Dům z malých kostek

Dům z malých kostek je kraťoučký snímek z roku 2008.
Hlavním hrdinou je stařičký dědoušek, co se jednoho dne probudí, čvachtne do vody a rozhodne se před stoupající vodou prchnout zase o kousek výš. Jenomže ztratí svoji dýmku a protože za ní není schopný najít náhradu, rozhodne se potopit pro tu svoji starou. Ale kam se vlastně potopí?

Tenhle kraťoučký, tak trošku experimentální snímek jsem měla tu čest shlédnout na letošním AnimeFestu. Naprosto mě to v té tvrdé židli ve Scale rozsekalo, měla jsem husí kůži a div neronila slzy, když se za mnou a vedle mě (což mě trošku zamrzelo) ozvalo "co tohle bylo za blbost". Blbost?! Doprčic lidi, čím jste se na to koukaly. Tohle bylo dokonalý.
Úplně jsem viděla sama sebe, jak jsem si postavila další patro..(zrovna před nedávnem), aby mi neteklo do bot. Ale stejně se do těch spodních občas potopím, abych se podívala, jak krásně mi tehdy bylo a co všechno jsem už nestihla vystěhovat výš. Možná proto mě to tak hrozně dojalo a jsem z toho absolutně nadšená.
Vůbec se mi nelíbí nálepka "blbost", kterou téhle věci přilepila snad absolutní většina těch, co měli tu ČEST a zrovna seděli v kině. Slzy jsem tam ronila snad sama..a ronila bych je zase..:-)

Říkala jsem si, proč by to měla vidět jenom Mrky, třeba to nadchne i někoho z vás. A navíc ta hudba k tomu je naprosto úžasná. :-) Konec tlachů, kdo má zájem a volných dvanáct minut prosím, pojďte dál.

Teď už jen ta lepší část

Tak jsem to zvládla. :-)

Ráno jsem se pozitivně naladila budovatelskými písněmi, za což tady veřejně pěkně děkuji Sebastianovi, hindustickými a budhistickou mantrou (ta mi doteď zní v hlavě) a několika díly komedie Kuragehime (kouzelné jedenáctidílné anime s nechutně nakažlivým Openingem..Opravdu je to KOMEDIE a utahují si snad ze všeho..:-)). Trošku mě povzbudil Lawri i Berťák. V Autě mi zahulákal Jarvis...:-) Príma začátek.
První jsem šla na biologii. Mešťa nás všechny "startoval pro štěstí", jemné nakopnutí do zadku, a z čisílek skládal různé tvary. Třeba rybičku, draka, blesk..:D Vytáhla jsem si prvoky. Neuměla jsem zařazení a dostala jsem trojku.. Ale zvládla jsem to a to je důležité.
Pak bylo ZSV, nejvíc ze všeho jsem nechtěla první otázku politologie, takže jsem si ji vytáhla. Asi jsem je ohromila vědomostí že "Obama musel zrušit kvóty na těžbu ropy"..protože jsem dostala jedničku. A je to moje nejazslouženější známka. Protože Tom Hlavsa jedničku jen tak někomu nedává a když už dá jedničku! A taky to byla jediná jednička ze ZSV. Dokonce se na mě pěkně usmál. :D A i Mikimu se můj projev líbil..
Pak nižší čeština, 8/9.. protože jsem moc používala obecnou češtinu.. taky mě na to ještě před vyšší maturitou Flek upozornil..
Pak Aj 32/39. A to hlavně proto, že paní Minářová, která nám dělala přísedící doslova "sálá pozitivnem".. je úžasná a má krásný úsměv.
Naposledy vyšší Čj (11/15), Zánik samoty Berhof, který jsem nečetla, jela jsem podle vyprávění lidí, co to četly. Navíc nás zkoušel náš přísedící (a novou přísedící nám dělala paní Minářová) Flek, protože Schubi si o polední přestávce zlomila ruku. Vypadala celou dobu, že jí není úplně dobře a tam prý nějak spadla. Nakonec to bylo príma i s Flekem.
A pan Říhovský měl svázané vlasy! Kurňa! Proč tak nechodí častěji, hrozně mu to slušelo! ^^

Jdu si nelegálně stáhnout BBC Sherlocka (za odměnu) a prý "co chci za maturitu"... tedy za tuhle část. Tak vyzkouším Marvina a jeho sešívacího koně..(děkuji za tip!..:-))

Top Combine

A helé, našel se článek o soucitu..:D

Top Combine.
Teď nevím, jestli mám za jmenování téhle skupiny pěkně poděkovat a nebo ne. Ale vzhledem k tomu, že moje kamarádka se do toho ušišlaného jazyku tolik zabouchla, tak poděkovat můžu a děkuji.

