.."..tebe ty příkopy ňák táhnou.."

18.8. (úterý) - 8:00

Ha, zjistila jsem, že pokaždé jezdím s jiným, eh?? No dobře, prostě jsem to zjistila až když mi to řekli...:D *zdá se to jenom jí nebo má fakt pitomí pozorovací schopnosti?* To nevadí, každopádně jsem si myslela, že dneska už je setřu, donesla jsem si ten POLŠTÁŘ, prej setřu, haha, on se SMÁL to mu neodpustím...:D Ale už jsem něco málo viděla, ikdyž ne, že by to bylo o moc lepší, ale aspoň něco, ikdyž příště se na to asi vyprdnu, rozhodilo mě, že toho vidím tolik moc..:D Moje jízdy byli první, překvapivě, jeli jsme prvně natankovat a pak až mi to "půjčil" jeli jsme úplně na druhou stranu než minule. Uch, to, že mě děsivě přitahovali chodníky a ostatní škarpy to přiznávám, ale s tím ostatním nemám nic společnýho. Cožpak já můžu za to ,že neumím řadit jak jemu se líbí sakra? Až budu řadit ve SVÝM autě, tak se mu nějaký předpisoý řazení vyprdnu..*bručí* A že mi nejde brzdit, no bože, když on chce, abych tam tu nohu měla jaksy, jak mě to nevyhovuje. Ve SVÝM autě si budu brzdit, jak MĚ se líbí. Jistě zatím musím trpět, ale to zvládnu. Hiroko MUSÍŠ!

Uch...:D No řeknu vám, byla ta zatím ta nejhorší hodina. Ale přežila jsem a ve čtvrtek jdu znovu...Au..!...:D Ne to zvládnu...*věří se*

S láskou...

Hiroko von Rabersdorf

..."odvezeme Kačku domů.." .. *vytřešitila oči* "Um..,když myslíte, že odvezeme.."

14.8. - 11:00

"A ten polštář?" Haha, ten chlap mi vážně nedá pokoj...*chechtá se* ale co, ikdyž tam nevidím tak jedu a celkem úspěšně, podařilo se mi projet křižovatkou aniž bych přejela nebo srazila kohokoliv, cokoliv. Uspěšně jsem taky zařaidla třetí převodový stupeň a tím se dopracovala k číslu (tři..! ha,ha..) 45km/h...Uch, nemůžu než si gratulovat, až na to zvolňování..huu...to je pěkně pitomí, přeici, když to auto rozjedu, tak ho nebudu zastavovat... *nechápavě vrtí hlavičkou* A taky mi dělá problémy soustředit se na víc věcí zaráz..

Jako třeba, když jsme řadili tu trojku poprvé, tak jsem najednou byla v levým pruhu..:D Ikdyž naštěstí zrovna nikdo nejel. Myslím, že někdo dostane brzo infarkt..A já to budu jen na 65%...*uculuje se* Jezdili jsme tak mimo město (Bludov,Sudkov,Chromeč a tam..) zatáčení do leva je něco nehorázně pitomího! Nesnáším křižovatky..! Ty mi dělaj fakt problémy...Jsem hrozná...Hmm..

*pofňukává* Ale nakonec jsem nás oba celkem živý dovezla až do Malína, kde jsem při zastavování málem srazila nějakou ženskou..Uch, ale já jsem zpomalovala a ona koukala jenom na jednu stranu! Měla se rozhlídnout, že jo..! Nooo nepřejeli jsme ji, ale byla jsem určitě vylekanější!... *ještě pořád z toho má trošku depresi*

Tak to je asi všechno...Z té hodiny..:D:D (Dvouhodiny..:D)

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

"Máš ten polštář?!"

