Vánoční události

...

...poslední dobou se dějí věci, který se mi nelíbí, ale které asi nemůžu moc ovlivnit.

Nebo možná můžu, ale nechci, protože se mě týkají jen okrajově. Vlastně, jen tím, jaký mají na mě vliv. A ten vliv je nic moc. Popravdě pak nemám moc chuť na nic. A už vůbec na nějaké "hang out" s lidma, kterých se to týká.
Protože musím pořád dokola říkat "ale mě to nezajímá", "to je vaše věc"... Já to nechci řešit, přece nemůžu za to, jací k sobě lidi vzájemně jsou, jak se k sobě chovaj. To si musí srovnat sami ve své hlavě a já nechci poslouchat nic, co se toho týká. Zvláš ne proto, že stojím někde mezi. Nejsem soudce. A právě proto, že se děje tohle, snažím se a chci si připomenout něco pěkného, co se mi přihodilo. Už je to nějakou chvíli, ale i tak! Vánoce.

Vánoce miluju. Já vím, že spousta lidí kňourá a těší se až bude po těch hrozných svátcích. Někdo dělá Vánoce jen kvůli svým dětem. A pak jsou tu moji rodiče. Ti sice bručí, že vánoce v krámě začínají už v září, ale zároveň se těší na svátky jako takové. Na tu šňůru pohádek v televizi, na vonící cukroví a "rybišku". Těší se, až díky výmluvě "vánoce" uvidí celou rodinu. Těší se právě na rodinné návštěvy, které povětšinou znamenají "vyžrat sestru nebo babičku" a je sranda. Hrají se hry a povídá se o všem a v pozadí běží pohádky a stůl je plný cukroví a všechno to voní. Vánoce jsou prostě boží. Bez Vánoc by nebyl rok kompletní. Mám Vánoce ráda.

Ty letošní se obzvlášť povedly. Se správnou náladou mi pomohl můj vedoucí v práci a tři a půl hodiny jsme týrali ostatní zasmětnance vánočně laděnýma písničkama jako je třeba Jingle Bell Rock. Yay! Zrovna jsme spolu pracovali na stejném úseku, takže jsme si u toho i pěkně zabékali a zatrsali. Ačkoliv myslím, že někteří z nás měli opravdu slušný tik. Hehe.
A ačkoliv vánoce nejsou jen o dárcích, letos jsem byla z pár opravdu překvapená a nadšená. Samozřejmě můj top dárek jsou každoročně knihy, ale letos! Letos to můj tatínek překonal. Pracovní boty, tadááá!

Boží ne? :D Krom bot jsem dostala ještě spoustu dalších věcí, jako model žraloka (kvík!), deku s Bezzubkou (kvík!) kopec knih (íík!, ale bez fotografie.. :D) a ponožky (aww <3)

Kromě toho, co jsem ale dostala se mi podařilo darovat i pár "home-made".. nebo aspoň vydřených věcí. Pro sestřičku kresba na tričko (za pomoci Nikolky, užasnýho překreslovače pidi obrázků, děkuju! :*) a pro Alexe hrníček s inspirovaným potiskem jehož výroba mě stála několik hodin nervů s vylepšováním kvality a nakonec se při zadávání návrhu všechno pokazilo a bylo třeba to vyjednat po mailu (děkuju hodné slečně, co to vyrobila, tak aby to správně vypadalo!, i když nemusela) S hrnečkem pózuje taky Alexandr, ale ten malý Velký Alexandr.

Tak... a to by bylo k tomuhle Vánočnímu článku (v únoru, haha..) všechno. Teď už mám rozepsaný článek, který se týká zase dalších, jak jinak než veselých, událostí. Doufám, že mi nebude trvat jeho sepsání měsíc, tak jako to trvalo u tohohle článku.

Ale...

Kdo ví...

Hauk. :D

Sníh a jiné starosti

Myslím, že člověk dospěje ve chvíli, kdy přestane mít rád sníh.

Jinak není možné, že na FB si každý druhý stěžuje, že venku sněží a já se raduju. Co je lepšího než prokřupat se čerstvým sněhem, postavit si sněhuláka a pozorovat, jak se Šklíbě dělají na chlupech břicha kuličky sněhu (a ještě větší sranda je, když je vykusuje ven) nebo jak se ta šílená černá kočka plíží sněhem a myslí si, že není vidět. Jo! FB, to je místo, kde si všichni a kdokoliv může stěžovat na cokoliv. FB dělá mezi lidma zlo, protože drby už nejsou drby a vidí je mezi sebou všichni, stačí dát "lajk". I proto se ho snažím využít spíš jako chatovací mísnost a informačních server. V tom je to super, člověk si může vybrat (relativně, bývalo to lepší), co se mu bude zobrazovat na zdi. U mě je to spousta sarkastickejch vtípků, informace z různych ZOO (nejen v České republice), knižní a psí news, Africký národní parky, Austrálie s jejíma zajímavostma a Japonsko. Japonsko a všechno kolem něj... jo a BJD, což je dneska už celosvětovka. Dřív to ale byla ryze asijská sranda. Určitě jsem toho spoustu vynechala. Tím "spoustu" myslím samozřejmě různé fandomy. Za všechny mě napadá třeba Harry Potter, což mě vede k mému včerejšímu výletu!