Původně jsme si to poslechli jen proto, abychom slyšeli, jak strašně to zní. Znělo to fakt otřesně (a při tom jejich "To Combajn", jsme chytli záchvat smíchu, combajny u nás jezdí taky, ale akorát nebudou top..:D Tedy až na toho zelenýho fešáka značky John Deere <3). Napoprvé, napodruhé i napotřetí. Jenomže jsou pěkní, tak jsme si je poslechli ještě napočtvrté, napopáté.... Hm... a dobře se u toho šišlání uklízí.

Shinnya se dostala do stavu, kdy je schopna rozeznat jednoho od druhého..(mě připadjí pořád skoro stejní, až na jednoho..xD).. A navíc má už i svého oblíbence.
Uch, tohle šišlání je tady něco. Taková malá pomsta. Ale proč ne, jak jsem říkala, dobře se mi u toho uklízí. :-D
Tak děkujeme.

O soucitu

Onemocněl mi pes.
Chrochtá, slintá víc než je zvykem, má suchý horký čumák a bolavé oko. Ale je pořád stejně aktivní, pořád žere, pije. A to, že tu bulím a mám strach příjde mojí rodině absurdní. Možná to trošku přeháním, pravda, ale když on je můj KAMARÁD. Je se mnou už víc jak deset let a ani jednou si nestěžoval. Možná mi párkrát utekl, ale vždycky se vrátil. Je MŮJ! a já ho miluju.
Tak proč jim příjde divný, že se bojím? O svoje rodiče, sestru nebo babičku mám taky strach, když onemocní! Pravda nebrečím kvůli nim, ale to je proto, že vím, co jim je a taky, že vím, že se uzdraví.
Jediný, kdo se mnou soucítí a je ochotný zajet se mnou k veterináři je mamka. Táta se ségrou mi řekli "vždyť už je taky pěkně starej" a "kvůli takové kravině" a "vždyť mu nic není"..jenomže ono mu asi něco JE jinak by nebyl nemocnej! Mám z toho divný pocit. Připomnělo mi to scénu z filmu/knihy "O myších a lidech", kdy starému pánovi odstřelili jeho starého psa s tím, že už je k ničemu. Jakoby chtěli odstřelit toho starého pána..
Jenomže MŮJ pes je Můj a dokud je můj tak já nikomu nedovolím, aby mu cokoliv udělal. On zvládne všechno a já do něj vrazím klidně milion, aby byl šťastný a spokojený.
Hauk.. jdu si trpět do společnosti a "dělat, co mám"..

Máme doma "starou" porcelánovou panenku..

..a protože jsem včera měla svlíkací den odnesla to ona a můj Lawri. Původně jsem chtěla vyzkoušet, jestli by Lawri mohl stát na tom stojánku, protože je jen o necelou hlavu větší než ta naše porcelánová krasavice. Zjistila jsem, že nemohl a když už jsem tak byla v tom, ozkoušeli jsme i její šatičky..
Vavřineček se prvně tvářil jako "to snad nemyslíš vážně", ale nakonec ho to nadchlo stejně jako mě. Pravděpodobně by v tom nechtěl chodit pořád (a já bych ani nechtěla, aby chodil), ale v takovýchto nárazech je to príma. Hm, nevím proč, ale chlapi v sukních se mi líbí..(a nemusí to být zrovna Andrej Pejic v šatech.., opravdu!).. no co každý máme něco.
Ale zpátky. Fotky nejsou nic moc. Protože maminčin lepší mobilní foťák byl nedostupný (stahovala si Freddyho, nějaký horor) musela jsem se spokojit s tím sestřiččiným. A on není špatnej, když je dost světla, jenomže já jsem "dost světla" neměla. Tudíž to vypadá, tak jak to vypadá.. Ale mě se stejně líbí.
A už se těším po maturitě. Na všechny velké/malé operace, od převazování a výměnu řas až po "upgrade" kloubů..

Pravda, byli mu trošku větší, páč kráska je sice menší, ale zato "větši"..xD

Tak běžím, probudím Lawriho a vrhnu se na učení. Dneska mě to slavnostní zahájení maturit dost vyděsilo..