, že se musíme učit, máme i spoustu mnohem důležitějších úkolů. Tak třeba barvičky!

Před čtrnácti dny se hlasovalo a barvách šerp a stužek. Ručička se ustálila na tyrkysově modré, co se šerp týče a na různých odstínech modři + černé u stužek. Pohoda. Všichni jsme byli spokojení.

V pondělí se zase strhla hádka. Naši kluci se s modrou nedokážou smířit a navíc modrou maj všichni! Takže teď budeme mít tu nejkřiklavější růžovou, jakou jsme si mohli vybrat..(víte jak jsou ty zvýrazňovací fixy? Jo, přesně takhle růžové..xD)..

Teď už to jde mimo mě. Nemám chuť se dohadovat, říkám si relaxuj, relaxuj! Tak nějak jsem doufala, že se nebudeme chovat, jako když nám bylo patnáct a nedokázali jsme se shodnout na rozlučkových tričkách. Lidi jsou furt stejný, a když to nejsou oni, podle kterých se jede, jsou uražení.

Huf, a to ještě nemaj nic vymyšlenýho na Stužkovák, my se asi pozabíjíme.:D No, oni, já si sednu do kouteč

ka a zbaštím svačinu.

Což mě přivádí k otázce stužkováku. Je to ples, kam MUSÍM, jsem z toho vyděšená. Stačilo mi to minulý rok..(ale to to byla zábava, protože jsme dělali osvětlovače a ve dvanáct si mě maminka odvezla domů..)..navíc nemám ráda, když na sobě musím mít šaty nebo sukni. *proto má do divala specie

lní kalhoty..* A aby toho nebylo málo mám hrůzu, jen si představím své přiopilé spolužáky. Nevím, jak mám na takovou situaci reagovat. Oblbnutá jsem byla jednou a dodnes se za to stydím, pít víno z flašky, to je ostuda!

Letošní rok bude nervydrásající. Už začínám meditovat..nějak mi to nepomáhá, asi to dělám špatně.

Hiroko von Rabersdorf

Talčítko líbí se mi, se mi ale vůbec nelíbí..

Facebook je všude! (A je naprd, pokud tedy zrovna nejde o komunikaci se Shinnyou, v tomto případě zvedám palec a mačkám "líbí se mi"..:-D)

Ale to jsem vůbec nechtěla. Jdu si postěžovat, zavzpomínat, zakňučet...:-)

Tak zaprvé, stěžování. Při sobotním pečení jsem si spálila svetr. Byla jsem na sebe tak naštvaná, kurňa! Ten svetr nosila moje maminka před třiceti lety, teď ho nosím já a mám z něj pořád takovou tu zvláštní štěněčí radost. Přiznám se radši bych spálila sebe než ten svetr.Možná to zní pitomě, ale já ho mám vážně ráda. (Píct kuře je životu nebezpečné. Spadl mi rošt a kuře mělo tendenci vyskočit do trouby, v pekáči se mu asi nelíbilo. Ale doteď nechápu, jak ten rošt mohl hupsnout dolů. Vždyť jsem s ním nic nedělala. Záhada. :D)

^Burák-san

Kňučení, haha! Rodičové se vrátili o den dříve. Přivezli spoustu sladkostí, spoustu fotek, byli

odpočatí. A přivezli mi plyšového Buráka! Já jsem hrozně chtěla aspoň polštářek s Burákem, ale sehnat tady (alespoň v našem okolí) něco s Burákem je nadlidský úkon. Všichni chtěj Bleska McQeena, pořádnýho závoďáka, nikdo nechce rezavý odtahovací auto (i přesto, že je mnohem vtipnější..:D) Každopádně teď už ho vlastním a nikomu ho nedááám!..:D

A vzpomínky. S mamkou občas zasedneme k Youtube a koukáme po starejch scénkách, třeba s Černochem, nebo s Lábusem. Nedávno se mi povedla takový pěkný objev.

Jako malý dítka jsem sledovali nějaký pořad pro dětičky, jehož úvodní znělka je prostě nezapomenutelná. (Tohle přesně takhle dělala náš soused, z kterého je teď pěkný sígr, co dělá, že mě nevidí. To, že nejsem v jeho zorném poli, ho neomlouvá! Můj bratránek mě aspoň pozdraví a v jeho zorném poli nejsem už tuplem..xD)

Každopádně, ta úvodní znělka je zde..a já se jdu nachystat, neboť my, pilní gympláci jdeme pěkně zítra do školičky, žádná ulejvárna nebude..:D

Pac a pusu..

