Zoopark Chomutov

Aneb výlet tam a zase zpátky.

Z Prahy do Chomutova je to skoro stejně dlouhé, jako z Prahy domů. Navíc mi na cestě tam dělali společnost hned dva příjemní prarodičové, jejich ratolesti a pes (který si mě za ty dvě hodiny totálně omotal kolem prstu, takže jsem ho i nadšeně chovala na klíně :D). Cestou zpátky mi dělal společnost Cloud a Sephiroth z povídky Naopak, takže jsem byla taky spokojená, ačkoliv nad pejsky není.

Chomutovský Zoopark mi atmosférou připomíná moji oblíbenou Olomouc, jsou to prostě lesní zoo, kde se člověk může vyvalit na lavičku, chladit se pod stromy a pozorovat zvířátka. Navíc mají v Chomutově tuleně a naprosto parádní nápad na darovací pokladničky! Teď mě celkem mrzí, že jsem si ji nevyfotila. Zato! mám naprosto parání fotku velryby.

Na to, jak veliký jsem normálně fotograf (ač mám v ruce jen svůj šunka-mobil) tentokrát nějak na focení nepřišlo. Beru to ale pozitivně, znamená to totiž, že se do Chomutova musím jet podívat minimálně ještě jednou. Cheche.

V zoo mají naprosto perfektně vytvořené výběhy, místo železa a betonu využívají přirozené překážky, jako je třeba jezero/rybník, či co to tam.. nebo vyvýšeniny v terénu. I když samozřejmě jsou zvířata, kde se bez železných plotů asi neobejdou. Líbilo se mi taky svedení potůčku (betonovou..:() strouhou, naštěstí jsem měla parťáka, co mě podržel, když jsem tam nepřipravená hupsla a málem si dala na držku. Ano, příště si budu pamatovat, že to tam není zbrusu nové.. to že řasy kloužou už přece dávno vím. :)

Za mě palce nahoru a rozhodně se tam dá zabít celý den, když se chce. :D Kdyby někdo toužl nakouknout tak lepší informace se dozví na webových stránkách > Zooparku <

O kozách

V rámci bakalářské práce nám bylo "dovoleno" účastnit se experimentu, který probíhá každoročně (už x-tý rok) a každoročně se ho účastní studenti plnící si bakalářskou povinost na katedře Zoologie a rybářství pod záštitou parazitologů. Naše účast byla jednoduchá. Tulení koz!

Haha.. tak tulení ne, ale kozy ano. Naším úkolem bylo odvzorkování deseti koz a příprava vzroků k další práci.

Získat z kozy 10 gramů to je teda dílo. T_T A přitom ty mrchy pořád žerou! Skončili jsme sice už na začátku listopadu, ale já než se k něčemu dostanu. Znám se, ale i tak si myslím, že píšu docela brzy! :)

Kažodpádně k příběhu. U koz jsme strávily 6 střed. Tedy já šest střed, moje spolupracovnice se na mě každá dvakrát vyflákly. :) Ale mě to zase až tak nevadilo, s kozama byla legrace.

Při naší první středě nám bylo sděleno, že kozel je hodnej, že se spíš bude bát on nás. A naštěstí to tak i bylo (teda né, že by se nás bál, ale byl jaksi bez zájmu o lidstvo, jeho zájem byl krmelec plnej sena), když zrovna nikdo nedržel v ruce větev s listím, kterou kozy ožíraly. :D

Koz nakonec bylo celkově jedenáct, deset vzorkovacích a malý burský kozlík Burák (ten už je teď asi u nových majitelů, protože je čistokrevný kouzelník a byl zařazen do chovu)! Ten hodně rád hopká po lidech a somruje, má rád drbání a když se urází, tak do Vás trkne. To se stalo ale jen mě, když už jsem ho měla plné kecky a mikinu špinavou až za krkem a ožužlanou skoro tamtéž. Tak jsem ho shodila a on se urazil, ustoupil si a pak do mě trknul! Mršin. Naštěstí je malej, takže trefil tak lýtko, ale stejně. :D A taky Burákův speciální žrací styl, který mám zfotodokumentovaný. :D

Kromě Buráka jsem se skamarádila s jedním z hňupů. Hňupík a jeho brácha Hňupík jsou oba vykastrovaný kozlíci. Vysoký, nohatý, hnědý a krásný! :) Popelku s Karkulkou se mi ale skamarádit nepodařilo, pořád to jsou bojandy a nedůvěřivky. Ostatní kozy se kamarádily vždycky, když bylo listí. A některý i jen proto, že se zrovna chtěly pomazlit. :D

Věřím, že podzim je kozí ráj. To dobré listí padá ze stromů. Ve výběhu koz je několik stromů. Jeden z nich opadává, když zafouká vítr a to je vždycky hoňka, aby tam byli první a sežrali toho co nejvíc. :D Druhé jsou břízy, které jen tak nepadají, ale to vůbec nevadí. Mají větve poměrně nízko, takže je stačí stáhnout a kozy už se ženou. :D (Vlastně není vůbec dřina rozpohybovat stádo koz. :D) Mě se podařilo pořídit si při držení otisky kopýtek na záda. To jsem si tak držela větev, když na mě ze zadu nějaká praštěnka skočila. :D Naštěstí jsem měla šanci udělat pár kroků kupředu, a naštěstí se přede mnou hlouček koz rozestoupil, takže jsem nešla na nos. :D Legrace to byla.Později se ke kozám přidaly ještě dvě kočičky, myšilovky, takže přibylo mazlení a zábava nám i kozám. :D

Teď zpětně vím, že jsem si to moc užila, i když byla zima a foukalo.

A fotky! Máááám, nemohla bych bez svých bobanů žít. :) Každopádně snad odolám a nebudu je muset dávat všechny do článku. :D Takže zbytek pak obejvíte zde.

---

Burák, příprava na "žraso-techniku" aneb, vlez do spodu krmelce. :D Vedle je jeho burská maminka Šmajda a Hnědá kozuše, mazlivá, ale bezejména (nebo si nepamatuji).

Důležité je taky nahrabat si seno i pod sebe. Jednak máte pod nožkama měkko a taky vám zbude i na později. :D

Bráškové hňupečci a v pozadí, cituji "malá bílá kozička". :D

Harold, hlavní velitel.

