Dokončil jsem.. Hauk!

Včera jsem viděla "padat hvězdu", ale bylo to tak děsně rychlý, že jsem si nestihla nic přát. Ale, když to bylo tak nečekáný, mně se nikdy takový věci nestávaj, jakože si zakloním hlavu a zrovna si to nějaká ta potvora prosviští, kdyby aspoň přibrzdila..:D Ale dobře, příště s tím budu počítat.
Taky jsem poprvý viděla Avatara (kino s rodinkou) a nijak mě to nenadchlo, grafika byla sice naprosto úžasná a dechberoucí..(zpěv těch příšerek a jejich "kočičí čumáčky"..)..ale na to, jak to sestřička vychvalovala..čekala jsem tedy víc, podle tý chvály..ale jo..^^ Bylo to pěkný a navíc poloprázdný kino..^^ Víc se těším na Harryho...:-)

Ale to jsem ani tak nechtěla.. Přišla jsem se totiž pochlubit.

Včera jsem měla prudce kreativní náladu (nůžky, lepidlo, barevný papíry...:D) takže jsem zplodila první "vánoční bedničku".. maminka je ukradla z práce (prej si tam jen tak leží, přáší se na ně, to je škodá! :D)..takže už tam je stromeček s dárkama..xD Ségra už začíná plašit, já jsem v klidu, já jsem vždycky v klidu, nakupuju týden před Vánoci..xD

A dáál..když už mě tak kreativní nálada posedla, rozhodla jsem se dotvořit "knihu", dodělala jsem ji až dnes, ale to byli už jen drobné detailíčky. Tudíž můžu s klidným svědomím říct, že jsem nadšeným vlastníkem "sbírky z ODG".. Předla jsem blahem, hned jsem si zkoušela číst, všechno krásně drží tak jak má, ikdyž to prvně nebezpečně praskalo..xD Nevypadá to tak, jak jsem chtěla, aby to vypadalo, ale mám z toho podivně ztřeštěnou radost, je to barevný, krepatý a MOJE. Budu nad tím plakat štěstím ještě dlouho..:D Má to sice svoje mouchy..(jakože třeba ta lepenka není střižená úplně rovně, nebo, že mám dvakrát stranu 93..:D Ale to je jedno..xD)

Mám to sice vyfocené, ale na fotce to vypadá ještě přiblblejc než reálně a navíc můj PC odmítá komunikovat s ModrýmZubem..hm..musím ukecat sestru, ale ta teď bručí, tak příště..:D

Pac a Pusu..

Hiroko von Rabersdorf

Pořád tele ve tmě, jen na podzim..

Přepadl mě podzim. Už se mi nelíbilo koukat na tu černočernou tmu, tohle je mnohem, veselejší. Tak nějak si představuju podzim, barevnej! Krása.
Tak když je venku ne úplně ideální podzim udělám si ho tady. Vyhovuje mi to, sice to mlátí do očí jak vzteklý a tímto počinem jsem se "profesionálnímu desingu" vzdálila další míli, ale je to prostě ..:D A to prosím jsem využila jenom malování a základní paletu barev, hehe, jsem na sebe pyšná.

Schávlně jak to dopadne v zimě..:D Asi tele na lyžích, bude mít ještě vytřeštěnější oči..:D

Tak jo, odcházím dobýt hradbu peřin.

Mimochodem

To černý uprostřed má být tele, pozdě jsem zjistila, že tam mám málo místa a naneštěstí se tlačítko "zpět" omezilo jen na posledných pět kroků..Hee..tak je tam tele, zmutovaný, má divnej zadek. :D

A ještě to slunko se mi zvrhlo..:D Ty moje tendence kreslit všude ksichtíčky. :D

Ale ty "jakože stromy" se mi líbí. Jsou pěkně pokroucené..(a vznikly úplnou náhodou, jinak by to byli jen párátka..xD)

No nic. Přeji dobrou noc..

Hiroko von Rabersdorf

Knoflík pro štěstí

Nakupování je moje noční můra, nesnáším nakupování! (Pokud teda nenakupuju pro ostatní, to je v poho a nebo ještě knížky..:D) Jsem ráda, že mám tohle zimní mučení za sebou. :D Ale o to nejde.

V Šumperku jsme nedávno vypátrala asi sto let staré starožitnictví. Zatím jsem si netroufla vlízt dovnitř, chodím okolo koukám do výlohy a obdivuju se porcelánové panence, starým knihám a různým blbůstkám, které mají vystavené. Až si troufnu tam vkročit, umřu blahem. Sice si nejspíš nic nekoupím, (ikdyž...!) ale ta atmoschéra uvnitř mě nejspíš oddělá. (Stačí mi úplně sprostej bazar plnej úžasnejch starech porcelánovejch hrnečků a jsem spokojená půlku dne.)

