Etoo..Hiroko opravdu žije ne že ne, ale tak pořád si nerozumí s tátou. Ups..*zachichotala se* No jakože, něk
dy mě štve, že nemůžu na net, ale přežívám a dokonce ve volných chvilkách začínám něco dělat..*ohlušující aplaus* Ale protože na mě mé múzky kašlou mám s tím mnohem více práce, nejde to tak jak bych si přála, ale já to snad nějako zvládnu..:) No a protože něco dělám, dávám sem první plod mé práce. Potila jsem u toho krev, opravdu…nevím nad čím jsem se naposledy nadřela "takhle". Děsivé, už se moc, už se mi o tom dokonce zdá.
Jinak jsem se dala do Šóguna a Fiktivního deníku O.Wildea, už se těším na Salome, jen co ji seženu a taky na ODG (a ne ta organizace, ale jeho kniha).. Začínám být šíleným čtenářem…xDD A už se chytám braků.. ten co jsem četla naposledy..Huf…No jakože, nad tím se musí přemýšlet, ale dost vykecávání..:) To někdy příště..
Takže Hiroko ve spolupráci sebe sama, vám přináší další pokračování Soumraku, čekejte že to bude časem bolet..*kření se* Hiroko to bude bolet..:) Ale Hiro-chan to nevadící..:)
Takže vám přeji příjemné počtení..:) (Btw věnování není, a nebude protože Hiroko neví kam by to měla poslat než sobě a to říkat nemusí…xD)
Takže Hiroko ve spolupráci sebe sama, vám přináší další pokračování Soumraku, čekejte že to bude časem bolet..*kření se* Hiroko to bude bolet..:) Ale Hiro-chan to nevadící..:)
Takže vám přeji příjemné počtení..:) (Btw věnování není, a nebude protože Hiroko neví kam by to měla poslat než sobě a to říkat nemusí…xD)
Hiroko von Rabersdorf
"Nakonec to nebylo tak strašný." Usmál jsem se, Yoshi mě tlačil do pokoje. "Nebylo." Zašeptal a zatáhl dveře. Naklonil jsem hlavu. "Odpoledne jsme na tohle téma vedly docela závažnou debatu, nevzpomínáš si..??" Přivřel oči. "Neeee, na to si vážně nevzpomínám." Zavrčel a zajel mi pod kimono. Přiblble jsem se zachichotal, to ten alkohol. Přitiskl jsem se k němu, abych ho vzápětí mohl shodit pod sebe. Majetnicky jsem zavrčel a sklonil se blízko k němu. Nespustil ze mě oči, ale podrobil se. Políbil jsem ho na krk, zvrátil hlavu a trošičku zalapal po vzduchu. "Pšš.. nesmíš být hlučný, copak jsi zapomněl, kde to jsme..?" Zakňučel. "Pak mě tolik netrap.." "Já.." Udělal jsem nechápavě a jemně ho kousl. "T..Ty.." Vydechl.Kousl jsem ho znovu a užíval si, že ho můžu zase jednou ovládat, málo kdy byl "ten dole". Líbal jsem ho na krku, zvláště jsem se věnoval onomu místečku pod ouškem, nechal ho šílet rozkoší. "Dany..Netra..netrap mě.." Zakňučel, lapal po vzduchu. Škodolibě jsem se zasmál a sjel rukou k jeho pásku /obi??/. Chvilku jsem si ještě hrál a škodolibě se u toho uchichtával, něž mě svými prosbami donutil k činům. Sjížděl jsem jazykem k pupíku, snažil se vypínat, já naopak uhýbal. Mělo to byt jen jemný, jenomže Yoshi mě nutil kousat. Začali jsem se do toho opravdu potápět, když mě najednou někdo jakoby odstrkoval. "Niky, co tu děláš..??" Slyšel jsem zabručet svého milence a chtě nechtě jsem svou dosavadní činnost ukončil. Nikolaj seděl vedle mě a něco brebentil. Yoshi párkrát přikývl něco plácnul a pak mou práci pokazil a zahalil se. "Kam jdeš.??" Kňukl jsem a už mu stál čelem. Trhl rameny a tvářil se docela pitomě. "Nikam králíčku.." Líbl mě do vlasů. "Hnedle budu zpátky." "Chci jít s tebou." Vyhrkl jsem okamžitě a už se mu drápal po paži. Decentně mě odstrčil a zakroutil hlavinkou. "To nejde víš.. Hned budu zpátky." A s tímhle mě nechal stát a odešel, Nikolaj zůstal. Zavzdychl jsem a vykoukl ven na terasu, nikdo tam nebyl, takže jsem se posadil a koukal na hvězdičky.