Myšilovka. Nějak se mi podařilo, že má jedno oko modré, i když ve skutečnosti nemá. :D

Myšilovka, měla zrzavé chloupky, ale moc vidět to není. A Burákovo bříško. :3

A to je pro tentokrát vše. :) Snad to nebyla veliká nuda. :D příště by to snad mohl být už Lawri a jeho výlet po Praze nebo BJD sraz z listopadu. ^^

O narozeninách

Je to už nějakou dobu, co byl tenhle článek aktuální, ale blíží se narozeniny jedné z mých babiček a sestry a sestřenky a Shinnyi a spousty dalších a tak se mi znovu zdá, že už je pro tenhle článek čas. A proto už je i tu.
Narozeniny mi nevadí, když nejsou moje.

Nemám ráda ty otázky: "Co bys chtěla?" ... Vždycky musím odpovědět, že "nic", protože mám všechno, co potřebuju a to, co bych chtěla je moc drahý a navíc si to chci koupit sama, za vydělané peníze. Nakonec vždycky něco řeknu, načež je mi odpovězeno: "Ale to je jasný!"

Achjo! Je hrozně těžký něco chtít. Letos jsem si k narozeninám přála nějakou dobrou bombošku (splněno a sežárno, byla vynikající!) a ananasovej dort! a Ten jsem dostala, ale jakej! Moji rodiče jsou úžasný, nejúžasnější na celém šírém světě, protože tak krásnej a dobrej dort! To bylo to nejlepší! A navíc! Jsem dostala od babičky Šmoulinku, takže mám opravdu všechno. :D Se vším se teď jdu statečně pochlubit, protože tak krásný dort musí být rozhodně VŠUDE! A taky mám fotku Šmoulinky, jak se hezky kamarádí s Lawrim. Lawri je z ní strašně unešený a nechce se od ní hnout na krok.

Takže tadááá! Dortík! Zbytek z tisíců fotek a blízké fotky jednotlivých zvířátek najdete tady!

Letošní narozeniny pro mě byli smutné v jedné věci, už druhý rok se na degustaci dortu nedostavila jedna z babiček. Vloni nepřiznala nemocnici, letos jela na jižní Moravu. Achjo. Letos to bylo o to horší, že mi babička ani nepoblahopřála, což je jedna z mála věcí, kterou mám na narozeninách ráda. Vloni jsem byla o mnoho zkroušenější, letos. Letos je to lepší. Je to babička, pořád ta stejná babička jako vždycky. Jen má víc starostí s vnoučaty blíž u sebe a o sebe a občas i o své rumunské svěřence na výletech v České republice. :) Nevím jestli babičku do Vánoc uvidím, ale snad ano a nechci od ní nic jiného než obejmout, tak snad se mi to podaří dřív než na Vánoce.

Jinak byli narozeniny opravdu perfektní. Spousta dobrot, babička s dědou a celá moje maličkatá rodina. Všichni byli poděleni a i Bert pochopil, že se děje něco, co se každoročně opakuje a ačkoliv to často nedělá, statečně mi olíz bradu. Beru to jako přání k narozeninám, i když ze mě možná mámil víc těch masovejch dobrot. :D A dokonce i kočičák běžně bojující o svůj kousek žvance se nejdřív malilinkato pomuchlal. :)

Lawri je aktuálně od Šmoulinky pohnutej přes půl republiky, ale byla to dřina. Šmoulinka nás dokonce jela vyprovodit na nádraží!

A to je narozeninové všechno! Tadá, za rok zas. :D

Och!

Taková krása! Taková krása bude stát na mé cestě do školy a to už v roce 2016! To uvidím! Uvidím stavbu a uvidím i vysledek! Tolik se těším, hned se mi do té Prahy bude víc chtít! :D
A tolik vykřičníků. :D To ta obrovská radost! Téhle krásné budově se přezdívá Lední medvěd a je oblá. Oblá! Je to jako obláček a já už se nemůžu dočkat až začnou! Jen doufám, že to nedopadne jako s Blankou, která dotěď brzdí provoz. T_T Ale teď sem žádnej tunel nepatří, protože tahle krása už bude brzo stát na Vítězném náměstí!

Útulkové vodění

První z trilogie mé odborné praxe. Obyčejné neutříděné plkání. Myslím, že tolik zážitků si prostě nedokážu nikdy utřídit. :)

^{Vodítkový abstrakt}

V rámci této části odborné praxe jsme navštívili pražský útulek Tróju, pro ošpuštěná zvířata. Kromě pejsků se útulek ujal i několika hadů, ještěrek a pískomilů, králíčků a morčáků a dokonce dvou Shetlandských poníků v důchodu. O ty (hady, ještěrky a myslím, že jsem zahlédla i žabky) se s vervou staral nový pan ředitel, který nám zezačátku, ale pěkně míchal daty. Do útulku jsme totiž měli nastoupit o celé tři týdny dříve než se nám podařilo.V této době se útulku ujímal nový pan ředitel a možná měl nějaký problém a tak započalo vyjednávání mezi školou a jimi, které trvalo právě zmíněné tři týdny. Tři týdny nám chodili Smsky o odkladu odborné praxe v útulku Trója. Ale dočkali jsme se! A čekání za to stálo.

---

Nástup jsme měli kolem sedmé-osmé ranní (zaměstatnci útulku byli velmi milí lidé a chápali, když se hold někdo na dřív nedostal), zapsali jsme se do knihy příchodů a hurá podepsat si smlouvy a okouknout kde co je, zjistit jestli pejsky můžeme odměňovat a také vodit a pak už pěkně do práce. Tedy, práce. Nevím, jestli by se tomu mělo říkat práce, byla to zábava. Po dvojicích nás přidělili k různým lidem, kteří nám osvětlili, co budeme dělat. Venčit... a venčit a venčit! :D

My jsme se dostali k mixu pejsků. Byli tam jak velcí, tak střední, tak malá plemena i směsky. Vodili jsme je podél Vltavy a protože nás bylo hodně, tak se v tomto týdnu pejsci dostali ven i dvakrát (třikrát)! Tedy, ven z areálů, protože tenhle útulek má kromě vnitřních kotců, kde jsou psi přes noc i venkovní expozice. Velké kotce, kam se často dávají psi po dvojicích (prý po ověřených dvojicích, aby se jim nervali), aby se trochu vyblbli a neměli moc energie a pak také dva velké zatravněné výběhy. Musím přiznat, že mě to velice překvapilo. Psi měli ve výběhu možnost hrabat, hračky ke hraní a poměrně vélké prostory ke běhání a navíc měli výhled na Vltavu a ti zvědavější sledovali kolemjdoucí lidi. Došlo mi, že se tam vlastně mají moc dobře a chybí jim jen páneček...