No, ale oni mají před tou "výlohou" skleničku (vypadá to jako ta sklenička od bonbónů) s nápisem "knoflíky pro štěstí". Nevím, kolik lidí si vzal, popřípadě přispělo svým vlastním knoflíčkem, ale já si jeden vzala. Je to úplně rozkošnámodrá mašlička. Mám z ní radost. Nosím ji teď v kapse a mám pocit, že můžu lítat..:D Jsem asi dost naivní, ale tak nějak mě to naplnilo optimismem.

Možná je to jen hloupej knoflík a ta paní uvnitř to dělá tak, pro srandu králíkům, protože má hromadu košil, ke kterým už v životě žádnej knoflík přišívat nechce, ale možná je to čarodějka, která chce pomoct aspoň těm několika připitomnělejm lidičkám, co si pro ten knoflík dovnitř šáhnou.

Tak jsem si šáhla.

Hiroko von Rabersdorf

PS: A další info týkající se mého kreativnějšího já, práce na "svázání" oné ODG knihy se přiblížila zdárnému konci. Herkules přes dvě noci zapůsobil, že "vazba" drží a neplánuje se rozpadnout, zbytek zajísti izolepa..:D Hu, chybí mi růžový krepák!.. Dám vědět..^^

Chodit do školy je fajn..^^

Rodinka naproti naší autobusové zastávce si pořídila štěně. Černý torpédo. Netuším, jak se jmenuje, mám pocit, že Brit (sestřička si to taky myslí), ale nevsázela bych se..(Stačí, že slyší na písknutí a moje pomatené "pesáčku, ťuťu"..).

Každý ránko tam hačá a čeká, až na něj houknu a trošku ho přes (nehorázně hloupej) plot pomazlím. Divím se, že mám ještě všechny prsty.

Trošku kouše..(ale to můj pitomeček starej taky..), ale je to roztomiloučký. Sice jsem pak ulepaná a nemám se kde umít (ještěže s sebou mám vždycky aspoň kapesník..xD), ale do školy odjíždím mnohem míň nabručená. Tak nějak víc spokojenější.

^Podzim

Což mi připomíná raní výletčení. Chtěla jsem vzít svoji příšeru na procházku, ale hrozně mě překvapila ta tma! No, takže do polí to bude maličko problém, ale my to zvládnem..:D Však ono se nám na zpátky rozední. Na to se moc těším. Sice nemůžem daleko, aby nám nefrnknul autobus, ale aspoň kousíček se projdem. Mě to probere a Bertidlo nebude celej den bručet.

Ta tma je děsná!..:D Já tak nechci. Zimu mám ráda, těším se na stavění sněhuláka a na tu voňavou předvánoční atmošku a trápení se s cukrovím..^^ A lítání po zmrzlím sněhu na poli se psem (je to jedinej můj průvodce a stejnej nadšenec, ale on je nadšený pro stejné věci, jako já..xD)! Ale nechci, zase chodit do školy za tmy ze školy za tmy! To nemám ani trošku ráda, je to deprimující.

Ještě bude krásně!...:-)

Hiroko von Rabersdorf

Svírá se mi srdce..

Původně jsem chtěla zamachrovat, jak bych odmaturovala z matematiky, ale asi si to nechám..mm, na příště. Potřebuju si totiž někde zakňučet..:-)

Už je to nějakou dobu, co jsem o týhle slečně mluvila a je to tu zase.

Tak nějak se nebavíme, po plodným dvouletým přátelství to zmizelo. Ona neprojevila nic moc snahu a já byla unavená. Takže se už ani nepozdravíme..(ale měla jsem dobrou vůli a snahu)! Co ji vidím dělá se mi špatně, chce se mi utýct, zalýzt do pelechu nebo to vyběhat se psem..(jenomže to tak dobře nejde, jak jsem zjistila..) Mám chuť stoupnout si ke zdi a omlátit si čelo.

Jasně, že za všechno můžu já. Vždycky za to můžu já, odnepaměti. (Tohle je myšleno naprosto vážně.) Nikdo se mnou nevydržel. Asi jsem fakt hrozná. Hm.

Ne, že by se mi teď ulevilo, to bych se v tom musela víc ponimrat (a to nechci, aby si o mě, kdyby se k tomu náhodou dostala nemyslela kdesi cosi..), ale je to trošku lepší. :-) Třeba mi už teď půjde komentovat..^^

Asi se za chvilku sbalím do toho klubíčka a profňukám se dnem. O víkendu má pršet.

Hiroko von Rabersdorf