Už je to oficiální..

..
oficiálně mi drží místo jak v Praze (na obou oborech), tak v Ostravě.
Ostravě upřímně zdálky mávám s tím, že tam nechci...
Aspoň jedno dilema vyřešené.
A mé dva další obory?
Šlo by to studovat zároveň?
Jak si mám vybrat mezi dvěma, který chci oba určitě dělat?
Speciální chovy? Nebo radši Zoorehabilitace a další asistenční aktivity se zvířaty?
Tak si tady přemýšlím. A nevím.
Lawrimu je to jedno, prý hlavně, že bude moct jet se mnou.
Dokonce je na mě milejší než obvykle. Nevím jestli je to pro to, že si pojišťuje svůj odjezd nebo proto, že mě prostě chce povzbudit... a vsázím (možná naivně) na druhou možnost.
Co by to mohlo být jiného, když smím drdůlkovat? A vrtat se mu ve vlasech a on ani nešpitne. :-)

V Praze je blaze (v žabce draze, ale byla blízko!)

Neděle 12.6.
Jeli jsme už v neděli večer, protože měli stávkovat.
V kupé s námi jela rodinka s malým chlapcem (okolo dvou let, takové to ukecané období), klučina bavil celé kupé. Lokodzila (lokomotiva). Ale jinak jsme více méně usínali. Akce teprve přišla. Dorazili jsme nastoupily do metra a v dobrém duchu vystoupily na hradčanské, když naše ubytování bylo na Hradčanech a aby toho nebylo málo vydali jsme se na druhou stranu. Ještě jsme si s Májou dělali srandu, že s takovou k těm kapucínům dorazíme o půl jedenácté. Schválně hádejte v kolik jsme dorazili..:D Nakonec jsme se zeptali takové příjemné paní, ta se nám snažila poradit (a šlo jí to!), když se u nás zastavil pán pochybného vzezření s tím, že nás tam dovede. Cestou si koupil krabicové víno (že už "odmítá chodit střízlivý") a za normálních okolností bych raději dělala, že ho neznám. Ale byl k nám milý a věděl toho docela dost, takže jsme se i něco přiučili. Navíc byl tak ochotný, že nás zavedl až na místo. Tam jsme pro jistotu vlezli ke špatným dveřím a vzbudili pána k osmdesátce. Naštěstí i ten byl velmi milý a dovedl nás až do rukou bratra Petra. Ten se nás ptal, co jsme vyváděli a když jsme mu řekli, že jsme vystoupili na hradčanské a pak se ztratili nahodil velmi útrpný pohled a že "to jste měli vystoupit na malostranské.." je nám to jasné!.. Příště. Pak nás i v tu dost pokročilou hodinu provedl po areálu. A vůbec k nám byl moc hodný. Navíc tohle ubytování byla jedna báseň. My jsme s Májou snad půlku pobytu v Praze prospali a nebo jsme se váleli.

Pondělí 13.6.
Přijímačky. Vyrazili jsme zavčasu, moc brzo. Dlouho jsme čekali. Všechno se jim to opozdilo. Jeden z profesorů dokonce rozjařeně prohlásil "dneska se to děcka ruší"..
Bylo to samé čekání, ale aspoň jsme pobloudili po areálu, který je moc hezký. Koně, psi a ovce..:D "Domů" jsme se dostali kolem šesté a zalomili to s Novým zákonem.

Úterý 14.6.
Chtěli jsme jít na oběd, ale vstávali jsme až ve dvanáct, tak to nevyšlo. Ale aspoň jsme se prošli pěkně na Petřín, když už jsme byli v té Praze (a ještě přes Hrad jsme šli..xD).
Pan Slon, Pan Tele (Pan Tele je u nás jako odjakživa..:-D), Frederik i Lawrenc tu svorně prohlašují, že tenhle den, nebo aspoň jeho pokročilejší část by chtěla svůj vlastní článek. Chtěla! A rozhodlo se (přehlasovali mě..!), že bude..:-) Dřív nebo později.

Středa 15.6.
Zase přijímačky. Žádný spaní do dvanácti..T_T. V těch postelích se tak krásně spalo!
Paní nás při odjezdu zmátla, takže jsme jeli až o čtvrt na pět. Unavení. Lawrenc to zapíchnul hned a já se chystám. Spááááát!

Práh bolesti

..jakoby to bylo včera.
Počkat, ono to bylo včera.
Můj pes je jako já. Taky blbej. Akorát se hned nehlásí, že chce k doktorovi. CHYBA!

6.6. si udělal pěkné "auvajs". Maminka s tatínkem zabetonovali do země takové kovové věci, kterými se budou uchycovat trámky (na kurník). Bert to celý den nadšeně sledoval a když se začalo smrákat tak v plné rychlosti do jednoho napálil. Měl to přesně mezi tlapkama a byl na to "tak akorát vysoký". Kdyby to bylo ostré tak se "jenom pořeže", ale protože to ostré nebylo, tak se mu tak kůže odplandla od dvou stran. Klidně se přiznám, že jeho zakňučení mě vůbec nerozhodilo, on hrozně rád naráži do věcí (já taky) a nenapadlo mě, že narazil zrovna na ty železný věci (protože jen o metřík dál je strom, který obráží den, co den). A on prostě nepřišel. Jediné, co ho zajímalo, byla plná miska žrádla. Občas si říkám, jestli to tak mají všichni psi?! A nebo jenom ten můj blbeček (proto taky pořád tvrdím, že on neumře).