Dva dny jsme jen venčili (a já myslela, že po prvním dnu mi upadnou nohy, 7 hodin chození a běhání v kuse.. jo, to není na nás rozseděný studenty, ale člověk si zvykne), třetí den nám, ale bylo známeno, že potřebují lidi na třídění masových kapsiček. Naivně jsme si mysleli, že to bude rychlovka. :D Třídilo se tři dny a nebyl to žádný med. Z nové výrobní linky totiž útulek dostal masové kapsičky, naneštěstí ne všechny kapsičky vydržely a ty které ne a popraskaly začaly pěkně páchnout. Ten smrad nikdy nezapomenu! :D Smrad a červy a nafouklé masové kapsičky. Bleh! Zaměstnanci nás chodili litovat a někteří, ti co se na to nemohli dívat přinesli rukavice a desinfekci, možná abysme jim tam neumřeli na otravu. :D Tři dny tohohle hnusu byly až až, ale protože nás bylo hodně, tak jsme se prostřídali, jedni venčili další třídili..A za odměnu jsme pro své vlastní pejsky dostali pamlsky. Náš Berťák si pěkně pochutnal. :3

My s Kájou pak venčili jen náš oddíl, to bylo těžké, protože ti psi Vám přirostou k srdci. Moje milovaná Bára pořád setrvává v útulku a mě to vyloženě rve srdce. Bývat doma a ne v Praze už ji mám. V našem okrsku jsme taky pojmenovali jednoho ze psů. Byl to takový správný kříženec, veselé oči a hyperaktivní až hrůza, na druhou stranu se skvěle a rychle učil a za piškot by skočil do Vltavy a přeplaval ji tam a zpět. Kája na něj jednou zavolala "Břéťo" a on se otočil. Možná to byla náhoda, ale zvykl si na to a slyšel na to! Tak jsme na lepicíc papírek (vivat lepicím papírkům!) napsali jeho jméno a přilepili mu ho na cedulku. A druhý den už bylo napsáno na cedulce a z bezejmeného psa se stal Břetislav, Břéťa. :D

_^Baruška

^Břéťa

O víkendu jsme pak měli možnost zůstat doma a venčení se neúčastnit. Kromě mě s Kájou to všichni využili, neb to byli pražští a blízkopražstí lidé. My co bydlíme na severní Moravě bychom se stejně nudili a tak jsme vyrazili. Tentokrát jsme se dostali skoro ke všem pejskům. Nevenčili jsme jen ty největší, nebylo prý potřeba. Ale naopak jsme se dostali k psům, kteří se normálně nesměli venčit a to bylo také moc zajímavé. Třeba provokatérní pes Lucky. :D Mým oblíbencem z těch víkendových venčení se stal hluchý kokr. Byl naprosto skvělej a pišktovej. :)

Moc se mi líbil přístup některých lidí. Například o víkendu se do útulku dostal baset, překrásný pes, hned jsme ho šli projít a zastavil nás pán, cyklista. Že basety miluje a, že máme krásnýho psa. Tak jsme mu hned vysvětlili, že to my ne, ale útulek. A pánhned špelil, jestli by ho mohl mít. :) Takových lidí jsme potkali spoustu. A i ti kteří si mířili vybrat pejska si zvědavě naše svěřence prohlíželi. Jeden pán nám vyprávěl, že už si tu jednoho vybral, vlčáka, tichého, bojácného a teď je z něj největší hlídač a že si tedy vezme ještě aspoň jednoho. Líbí se mi, že jsou ochotní dát šanci i útulkáčům a toulavým tlapkám.

Taky jsem při téhle praxi zjistila ono "v nouzi poznáš přítele". Aneb, jak moc Bára miluje vodu a kachny. Pokaždé, když jsme šli ven, koukala k vodě a po kačenách. Byla jek zhypnotizovaná, a i když vnímala a slyšela na své jméno a šustění pytlíku, měla jsem trochu strach, že mi do té vody skočí (a já poletím s ní). Ale byla hodná, chodila jak já chtěla a vůbec, skvělá fena. Tak jsem jednou přestala dávat pozor. Věřila jsem jí tak moc, že jsem přestala dávat pozor na všudy přítomné kačeny a to byla chyba. V tu ránu jsme jsem letěla. Dopadla jsem tvrdě na koleno a kousek se svezla po břišela, ale vodítko jsem nepustila. A Kája se smála. A jak! Ale co, byla to psina. Tak jsme se zvedla oprášila a v tu chvíli jsme jela znovu. Zabrzidla jsem tak těsně. Ležela jsem na zádech paty zaryté v blátivé zemi asi deset centimetrů od Vltavy a Bára koukala, cože to dál nejde. Kája, místo aby mě zachraňovala před utonutím klečela na silnici, zborcená smíchy. :D Musím přiznat, že potom, co jsem se jakžtaž dala dohromady a odploužila se k bezpečnému asfaltu, musela jsem se smát taky. Ale Káje, která ani nemohla dýchat, jak se smála a popisovala, mi že se to stalo. Chvíli potom jsme potkali pána. Prohlížel si Báru a ptal se, jestli je nemocná (je hubená a na noze má nárůstek, toulala se prý přest tři měsíce než se dostala do útulku), že vypadá hodně zuboženě. Tak jsem mu ukázala, jak mě zvalchovala. Smál se. :D Je mi trochu líto, že si ji nevzal. Vypadal jí zaujatě.

