Fudži (japonsky: 富士山; Fudži-san) je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú.
Fudžisan je někdy na "Západě" označován jako Fudžijama, protože jedno z možných čtení znaku 山 (hora) je "jama". Ovšem Japonci toto označení považují za zastaralé. Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふじの山, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふじの高嶺, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙蓉峰, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富岳 nebo 富嶽, první znak z 富士, Fudži a 岳, hora).
Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří budhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrdcadlí.
Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá.
Sopka
Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př.n.l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela.
Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných "šest okvětních plátků Fudži". Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu.
Geografie
Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.
Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům. Nejvhodnějším obdobím pro výstup na Fudži je od 1. července do 27. srpna, kdy jsou otevřeny turistické chaty a ostatní zařízení. K vrcholu se dá vyjít některou z 6 upravených cest. Každý rok navštíví horu asi 200 000 lidí, z nichž 30 % tvoří cizinci. Fudži je spolu s nedalekým pobřežím součástí národního parku, který ročně navštíví až 80 mil. návštěvníků.
Náboženství
Původní obyvatelé Japonska - národ Ainu, uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře. Vznikla v roce 1558 a dodnes je v ní mnoho členů.
Fudžisan je někdy na "Západě" označován jako Fudžijama, protože jedno z možných čtení znaku 山 (hora) je "jama". Ovšem Japonci toto označení považují za zastaralé. Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふじの山, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふじの高嶺, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙蓉峰, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富岳 nebo 富嶽, první znak z 富士, Fudži a 岳, hora).
Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří budhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrdcadlí.
Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá.
Sopka
Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př.n.l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela.
Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných "šest okvětních plátků Fudži". Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu.
Geografie
Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.
Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům. Nejvhodnějším obdobím pro výstup na Fudži je od 1. července do 27. srpna, kdy jsou otevřeny turistické chaty a ostatní zařízení. K vrcholu se dá vyjít některou z 6 upravených cest. Každý rok navštíví horu asi 200 000 lidí, z nichž 30 % tvoří cizinci. Fudži je spolu s nedalekým pobřežím součástí národního parku, který ročně navštíví až 80 mil. návštěvníků.
Náboženství
Původní obyvatelé Japonska - národ Ainu, uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře. Vznikla v roce 1558 a dodnes je v ní mnoho členů.
