Vydrž ještě 45 minut!!..xDD

Už dva dny se flákám,..xD Pronásleduje mě šílená lenost, ke škole mám nehorázný odpor a navíc mi bylo špatně, ale! Dneska se jde do divadla na Sherlocka Holmese a tam prostě nesmím chybět, takže teď uklízím, topím a vůbec všemožně dokazuju, že už je mi opravdu dobře a smrkat v divadle nebudu.

Schválně, poznáte kdo to je..?? (Nejspíš nějaké bývalý student Bradavic??..xD Objevila moje sestřička..:))

Jinak přidám své nadšené ohlasy na některé filmy. Coralina, kterou díky Nini naprosto zbožňuju a mám tu odvahu říct, že jsem ji viděla víckrát než Harryho Pottera 3., dál jsem včera nadšeně shlédla Sweeneyho Todda, ďábelského holiče a spotěšením můžu sdělit, že Alan (Severus Snape) je prostě dokonalej zvrhlík a parchant..*nadšeně*..A od Pan Burtona se jen tak neodpoutám, ještě tu mám jeho Devítku na kterou se nehorázně těším..:) Mimochodem věděl někdo z vás, že Helen (Moje milová Belatrix..xD) a pan Burton jsou svoji..(oni spolu mají dokonce dvě ďábelské dětičky..xD)..??

Ha musím pokračovat ve výčtu..Další potěšení ..Total eclipse se právě tahá do mého..(respektive sestřina..xD) Notebooku..dost dlouho jsem odolávala, ale dneska dneska už to prostě nešlo...:D Poslední dnešní akce bude Sherlock Holmes, film mám na mysli. Vůbec mu nefandím, protože ačkoliv je kamera úžasná, stejně jako herci, co jsem slyšela, tak v tom chybí to "něco" co mezi sebou chovají v tajnosti John a Holmes.. No uvidíme...:)

Jinak se chci omluvit, že nic nedělám tenhle týden měl být zabíračka, ale já tu největší zabíračku omarodila, takže snad to bude lepší, to další terno nastane až po Velikonočních prázdninách..:) A to bude teprve kolotoč..:)

Jeteště jsem chtěla kváknout o tuličce.. je to trošku složité mám nachystaných několik, bohužel kratších dílů a rozhodla jsem se pro dost radikální změnu. Původně mělo být kapitol víc, ale nakonec to plánuji zredukovat zhruba na tři delší kapitoly. Je to ale jedno malé ale! protože jsem teď neměla tolik času, kolik bych si přála, popřípadě jsem ten zbylý čas trávila na tom proklatém "FejsBůku"<s tím plánuju skončit a už jsem to hoodně zredukovala, ikdyž občas neodolám..xD tak prostě není dopsáno a bude se muset čekat dýl. Ale věřím, že to zvládnete a já se budu snažit dopsat Tulící, co nejdříve.

Co se ostatních povídek týče, stojí stejně jako tulící. Buď není čas a nebo ta "ďáblova stránka".. No uvidíme, plánuji se tomu nějak hlouběji začít věnovat už od zítřka..:) Tak snad se budeme moci brzo těšit, z další dokončené povídky.. Běžím topit..xD

S láskou,..

Hiroko von Rabersdorf

Proč zrovna češi jsou národ ignorantů..??!

Asi nemá cenu moc se k "naší" situaci vyjadřovat. Co se této "reklamy" týče..

Jsou o to stejné tahanice jako byli o Registrované partnerstí..jde o adopci.. Nemá cenu vám tady cokoliv povídat, stačí plácnout odkaz..:) Jenom prosím pokud s tím souhlasíte, určitě to podepište a nejlépe bude, když do toho navezete ještě pár (set..xD) dalších lidí..Oni si to přeci zaslouží..:)

Takže tadyhle je ona petice.. a ještě nějaké doprovodné info..:)

S láskou..

Hiroko von Rabesdrof

Tulící povídka - IX.

haha..musím se přiznat trošičku jsem se teď zasekla, ale ne moc jen trošičku..xD Navíc se teď musím učit do školy..*dělá kyselej ksichtík*

Dneska se skutečně nebudu rozkecávat, jako to jindy dělám, čeká mě ještě úkol do angličtiny a fyzika..Já do té školy tolik nechci, nedokážu se s tím srovnat..*kňučí*

Tento díl je trošičku kratší a ještě pořád se drží nad pomyslným "dobré"..ty zvraty příjdou až v dalších částech..a upřímně nepsali se mi lehko..(stejně jako se mi nepíše dobře teď, bez Tuuliho, ale nebojte se!..:-) )

