Neděle 12.6.
Jeli jsme už v neděli večer, protože měli stávkovat.
V kupé s námi jela rodinka s malým chlapcem (okolo dvou let, takové to ukecané období), klučina bavil celé kupé. Lokodzila (lokomotiva). Ale jinak jsme více méně usínali. Akce teprve přišla. Dorazili jsme nastoupily do metra a v dobrém duchu vystoupily na hradčanské, když naše ubytování bylo na Hradčanech a aby toho nebylo málo vydali jsme se na druhou stranu. Ještě jsme si s Májou dělali srandu, že s takovou k těm kapucínům dorazíme o půl jedenácté. Schválně hádejte v kolik jsme dorazili..:D Nakonec jsme se zeptali takové příjemné paní, ta se nám snažila poradit (a šlo jí to!), když se u nás zastavil pán pochybného vzezření s tím, že nás tam dovede. Cestou si koupil krabicové víno (že už "odmítá chodit střízlivý") a za normálních okolností bych raději dělala, že ho neznám. Ale byl k nám milý a věděl toho docela dost, takže jsme se i něco přiučili. Navíc byl tak ochotný, že nás zavedl až na místo. Tam jsme pro jistotu vlezli ke špatným dveřím a vzbudili pána k osmdesátce. Naštěstí i ten byl velmi milý a dovedl nás až do rukou bratra Petra. Ten se nás ptal, co jsme vyváděli a když jsme mu řekli, že jsme vystoupili na hradčanské a pak se ztratili nahodil velmi útrpný pohled a že "to jste měli vystoupit na malostranské.." je nám to jasné!.. Příště. Pak nás i v tu dost pokročilou hodinu provedl po areálu. A vůbec k nám byl moc hodný. Navíc tohle ubytování byla jedna báseň. My jsme s Májou snad půlku pobytu v Praze prospali a nebo jsme se váleli.
Pondělí 13.6.
Přijímačky. Vyrazili jsme zavčasu, moc brzo. Dlouho jsme čekali. Všechno se jim to opozdilo. Jeden z profesorů dokonce rozjařeně prohlásil "dneska se to děcka ruší"..
Bylo to samé čekání, ale aspoň jsme pobloudili po areálu, který je moc hezký. Koně, psi a ovce..:D "Domů" jsme se dostali kolem šesté a zalomili to s Novým zákonem.
Úterý 14.6.
Chtěli jsme jít na oběd, ale vstávali jsme až ve dvanáct, tak to nevyšlo. Ale aspoň jsme se prošli pěkně na Petřín, když už jsme byli v té Praze (a ještě přes Hrad jsme šli..xD).
Pan Slon, Pan Tele (Pan Tele je u nás jako odjakživa..:-D), Frederik i Lawrenc tu svorně prohlašují, že tenhle den, nebo aspoň jeho pokročilejší část by chtěla svůj vlastní článek. Chtěla! A rozhodlo se (přehlasovali mě..!), že bude..:-) Dřív nebo později.
Středa 15.6.
Zase přijímačky. Žádný spaní do dvanácti..T_T. V těch postelích se tak krásně spalo!
Paní nás při odjezdu zmátla, takže jsme jeli až o čtvrt na pět. Unavení. Lawrenc to zapíchnul hned a já se chystám. Spááááát!
středa 15. června 2011
pátek 10. června 2011
Já to zvíře chlupatý prostě miluju.
Oni všichni tvrdí, jak je mu to tričko nepříjemné a kdesi cosi. Jenomže, když ho převlíkám, tak se tváří ták..! Neodolatelně.
To naše převlékání probíhá jednou denně. A to ani ne proto, že by byl takové čunče, ale proto, že mě to strašně baví a navíc je to příležitost, jak do něj něco nacpat (tentokrát ho to asi vážně bolí, protože se do jídla nehrne).
Obětovala jsem mu dvě svoje trička, jedno červený a druhý bílý s potiskem dalmatínka. Víc mu sluší to červené. Ale jsem z toho vážně nadšená. Baví mě vyslíkat a převlíkat a když to můžu ke všemu praktikovat na té mojí příšerce. Uhm, to je prostě něco. Nikdy jsem nevěřila, že bude tak nadšený z toho, že nesu tričko. Sice se se mnou pořád snaží přetahovat a viditelně se mu moc líbí, jak látka praská, když ji úplně prokousne, protože občas to jen tak drží v zubech a soustředěně šoupe látkou na to správný místečko.
Už vím, co s těma tričkama provedem. Rozervem je v zápalu boje, bwahahaaaaa... Už aby to bylo.