7.6. Snaha domluvit se s mamkou o tom, co se stalo. Posílání fotek (a mamčino následný "to je hnus"). A objednávání k doktorovi. Odpoledne vyrážíme. Poprvé v životě jsem viděla, že se Bert nehrne k panu doktorovi (normálně totiž dělá něco jako "jůůůů, nový člověk, můžu ti očuchat zadek, nohu, ruku") naopak, ještě se vzpouzí. A pak přišla druhá z věcí, pan doktor nám vysvětluje, co bude dělat, že ho nanarkózuje do žíly a potřeboval by ho šoupnout na stůl. Tatínkovi zatrne. "Víte on nemá rád zvedání." Mamka se naštvala drapla ho zepředu, taťka zezadu a Bert, než stihl cokoliv namítnout seděl nahoře. Poznatek z narózování je ten, že nechci být u "uspávání" psa. Je to strašný!
Pan doktor nás pak vyděsil, s drenem. Nakonec prý nebyl potřeba, že to nebyla tak velká "kapsa" ale, že kdyby mu to hodně naběhlo, tak máme přijít. Pan doktor to krásně sešil (a až si rozbiju obočí, tak chci, aby mi to sešil on.) a ještě tvrdil, jak máme klidného psa. Jo, to bych taky klidně řekla, když by mi spal na stole a po operaci v kleci. To je asi každej pes klidnej. T_T
Když jsme ho pak o třičtvrtě na pět odváželi byl sice ještě zblblej motal se a nemoh se pomalu ani vyčůrat, ale mohl chodit a byl vzhůru (a pana doktora vidtitelně překvapilo, že už je až tak při vědomí). Pejsáček byl pak ještě půl dne mimo a zlobil se! Poprvé, co se zlobil úplně na všechny. Dostali jsme za úkol napcat na něj tričko (aby ty stehy nevykusoval a on má pořád snahu). Setkali jsme se s neúspěchem, když nám předvedl svoje "vrrr, vy bestie!".. Ale já bych se taky zlobila.

Každopdáně dnes už je mu docela príma. I tričko jsme spolu zvládli nasadit (poté, co jsme se o něj potáhali..:-D). Je sice pořád unavený a to tričko se mu úplně nelíbí, protože se nemůže "poškrábat", kde ho to svrbí, ale zvládá to. Jenom teď bude mít zase minimálně 14 dní útrum (a já taky, bez něj se mi nikam nechce).

A pak ta cena. Mamka mi tam málem omdlela (podruhé, poprvé, když viděla, jaký to má Bert doopravdy, fotky nebyly nic moc), já si naopak nemyslím, že je to tak strašný, že to klidně mohlo být ještě o dost horší.
Teď se budu jenom modlit, aby se mu to dobře hojilo a aby si je nepotrhal (protože je šílenec).
Jo, anitibiotika, co jsme dostali jsou růžový. ^^

Teď už jen ta lepší část

Tak jsem to zvládla. :-)

Ráno jsem se pozitivně naladila budovatelskými písněmi, za což tady veřejně pěkně děkuji Sebastianovi, hindustickými a budhistickou mantrou (ta mi doteď zní v hlavě) a několika díly komedie Kuragehime (kouzelné jedenáctidílné anime s nechutně nakažlivým Openingem..Opravdu je to KOMEDIE a utahují si snad ze všeho..:-)). Trošku mě povzbudil Lawri i Berťák. V Autě mi zahulákal Jarvis...:-) Príma začátek.
První jsem šla na biologii. Mešťa nás všechny "startoval pro štěstí", jemné nakopnutí do zadku, a z čisílek skládal různé tvary. Třeba rybičku, draka, blesk..:D Vytáhla jsem si prvoky. Neuměla jsem zařazení a dostala jsem trojku.. Ale zvládla jsem to a to je důležité.
Pak bylo ZSV, nejvíc ze všeho jsem nechtěla první otázku politologie, takže jsem si ji vytáhla. Asi jsem je ohromila vědomostí že "Obama musel zrušit kvóty na těžbu ropy"..protože jsem dostala jedničku. A je to moje nejazslouženější známka. Protože Tom Hlavsa jedničku jen tak někomu nedává a když už dá jedničku! A taky to byla jediná jednička ze ZSV. Dokonce se na mě pěkně usmál. :D A i Mikimu se můj projev líbil..
Pak nižší čeština, 8/9.. protože jsem moc používala obecnou češtinu.. taky mě na to ještě před vyšší maturitou Flek upozornil..
Pak Aj 32/39. A to hlavně proto, že paní Minářová, která nám dělala přísedící doslova "sálá pozitivnem".. je úžasná a má krásný úsměv.
Naposledy vyšší Čj (11/15), Zánik samoty Berhof, který jsem nečetla, jela jsem podle vyprávění lidí, co to četly. Navíc nás zkoušel náš přísedící (a novou přísedící nám dělala paní Minářová) Flek, protože Schubi si o polední přestávce zlomila ruku. Vypadala celou dobu, že jí není úplně dobře a tam prý nějak spadla. Nakonec to bylo príma i s Flekem.
A pan Říhovský měl svázané vlasy! Kurňa! Proč tak nechodí častěji, hrozně mu to slušelo! ^^