^{Ohařka Blanka (divím se, že je v útulku už přes půl roku, když je čistokrevná) a načumujícá Bára. Kája držela piškot v ruce a obě dvě tyhle bábiny jsou neuvěřitelně nenažrané. :D}

Upřímně, když jsem teď tvořila galerii, zjistila jsem, že si všechny ty psi, pořád pamatuju jménem a že by mi vlastně vůbec nevadilo občas je povodit. A vážně mě mrzí, že to z nějakého důvodu (prý hygienického) veřejnosti není umožněno. Hned bych se přihlásila jako dobrovolník. A abych řekla pravdu, když jsme odcházeli, bylo mi moc smutno. A když si vzpomenu, tak pořád je. Každopádně všechny fotky najdete tady, v galerii. Kromě Báry, Blanky, Břéti a Bezejmeného Baseta (Kájina mobilní foto!) se mi podařilo vyfotit ještě několik dalších pejsků z našeho okrsku... + mám ještě tři videa (Břéťu, jak pracuje za piškot) a prosícího Bertíka a koníka Filípka. Snad se mi podaří je někde vyškrábnout a ještě i přidat. :) Tak a poslední, co tedy udělám, je přidání odkazu na galerii. Ten je zde... "Útulkové vodění"

A pokud se mi to podaří, tak příští týden (nebo ten přespříští) se podělím o zážitky z Toulcova dvora! :)

Jablka v županu

Čistě náhodou jsem kdesi na internetu narazila na recept. Byl obrázkový a krásný a tak srozumitelný, že jsem se v sobotu odhodlala a po dlouhé době "mami čekám na dozrávající jabka" a taky "kup čokoládu, třeba něco jako nutelu, to bude nejlepší" jsem se odhodlala. Očesala pár jablíček a dala se do pečení.

Musím uznat, že jako již tradičně se mi při většině úkonů třásly ruce, jak starýmu volovi. :D Ale nakonec jsem všechno zvládla, za asistence maminky a nakonec i sestřičky. Nepořezala jsem se, nespálila, ale od čokolády jsem byla upatlaná pěkně. :D Každopádně to byla velká zábava a kromě toho, jak vypadal můj první pokus se podělím i o recept. Jen je mi hrozně líto, že neznám jeho původce, to bych byla hned šťastnější.

Každopádně každá rada dobrá a takovéto recepty se rozhodně počítají!

Tudíž tuto obrázkový návod:

V jazyce českém, pak kuchařinka pekařinka do náplně, kromě zmiňované nutely či jiné čokoládky, doporučila vlastně téměř vše, od oříšků, přes marmelády až po marcipán. Záleží vždy na chuti.

Já jsem bohužel při prvním pokusu udělala pár hloupostí, jako málo překládané těsto a nebo moc čokolády (jsem hamoun a čokolády pro mě není nikdy dost, proto se tohoto údělu nakonec ujala maminka :D), což znamenalo čokoládu všude a vršek jablíčka klouzající po zbytku. Každopádně ... i když to v závěru nedopadlo, jak jsem si přála, tedy vizuálně, chuťově to bylo výborné a krom své vlastní pochvaly (jak se u nás říká "pochval se, nikdo jiný to za tebe neudělá") jsem získala i tu rodičovskou. ^^ A svůj výsledek jsem si odfotila, abych věděla čeho se příště vyvarovat.. (těsto překládat, s čokoládou to nepřehánět ..:D)

A stejně se pochlubím! :D A příště budou určitě i lepší! :3

Praxe u ořů

Před Vánoci to nebylo tak dobré jako po nich a tak to co bylo před nechám plavat a jdu na to, co bylo po! :D

2.1.2013 (jo! 2013! :D) jsem měla nahlášenou sedmidenní praxi v jezdeckém klubu. A vlastně jsem se docela těšila. S koněma je to sice dřina, ale má to svoje klady. U fyzické práce (čili kydání a vyvážení koleček, který totálně nenávídím! :D jsou to nevysypatelný kolečka! Velký mrchy! Jednou jsem je celý vyklopila přes valník. XD) si člověk nejvíc odpočine. :-)

---

Každý den je to sice téměř to samé, ale koně jsou pokaždé jiní. Podle toho jak se vyspí nebo jak jim sedne snídaně. :)

Ve stáji je dohromady 14 koní. Z toho 7 velkej teplokrevníků (nebo plnokrevníků) a 7 poníků (huculové a dva haflingové a Strakáč to je mix bůhví čeho :D, ale co já vím, já se v tom těžko vyznám). Přičemž po snídani (ovísek a seno) se huculci vedou do výběhu (což je tedy dřina!) během týhle cesty by teoreticky neměli nic žrát, ale. Když je sedm koní a tři lidi. No řeknu vám, těžko přinutíte dva nenažraný koně, aby neokusovali keře, když stojí a čekají. XD A třeba Strakáč to je žrací expert a proto taky chodí s železem v tlamě, protože na ohlávce to škubnutí vůbec necejtí. Kamila ta o něj dokonce rozbila bič, když nechtěl vytáhnout hlavu z kýble s pečivem (bylo to legrační, ani to s nim nehlo XD).

Pak se jde zpět a vedou se velcí koně do výběhu. Ty se vodí jen po jednom. Takže se jde dvakrát a poslední se vodí kobyla Quartemie. A pak se kydá, stele uklízí.

Ale někdy! Když třeba prší, tak se velcí koně ven vůbec nevedou a to je pak dílo to kydání. Buď dostaneme nakázáno je přivázat (což se jim většinou moc nelíbí) a nebo se musí narvat kolečka do dveří tak, aby nevzali roha. My jsme teď pořád přivazovali. A Ledoborec (aka Ledovec, protože za Borce se mu všichni smějí :D) se mi pomstil hryzancem. :D

Za těch sedm dní jsem se velkejch koní přestala i bát, tedy kromě Chardonney, to je totiž vymazlená princezna a málem mě zabila. :D To radši povedu jiný divočáky. :)

Všechny koně ve stájích jsou hrozně rozmazlený a nenažraný. A dost často kousají do kapes, protože doufaj, že tak z Vás něco vymámí (a z absolutní většiny lidí vymámí, tak proč by to nezkoušeli, že ano :D)