Někdy je docela dřina najít parťáka, který má čas, chuť a peníze... u kina pak nastává ještě jeden problém a to je věta: "No my jsme na tom byli..." bleh. Noa! však můžem jít znova. Pro mě se všechny tyhle tři problémy spojili do jednoho. Papá Fantastická zvířata, letos se v kině neuvidíme. A taky jsme se neviděli. Smutné... zázrak se ale stal právě včera! Přijela parťačka s časem, chutí i penězmi a navíc ten film neviděla! Jupí! Jako bonus film hraje pořád ještě dost kin (to je výhoda velkoměsta), takže jsme vyrazily! Muhahaaaaa! To byl osud a navíc sněžilo. (Plakát vypůjčen na CSFD...)

Moje málo k filmu. Hodnocení: překvapivě dobrý! Je tam jen pár chvil, kdy se člověk trochu nudí nebo nechápe (protože kouzelník drží v ruce hůlku, ale nepoužije ji! radši bude běhat jako trotl) a některé scény jsou zbytečně natažené (ačkoliv jsou akční, tak to možná nadšenec akce toliko nezaznamená). Hlavní postavy jsou zajímavé, mají svoje charakteristické rysy. Je tam spousta zvířátek a Mlokův kufr je stokrát lepší než Hermionina kabelka. :D Navíc je tam naprosto dokonalý mudla! Je to podle mě asi nejlepší charakter tohohle příběhu. Ostuda Rowlingové, bych skoro řekla. :D Mlok aka Newt za ním docela dost pokulhává a to i přesto, že on je tu "učitel". Možná je to tím, že je trochu ňouma a stydlín (hodně lidí mi tvrdí, že tenhle Mlok se chová jako autista, kdoví-) a i když má roztomilý úsměv a bezva koníček, nějak mi přišel takový všední, mudlovsky obyčejnej.
Naštvala mě klasika.... že se amíci, chovají jako amíci. Prvně vražděj a pak myslej. Proto se všechny mimozemský invaze, které začínají v USA vždycky zvrtnou. A taky mě zaskočil Depp jako Grindewald. Já jsem věděla, že tam je a věděla jsem, kdy tam bude. Ale stejně... moc mi tam nepasuje (a omlouvám se všem, co ho rádi. Ale je to starej, schlastanej pirát, ne kouzelník a už vůbec ne Grindewald).
Závěrem. Rowlingová tomu nedá spát a Fantastická zvířata prý mají mít pokračování (prý čtyři další filmy?!). Nevím, co tam chtějí dál tajtrlíkovat. Asi něco s Grindewaldem a tudíž i mladší verzí Brumbála? Nechám se překvapit a třebas do tý doby překousnu i Deppa, kterýho mám jinak hrozně ráda, ale tady ne. Promiň Johny.

A pak jsme šli kolem Hamleys...

BUM!

IRON MAN... tohle je jeho mladší bratr, měli i většího!

A pak jsem se šli kouknout dovnitř a ...

Douh!

Je to peklo nebo ráj?

<--- naštěstí nešel koupit.

Teda... ne za obnos, kterej máme.

Uf?!

Návrat návratů?!

Poslední dobou mívám pocit, že je všechno fajn... pak na prdlajs a pak zas fajn. Prostě (bezva) kolotoč.
Málo kdy mám teď možnost si někomu postěžovat a většina rozhovorů se nakonec neuděje, uděje v mojí hlavě a nebo je zažehnán fyzickou prací, aktuálně odklízením sněhu, což ale brzy taky skončí... sbohem vesnice, ahoj velkoměsto. Když jsem doma pomáhá mi v tom taky naše milovaná kočičí obluda Šklíba, o kterou se dá pořád starat (i když to není vždycky doceněno předením). Česat kožich, aby nedredatěl, mazlit, lovit nebo trénovat povely! No ano! Možná o tom jednou napíšu celý článek (je rozepsaný už skoro rok) i s fotkama a videem. Aktuálně je ale venku zima a nikomu se nechce v takovým počasí trénovat. Maximálně udělat pár blbinek za pamlsek a pak se zase stočit do klubíčka v teple kurníku. Na dokumentační fotografii třeba panáčkování.

Zkoušela jsem taky čtení, malování, psaní (tedy příběhů),... ale jsou to činnosti od kterých člověk myšlenkama celkem snadno uteče a pak se dostávám zpět k rozhovorům v mojí hlavě, které ale nejsou k ničemu. Možná je to tím, že jsou moc jednostranné. Haha.

A pak jsem si vzpomněla na blog, deníček.. co funguje už milion let a vlastně mi vždycky docela pomohlo napsat si sem, co pěkného se mi děje. Jen tak, pro připomenutí. A protože mně letos (už za pár měsíců) čekají státnice a snad úspěšný zakončení školní docházky titulem, ... uch, prostě budu rozhodně potřebovat připomínat, co pěkného se mi děje a ne jen to, jak co hodinu bulím nad patláním diplomové práce nebo překladem článku. Checht? Asi ne... Vůbec si nevybavuju, jak jsem psala diplomku a co hůř, nikde jsem si o tom nenapsala!