Hiroko von Rabersdorf

Pán Verlyb

..pořídila jsem ho za směšných deset kaček (ale mám z toho radost), ten obchůdek v Kaufu mě dělá šťastnou, občas se tam dají najít vážně poklady.

^{Pán Verlyb}

S tímhle filmem nás seznámila naše Radana, angličtinářka (překvapivě), děcka to asi moc

nebavilo, ale mě to tak nějak nadchlo, naneštěstí jsme film nedokoukali a já si pak už nevzpomněla. Ale

jakmile jsem viděla ten obal, už jsem se ho nepustila. :D

Je to dost dojemný příhěh mladičké Pai (vyzařuje tak úžasný kouzlo, že ji nejde nemít rád..), děvčátka, který je "navíc". Holku nikdo nepotřebuje, pánem verlyb, vůdcem kmene, může být jedině chlap (ke všemu, aby toho nebylo málo, prvorozenej). Jeji bráška umřel společně s matkou a vzhledem k tomu, že taťka má svýho otce plný zuby, zůstane Pai na krku dědovi a babičce.
Pai je nehorázně silná holka, děj vlastně celkem jede, i když to tak chvilkama možná nevypadá.

Přiznám se probrečela jsem začátek, probrečela jsem konec. Děda mě nehorázně štval, kdybych mohla tak sním zatřesu. :-)
Je to úžasný film, kterej ukazuje život dál na severu, kde se ještě dbá na tradice. *fascinace*

Jinak bližší info samozřejmě poskytne CSFD, jako vždycky..:-)

Hiroko von Rabersdorf

Letošní černá je růžová!..:D:D

Tak Franta řekl "zánět, ležet, čajíčky, kapičky, pohodička, klídeček"..sice se tvářil, že neví... se mnou má vždycky děsný starosti, vypadá to, na šílenou hrůzu, ale nakonec nic. Jenže se mnou se mu běžně stává, že se splete..(vzpomíná na tu šílenou angínu, kdy byl Franta v koncích a chodil se na ni dívat!, jak to jde..)..a mě zatím není o nic moc líp. Zítra mám jít do školy, ale pořád si udržuju svých 37,5 (= na umření, kdybych měla aspoň 37.8 tak je mi fajn!), kašílek, škrábání v krku. Maminka říkala, že se na to mám vyprdnout, tak asi nikam nepudu, když maminka říkala. :-) Ale v pátek musím..přijede Tele! Specielně za mnou s rýmou, tak se aspoň nakazíme navzájem. :D

Což mi připomíná tu nehoráznou averzi ke škole. Je to horší než kdy jindy. Nechci tam! Nelíbí se mi tam, je tam zima, neútulno, holý zdi a navíc s sebou musím tahat všechny svoje šály, rukavičky, bundu. Já už to chci mít za sebou! Kurňa. Děsí mě všechno, co budu muset dělat..(třeba 23.11. referát, patnáct minut mluvení bez pomoci..zadrhnu se hned na začátku, rozklepu se, zhroutím se, to nezvládnu! Mám, co dělat, když mě někdo zkouší a ptá se mě! Navíc ještě nemám téma, aby toho nebylo málo, tak si máme vybrat samy.. Huuu.. Jsem fakt zoufalá.)..všechny ty hloupý průzkumy do ZSV, neprobraný látky v biologii. Opakuju se, já vím, ale mě to vážně děsí!

Zešílím z toho. Snad nikdo u nás takhle nestresuje (ikdyž já taky ve škole nestresuju, pravda..). Už se vidím někde...chci aspoň, něco na uklidnění. Začnu asi meditovat, nebo budu dělat Jógu nebo co já vím! Co člověka uklidní.

He, hehe..už dobrý.. asi vím, jak se budu uklidňovat..:D

Jinak ten "dess"..:D Asi tak se teď cítím, ale líbí se mi to. Ten užranej měsíc v rohu. To byl záchvat!..:D Menu lehce není, nevím jestli bude. Nechce se mi, stejně se jen málokdo pídí po minulosti... no uvidíme, jak se s tím zítra vypořádám..:D

Hiroko von Rabersdorf