Kromě koní, když má tedy službu Kamila, se v areálu pohybují dva ČSV. Jeden, pán v letech Ohnivák. Kterému je říkáno "Ohniváček" a nejvtipněji to zní asi v této kombinaci: "Ohniváčku! Nekousej tu starou paní do nohy!" Ne dělám si legraci. Ohnivák je poklad a mazel a neuvěřitelně hodnej a poslušnej pes. Ale když už na něj Kamila zvyšuje hlas říká mu ve většině případů "Ohniváčku", což mi příjde absurdní. :D Druhý je zhruba 4 měsíční štěně, Ohniváčkův synátor (a nejhorší prudič pod sluncem XD) Budulínek. Je to hroznej vzteklounek a rád má rozhled. Když jsme nosili seno koním, tak mi hupsnul na záda, aby dobře viděl! :D Oba jsou skvělý a když se na statku pohybujete dýl jak den v kuse choděj Vás i vítat. Což je hrozně miloučký. :-)

Vavřineček mi taky první den vyčítal, že jsem ho nevzala sebou a kvůli tomu nemůže mít fotku s koněm. Když jsem ale druhej den už neuvěřitelně smrděla (kydáníčko, kydání) dost rychle si to rozmyslel. :D

Nějaké fotky koní mám, ale mám jen tři oře z celkovejch čtrnácti. Je to asi ta nejlepší trojka: Dostihová královna, Vražedkyně a divňák co se potí. :D Chybí mi už jen hroch. :D Vlastně v těch stájích jsou samý divný koně. :D

Dokonce mám i nějaké fotky. A vzhledem k tomu, že mi chybí ještě jeden den, tak ještě odfotím zbytek! Hlavně Lukáška, což je hrozně hodnej kluk a mám ho asi nejradši. A to i přesto, že když se koně zavádějí zpět na oběd, tak hrozně spěchá a protože je jak hroch, tak se s ním špatně manipuluje. No což. :D Je to Lukášek. :D

A teď nějaké fotky. Vlastně jsem vůbec nechtěla fotit, ale jedna moje kamarádka má neuvěřitelně ráda Sixteen, tak mě poprosila o fotky, tak jsem ji odfotila. :-) A když v té chvili zrovna tak hezky pózovala i Chardoney, tak ji mám taky ( i přesto, že ji nemám ráda :D).

Sixteen spam :D

Sixteen spící či stydící se. :D

Bleeee. :D

Chardonney

Za trest bez čumáku. Je to totiž vraždekyně. :D

Ledoborec

Napruděnej Ledoborec

Ledoborec nudista. :D Oholenec, protože nasrstí tak, že se potí. :D

A to je všechno přátele, tadydádydádá. ~~ Lukášek možná dostane speciální článek. :)

Kaya

Dřív taky Hime. Dodneška mě tahle hudba míjela (není to úplně můj stájl).. ale dneska jsem se docela chytila na novinku "Awilda". Hm... kdo je to? (Smazala jsem celý svůj výkec a smrskla to do tohohle)..

A ještě by mě zajímalo,.. jak to s ním/ní je. Ale asi se bez toho obejdu. Hlas má úžasný! :-)

Pološero

..velice zajímavý "dokumentární" cyklus.

Je to krátká (asi půl hodinová) osvěta. Vlastně si to tak sledujete a ujištějete se, že to co už dávno víte je pořád tady, i když se to třeba netýká přímo Vás.

Vlastně jsem se k tomu dostala jako slepý k houslím. Viděla jsem díl o prostitutech v Praze (Stíny města) a pak se nějak podívala, kolik a jakých je dalších témat. Jedno zajímavější než druhé. Na příští se velice těším "Těžký život básníků". Líbí se mi, že ČT už má taky své archivy, kde si v klidu můžu cokoliv kdykoliv přehrát. A ztratit možnost zhlédnout Pološero by mě mrzela.

O tom, jak dnešek už NEMŮŽE být lepší...

Děkuji pěkně za sraz... i čajování a přeživší Lawrenc už (společenský unaven) chrupká se spokojeným úsměvem na tváři. A potom!

Marilyn Manson přidal do evropské části turné PRAHU! Muhahahahaaaaaaa....

Já mu celou dobu říkala, že jestli nedotáhne svůj zadek do Prahy tak se na nějaký ježdění já můžu vykašlat... a on si přidal Prahu na 15. července...

Pražská Lucerna bude bouřit...

A já se už pak nikdy nevykoupu, jestli na něj šáhnu..(nebo jestli mě poprská nebo cokoliv dalšího...xDD)

A chci vidět, jak zestárl...xDDD

Oh! Já to smažu, ale teď, to nadšení! Musím to někde ventilovat, když si Shinnya klidně holí nohy! (doufám, že se už neutopila..xD)

Bude cirkus!

A byl... :D

---

Aneb o tom, jak Afro zachrání svět a tygr projde klíčovou dírkou (i se zebrou v náručí!).

Nene, žádná recenze filmu. :D Ale musím pěkně poděkovat, že jsem byla pozvána. Moc jsem se bavila a vůbec to bylo celé takové puntíkaté. :D

Na film jsme se vetřeli o hrozně dřív (asi o 40 minut, ale vůbec mi to nepřišlo!) bylo zhasnuto a my se snažili aspoň někam si sednout. Pak mě napadlo, že by mohla být zajímavá fotka na svítících schodech, ale než jsme si to stihli vymyslet tak nám rozsvítili. Tož si je aspoň Janinka vyfotila..(aneb důkaz místo slibů). Aralt byl spokojen, jako obvykle, ale Rivil se tvářil trošku nabručeně. Ale když film začal už byl v klidu. Moc jsme si to užili a i když tam bylo nějak MÁLO tučňáků bylo to opravdu dobré. Asi nejvíc mě pobavil francouzskej honič. Když "strnula", to bylo opravdu skvělé.