Oni všichni tvrdí, jak je mu to tričko nepříjemné a kdesi cosi. Jenomže, když ho převlíkám, tak se tváří ták..! Neodolatelně.
To naše převlékání probíhá jednou denně. A to ani ne proto, že by byl takové čunče, ale proto, že mě to strašně baví a navíc je to příležitost, jak do něj něco nacpat (tentokrát ho to asi vážně bolí, protože se do jídla nehrne).
Obětovala jsem mu dvě svoje trička, jedno červený a druhý bílý s potiskem dalmatínka. Víc mu sluší to červené. Ale jsem z toho vážně nadšená. Baví mě vyslíkat a převlíkat a když to můžu ke všemu praktikovat na té mojí příšerce. Uhm, to je prostě něco. Nikdy jsem nevěřila, že bude tak nadšený z toho, že nesu tričko. Sice se se mnou pořád snaží přetahovat a viditelně se mu moc líbí, jak látka praská, když ji úplně prokousne, protože občas to jen tak drží v zubech a soustředěně šoupe látkou na to správný místečko.
Už vím, co s těma tričkama provedem. Rozervem je v zápalu boje, bwahahaaaaa... Už aby to bylo.
čtvrtek 9. června 2011
Převlékání
On se na mě zlobil, že ho fotím, když se převlíká. Navíc se musel převlíct SÁM! Potupa. A ten jeho ksichtík.
Lawri: Dokonce, i když se převlékám!
středa 8. června 2011
Práh bolesti
..jakoby to bylo včera.
Počkat, ono to bylo včera.
Můj pes je jako já. Taky blbej. Akorát se hned nehlásí, že chce k doktorovi. CHYBA!
6.6. si udělal pěkné "auvajs". Maminka s tatínkem zabetonovali do země takové kovové věci, kterými se budou uchycovat trámky (na kurník). Bert to celý den nadšeně sledoval a když se začalo smrákat tak v plné rychlosti do jednoho napálil. Měl to přesně mezi tlapkama a byl na to "tak akorát vysoký". Kdyby to bylo ostré tak se "jenom pořeže", ale protože to ostré nebylo, tak se mu tak kůže odplandla od dvou stran. Klidně se přiznám, že jeho zakňučení mě vůbec nerozhodilo, on hrozně rád naráži do věcí (já taky) a nenapadlo mě, že narazil zrovna na ty železný věci (protože jen o metřík dál je strom, který obráží den, co den). A on prostě nepřišel. Jediné, co ho zajímalo, byla plná miska žrádla. Občas si říkám, jestli to tak mají všichni psi?! A nebo jenom ten můj blbeček (proto taky pořád tvrdím, že on neumře).
7.6. Snaha domluvit se s mamkou o tom, co se stalo. Posílání fotek (a mamčino následný "to je hnus"). A objednávání k doktorovi. Odpoledne vyrážíme. Poprvé v životě jsem viděla, že se Bert nehrne k panu doktorovi (normálně totiž dělá něco jako "jůůůů, nový člověk, můžu ti očuchat zadek, nohu, ruku") naopak, ještě se vzpouzí. A pak přišla druhá z věcí, pan doktor nám vysvětluje, co bude dělat, že ho nanarkózuje do žíly a potřeboval by ho šoupnout na stůl. Tatínkovi zatrne. "Víte on nemá rád zvedání." Mamka se naštvala drapla ho zepředu, taťka zezadu a Bert, než stihl cokoliv namítnout seděl nahoře. Poznatek z narózování je ten, že nechci být u "uspávání" psa. Je to strašný!
Pan doktor nás pak vyděsil, s drenem. Nakonec prý nebyl potřeba, že to nebyla tak velká "kapsa" ale, že kdyby mu to hodně naběhlo, tak máme přijít. Pan doktor to krásně sešil (a až si rozbiju obočí, tak chci, aby mi to sešil on.) a ještě tvrdil, jak máme klidného psa. Jo, to bych taky klidně řekla, když by mi spal na stole a po operaci v kleci. To je asi každej pes klidnej. T_T
Když jsme ho pak o třičtvrtě na pět odváželi byl sice ještě zblblej motal se a nemoh se pomalu ani vyčůrat, ale mohl chodit a byl vzhůru (a pana doktora vidtitelně překvapilo, že už je až tak při vědomí). Pejsáček byl pak ještě půl dne mimo a zlobil se! Poprvé, co se zlobil úplně na všechny. Dostali jsme za úkol napcat na něj tričko (aby ty stehy nevykusoval a on má pořád snahu). Setkali jsme se s neúspěchem, když nám předvedl svoje "vrrr, vy bestie!".. Ale já bych se taky zlobila.
