Podzimní BJD sraz

Na srazy se v poslední době s Lawrencem nehrneme. Překvapivě ani on. A když už se hrneme, pro jistotu mě skolí bacily a chudák princ o mě pak musí pečovat a sledovat se mnou pohádky. Chudáček můj. (I když věřím, že nadšené "íp" při sledování Planety pokladů nebylo jen moje! Jim je neodolatelný! Muhaha!)

Náš poslední sraz se tedy datuje k druhému listopadu, podzimnímu (halouvínskému) srazu. Byla zima, i když sluníčko se nakonec uvolilo trochu svítit a bylo tam spoustu lidí. Tolik, že jsme nakonec ani nemluvili se všemi, s kým jsme chtěli. Děda Foťák zůstal ten den doma neb den předtím se rozhodl, že ho všechno bolí. A tak jsem mohla vytáhnout jen svůj mobilní fotoaparát (který mi aktuálně bude sloužit asi dlouho... důchod pro foťák je zlo...). Moje fotografie se venku (a vlastně i vevnitř) staly trochu stereotypními. A Teta Žabža měla určitě chuť mě přiškrtit, když byl Rivil nucen stoupnout si do podzimního listí na cestičce (čti: hnusu). Ale bylo to vedle Sakury! Kdo by sei nechtěl postavit vedle Sakury... ^^ V čajovně byl krom Sakury uzmut i Nikolas, který mi dělal společnost a Lawrenc se šel bavit do vyšší společnosti. :D

Nakonec jsme si to hezky užili i přesto, že v čajovně ve chvíli, kdy se setmělo nebylo na krok vidět. Nám to přišlo legrační. Odcházeli jsme nade vše spokojení.

A tady pár "prezentačních" fotek mého záchvatu odbivování. Pokud chcete vidět i zbytek tak je možno nakouknout do fotogalerie ZDE!Sakura, v cosplayi Itachiho (Naruto) patří eilín. (Ta o něm prohlásila: "Kdyby byl Itachi děvka, vypadal by přesně takhle.") Můj extrémní oblíbenec. :)

Rivil stojící na cestičce (hahaaa) a jeho "hlavně nenápadně"... :)

Nikolas, který patří do bandy k jeho jasnosti (Gabriel.. ehm chci říct Kaoru... :D)

O kozách

V rámci bakalářské práce nám bylo "dovoleno" účastnit se experimentu, který probíhá každoročně (už x-tý rok) a každoročně se ho účastní studenti plnící si bakalářskou povinost na katedře Zoologie a rybářství pod záštitou parazitologů. Naše účast byla jednoduchá. Tulení koz!

Haha.. tak tulení ne, ale kozy ano. Naším úkolem bylo odvzorkování deseti koz a příprava vzroků k další práci.

Získat z kozy 10 gramů to je teda dílo. T_T A přitom ty mrchy pořád žerou! Skončili jsme sice už na začátku listopadu, ale já než se k něčemu dostanu. Znám se, ale i tak si myslím, že píšu docela brzy! :)

Kažodpádně k příběhu. U koz jsme strávily 6 střed. Tedy já šest střed, moje spolupracovnice se na mě každá dvakrát vyflákly. :) Ale mě to zase až tak nevadilo, s kozama byla legrace.

Při naší první středě nám bylo sděleno, že kozel je hodnej, že se spíš bude bát on nás. A naštěstí to tak i bylo (teda né, že by se nás bál, ale byl jaksi bez zájmu o lidstvo, jeho zájem byl krmelec plnej sena), když zrovna nikdo nedržel v ruce větev s listím, kterou kozy ožíraly. :D

Koz nakonec bylo celkově jedenáct, deset vzorkovacích a malý burský kozlík Burák (ten už je teď asi u nových majitelů, protože je čistokrevný kouzelník a byl zařazen do chovu)! Ten hodně rád hopká po lidech a somruje, má rád drbání a když se urází, tak do Vás trkne. To se stalo ale jen mě, když už jsem ho měla plné kecky a mikinu špinavou až za krkem a ožužlanou skoro tamtéž. Tak jsem ho shodila a on se urazil, ustoupil si a pak do mě trknul! Mršin. Naštěstí je malej, takže trefil tak lýtko, ale stejně. :D A taky Burákův speciální žrací styl, který mám zfotodokumentovaný. :D