Jdu si nelegálně stáhnout BBC Sherlocka (za odměnu) a prý "co chci za maturitu"... tedy za tuhle část. Tak vyzkouším Marvina a jeho sešívacího koně..(děkuji za tip!..:-))

Cesta za zdravím aneb k panu dokorovi a zpět

Soucitný článek zmizel. Je fuč. Možná, že kdybych se snažila najdu ho. Hm, nechce se mi.. :-) A tak už jen "dovětek" k dnešní ranní "misi" (převoz našeho psa je hoden tohoto označení, ale ne úplně).
A poděkování za ty včerejší komentáře (a SMSky a Maily..:-)). Hrozně se mi líbí Sebastianova teta, taky chci být taková teta. :-)

Převoz našeho příšeráka je vždycky hoden označení „mise“. Stejně jako dnes, i když vzhledem k tomu, že je  nemocný (ale nevypadá, akorát víc spinká v boudě) to bylo o něco málo jednodušší. 

Když jsme dojeli (hned se mi vyválel v křáčí u cesty..:-D kdyby se aspoň choval, jak se na nemocnýho sluší), byl před námi už jen jeden starší pán s bišonkem (ten zahlídl naši nadšenou potvoru a hned se roztřásl). Byli na nějakou pooperační kontrolu tím pádem rychle ven. Náš pes je zvědavec a průzkumník, takže odmítl zůstat v klidu a čmuchal tady a támhle. Zkusila jsem si to představit v lidských rozměrech. Přišla mi hrozně legrační představa čmuchajících lidí, taťkovi moc ne. Nechápu proč. 

První dojem.. “ježiši, černá koule“  ..i když celkově to asi nebylo nic moc.. protože!

Náš pes se nenosí. Nikdy! A docela mu to prospělo, nemá strach z ostatních psů a vyskočí si kam sám potřebuje a nikdo ho nemusí zvedat. Ale tím pádem se taky stalo, že zvedání nemá rád, ba přímo ho nesnáší. Není přece mimino, aby ho musel někdo nosit. A když pan doktor řekl „na stůl s ním“ udělalo se zle mě a i jemu (dokonce trošku couvnul, Bert ne pan doktor, samozřejmě). Nakonec ho táta tedy sebral a za nabručeného vrčení ho postavil na stůl a pak se snažil přesvědčit pana doktora, že „jinak to je strašně hodnej pes“ .. haha!  Ale je to pravda! On jen nemá rád, když ho někdo tahá. Ale jinak to bylo vlastně príma. Dokud seděl na stole byl, pravda trochu nervózní, ale klidnej a MŮJ TÁTA mu ŠEPTAL, že „to bude dobrý, ať chvilku vydrží“..  A on mu to Berťák zbaštil a byl klidný, celou dobu! Vydržel na tom stole celých patnáct minut bez hnutí, vydržel poslouchání srdíčka, měření teploty i patlaní mastičky do oka. Dokonce se pak nechal i celkem v klidu zvážit. Nevěřím! Jenže si ten klid taky vybral po cestě zpátky, kdy „chtěl řídit“ a snažil se tátovi domluvit vrčením a bručením, že TOHLE tedy zvládne mnohem lépe. Nezbaštili jsme mu to a to ho naštvalo ještě o něco víc, možná se ještě zlobil za to, jak ho taťka zvednul.  Ale asi pochopil, že žádný „vyskakování“ nebude ať je mu kolik je, takže zbytek cesty proběhl v klidu.

Momentálně chrní. Cestování ho vždycky unaví, navíc dostal prášky. Psala jsem to dopoledne, ale on FURT chrní! Vždycky se akorát příjde trošku pomazlit, napít trošku projít a zase hurá do pelíšku.

Kašílek, teplůtka a lehký zánět oka. Kde to posbíral? 

Takže má teď „klid na lůžku“ a příští týden kontrola. Dokonce v den kdy já budu maturovat a navíc v hodinu, kdy maturuju z angličtiny. Aaa třeba si vytáhnu jako téma „zdraví“.

A ještě takový dodatek. Taťka se mě snažil přesvědčit, že od naše Berta NĚCO chytnul, protože ho škábe v krku. No haha, vždyť s ním jel akorát v autě, pak ho zvednul a pomazlil u pana doktora na stole. Já naopak stepuju u Berta co chvilku a NIC mi není. akže buď je taťka moc citlivý a nebo nevím..:D