Povídky

Aneb, když Nás můza políbí, když zanechá stopu, když Vás miluje!

Hiro & Spol.

By toychild :)

Většinou se neprobírám milióny obrázky a neslintám nad nimi, nemám na to čas, ale dnska jsem udělala vyjimku. Rozhodně vám doporučuji prohlídnout si tuhle Galerku. Já většinou nad obrázky moc nevdržím, ale tady jsem se opravdu zdržela.:)

A byste si nemyslely, že kecám..:) Tak taková malá ochutnávka. :) (Jen tak mimo, ta holčina má fakt talent na "usekávání nohou nad nebo pod koleny..xD)

Hiroko von Rabersdorf

---

Setkaní

Původně jsem se k tomu chtěla děsivě moc dlouho vykecávat, ale nakonec jsem se rozhodla trošku to zkrátit.

Mám náladu, no.. Není to nic moc. :) Ale snažím se. Podle toho ta povídka taky vypadá.

Ale přesto bych ji chtěla věnovat. Elo-chan, za její reakci. Elo, už nefňukej. :) Hiro Tě má ráda.

Hiroko von Rabersdorf

---

Rýpal se právě v záhonku růží, když za sebou uslyšel poťouchlé chichotání. Zprudka se otočil s nadávkou na jazyku. "Ty..Parch.. Soubi...?" zarazil se. Jak dlouho už se neviděli? A..a.. Najednou, najednou je zpátky s úsměvem na rtech a láskou v očích. "Ahoj." usmál se. Na tváři měl mnohem víc vrásek a pod očima stíny. "Soubi..Ale to! Měl jsi být se Seimeiem někde.." rozhodil rukama. Nemohl si vzpomenout na jméno země. "Ano, měl." Přikývl, ale víc neřekl. "Soubi.." V prudkém přívalu štěstí se mu vrhl kolem krku. Nikdy na něj nepřestal myslet, nikdy se mu o něm nepřestalo zdát, ikdyž se tolik snažil. Možná neměl. "Neviděli jsme se dlouhých šest let.." zamručel jako ospravedlnění na svoje odtáhnutí a odmítnutí polibku. Soubi nechápal. "Snad někoho máš? Někoho, kdo ti pomáhá zapomenout?" zašeptal modrooký. Zavrtěl hlavou. "Tak co se děje?" Ritsuka vzdychl, bylo mu třiadvacet, byl odkázaný na smrt, dobře to věděl, nic a nikdo to nemohl zastavit, ani Soubi. "Myslel jsem, že už se nikdy nevrátíš, nedal jsi mi ani sbohem, zmizel's." zašeptal a znovu se vyhnul Soubiho pažím. "Psal jsem ti, potom." "Já vím!" "Tak co se děje?" Soubi začínal být trošku nesvůj. "Snažil jsem se zapomenout," zašeptal Ritsuka a sklonil hlavu. Nechtěl se mu dívat do očí, nechtěl vidět jeho výraz, "jednou jedinkrát jsem chyboval. Od té doby.." nechal větu odeznít, i když dobře věděl, že ji Soubi nemůže pochopit. Ten čekal. "Já..já..víš..," ušklíbl se sám nad sebou, "myslel jsem, že se mi nemůže nic stát." "Ritsuko, notak, Kocourku, co se děje? Co se stalo?" zaškemral blonďák a znovu se pokusil Ritsuku k sobě přitáhnout. Cítil se bezmocně, když mu znovu cukl. "Já, Soubi, já mám AIDS." zašeptal. Se Soubim se zatočil svět. Ritsuka čekal, že ho uhodí, že mu nadá, že udělá cokoliv jiného. "Kocourku.. pořád Tě Miluji. Nějaká pitomá nemoc, pitomá.. to neovlivňuje. Navíc je to moje chyba.." Držel ho v objetí a šeptal mu do vlasů. "Mrzí mě to Soubi.." zašeptal Ritsuka. Blonďák ho od sebe jemně odstrčil a pak ho políbil, nežně, hluboce. "Nic se nemění, už nás nic nerozdělí. Miluji Tě." zašeptal mu tichounce do ouška. Ritsuka se v té chvíli cítil překrásně, milovaný. "Miluji Tě, Soubi."

---

Řeknu vám jen toliko..

..určitě jste si všimli jak to tu slušně upadá..a nejspíš Vás (ne)potěším faktem, že změna se konat nejspíš nebude, ale má to jedno plus. Nemusíte číst moje zbytečné bláboly a ztrácet tak drahocené minuty svého života..

Faktem je, že nemám čas a když už ho mám tak si buď čtu knížku..(Mám Sherlocka Holmese a no..ta knížka má dost yaoistickej nádech takže...*culí se* občas opravdu lapu po dechu, co si to ten Holmes k Johnovi nedovolí..) nebo šmenjdím někde po netu a ikdyž vím, že bych sem měla zaskočit a přidat aspoň něco, tak prostě se nedokážu donutit, mě to nebaví... *vzdychla* Já fakt nevím, mám zase jakýsi divný období.. Ikdyž ve škole je celkem sranda..*vzpomněla si na dnešní Helzino prohlášení "Kašpi ty jsi všude takovej tvrdej.." a chichňá se*

Noo nic..:) Přeju pevný zdravý, papejte hodně vytamínů a tak podobně.. a Pac a pusu..

Hiroko