Pátek - 7.8., 16:30

Vyzvedli si mě u Penny. Ten obchod začnu mít i ráda. Klučina si ještě vyskočil a utíkal do rohu. Jo příroda. Hačla jsem si dozádu a nechala se vozit, to bylo fajn. A ve Vykířovicách si ten "řidič" vylezl z auta a odkulhal si pryč a pan učite kváknul osudový. "Tak Pojď." Vylezlo ze mě jen: "COŽE?!" ale poslušně jsem si přelezla na místo řidiče a zděšeně pozorovalo kolem projíždějící cyklisty a lidičky na kolečkových bruslích. Pan Š. si zapsal, kdo jede (aby věděl kdo mu zničil auto) a dobu, kterou budeme jezdit a pak se zaculil. "Tak nastartuj." Musím přiznat málem jsem dostala infarkt. Ti cyklisti a vůbec lidi okolo mi moc odvahy nedodávali. Rozjeli jsme se a všechno to bylo v pořádku než se Pan Š. s ohromným úsměvem rozhodl přeřadit na dvojku. Ha ha! Já jedu deset a umírám a on chce přeřadit na dvojku! A tak jsme přeřadili a ono se to rozjelo a jeli jsme třicettt! Hiroko drtila volant a brzdila očima. Uch... V podstatě tahle jízda byla celkem v pohodě, rozhodně jsem se cítila o něco líp než minule a taky jsme si párádně pokecali. Umm, akorát jednoho cyklistu jsem málem přejela, ale tak já jsem ho "předjížděla" (< Kecá ona jen jela vedle něj!..:D) a on si najednou vybočil! Tak si možná nadělal do textilu, ale přežil to.

Uch Naše jízda trvala dvě hodiny a já ty dvě hodiny byla napnutá jak struna. Jsem horznej nervák a mám z toho husí kůži. Navíc my jsme byli v Prozovozu! Pod se tedy za provoz dá označit jedno auto který vás předjíží a pár, který jedou proti vám.

Cesta z Vykírek pro mě byla lehce utrpením, kvůli těm cyklistum a pak mě vyděsili ty hloupý krávy! Ony vypadali, že stojí na cestě, ale byli úplně mimo ni. Joo a taky mě předjeli dvě cyklistky.. *dělá,že se vůbec nesměje* Kdybste viděli můj výraz. *chechtá se*

A ještě, když jsme projíždeli Malínem tak jsme málem přejeli psa. Ale když on mi tam skoro vběhnul, sebevrah!

Nooo já myslím,že víc toho vědět nepotřebujete! Hlavně, že jsem živá a zdravá..^^

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

"Jsi v trávě!" .. "Ježiši, já jsem v trávě!!"

Krom toho, že jsem se rozhodla tomuhle věnovat osobní rubriku, hodlám se tu taky vykecávat o svých "jízdách". "Ježiši, jsem v trávě!"

11:01 (Ha, o minutu později!..) Pan Š (budeme mu říkat prostě Š. xD) zastavuje u Penny, aby si Hiruše mohla nastoupit do auta. Je nehorázný vedro, nedá se dýchat. Potili se mi snad i věci, který nemám. (Haa, potkala jsem spolužačku, mazeeeec...xD)

Domluvili jsme se, že to zkrátíme jen na hodinu, protože to se fakt nedalo. Zajeli jsme k Sanatoriu (Moje první jízdy byli nedaleko hřbitova. Ironie, nebo předvídavos?...*kření se*), že tam nikdo nebude, jenže zrovna tam byl pohřeb. ("Zajedu do stínu toho kaktusu." *zajede ke krajnici k bříze*)

Prohodili jsme si místa, pan Š zdlábil první ze dvou meruněk a osvětlil mi všechny úkony před samotným nastartováním.

"Chyť ten klíček do prstů."