Kromě Buráka jsem se skamarádila s jedním z hňupů. Hňupík a jeho brácha Hňupík jsou oba vykastrovaný kozlíci. Vysoký, nohatý, hnědý a krásný! :) Popelku s Karkulkou se mi ale skamarádit nepodařilo, pořád to jsou bojandy a nedůvěřivky. Ostatní kozy se kamarádily vždycky, když bylo listí. A některý i jen proto, že se zrovna chtěly pomazlit. :D

Věřím, že podzim je kozí ráj. To dobré listí padá ze stromů. Ve výběhu koz je několik stromů. Jeden z nich opadává, když zafouká vítr a to je vždycky hoňka, aby tam byli první a sežrali toho co nejvíc. :D Druhé jsou břízy, které jen tak nepadají, ale to vůbec nevadí. Mají větve poměrně nízko, takže je stačí stáhnout a kozy už se ženou. :D (Vlastně není vůbec dřina rozpohybovat stádo koz. :D) Mě se podařilo pořídit si při držení otisky kopýtek na záda. To jsem si tak držela větev, když na mě ze zadu nějaká praštěnka skočila. :D Naštěstí jsem měla šanci udělat pár kroků kupředu, a naštěstí se přede mnou hlouček koz rozestoupil, takže jsem nešla na nos. :D Legrace to byla.Později se ke kozám přidaly ještě dvě kočičky, myšilovky, takže přibylo mazlení a zábava nám i kozám. :D

Teď zpětně vím, že jsem si to moc užila, i když byla zima a foukalo.

A fotky! Máááám, nemohla bych bez svých bobanů žít. :) Každopádně snad odolám a nebudu je muset dávat všechny do článku. :D Takže zbytek pak obejvíte zde.

---

Burák, příprava na "žraso-techniku" aneb, vlez do spodu krmelce. :D Vedle je jeho burská maminka Šmajda a Hnědá kozuše, mazlivá, ale bezejména (nebo si nepamatuji).

Důležité je taky nahrabat si seno i pod sebe. Jednak máte pod nožkama měkko a taky vám zbude i na později. :D

Bráškové hňupečci a v pozadí, cituji "malá bílá kozička". :D

Harold, hlavní velitel.

Myšilovka. Nějak se mi podařilo, že má jedno oko modré, i když ve skutečnosti nemá. :D

Myšilovka, měla zrzavé chloupky, ale moc vidět to není. A Burákovo bříško. :3

A to je pro tentokrát vše. :) Snad to nebyla veliká nuda. :D příště by to snad mohl být už Lawri a jeho výlet po Praze nebo BJD sraz z listopadu. ^^

Víkend s Levim

Už je to pěkná řádka dní (aktuálně už je to opravdu dost daleko, aneb hurá! přišel čas článku), co nás svou návštěvou poctila Shinnya v doprovodu svého resinového chlapce Leviho. Levi byl samozřejmě mnou okamžitě zabaven, protože já a Lawri ho vídáme zřídkavě narozdíl od jeho majitelky, která si s ním může být denno denně (což je značně nefér, my proti tomu vždy důrazně protestujeme, i když je nám to prd platné).

Měla jsem shodou náhod připravený i foťák. Původně jsem tedy toužila fotit hlavně Lawriho, ale jak to tak bývá nakonec jsem se více věnovala návštěvě a Lawriho fotky mi pořád leží neroztřízené v počítači. Jednou se do toho určitě pustím!

Počasí nám více méně přálo, více méně proto, že v době, kdy jsme sluníčko nepotřebovali a bylo nám vyloženě protivné, se rozhodlo svítit ostošest a nezhasnout dřív než večer. Proto taky je spousta fotek ze setkání trošku přepálenějších. I když ne, že by nás to trápilo, ... bordel v pozadí a přepálené fotky, co víc si přát, hehe. :D

Naopak některé dny byli pošmourné až moc, ale překvapivě si s pošmournými fotkami šlo pohrát o mnoho lépe než s těmi přepálenými. Ale to bude asi rukama, tradičně již. :D

Každopádně z prodlouženého víkendu, který u nás Levi strávil máme pár pěkných fotek. Ty nejlepší najdete pak tady, v albu Víkend s Levim. Bylo pěkně těžké ty lepší vybrat. Levi je krásný. Je tam taky pár (opravdu "pár") fotek společných. Můj foťák nějak odmítá fotografovat tyhle dva spolu tak, aby nevypadali moc hloupě. Achjo. A navíc i foto příběh z prvního dne, tedy ze setkání (bordel a přepálení, ano ano, správně). Jinak "klasicky" originální fotky u sebe mají označení "orig" a ten zbytek je jednoduše číslovaný. :) Doufám, že se budou fotky líbit, o pár z nich se podělím přímo tady a to pod perexem a věřte mi, že zvolit ty "nej" je pro mě opravdu těžké. :D