Každopdáně dnes už je mu docela príma. I tričko jsme spolu zvládli nasadit (poté, co jsme se o něj potáhali..:-D). Je sice pořád unavený a to tričko se mu úplně nelíbí, protože se nemůže "poškrábat", kde ho to svrbí, ale zvládá to. Jenom teď bude mít zase minimálně 14 dní útrum (a já taky, bez něj se mi nikam nechce).
A pak ta cena. Mamka mi tam málem omdlela (podruhé, poprvé, když viděla, jaký to má Bert doopravdy, fotky nebyly nic moc), já si naopak nemyslím, že je to tak strašný, že to klidně mohlo být ještě o dost horší.
Teď se budu jenom modlit, aby se mu to dobře hojilo a aby si je nepotrhal (protože je šílenec).
Jo, anitibiotika, co jsme dostali jsou růžový. ^^
Počkat, ono to bylo včera.
Můj pes je jako já. Taky blbej. Akorát se hned nehlásí, že chce k doktorovi. CHYBA!
6.6. si udělal pěkné "auvajs". Maminka s tatínkem zabetonovali do země takové kovové věci, kterými se budou uchycovat trámky (na kurník). Bert to celý den nadšeně sledoval a když se začalo smrákat tak v plné rychlosti do jednoho napálil. Měl to přesně mezi tlapkama a byl na to "tak akorát vysoký". Kdyby to bylo ostré tak se "jenom pořeže", ale protože to ostré nebylo, tak se mu tak kůže odplandla od dvou stran. Klidně se přiznám, že jeho zakňučení mě vůbec nerozhodilo, on hrozně rád naráži do věcí (já taky) a nenapadlo mě, že narazil zrovna na ty železný věci (protože jen o metřík dál je strom, který obráží den, co den). A on prostě nepřišel. Jediné, co ho zajímalo, byla plná miska žrádla. Občas si říkám, jestli to tak mají všichni psi?! A nebo jenom ten můj blbeček (proto taky pořád tvrdím, že on neumře).
7.6. Snaha domluvit se s mamkou o tom, co se stalo. Posílání fotek (a mamčino následný "to je hnus"). A objednávání k doktorovi. Odpoledne vyrážíme. Poprvé v životě jsem viděla, že se Bert nehrne k panu doktorovi (normálně totiž dělá něco jako "jůůůů, nový člověk, můžu ti očuchat zadek, nohu, ruku") naopak, ještě se vzpouzí. A pak přišla druhá z věcí, pan doktor nám vysvětluje, co bude dělat, že ho nanarkózuje do žíly a potřeboval by ho šoupnout na stůl. Tatínkovi zatrne. "Víte on nemá rád zvedání." Mamka se naštvala drapla ho zepředu, taťka zezadu a Bert, než stihl cokoliv namítnout seděl nahoře. Poznatek z narózování je ten, že nechci být u "uspávání" psa. Je to strašný!
Pan doktor nás pak vyděsil, s drenem. Nakonec prý nebyl potřeba, že to nebyla tak velká "kapsa" ale, že kdyby mu to hodně naběhlo, tak máme přijít. Pan doktor to krásně sešil (a až si rozbiju obočí, tak chci, aby mi to sešil on.) a ještě tvrdil, jak máme klidného psa. Jo, to bych taky klidně řekla, když by mi spal na stole a po operaci v kleci. To je asi každej pes klidnej. T_T
Když jsme ho pak o třičtvrtě na pět odváželi byl sice ještě zblblej motal se a nemoh se pomalu ani vyčůrat, ale mohl chodit a byl vzhůru (a pana doktora vidtitelně překvapilo, že už je až tak při vědomí). Pejsáček byl pak ještě půl dne mimo a zlobil se! Poprvé, co se zlobil úplně na všechny. Dostali jsme za úkol napcat na něj tričko (aby ty stehy nevykusoval a on má pořád snahu). Setkali jsme se s neúspěchem, když nám předvedl svoje "vrrr, vy bestie!".. Ale já bych se taky zlobila.
Každopdáně dnes už je mu docela príma. I tričko jsme spolu zvládli nasadit (poté, co jsme se o něj potáhali..:-D). Je sice pořád unavený a to tričko se mu úplně nelíbí, protože se nemůže "poškrábat", kde ho to svrbí, ale zvládá to. Jenom teď bude mít zase minimálně 14 dní útrum (a já taky, bez něj se mi nikam nechce).
A pak ta cena. Mamka mi tam málem omdlela (podruhé, poprvé, když viděla, jaký to má Bert doopravdy, fotky nebyly nic moc), já si naopak nemyslím, že je to tak strašný, že to klidně mohlo být ještě o dost horší.