Kromě filmu jsem pomohla objevit parčík na Andělu.Je to tam moc milé, rekonstruované. S Rivilkem jsme si polehávali a Janinka s Araltem vymýšleli blbosti. Respektive Janinka vymýšlela a Aralt je nadšeně plnil. Jestli oni dva se nehledali až se našli..:-) Já zatím uváděla Rivila do rozpaků s tím, že je jako krásná kurtizána a zkoušela jsem z něj vypáčit, jestli třeba někdy nebyl. Ale zkuste si dostat kloudnou větu z rudnoucího elfa..:D Proto mi pak asi utekl a lehl si do trávy, aby měl klid, ale Aralt je všude, takže ani to mu nevyšlo. Nakonec zase skončil u mě, ale tentokrát bez debatování..:D

Araltova záchodová fotka. :D Myslím, že mu bylo líto, že si nemohl udělat i vlastní fotku v zrcadle. Ale příště určitě kámo! :D (Máme jen zrcadlovou a všichni tři, ale tu sem pro jistotu nedám..:D)

Sluníčko zlobilo. Ale kdybych se hnula, tak to bude ošklivější a Rivil vypadal, že mu to takhle vyhovuje. Mimochodem "Kráska s perlami ve vlasech" je pracovní název. Doufám, že mi výjde to šití a Rivil opravdu bude Kráska s perlami..^^ A z Araltka lolitka.. :D

Bylo to moc fajn! :-) Děkuju!

Bonus.. Pro ty, co dorazili aaaž sem..:D

Oho... A tohle je sice brutálně nekvalitní, ale Rivilův hluuuuubokej výstřih. :D

Výlet do lázní v Jeseníku

4.7.2012

Sestřička se chytsala na "dovolenou" ke svojí kamarádce (k Shinnyie) do Jesenických hor. Moje babička se toho hned chopila a využila to jako jednodenní výlet do lázní. Sebrala tudíž mě, sestru a sestřenku a jelo se.

Cesta byla hrozná. Můj děda je řidič "kochač" a já se bojím s ním jezdit. Kochač totiž znamená, že se dívá spíš všude o kolo namísto na cestu. A jet s takovýmto řidičem přes serpentiny a a ty hrozné srázy je poměrně stresující STRESUJÍCÍ zážitek. :D

Ale Lááázně, ty jsou.

Navíc je okolí krásně poopraveno.

Když jsme dojeli, vydalí jsme se na "Cestu života", která je situovaná na kopci za hotely.

---

A mám dokonce i svoje dvě modelky, zapozovali mi na jedné z části Cesty života.

Cesta života byla moc krásná, ale my tři nakonec dorazili jen do poloviny a neviděli tak dvě závěrečné části z nichž jedna připomínala část Stonehenge.

Ale to nevadí. Měli jsme totiž jinou zábavu a to v "Priznicových" (netuším jak se to píše..:D) koupelích. Jde konkrétně o různá ledová osvěžení, která pomáhají prokrvení horních a dolních končetin a sprcha se střiky, které fungují i na záda/ hyždě a další části.

Bohužel žádné záběry z toho nemáme (a to jsme tam byli dvakrát!), pouze babičku u střiků.

Pak nás už čekal obídek a pro sestřičku si přišla Shinnyia.

A my si dali takzvané "kolečko bláznů". Už bez nich. Ale i tak jsme se bavili. Bohužel mi pomalu docházela baterka. Smutné. Kvůli tomu jsme se pak museli vracet..:D

Každopádně Lva mám několikrát a párkrát i se svoují krásnou asistentkou.

A pak jsme šli ještě do cukrárny a na lázeňský oplatek. Vrátili jsme se domů spokojenííí až až. :)

A babiččin krásnej zákusek! My si dali medovníček..<3

Litovelské pomoraví

S Kačenkou jsem byla na Městských skalách (což je kousek od Šumperka). To bylo moc príma, akorát výhled z rozhledny je teď docela smutný, protože je vidět na skládku a to prostě nedělá moc pěkný dojem.

Naproti tomu Litovelské pomoraví, které jsme navštívili naposledy, to je prostě krása.

Jediná ošklivá věc, kterou tam mají jsou komáři. :-D

Kačenka mi poslala krásné fotky a já se tak s vámi mohu podělit o některé krásy této krajiny.

Vyrazili jsme docela brzy ráno s Kačenčiným psiskem, což je buď bišonek a nebo nějaký mix, Kytkou. Je to takový třestiprdlo. :-D Mám ji ráda! I Kačenku samozřejmě.

Vlakem jsme se dopravili do Litovle, vystoupili o zastávku dříve a po obchodech (super orientace!) jsme se dostali až na výchozí bod.

---

Cestou jsme, kromě houbiček výše, které rostli naprosto dokonale, narazili i na žáby. Tohle konkrétně je ropucha, kterou nám i slíbili na jedná z cedulí naučné stezky. Byla dokonalá, vůbec se nepokoušela o útěk a když do ní Kačka trošku drbla, tak se takhle "udělala". Strašně jsme se nasmáli. Nakonec toho měla plné zuby a odhopsala, ale fotek tedy máme hromadu.

Tohle je vyhlídka na "obelisk". Já jsem chtěla jít tak, aby jsme ho přímo míjeli, ale Kačka mi vysvětlila, že to bychom neviděli chrám přátelství. Ale ten výhled byl celkem dobrý, akorát mi Kačenka pracně vysvětlovala, že když to chodí na jaře tak vůbec nemusí jít až na vyhlídku. Obelisk je prý vidět už z cesty. No jo, víc zeleně málo výhledu..:-)

Tohle je zmíněný chrám přátelství. Je vyfocený tak zdaleka, protože zblízka není vůbec pěkný. Lidi jsou strašní vandalové a tak na tomhle krásném chrámu není kousek nepočmáranej. Je to vážně smutné.

Tuhle "louku" miluju. Je to prostě obrovská rozlehlá plocha se zelenou travičkou a voní! Měla jsem strašnou chuť se vyválet a nakonec jsem se i vyválela. Leželi jsme pod jedním stromečkem, poslouchali jak kačenky kdákaj a stromy šumí. Moc se mi to líbilo.

Kačení rybní plný žab. Na jaře prý je to tedy muzika k nezaplacení.My jsme ale slyšeli jen pár kváknutí, ale i to mělo svoje kouzlo. :-) A taky nám dalo strašnou práci to najít, Kačenka byla trošku zmatená, ale nakonec jsme našli. :-)

Byla to obrovská kaluž. Strašně moc jsme si tam vyhráli, byli tam ropuchy, kuňky i skokani. Ale skokani vzali rychle kramle. Namočila jsem si tam boty a udělali jsme si bahenní zábal na ruce. To bylo príma.. :-)

A ještěrka s mojí rukou. Ve snaze chytit skokana jsem chmátla po ještěrce. Byla tak strašně maličká. A docela fotogenická. :-)

S Kačenkou moc ráda výletuji, akorát mě mrzí, že nám nevyšel Jeseník s přespáním..