"Je krásně, viď." Zašepkal Nikolaj a posadil se vedle mě. Přikývl jsem a nespustil oči z měsíce. Byl úplněk. "Můžu se tě na něco zeptat?" Kazil tu krásnou chvilku, zabručel jsem. "Proč spíš s někým, kdo je zasnoubený?" Nechápal jsem. "Jak to myslíš?" Otočil jsem se na něj. "Tak jak to říkám. Yoshiaki si ji vezme." Přimhouřil jsem oči. "Proč se do toho, sakra, mícháš?" Prudce jsem se postavil. "Laskavě opusť můj pokoj.!" Zavrčel jsem a máchl rukou směrem ke dveřím. Přiblížil se ke mně na několik málo centimetrů. "Nejsem ve tvém pokoji." Zavrčel škádlivě a píchnul mě prstem do hrudníku, jen tak mimochodem jsem byl stále polonahý. "Vypadni!!" Vyjeknul jsem. "Fajn půjdu," přimhouřil oči, "ale něco za to budu chtít." V té chvíli mi vjel rukou do vlasů přitáhl si mě a políbil. Odstrčil jsem ho a vzápětí mu přiletěla facka. "Vypadni, vypadni a už se ke mně nepřibližuj..!!!" Zakřičel jsem vztekle a na cestu ven jsem ho nakopl. Slyšel jsem ho jak se smál. Schoulil jsem se na matraci do klubíčka a fňukal, ponížil mě a přitom skoro nic neudělal.
Slyšel jsem jak se otevřeli dveře. "Danečku.." Cítil jsem jak se mi schoulil k boku. Zkusil jsem se odsunout. "Copak se děje ??" "Nic." Odsekl jsem, ten hnusný pocit zrádcovství a přitom to byla jenom pusa."Hloupost, kdyby se nic nedělo, nebručel bys tak." Přelezl si tak, aby mi mohl koukat do očí. "Copak se děje..?" Pohladil mě po tváři a sjel do vlasů, které jemňounce probíral. Vydechl jsem a raději zavřel oči. "Když jsi odešel měli jsme s Nikolajem zvláštní debatu. Pak už jsem nechtěl mluvit a vykázal jsem ho,ale on..Než odešel políbil mě. Nechtěl jsem, ale nečekal jsem to,.." Kňukl jsem. Yoshiaki se citelně odtáhl, vzápětí mě k sobě, ale prudce stáhl a mačkal mě v objetí. Nic neřekl jen mě tlačil. Trošku jsem se uvolnil, bylo mi líp, když jsem věděl, že se na mě nezlobí.
"Nemáš hlad?" Ohnal jsem se rukou, nechtěl jsem vstávat. "Já vím, já vím, ale co takhle jídlo až do postele..?" Zašeptal mi do ucha, ne že by se tomu na čem ležím dalo říkat postel, ale vyspal jsem se krásně. "Tak co, dáš si se mnou..?" Líbl mě na tvář..Otevřel jsem jedno oko. "A co máme?" "Co si budeš jenom přát.." Usmál se a stáhl ze mě peřinu. "Tak teda jo.."
Posadil jsem se a protáhl. Mamka by teď vtipně poznamenala, že se "natahuju jak za korunu tričko" popřípadě "teda ty jsi dlouhý, jak tejden bez vejplaty" nebo podobný klišé, kterýmu bych se nehorázně tlemil, ostatně jako vždy. Začínala mi chybět, a to jsem si Japonska užíval teprvá třetí den..nebo ne..? Najednou náš pokoj prořízlo tíživé ticho. Yoshi mi podal čaj, hrneček čaje, což mě překvapilo. On to sice nebyl úplně hrneček, ale už to mělo obdobnej tvar. "Jaký je to čaj.?" Zeptal jsem se, abych prolomil to ticho. "Zelený." A zase ticho. "Yoshi.?" Zabručel. "Kdy od suď půjdeme pryč? Nechci tu zůstat." Zvedl ke mně oči. "Proč?" Ještě se ptej, děláš jak kdybys nevěděl co se stalo včera. Víš to moc dobře a taky kvůli tomu se na mě nedíváš. Sklopil jsem hlavu a trhl rameny. "Necítím se tu dobře." Jeho jízlivé "aha" mi vmetlo slzy do očí. Schoulil jsem se. "Yoshi, kde jsi včera byl, byl jsi za Natali..? Proto jsi tak dlouho nepřicházel?" Stále jsem byl smotaný do klubíčka. Čekal jsem až mi odpoví, ale evidentně se k tomu neměl. Uběhlo snad půl hodiny, než se nadechl k odpovědi. "O to se nestarej, nějak to už zvládnu." Zabručel nakonec. Přikývl jsem, ale ve skutečnosti jsem se cítil jak Titanik v té chvíli, kdy zmizel na dně oceánu. "Nikolaj říkal, že se nevzepřeš, prý si ji vezmeš." Zašeptal jsem. Yoshiaki se zvedl a odešel. Schoulil jsem se zpátky do postele. Chtěl bych domů, od té doby co tu jsme, ty tři dny, se všechno jenom zkazilo. Zavřel jsem oči, abych zaplašil slzy. Nevím jak, ale podařilo se mi usnout, neklidně.