Teď se budu jenom modlit, aby se mu to dobře hojilo a aby si je nepotrhal (protože je šílenec).
Jo, anitibiotika, co jsme dostali jsou růžový. ^^
neděle 5. června 2011
For a lost Soldier
..film z roku 1992.
Nový filmy prostě stojí za starou bačkoru.
Můj původní záměr bylo podívat se na to (když už to mám) a v rekordním čase to odstranit z počítače, kde mi to zabíralo (a stále zabírá) místo. Nakonec to nebylo takový jak jsem očekávala.
Sestra se na to dost dlouho třásla s tím, jak to není skvělý, ale po tom, co to shlédla už jsem od ní nic neslyšela. Takže jsem možná až tak nečekala.? Každopádně to byla príma hodinka a půl.
Jedna ze scén mě vážně rozesmála a pracovně jsme ji s Lawrim nazvali "namlouvání".. přišlo mi to tak pitomoučký. Vlastně to tam prostě patřilo. Vždyť kolik bylo onomu vojákovi (Walt se jmenoval) a ačkoliv si asi ve válce nic moc pěkného neužil, pořád v něm bylo něco dětskýho a Jeroen mu to pomohl najít. A já absolutně miluju to scénu, kdy se oba s tlamičkami zmlácenými čokoládou shodnou na stejné příchuti zmrzliny a v záchvatu veselí se k sobě vrhnou a tak zvláštně se pusinkují a hihňají. Měla jsem na tváři rozněžnělý výraz (to byl ten, co vystřídal moje šokování, z toho, že spolu měli vážně až tak intimní vztah) a spokojeně odfukovala a to i potom, co ta chvilka byla přerušená.
Za sebe a za Vavřinečka zvedám palec. Film stejně nakonec nesmažeme. Je krásný a my si ho chceme uchovat do dalších dní.. (a to i proto, že se těžce shání, prej..:-D).
A celý ten film je natáčený v Nizozemí, takže, kromě angličtiny (snaha o domluvu s vojáky a mluva samotných vojáků), je to ta úžasná uchrochtaná němčina, které já strašně fandím.. :-)
Na CSFD má pěkných 85%, já bych klidně přihodila, udělalo to na mě dojem a otevřený konec nahraje do karet každému, kdo rád fanatzíruje "co by kdyby". To my s Lawrim rádi.
(V zásobě mám hromadu ufňukaných článků a opěvování Many a dalších j-rockerů, ale tohle bylo prostě nějak silnější. Fňukat můžu jindy..:-D)
Nový filmy prostě stojí za starou bačkoru.
Můj původní záměr bylo podívat se na to (když už to mám) a v rekordním čase to odstranit z počítače, kde mi to zabíralo (a stále zabírá) místo. Nakonec to nebylo takový jak jsem očekávala.
Sestra se na to dost dlouho třásla s tím, jak to není skvělý, ale po tom, co to shlédla už jsem od ní nic neslyšela. Takže jsem možná až tak nečekala.? Každopádně to byla príma hodinka a půl.
Jedna ze scén mě vážně rozesmála a pracovně jsme ji s Lawrim nazvali "namlouvání".. přišlo mi to tak pitomoučký. Vlastně to tam prostě patřilo. Vždyť kolik bylo onomu vojákovi (Walt se jmenoval) a ačkoliv si asi ve válce nic moc pěkného neužil, pořád v něm bylo něco dětskýho a Jeroen mu to pomohl najít. A já absolutně miluju to scénu, kdy se oba s tlamičkami zmlácenými čokoládou shodnou na stejné příchuti zmrzliny a v záchvatu veselí se k sobě vrhnou a tak zvláštně se pusinkují a hihňají. Měla jsem na tváři rozněžnělý výraz (to byl ten, co vystřídal moje šokování, z toho, že spolu měli vážně až tak intimní vztah) a spokojeně odfukovala a to i potom, co ta chvilka byla přerušená.
Za sebe a za Vavřinečka zvedám palec. Film stejně nakonec nesmažeme. Je krásný a my si ho chceme uchovat do dalších dní.. (a to i proto, že se těžce shání, prej..:-D).
A celý ten film je natáčený v Nizozemí, takže, kromě angličtiny (snaha o domluvu s vojáky a mluva samotných vojáků), je to ta úžasná uchrochtaná němčina, které já strašně fandím.. :-)
Na CSFD má pěkných 85%, já bych klidně přihodila, udělalo to na mě dojem a otevřený konec nahraje do karet každému, kdo rád fanatzíruje "co by kdyby". To my s Lawrim rádi.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)