Tak třeba příště! :-)

Lepící papírky...

..nevím jak vy, ale já bez nich téměř neexistuju (to, že je teď nemám znamená, že mám hromadu papírů, který ale ztratím, protože si je nemůžu přilípnout k noťasu..T__T).

Náhodou jsem na tenhle kraťoučkej film narazila při hledání úplně něčeho jiného (konkrétně krátký film "Smlouva s ďáblem", kde si štěkne i Marylin..A úplně to tam celý zabije..:D).

Tahle věcička se jmenuje "Óda na lepící papírky" a vznikla k 30. výročí jejich vytvoření.

Je to hrozně miloučká věc. A absolutně nechápu, co maj lidi proti, že ji na CSFD hodnotí jen 64%. CSFD je fakt na prd. Až dojedu domů stáhnu si Shortbus.

Lepící papírky. Yeey..!

Zázraky...

.. ne zázraky to nejsou, ale úžasně kouzelné to je.

Dneska jsem měla tu čest shlédnou canisterapii. A to v Šumperské nemocnici a pro seniory. Bylo úžasné sledovat jak paní, co se psem pracovala, tak psa, sestřičku a pomocnice (a protože jedna je moje kamarádka, tak jsem se mohla dívat) i ty lidi. Každý přijal pejska jinak, ale všechny to přinutilo zavzpomínat na svoje zvířátka.

Obzvlášť se mi líbil jeden pán. Povídal nám, že má doma sedmnáct let starého knírače a co všechno ho naučil a protože pán asi holduje psím sportům umí toho pejsek vážně hodně. Vyprávěl nám o svém synovi, co cvičí psi pro ministry a pro vojáky. A vůbec vypadal, že ho ty dvě hodiny strašně moc nabyli energií. Byl strašně rád, když se mu půjčilo do ruky vodítko, když ho směl kartáčovat a úplně dokonale dával povely. Asi chápu, proč je jeho knírač takovej šikula. :-)

Někteří se radši jenom dívali, ale většina těch lidí komunikovala a když ne se sestřičkou nebo paní psovodkou tak se psem a to bylo ještě o dost úžasnější.

Po dvou hodinách dřiny měl pesák dost.

Paní, co canisterapii dělá, je jediná tady z blízkého okolí a má toho docela dost. Cvičené má prý dva pejsky. Ten, kterého jsem viděla pracovat já je bobtail. Paní ho měla sestříhaného, takže vypadal jako plyšák. :D

A kolem nás se pak ještě pohybovala paní se štěnětem naháče (už druhý v Šumperku...^^), že prý chce taky dělat canisterapii. Tak jsem zvědavá, jestli tohle mimčo někde uvidím..:-)

Mám z toho úžasný pocit. Uch, asi půjdu pomáhat..^^

Top Combine

A helé, našel se článek o soucitu..:D

Top Combine.

Teď nevím, jestli mám za jmenování téhle skupiny pěkně poděkovat a nebo ne. Ale vzhledem k tomu, že moje kamarádka se do toho ušišlaného jazyku tolik zabouchla, tak poděkovat můžu a děkuji.

Původně jsme si to poslechli jen proto, abychom slyšeli, jak strašně to zní. Znělo to fakt otřesně (a při tom jejich "To Combajn", jsme chytli záchvat smíchu, combajny u nás jezdí taky, ale akorát nebudou top..:D Tedy až na toho zelenýho fešáka značky John Deere <3). Napoprvé, napodruhé i napotřetí. Jenomže jsou pěkní, tak jsme si je poslechli ještě napočtvrté, napopáté.... Hm... a dobře se u toho šišlání uklízí.

Shinnya se dostala do stavu, kdy je schopna rozeznat jednoho od druhého..(mě připadjí pořád skoro stejní, až na jednoho..xD).. A navíc má už i svého oblíbence.

Uch, tohle šišlání je tady něco. Taková malá pomsta. Ale proč ne, jak jsem říkala, dobře se mi u toho uklízí. :-D

Tak děkujeme.

Členovci a "troška" psychologie..

Ve středu jsem si dala od školy pauzu, protože je to velmi krátký den..(a nechtělo se mi moc cvičit..:D) + nám ještě hodina odpadla a já jsem potřebovala víc času na učení členovců + druhoústých a to konkrétně až po třídu ryby, včetně a ještě ke všemu psychologie + rozšířená vývojová psychologie..( u které jsem myslela, že už minimálně polovinu umím, no myslela..). Ale byla to zábava.

Členovci, kterým jsem dala ze všeho nejvíc se mi podařili nejmíň. Jsem z toho zklamaná. Po takovém neúspěchu mi pak každé učení příjde zbytečnější, protože, když dám tomu učivu o kus míň, tak dopadnu líp. Divný..xD

Vsátavala jsem dnes dřív..(o hodinu..) a jsem o hodinu vyřízenější, zítra asi vstanu stejně, protože bude zkoušení na reálie a to z Aj.., potřebuju si to zopáknout a když už se mi dnes nechce, tak hodl budu muset zítra. :D

A teď něco užitečnějšího. Na TOHLE, jsem narazila úplnou náhodou a to při hledání onoho mega rozhovoru s Andrejem...(Andrejova práce mi momentálně pomáhá relaxovat a řadí se tak hned za "lítání" po poli s Bertem..:D A pro Elo-chan speciální dodatek, nemusím myslet na mého toulavce!..xD)

Jmenuje se to Dark Narcissus, nadšené "och" si nechejte až na potom..:D

Video z YůTube (protože mně se méně seká, ale co bych po dědouškovi chtěla, pokud máte vykonnější počítač, tak oficiálně, větší, lepší kvalita tady..) Pro lidi s počítačem mého typu tedy kamarád youtube..:-)

Hiroko von Rabersdorf

HLÍNA!..D:

MILUJI SVÉHO PSA!.. dnes zase o něco víc než kdy jindy! Pokud to tedy ještě vůbec jde..?! (tentokrát bez fotodokumentace, neměla jsem vůbec čas!)