"Danieli, vstávej.." Někdo se mnou surově zatřásl, ten někdo - Yoshiaki, měl v očích vražedný výraz a ze vzteku mu div nestoupala pára z uší. "Co se stalo?" Promnul jsem si oči. "Jedeme do hotelu, tady nebudeme." Vztyčil se a začal se oblékat, následoval jsem jeho příkladu, nedovolil jsem si ani kňuknout. Celou dobu co jsme jeli autem láteřil a nadával. Nedovolil jsem si zeptat se co se stalo, možná jsem se bál, že i já bych upadl v nemilost. Až v hotelu..
"Yoshiaki, co se stalo..?" Vrhl na mě ohnivý pohled. "Chytil jsem se s Nikolajem, a pak se do toho zamíchal otec, oba se spikli proti mně, mně!! Jestli si myslím, že budu skákat jak oni pískají.." Vztekal se. "Tak mi řekni co se stalo…podrobně.." Chytil jsem ho za ruku a snažil ho usadit. "Mluvil jsem s Nikolajem o tom co se stalo, ptal jsem se jaký má záměr. Parchant, úplně klidně mi sdělil, že chce tebe. Úplně klidně mi řekl co chce a pak přišel otec a ještě si přidal na jeho stranu. Začal jsem hysterčit, opravdu jsem byl hysterický a skoro jsem brečel. Do toho domu nevkročím a s Nikolajem se taky nebudeme stýkat..řekl jsem jim, že se příští týden vrátím zpátky. Že nemáme zájem stýkat se s někým, kdo se snaží ničit štěstí a že Natali si taky nevezmu. To zase začal křičet otec. Odešel jsem. Prostě už tam nepůjdeme. Nemusím se s svou rodinou stýkat, beztak mě nikdy nepodporovali a babička bydlí jinde." Prudce jsem ho objal. "Tohle přece nemusíš dělat, těšil ses." Zašeptal jsem mu do krku, ale ve skutečnosti jsem ho za to miloval. Odtáhli jsme se od sebe. "Neplač.." Otřel jsem mu slzy hřbetem ruky. "Víš, nikdy jsem se s otcem nehádal, a teď najednou..je to zvláštní." Přesně jsem věděl, jak se cítí. "Miluji Tě." Zašepkal jsem mu do ucha a něžně jej políbil na rty. Usmál se a polibek mi vrátil.
Slyšel jsem jak se otevřeli dveře. "Danečku.." Cítil jsem jak se mi schoulil k boku. Zkusil jsem se odsunout. "Copak se děje ??" "Nic." Odsekl jsem, ten hnusný pocit zrádcovství a přitom to byla jenom pusa."Hloupost, kdyby se nic nedělo, nebručel bys tak." Přelezl si tak, aby mi mohl koukat do očí. "Copak se děje..?" Pohladil mě po tváři a sjel do vlasů, které jemňounce probíral. Vydechl jsem a raději zavřel oči. "Když jsi odešel měli jsme s Nikolajem zvláštní debatu. Pak už jsem nechtěl mluvit a vykázal jsem ho,ale on..Než odešel políbil mě. Nechtěl jsem, ale nečekal jsem to,.." Kňukl jsem. Yoshiaki se citelně odtáhl, vzápětí mě k sobě, ale prudce stáhl a mačkal mě v objetí. Nic neřekl jen mě tlačil. Trošku jsem se uvolnil, bylo mi líp, když jsem věděl, že se na mě nezlobí.
"Nemáš hlad?" Ohnal jsem se rukou, nechtěl jsem vstávat. "Já vím, já vím, ale co takhle jídlo až do postele..?" Zašeptal mi do ucha, ne že by se tomu na čem ležím dalo říkat postel, ale vyspal jsem se krásně. "Tak co, dáš si se mnou..?" Líbl mě na tvář..Otevřel jsem jedno oko. "A co máme?" "Co si budeš jenom přát.." Usmál se a stáhl ze mě peřinu. "Tak teda jo.."