Dílek věnuji všem, kdo čtou..A speciélně chci jmenovat Nini, která chvilkami trpí na lyžařském výcviku..*kření se* Do nich, rytíři Trojbambulko!!..xD *kření se*

Další díl bude opět za dva dny, což znamené ve čtvrtek..^^

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Telefon drnčel jako šílený. Podle budíku bylo půl druhé ráno. Hmátl jsem po té "ďábelské krabičce".
"Prosím.?" Zavrčel jsem rozespale a značně nevrle.
"Mám kluka. JE to kluk!" V tu ránu jsem byl vzhůru. Tuuliho nadšený hlas. On zářil. Byl šťastný, těšil se z nového života, ze svého synka.
"Můžu přijet?"
"Přijeď prosím." Rychle jsem vyskočil, natáhl na sebe první oblečení, co mi padlo pod ruku a už uháněl do nemocnice. Taky jsem se těšil, až se to maličké narodí.

Tuuliho jsem našel přilepeného na skle. Jeho chlapeček ležel zabalený hned vpravo a spinkal. Byl rozkošný. Objal jsem novopečeného tatínka kolem pasu a přitiskl se mu k zádům.
"Je nádherný." Mrouskl jsem mu do ucha a bradu mu položil na rameno. Jenom se usmíval. Spokojeně, šťastně. Dovolil si na chvíli zavřít oči a trošičku se o mě opřít.

Nakonec jsem ho odvezl k sobě. Nepustil jsem ho domů, prostě jsem ho nacpal do svého auta s tím, že zítra ho odvezu do nemocnice. Nedal jsem mu moc příležitostí k protestu. Ráno jsem pak udělal přesně, jak jsem slíbil.

Seděl jsem v rohu pokoje a sledoval Tuuliho, jak chová svoje malé mrně. Laina se usmívala, trošičku křečovitě. Byla hodně unavená. Co jsem zjistil, na jméně se ještě neshodli. Laina toužila po Charlesovi, ale Tuuli, chtěl, aby se jeho prvorozený jmenoval po dědovi - Pilvi. Nakonec se shodli na dvou jménech.
"Chceš si ho pochovat.?" Obrátil se na mě a přešel i s Pilvim ke mně. Nastavil jsem náruč. Byl to rozkošný malý chlapeček. Měl úžasně modré oči, snad po tatínkovi a nos po mámě. Droboučké prstíky. Když jsem ho držel a jemně jím houpal, upíral na mě svoje oči. A pak je zavřel, utahaný, ospinkaný. Oba, jak Laina tak i Tuuli mě pečlivě pozorovali, jestli dělám všechno správně a nesnažím se jejich dítě přizabít. Hloupé, ale zvláštním způsobem rozkošné.

Lainu jsme opustili až pozdě k poledni. Musel jsem do práce, takže jsem Tuuliho odvezl domů a sám jel pak už přímo do práce. Zatraceně se mi nechtělo. Tolik jsem toužil, zůstat vedle něj, dotýkat se ho a sdílet s ním to obrovské štěstí. Bohužel pracovat jsem musel.
"Hej to je tvůj." Zrovna jsem se nacpával, mohlo být tak půl jedenácté večer.
"Kdo volá?" Zahuhlal jsem.
"Ten tvůj…" Šklebil se a naznačil několik neslušných posunků. Vyplázl jsem na něj jazyk.
"Ano, Tuuli?"
"Meri, chci si povídat. Povídej si se mnou." Zabručel mi do telefonu.
"Tak povídej." Pobídl jsem ho.
"A o čem?" Usmál jsem se. Tak on si chce povídat.
"Já nevím, povídej o všem, co tě zrovna napadne." V telefonu bylo chvilku ticho.
"Narodil se mi chlapeček." Usmál se. Slyšel jsem, jak se mu koutky úst jemně stočily a on se usmál.
"To je krásné. Máš rád děti?"
Svačinu jsem držel ruce a vůbec mě nezajímala. Před chvílí jsem sice padal hlady, ale jeho hlas mě krmil dostatečně.

"Vlastně ano. Děti jsou krásné. Meri myslíš, že budeš mít jednou děti?" Nedokázal jsem přestat se blaženěusmívat. Kluci si už na mě ukazovali, prý "ksichtíš se jako debil". Ale když já byl tolik šťastný.

"Ahój.!" Mával na mě už zdálky.
"Jů, přišel jsi mi naproti? V šest ráno?" Chechtal jsem se a shrábnul si ho do náruče. Nikde nikdo nebyl, takže jsem si to mohl dovolit.
"Nemohl jsem spát," zašeptal a nechal se objímat, "dneska už se vrátí Laina."
"To teprve nebudeš moci spát." Zasmál jsem se. Jen mě víc stiskl. Stáli jsme tam uprostřed chodníku a objímali se. Všechno šlo tak nějak mimo nás.
Vzal jsem ho k sobě domů. Jeden jak druhý jsme si potřebovali odpočinout a moje postel byla to nejlepší útočiště pro nás oba. Stačilo jen se k sobě schoulit.