Řekla jsem si, že tentokráte tedy DOJDEME až k tý "přehradě".. To, že jsme nedošli je vina částečně moje, částečně jeho a částečně počasí.. Nejvíc za to samozřejmě může počasí, protože HLÍNA je hnusně lepkavá (a já se na ní zvládla i několikrát natáhnout a významné to bylo hned napoprvé, kdy jsem se i zaprasila..:D) a táhnout na botkách +,- tři kila navíc je dost makačka.

Ale od začátku.

Když jsem se ráno probudila, svítilo mi do oken sluníčko a vypadalo to na úžasný den = prošmejdění, co se kde událo nového. To, že se to zkazilo nemohlo překazit moje plány, takže ihned, jak se rodičové vrátili z bruslení vytáhla jsem svoje "lanko" (nové prodloužení, zatím tři metry, později jich bude celých šest, líp se mi tak běhá..xD)..oblíkla se, do kapes nějaký ten piškot a už to jelo.

Chvilku nám trvalo než jsme se sehráli a než jsem se naučila ovládat ty tři metry navíc..(a to stejný platí i pro Berta, tomu chvilku nedocházelo, jaktože se flákám "až tak"..vzadu..)

Nakonec se nám zadařilo, vytlápli jsme si svůj kopeček, někteří ho tedy s tím svým pobíháním vytlápli i třikrát..:D Bylo to úžasný, trošku pofukovalo z pod mraků občas vykouklo sluníčko.

A pak přišla tradční fáze "Hrabeme s Bertem".. byla jsem taaak spokojená a chtěla jsem, aby si "trošku protáhl tlapky".. A to částečnně i proto, že zase hrabe v boudě..:D:D Nechápu, co ho k tomu vede? Ale už se prohrabal jednou lištou, takže to budeme muset letos spravit, aby se nedostal na tu skelnou vatu..(zateplení..^^)

A tak hrabal pak jsme se o metřík posunuli a zase hrabal. Tak to šlo asi pět minut, když ho jedna vyhrabaná díra obzvlášť zaujala. Říkala jsem si, naposledy a pak zase půjdeme..(začínala mi být zima..) ..navíc se mu ta HLÍNA začínala lepit na patro a on pak vždycky trpí. Když najednou začal něco tahat ven! Šikulka můj odkryl rejskům hnízdo a spokojeně si "pochutnával" na senu, co měli natahané vevnitř. Čunče jedno, moje. Nakonec se tedy nechal ukecat, že lepší bude určitě piškot..(a byl, on piškotky rád, tuze rád!) Celou cestu zpět pak vesele počmuchával, vrtěl pahýlkem, co mu zbyl po ocásku a vesele hopkal. A vlastně mě tím nakazil. :-) (domů jsme pak dohopkali..:D)

A ještě jedna věc se nám stala. Lano se mu hloupě zamotalo přes tělo a zadní nohy a jakmile ho to začalo tlačit, tak si sednul. Hrozně mě to rozesmálo a tak jsem ho z toho šla rychle vymotat a on si šmudla lehnul. Nechal se ode mně pomazlit a opusinkovat.. Taková úžasná chvilka, bylo to sotva třičtvrtě minuty, ale bylo to tak příjemný! Mazlík..♥

Když jsem se pak na něj dívala, jak s širokým úsměvem načumuje a vylíží piškotek..(který samozřejmě dostal, je to můj miláček, nevynechám příležitost rozmazlit si ho..:D) bylo to tak úžasný! Chci být v 77 taky tak úžasně plná života a nadšená pro každej okamžik.. Ten pes je prostě neskutečné důchodce..♥

Hiroko na obláčku.. (:D)

Letošní hrabišínská zima..

Letos stála zima téměř za prd. Chtěli jsme si se psékem udělat pořádné zimní fotky, ale vzhledem k tomu, že když byl sníh nebyl čas to dopadlo, tak jak to dopadlo.. A stejně! v Hrabišíně je krásná i tahle slunečná, bezsněhovatá zima..

Pamatuju si, že ten den..(bylo to dopoledne) jsme měli někam jet. Tato informace se donesla k mým uším s poměrně velkým zpožděním. Měla jsem už naplánovaný výlet až k Malínu..(je tam úžasný kopec a já chci konečně vidět tu jejich "protipovodňovou" přehrádku..^^) Bylo sluníčko a krásně a já v pohorkách (který pořád ležej na místě, kde jsem je skopla..) vyrazila na pole. I přes obrovské prostesty. Ukecala jsem to aspoň na třičtvrtě hodiny..(a k přehrádce se nedostala, na to potřebuju víc hodin..) Hlína na začátku príma křupala a já už si začínala fandit, že to zvládnu, asi uprostřed se z křupavé hlíny stalo pěkné blátíčko a mně ztěžkly nohy. Dovléct se až na polňačku byl téměř nadlidský úkon a Bertidlo musel pořádně zabrat, aby mě z té pohromy vytáhl...

Ňufka si protáhl packy a vyhrabal asi půl metru hlubokou díru, zatímco já jsem se snažila očistit botky, aspoň trošku. Podařilo se mi to, ale protože si nedám říct a vracela jsem se stejnou cestou zpět..(a lehce v poklusu..) moc mi to nepomohlo.. (a proto ty boty pořád leží před dveřma,..:D ta hlína se na nich prostě drží!..xD)

Hrozně miluju, jak to na jaře krásně voní. Nemyslím ten smrad, co se drží při zemi, když je divný tlak a všichni topí, jak šílení. Myslím takovou tu zvláštní vůni, když se zahřívá hlína a to všechno..^^ Už se těším na jaro..

A naše jedinná fotka z výletu..(která se "povedla" -> jsme na ní oba..) No to taky byla akce..já jsem sebou několikrát praštila a Ňufidlo asi třikrát zahrábl..xD Ale užili jsme si to!, člověk by neřekl, co všechno se dá stihnout během 45 minut..

To, že jsme na ní oba, neznamená, že jsme na ní oba v té správné fotící pozici..xD Ale co.., jsme tam!

Hiroko von Rabersdorf