Posadil jsem se a protáhl. Mamka by teď vtipně poznamenala, že se "natahuju jak za korunu tričko" popřípadě "teda ty jsi dlouhý, jak tejden bez vejplaty" nebo podobný klišé, kterýmu bych se nehorázně tlemil, ostatně jako vždy. Začínala mi chybět, a to jsem si Japonska užíval teprvá třetí den..nebo ne..? Najednou náš pokoj prořízlo tíživé ticho. Yoshi mi podal čaj, hrneček čaje, což mě překvapilo. On to sice nebyl úplně hrneček, ale už to mělo obdobnej tvar. "Jaký je to čaj.?" Zeptal jsem se, abych prolomil to ticho. "Zelený." A zase ticho. "Yoshi.?" Zabručel. "Kdy od suď půjdeme pryč? Nechci tu zůstat." Zvedl ke mně oči. "Proč?" Ještě se ptej, děláš jak kdybys nevěděl co se stalo včera. Víš to moc dobře a taky kvůli tomu se na mě nedíváš. Sklopil jsem hlavu a trhl rameny. "Necítím se tu dobře." Jeho jízlivé "aha" mi vmetlo slzy do očí. Schoulil jsem se. "Yoshi, kde jsi včera byl, byl jsi za Natali..? Proto jsi tak dlouho nepřicházel?" Stále jsem byl smotaný do klubíčka. Čekal jsem až mi odpoví, ale evidentně se k tomu neměl. Uběhlo snad půl hodiny, než se nadechl k odpovědi. "O to se nestarej, nějak to už zvládnu." Zabručel nakonec. Přikývl jsem, ale ve skutečnosti jsem se cítil jak Titanik v té chvíli, kdy zmizel na dně oceánu. "Nikolaj říkal, že se nevzepřeš, prý si ji vezmeš." Zašeptal jsem. Yoshiaki se zvedl a odešel. Schoulil jsem se zpátky do postele. Chtěl bych domů, od té doby co tu jsme, ty tři dny, se všechno jenom zkazilo. Zavřel jsem oči, abych zaplašil slzy. Nevím jak, ale podařilo se mi usnout, neklidně.
"Danieli, vstávej.." Někdo se mnou surově zatřásl, ten někdo - Yoshiaki, měl v očích vražedný výraz a ze vzteku mu div nestoupala pára z uší. "Co se stalo?" Promnul jsem si oči. "Jedeme do hotelu, tady nebudeme." Vztyčil se a začal se oblékat, následoval jsem jeho příkladu, nedovolil jsem si ani kňuknout. Celou dobu co jsme jeli autem láteřil a nadával. Nedovolil jsem si zeptat se co se stalo, možná jsem se bál, že i já bych upadl v nemilost. Až v hotelu..
"Yoshiaki, co se stalo..?" Vrhl na mě ohnivý pohled. "Chytil jsem se s Nikolajem, a pak se do toho zamíchal otec, oba se spikli proti mně, mně!! Jestli si myslím, že budu skákat jak oni pískají.." Vztekal se. "Tak mi řekni co se stalo…podrobně.." Chytil jsem ho za ruku a snažil ho usadit. "Mluvil jsem s Nikolajem o tom co se stalo, ptal jsem se jaký má záměr. Parchant, úplně klidně mi sdělil, že chce tebe. Úplně klidně mi řekl co chce a pak přišel otec a ještě si přidal na jeho stranu. Začal jsem hysterčit, opravdu jsem byl hysterický a skoro jsem brečel. Do toho domu nevkročím a s Nikolajem se taky nebudeme stýkat..řekl jsem jim, že se příští týden vrátím zpátky. Že nemáme zájem stýkat se s někým, kdo se snaží ničit štěstí a že Natali si taky nevezmu. To zase začal křičet otec. Odešel jsem. Prostě už tam nepůjdeme. Nemusím se s svou rodinou stýkat, beztak mě nikdy nepodporovali a babička bydlí jinde." Prudce jsem ho objal. "Tohle přece nemusíš dělat, těšil ses." Zašeptal jsem mu do krku, ale ve skutečnosti jsem ho za to miloval. Odtáhli jsme se od sebe. "Neplač.." Otřel jsem mu slzy hřbetem ruky. "Víš, nikdy jsem se s otcem nehádal, a teď najednou..je to zvláštní." Přesně jsem věděl, jak se cítí. "Miluji Tě." Zašepkal jsem mu do ucha a něžně jej políbil na rty. Usmál se a polibek mi vrátil.
