Byla to odměna za mou úspěšně splněnou zkoušku (a ukončení zkouškového) a mělo to být veselé a zábavné. A bylo, ale ne až do konce. Vybrali jsme si k vycházce ten nejufoukanější den, jaký jsme mohli, klasika. Když je venku hezky nikam se nám nechce. Cha cha.
Původním plánem bylo vzít to přes les, ale když jsem viděla, jak se naše smrková monokultura ve větru klátí, rychle jsem si to rozmyslela a šli jsme přes pole. Bylo to príma (ale propásli jsme jedoucí vlak!) během vycházky spolu osvěžujeme všechny "triky" co už Bert umí a trenujeme i to, co Bertovi ještě moc nejde. A je to čím dál lepší, na vodítku. Heheh... hold nemůžeme mít všechno, ale to příjde! Dřív nebo později. ;)
Vzali jsme to přes pole a přes náš oblíbený Kotasák, kopec, kde se v pastevním období pasou kravky (a mám to tam tehdy radši a Bert asi taky, protože je to vzrušující a zajímavé). Měla jsem v plánu psisáka pustit, ale tak moc se rozfoukalo, že jsme to raději zrychlili a cestu vzali poklusem (a já jsem při běhu málem dostala infarkt, kde je léto, kdy jsem to zaběhla a ani se moc nezadýchala). Foukalo tak, že by to utrhlo hlavu a proti mě, možná proto jsem se tak zadýchala. :D A pak už hurá na cestu domů.
A pak se to stalo.
Po cestě od vlakové zastávky přes jeden z plotů přeskočil pes a okamžitě se vrhnul na Berta. Naštěstí mu nešel po krku, ale po zadku. Pán, kterému pes (a který byl naštěstí extra pohotový) patřil byl asi v mnohem větším šoku než já a Bert. Berta jsme tam div nekřísli, byl v opravdu velkém šoku. Na místě jsme žádné kousance nenašli a potom, co se Bert zmátořil jsme tedy šli domů. Bert vypadal v pořádku, takže jsme nic neřešili, večer mi mamka tvrdila, že je Bert přešlý, ale když jsem za ním šla já, byl v pořádku. Druhý den to bylo mnohem horší a neděle pro Berta byla velmi útrpná, takže jsme v pondělí navštívili paní doktorku. V pondělí bylo Bertovi už o málo líp a cesta v autě pro něj (jako vždycky) byla zážitek. Kvůli jeho snaze dostat se ze zadních sedaček na přední jsme málem nabourali. Tudíž jsem si ho přesunula dopředu, kde už byl hodnej. Na veterině jsme byli úplně sami a tak si nás vzali hned. Našli jsme kousanec. Na místě, kde mě ani nenapadlo, že by mohl být. Bertíka nám paní doktorka opíchala hned třemi injekcemi a něco jsme dostali domů. Na cestě zpět mi Bert zhučel při rychlejším rozjezdu pod sedačku a málem jsme znovu nabourali, protože sbírat Berta z podsedačky a řídit rovně je dřina. :D Naštěstí jsme i domů dorazili v pořádku. Bert si výlet užil, jen klidové doporučení, které dostal ho moc netěší (ale naordinovala jsem mu aspoň dvě krátké vycházky, aby se mi nezbláznil úplně). Ale už je mu líp. V neděli byl bolavý tak, že odmítl celý den žrát a tak smutného psa jsem nikdy neviděla. Teď už je to zas náš veselý Bert, i když pořád bolavý. :)
A pár fotek, které jsem pořídila při procházce. :3 A tady je kouzlo! Prý, že dotykové telefony nereagují na ruce v rukavicích. Nu, ten můj je divný a reaguje,.. což je jedině plus, protože sundávat rukavice bych si v té zimě nechtěla. :D A odkaz na celou meeeega
galerii. :D
Sluníčko zapadající za náš oblíbený kopec - Kotasák.
Bert je celý já, taky na spoustě fotkách spí. A jako zbytek mé rodiny (která se na fotkách cpe) má na většině fotek piškot nebo jiné pochutiny. :D
Výjmečně spolupracující psisko. :D