"Koukej jak jsou ti Rusi dobří." -- "Nee, dědo, proč's mi neřek, že už jsou tance!"

^Remy

<--- Tohle mě jakože FAKT dostalo..xDD Remusi...xD Nee..^^

Včera jsme koukali na curling, s tím, že ve dvě si natočím tance. Nevydržela jsem se dívat, tak, že si půjdu chvilku schrupnout. Ta chvilka se mi protáhla až do devíti do rána. Nee..xDD Tak prý natočím si to odpoledne, jo to určitě..Sakra. Takže povinné tance vynecháme. ..:)

Zítra se jede bruslit..*těší se jak malej harant, anoo..* Akorát je tedy neděle, to se mi moc nelíbí, prádniny mi vyhovovaly..*culí se*

Jsem trošku v depresi..*toho je hodněě..*, ale zároveň je mi bezva.. Celej den se ségrou řveme "Whatzzz upp..!!..xD" a pak ty pozdravy s Týnuší..(sestřenka)..^^ Já mám svoji rodinu moc ráda..a kor,když se dostaneme do fáze, kdy se nedá klidně nadechnout..^^

Co se povídky týče. Už jsem to říkala v komentu pro Niniel (Nini, pokud říkám Niniel, nemyslím tím, že bych ti nechtěla říkat Nini, ale čím dýl si to opakuju tím víc mě to fascinuje, je to prostě nádherná přezdívka..^^), z toho konce, který mám teď mám špatný pocit, takže buď celá povídka dostane celkove další krátkou sérii a nebo..(což beru jako hlavní) bude prostě dělší než původně měla být..:)

Tak fajn, jdu na další pokračování, chci to dopsat, abych mohla pohnout s dalšími projekty..:)

Zatím pac a pusu.. Ahaaa...

Mimochodem.. Začíná mě děsit DR. House.. Je mi Grega děsně líto, ale o to víc je mi líto Wilsona, ale říct Gragorymu něco takového..*praštila hlavou do stolu* a ještě se u toho takle tvářit.. Jamesi, já tě mám ráda, moc, ale tohle bolelo...x) *kňučí*

Hiroko von Rabersdorf

Tulící povídka - VIII.

Omlouvám se, že mi to tolik trvalo, ale musela (čti:chtěla..xD) jsem dohnat resty..^^ A pak jsem dosti vyřízená z těch lyží. Přežila jsem a nic si nezlomila, dokonce jsem i skákala přes skokánky..maličko. Byla to sranda, dokud nezačalo pršet, proto jsme jeli domů dřív. A bolí mě kolena, hrozně. Těším se do postele, dneska ponocovat rozhodně nebudu a Krasobruslení si natočím..:) Díky Gacktu za video..^^

Chtěla bych Vám toho tolik povědět, ale pokud se mě toto povídání nepustí rozhodně se to brzy dozvíte..*je dneska brutálně přecitlivělá a je tudíž schopná si podepřít hlavu a jen koukat* Potřebovala bych obejmout...*jde se Pro Míšu a Niniho..^^* No nic, takže příště..:)

Jak už jsem říkala, tohle chci věnovat Nini..a to hlavně pro ten částečně "romantickej" začátek..^○^

A pak taky..Shou-chan, za toho "géniuse"..*bude se naparovat ještě tak měsíc..^^* Ahaa..a maminka mi zkrátila kalhoty, po půl roce!..xDD Jupeej..

S láskou..