Samotný nastartování nebyl takovej problém (zkoušela si to přece doma). Už teď znám polohy klíčku, haha, jsem machr! Nastartovala jsem. "Přidej plyn, tak aby ses dostala na 15000 otáček a nebo kousek pod 2000." Přidala plyn, motor zařval, Hiroko zděšeně sledovala ručičku, která si vystřelila ke 3500 otáček. Ha, přišlo osvětlení, jak se přidává plyn!? Po druhé jsem se dostala už jen na 1800 a to bylo celkem slušný. "Tak a teď pouštěj spojku." .. "A to už mám jako jet??" *vyděšená*

Jeli jsme, celkem slušně. "Zastav!" .. "Cože?" Naproti nám auto - to jsme zjistili, že je tam pohřeb- ještěže má vlastní pedály. Já už se viděla někde na hřbitově.

Otočili jsme to s tím, že teda pojedeme na ten cvičák, ale to jsme museli přejet silnici. V podstatě jsem se třásla jak osika a snažila se nevjt tam, dokud nemusím.

"Sešlápni spojku, prudce! Zařaď. Odbrzdi, otáčky, pouštěj spojku do záběru, podrž spojku, pusť spojku, uber plyn, zrychli, uber, uber, uber!" Ježiši já tu stěnu viděla tolik blízko. Projeli jsme několik koleček, už vím jak se zatáčí.! *je na sebe pyšná*

Někdy mezi tím, mi Š oznámil, že jsem křečák a mám se uvolnit. Jo mu se to kecá, on je už profík, ale co já, všude stěny, bilboardy, tráva! A taky stihl sníst druhou meruňku. Nakonec toho všeho mě teda pochválil, že to prej nějaký bude. A taky do mě pořád rejpal, pfff, copak já mužu zato, že jsem nevyrostla? Ale jinak je to strašně v pohodě chlap, myslím, že mě nezabije, ani nedostane infarkt.

Nooo, v pondělí máme hodinu. Do půl sedmé a pak se prý "odvezu" domů. Ha, si to maluje. Přes ty zatáčky? Přes Malín? Přes Šumperk?? Až k nám domů? Ježiši dyť já ani nevím jak se odbočuje! Ale tak to se uvidí. Kdybych to nepřežila, tak svoje králíčky odkazuji Nini a Ra a Johnyho Dahak, zbytek si můžete rozebrat. A prosím postarejte se mi o Hirokio a Kairiho, aby mi neumřeli hlady.

Ale já to dám...:)

Nemůžu Vás opustit, když Vás tolik miluju, navíc má slíbený to "jemný znásilnění"...

S láskou..

Hiroko von Rabersdof

Zdravotní procházka? Proč ne? <3

Anó,Alee-chan není zas tak líná,jak vypadá a čas od času si vyrazí na kratší zdravotní procházku...!

I když uznávám,kdyby pro mě holky nepřišly,trčím celej víkend doma a po procházce bych ani nevzdechla...

Ale nevadí!

Víte jak je to osvěžující,jít si tři kilometry zaběhat,v sedm večer a pak další tři kilometry pěšky domů? Vřele doporučuju,ale sami radši nechoďte. Nás bylo víc a nebáli jsme se vlka nic. (Ačkoliv když začalo to auto zastavovat,pěkně jsme se orosily...)

To bylo totiž tak,Alee-chan se zase jednou nudila,rodiče nebyli doma,ségra prudila a nutila mě poslouchat Veronicas (Sice jsme se Simunkou plánovaly,jak se do osmi namažem,ale to neklaplo..) a další podobný smažky.

Nakonec mě vyhnala ven,podívat se kolik je na kotli stupňů (Tohle nesnáším,nikdy nevím,na kterej teploměr se mám dívat. Jsou tam tři a na každým je jiná teplota. @_@ *confused*).

Nazula jsem svoje modrý pantoflíčky a vyrazila.

A jak tak zkoumám ty zatracený teploměry,slyším hlasy u dveří.

Vykouknu z kotelny a koho nevidím? Hiroko,Arhoo a Denu,haha!