Ale o tomhle si možná napíšu... možná.

Muhahuhahuhaa.

Kvokání aneb strasti s Koko a jak jsme odkvokali

Tak se stalo, že se nám rozkvokala slepice plemene Lenghorn. Lehké plemeno, které téměř nikdy nekvoká. Pravda, pravděpodobně jsme si to tak trochu zařídili sami, když se slípce na běháku vytvořil abces (zvyšování teploty) a zrovna v té době jsme kvůli pracovnímu vytížení vajíčka z hnízd vybírali jednou max dvakrát denně. Koko si to tedy vyložila po svém a dala se do kvokání.
Každý chovatel ví (a nebo, když se mu slepice rozkvoká, tak se dočte) co taková radost do chovu přinese. A to tedy to, že kvokavka zhruba 3-4 týdny nesnáší (ale alespoň přepeří), zahřívá vejce na hnízdě a přináší do hejna chaos a šikanu (nekvokající se do kvokavky celkem rády pouští). Když se tedy slípka rozkvokala nám hledali jsme "zaručené rady" jak odkvokat, přičem jsme se dočetli celkem drsné metody, jak toho docílit "snadno a rychle". Zaručené věšení slepice v košíku do průvanu, ponořování do studené vody a další takové legrácky. Já jsem poměrně citlivý člověk a nechtělo se mi slepici oddělovat na celých několik dní a zároveň jsem jí nechtěla ubližovat nořením do studené vody nebo věšením do průvanu. A to nejen proto, že jsem citlivka a snažím se dbát na příjemné prostředí, ale i proto, že slepičky jsou úžasná zvířátka, která nám navíc snáší celoročně. Tedy noření do studené vody mi jako nejlepší forma vděku nepříjde.

Po přečtení různých zaručených receptů jsme se dočetli, že stačí slepici nechat vychladnout a zamezit jí přístup na hnízdo a krmit mimo kurník.

Naše kvoka tedy trávila noci v oddělené části kurníku dny pak polovičatě v oddělené části výběhu s jednou či dvěma kamarádkami a částečně ve výběhu u kurníku se všemi slípkami, kurní byl ale v době jejího pobytu uzavřený. Naštěstí nám slepičky snáší do druhé hodiny odpolední (později už ne), takže v tomto nebyl problém. Případně se kvoka v pozdějších hodinách oddělila, aby se ostatní slepice mohly "podívat" do kurníku.

Ve všech zaručený receptech psali o tom, že pomohou po jednom/dvou dnech (tedy jedné až dvou nocích). Nám při naší šetrnější metodě stačili tři noce. Pravdou také je, že jsme kvokání podchytili o něco později (+- dvou odkvokaných dnech), každopádně ani tak si nemyslím, že by tři noce byl nějak zdrcující výsledek oproti dvěma nocím. Chce to prostě víc trpělivosti, tak jako s každým zvířetem. :)

Zoopark Chomutov

Aneb výlet tam a zase zpátky.

Z Prahy do Chomutova je to skoro stejně dlouhé, jako z Prahy domů. Navíc mi na cestě tam dělali společnost hned dva příjemní prarodičové, jejich ratolesti a pes (který si mě za ty dvě hodiny totálně omotal kolem prstu, takže jsem ho i nadšeně chovala na klíně :D). Cestou zpátky mi dělal společnost Cloud a Sephiroth z povídky Naopak, takže jsem byla taky spokojená, ačkoliv nad pejsky není.

Chomutovský Zoopark mi atmosférou připomíná moji oblíbenou Olomouc, jsou to prostě lesní zoo, kde se člověk může vyvalit na lavičku, chladit se pod stromy a pozorovat zvířátka. Navíc mají v Chomutově tuleně a naprosto parádní nápad na darovací pokladničky! Teď mě celkem mrzí, že jsem si ji nevyfotila. Zato! mám naprosto parání fotku velryby.

Na to, jak veliký jsem normálně fotograf (ač mám v ruce jen svůj šunka-mobil) tentokrát nějak na focení nepřišlo. Beru to ale pozitivně, znamená to totiž, že se do Chomutova musím jet podívat minimálně ještě jednou. Cheche.

V zoo mají naprosto perfektně vytvořené výběhy, místo železa a betonu využívají přirozené překážky, jako je třeba jezero/rybník, či co to tam.. nebo vyvýšeniny v terénu. I když samozřejmě jsou zvířata, kde se bez železných plotů asi neobejdou. Líbilo se mi taky svedení potůčku (betonovou..:() strouhou, naštěstí jsem měla parťáka, co mě podržel, když jsem tam nepřipravená hupsla a málem si dala na držku. Ano, příště si budu pamatovat, že to tam není zbrusu nové.. to že řasy kloužou už přece dávno vím. :)

Za mě palce nahoru a rozhodně se tam dá zabít celý den, když se chce. :D Kdyby někdo toužl nakouknout tak lepší informace se dozví na webových stránkách > Zooparku <