^Objetí..♥

Hiroko von Rabersdorf

---

Za tu ruku jsem si ho přitáhl blíž. Sklopil řasy a lehounce se usmál. Jakoby vždycky věděl, že se tohle stane. Jakoby tušil, že jednoho dne bude ležet v mé posteli a já mu budu něžně oždibovat obličej. Zvedl ke mně oči a jeho lehounký úsměv se o maličko roztáhnul. Zářil a čekal, co udělám. Levou rukou jsem stále držel jeho packu a druhou, volnou jsem mu vpletl do vlasů a přitáhl si ho. Pootevřel rty. Čekal jsem děs hrůzu a cukání, ale on jen pootevřel rty a nechal mě, ať ho políbím. Jen drobně a něžně jsem se o něj otřel. Odtáhl jsem se a pustil jeho ruku. Pořád se usmíval, nic neřekl. Jen mírná červeň, co se mu táhla přes tváře, ho prozrazovala. Srdce mi tlouklo jako splašené.
"Já...promiň, a-asi…asi půjdu na gauč." Zakňučel jsem a už se hrnul z postele. Chňapl mě za zápěstí.
"To je v pořádku." Tvář mu zdobil stále ten stejný úsměv. Zvrtal jsem se zpátky do postele těsně vedle něj, ale už jsem si netroufl. Zarytě jsem koukal do stropu a lampička na mém stolku pořád svítila.
"Jaké to je?" Otočil se na bok a propaloval mě pohledem.
"Jaké je co?" Koukl jsem na něj a lehce se natočil bokem.
"Jaké to je být s mužem?" Polkl jsem. To mi tak ještě scházelo opravdu, k tomu všemu.
"Nevím, jak bych ti to popsal, nikdy jsem nebyl s ženskou." Usmál se. Pochopil, že ani jeden z nás nemůže srovnávat. Pak se naklonil a políbil mě na čelo. Nebyl jsem si jistý, kam tohle povede, ale děsilo mě to.
"Meri, já chci vědět jaké to je." Tak přesně tohle jsem slyšet nechtěl. Jeho přítelkyně a prcek na cestě. Muselo na mě být vidět, jak bojuju sám se sebou. Natáhl jsem k němu ruku a hladil ho po tváři, po vláskách přes ucho. Opíral se mi do dlaně a přivíral oči. Bylo to dokonalé, tak moc dokonalé, až jsem měl strach, že jakmile ruku stáhnu, zmizí to a už se nikdy neobjeví.
"Meri.." Vetknul jsem mu do vlasů i druhou rukou a přitáhl k polibku. Nebránil se, nebál se. Bral všechno, co jsem mu nabídl. Brzy jsem ho tiskl pod sebou a dusil polibky.

Ráno jsem se probudil sám. Nedivím se, že utekl. Neměl jsem to dělat, neměl jsem mu dovolit, takhle mě ovlivnit. Na ledničce jsem našel jenom strohé "Děkuji. T.". Nechal jsem ho tam. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem ho teď chtěl mnohem víc než předtím. Nakonec jsem mu zavolal.
"Meri, jsi to ty?" Jen, jsem zabručel tiché ahoj, na víc jsem se nezmohl, v pozadí se ozýval tichý hovor. Netuším, při čem jsem ho rušil, ale podle všeho jsem rušil.
"Promiň, nemám teď moc času." Zamroukl.
"To je v pořádku, to já se omlouvám, že ruším. Jen jsem chtěl… mohl bych se pro tebe dneska zastavit? Prosím? Já bych, potřeboval bych si s tebou promluvit." Doufal jsem, že mi to nepoloží, že svolí, ale v telefonu bylo ticho. Nic se nedělo. Slyšel jsem ho jen dýchat.
"Dobře. Tak já přijdu, kolem sedmé?" Tiše jsem mu to odsouhlasil. Hned potom mi zavěsil. Bál jsem se všeho, co přijde, ale zároveň jsem hrdě zvedal bradu, ochotný přijmout cokoliv.

Bylo čtvrt na osm, když se zvonek rozeřval.
"Jdu otevřít!" Zařval jsem a hrnul se ke dveřím. Rychle jsem otevřel.
"Ahoj." Usmál se a sklopil oči. Pustil jsem ho dovnitř. Beze slova jsem ho navedl, a do obýváku, kde se zavrtal do rohu sedačky.
"Dáš si čaj?" Jen tiše přikývl.

Donesl jsem mu hrneček čaje a podal mu ho do rukou. Pak jsem se posadil se svým hrnečkem do druhého ruku sedačky a nohy vyhodil nahoru. Nespouštěl ze mě oči. Ani na okamžik. Koukali jsme na sebe a ani jeden netušili, co říct.
"Děkuji." Zašeptal najednou a rty se mu zvlnily v lehkém úsměvu. Jen jsem ho sledoval, jestli si ze mě třeba nedělá srandu. Koukal, pečlivě studoval každý můj pohyb.
"Tuuli, já bych si přál, abychom spolu mohli zůstat." Zašeptal jsem a sklopil hlavu. Tolik jsem si to přál. Napořád. Slyšel jsem, jak odkládá hrneček a pak mě objal. Snad taky toužil po stejném životě. Jenom my dva, ta představa byla překrásná.
"Mám tě rád." Zašeptal mi do ucha a políbil do vlasů.

Nakonec jsme se domluvili. Budeme k sobě důvěrní, budeme se vídat, ale jen v rámci možností. Žádné omezování rodiny ani práce. Byl jsem spokojený, aspoň prozatím.