"Zdarec! Jdeš s náma do Hrabišína?" (Arhoo)

"Ale fakt!" (Hiroko)

"No...jo,jasně..jdu.." *zmatená* (Alee)

"Tak dělej!" (Arhoo)

"Jo..jo..jen se převlíknu.." (Alee)

Nemohla jsem najít pásek,tak jsem pak dostala po uších,že mi to děsně trvá,ale mohly jsme zdárně vyrazit. Už nevím,čí to byl nápad začít běhat. Takovej tříkilometrovej indiánskej pochod je docela fajn... (Kdyby mě nepíchalo v boku a nefuněla jsem jako lokomotiva..)

V cíli cesty jsme se na chvilku uchýlili k Simunce,trochu jsme ji překvapili,pokecali a už bylo půl osmý a museli jsme zase vyrazit na cestu domů.

Nakonec jsme to přežili všichni. (Ačkoliv domů jsem nejspíš dorazila v čas jenom já.) Odnesly to jenom moje proužkovaný podkolenky,jelikož mi teče do bot.

Made in china - Kvalita zaručena! ^^

Bai bai ~~

Ještě jedna písnička..?? aneb Jak Alee-chan slavnostně předtančovala na plese...

Mňahaha...Alee-chan se musí pochlubit.

Ano,slyšíte dobře i takovej knihovnickej červík jako jsem já si občas vyrazí do společnosti. (Ehm,ono to bylo víceméně z donucení...ale šššt!)

Těšila jsem se na to už od začátku,ale čím víc se to blížilo,byli jsme natěšenější a natěšenější... Na zkouškách se užilo hrozné srandy. (Dokud si na nás učitelka nevzala píšťalku s tím,že ona si přece kvůli bandě parchantů nebude ničit hlasivky...)

Dokonce se mi podařilo vydupat si i vlastní šaty a boty a 28.2 se blížilo raketovou rychlostí.

Ani jsme nevěděli jak,tancovali jsme generálku. Další hodinu jsme střídavě pochodovali po pekelně malé šatně,umírali nervozitou nebo lítali k zadnímu vchodu nadejchat se čerstvýho vzduchu. (Často padaly věty typu "Já chci domů." "Mami." "Já se bojím." "K****,bolej mě nohy..." a tak..)

Kolem deváté nás všechny nahnali do ještě pekelněji malé chodby vedle pódia a čekali jsme. (Já a Arhoo-chan jsme se usilovně modlily k Miyavimu,ať nás ochraňuje.) A ti zmetci to pořád protahovali,museli jsme se držet jeden druhého,klepaly se nám kolena i ruce (Ale kluci by to ani za prase nepřiznali,jen házeli ksichty typu "Náčelník Kamenná tvář" ale stejně byli nervní.)

"Cože..?? Ještě dvě písničky..?? To si snad dělají pr***..??"

Občas nás zaskočil někdo psychicky povzbudit. Odbila devátá hodina a šlo se na věc.

Z repráků zařval Daneček Hůlků ...

Jediný,co mi běhalo hlavou bylo "Jeden,dva,tři,jeden,dva,tři,hlavně to nepodělat..." Ale cítila jsem se podezřele šťastná,musela jsem se křenit jako debil. (Až na to že mě ta #&!@? dvakrát zezadu kopla do podpatků. Schválně.) Můj tanečník byl parádní,šlo nám to všem,tleskali nám a mě bylo tak děsně fajn,že se mi vůbec nechtělo domů...

A..a..Prostě ... jsem z toho na větvi ještě teď. Ty zkoušky mi hrozně chybí. (Dneska jsem se tak ze zvyku spolužáka zeptala,jestli máme taneční. Civěl na mě jako na debila.)

Kdybych mohla ještě jednou předtančovat,s klidem bych si devítku zopákla...

P.S: Později možná dodám pár fotek,ale teď už mažu do pelíšku...<3

Mám vás ráda.

Alee-chan ... <3

Hity letošního plesu...

Ráj od Dana Hůlky

A Sexbomb od Toma Jonese...