Tak příjemnou zábavu. :)

---

První na řadu přichází první foto-příběh ze setkání. :D

A teď pár oblíbenců, třeba pelíšek, ve kterém spolu kamarádi L a L spali. :)

A možná ještě dvě fotky Leviho. Nic se nemá přehánět, pravda, že. :D

O narozeninách

Je to už nějakou dobu, co byl tenhle článek aktuální, ale blíží se narozeniny jedné z mých babiček a sestry a sestřenky a Shinnyi a spousty dalších a tak se mi znovu zdá, že už je pro tenhle článek čas. A proto už je i tu.
Narozeniny mi nevadí, když nejsou moje.

Nemám ráda ty otázky: "Co bys chtěla?" ... Vždycky musím odpovědět, že "nic", protože mám všechno, co potřebuju a to, co bych chtěla je moc drahý a navíc si to chci koupit sama, za vydělané peníze. Nakonec vždycky něco řeknu, načež je mi odpovězeno: "Ale to je jasný!"

Achjo! Je hrozně těžký něco chtít. Letos jsem si k narozeninám přála nějakou dobrou bombošku (splněno a sežárno, byla vynikající!) a ananasovej dort! a Ten jsem dostala, ale jakej! Moji rodiče jsou úžasný, nejúžasnější na celém šírém světě, protože tak krásnej a dobrej dort! To bylo to nejlepší! A navíc! Jsem dostala od babičky Šmoulinku, takže mám opravdu všechno. :D Se vším se teď jdu statečně pochlubit, protože tak krásný dort musí být rozhodně VŠUDE! A taky mám fotku Šmoulinky, jak se hezky kamarádí s Lawrim. Lawri je z ní strašně unešený a nechce se od ní hnout na krok.

Takže tadááá! Dortík! Zbytek z tisíců fotek a blízké fotky jednotlivých zvířátek najdete tady!

Letošní narozeniny pro mě byli smutné v jedné věci, už druhý rok se na degustaci dortu nedostavila jedna z babiček. Vloni nepřiznala nemocnici, letos jela na jižní Moravu. Achjo. Letos to bylo o to horší, že mi babička ani nepoblahopřála, což je jedna z mála věcí, kterou mám na narozeninách ráda. Vloni jsem byla o mnoho zkroušenější, letos. Letos je to lepší. Je to babička, pořád ta stejná babička jako vždycky. Jen má víc starostí s vnoučaty blíž u sebe a o sebe a občas i o své rumunské svěřence na výletech v České republice. :) Nevím jestli babičku do Vánoc uvidím, ale snad ano a nechci od ní nic jiného než obejmout, tak snad se mi to podaří dřív než na Vánoce.

Jinak byli narozeniny opravdu perfektní. Spousta dobrot, babička s dědou a celá moje maličkatá rodina. Všichni byli poděleni a i Bert pochopil, že se děje něco, co se každoročně opakuje a ačkoliv to často nedělá, statečně mi olíz bradu. Beru to jako přání k narozeninám, i když ze mě možná mámil víc těch masovejch dobrot. :D A dokonce i kočičák běžně bojující o svůj kousek žvance se nejdřív malilinkato pomuchlal. :)

Lawri je aktuálně od Šmoulinky pohnutej přes půl republiky, ale byla to dřina. Šmoulinka nás dokonce jela vyprovodit na nádraží!

A to je narozeninové všechno! Tadá, za rok zas. :D

Tajení

"Princi, chtěl jste mě vidět?" Poklekl a sklonil hlavu. "Ano, ano to chtěl. Byl bych rád, kdybys mě doprovodil na mé projížďce. Je to možné?" Nerad ho do něčeho nutil, proto se ptal. Dobře věděl, že má spoustu práce, kterou musí splnit nejen kvůli svým zájmům, ale i pro zvířata, o něž se staral. "Ano můj pane, dnes budu mít čas, v kolik a jak dlouhou si vyjížďku představujete?" Zvedl k Lawrencovi hlavu a mírně se usmíval, tušil, co má jeho pán za lubem. "Připrav koně na třetí odpolední, prosím." Usmál se a pak nechal svého tajného přítele odejít. Už teď se ale velmi těšil, až bude smět prsty vklouznout do zrzečkových vlasů.