Devatenáctý den: Nejmíň oblíbená společnost?

Nejmíň oblíbená společnost?

Asi zatím neexistuje. Za což jsem ráda. Slyšela jsem sice spoustu jako "ta je špatná" "Blbá komunikace" etc, ale dokud si tím prostě neprojdu tak nehodlám soudit. :-) A tím líp pro mě. :-)

Teda, myslím.

Rivilovo poprvé

Zdravím Vás,

dnes Vám přináším pokračování o setkávání se s.. dobrá tentokrát to Levi nebude, i když jeho článek už je z víc jak poloviny hotov, nějak jsem se zasekl a.. asi to bude ještě nějakou dobu trvat. Ale abych Vás nemučil rozhodl jsem se povyprávět Vám o tom, jak Rivil poprvé spal jinde než doma a to dokonce i déle než jednu noc! A navíc! K tomu všemu dokonce přidám "komix". Který by teoreticky mohl mít i pokračování, ale .. kdo ví. :-)

Rivila Hiroko ukradla pod záminkou "potřebuji ho naměřit, abych mohla.." bla bla. A tak jel ten den Rivil s námi domů. A Janinku málem trefil šlak (muhahaaaa!). Říkali jsme tomu (i Rivil říkal) lázně. Napravil si myšlenky a rapidně snížil hladinu stresu. První noc ho Hiroko nenechala spát s námi v posteli (protože doma taky nespí!), ale druhou už jsme ji umluvili. Bylo to moc fajn tulit se k Rivilovi.A smět se k němu tulit tak dlouho! To je něco, co i princ jako já rád příjme a ocení.

I přesto, že se občas Rivil tvářil, že hned pojede domů, protože se bál, že mu podpálí byt, my ho vždycky nacpali dobrotama a uklidnili, že tam je Mára. :D Překvapivě to i fungovalo, možná Rivil Markovi vážně věří.

Celou dobu jsme si povídali, váleli se, cpali se dobrotama a pili černý čaj. O to byla krása! A pak Hiroko odjela a vrátila se s oblečením pro mě!! :) Juchu! A k tomu je ten komix. Tak si ho pěkně užijte. A samozřejmě, pro nejlepší zobrazení je lepší "zobrazit" a ne koukat jen na blogu.

Pěkně se pokochejte,

Váš Vavřinec.

---

Osmnáctý den: Máš oblíbenou společnost?

Máš oblíbenou společnost?

Hm, asi to bude divný, ale musím říct ne. Neexistuje společnost, která by mě okouzlila svejma skulpturama natolik, abych mohla říct "aaaaah, vás musím mít nutně všechny". Vždycky mě dostane jedna hlava a zbytek.. "hm, hezký.." NAVÍC! Jak si můžu oblíbit něco, co ze mě vytrvale páčí peníze?

Placááááááák~~

Čím starší jsem tím víc si vážím těch lidí, co se mnou tráví školní dny.

A tyhle školní dny, co mám teď jsou rozhodně nejlepší ze všech. Mám totiž dvě nejúžasnější kolegyně na světě a moc príma kruh, i když teď už zničený neboť přišlo zlo v podobě překruhování. Ale my se sebe i tak nevzdáváme.

Každopádně moje kolegyně jsou ty nejlepší. S nimi je koukání na film zážitek a můžem se bavit o pornu (:D) a tlemit se hloupejm reklamám a koukat na filmy a cpát se dobrotama a nudlema za 25 korun. Mám to strašně moc ráda a těch chvilek, kdy pak spolu můžem někde koukat si hrozně moc vážím.

Navíc se do našich filmových radovánek přidal plyšovej sob, kterého jsme slavnostně pojmenovali Radegastem. Asi to měla být nějaká inspirace Hobitem, ale já už si tím moc jistá nejsem. Ale je skvělý. Je to součást takovýho rituálu. Říkala jsem, že když ho někomu daj, tak naše filmové vteřinky už nebudou co bývali..:D

Když jsem se na VŠ dostala a první měsíc poctivě chodila do školy, sedávala jsem na kraji lavice a říkala si, že tři roky sama vydržím, protože, kdo by se se mnou chtěl kamarádit. Vážně jsem si myslela, že tři roky budu sama, protože lidi se kolem mě začali družit a já je pořád tak maximálně pozdravila... a tak i oni mě. Přiznám, že několikrát jsem z toho byla vážně smutná a jedinej člověk, co mě zachraňoval byl Akira. Byl ochotnej se mnou courat do čtyř do rána po Praze, pak si zajít v KFC na snídani a div ne jít i do školy. Já myslím, že by se mnou byl i dýl, ale většinou jsem ho nakonec poslala aspoň na chvíli spát domů.

Vlastně ani netuším jak, ale najednou jsem se s těma lidma ve škole začala trošku bavit, ale asi to nebylo žádný velký kamarádění.

Teď bych bez těch dvou příšer a Radegasta už bejt asi nechtěla. Vážně by se mi po nich stejskalo. Jsem moc ráda, že je mám a že mě ještě nehodili pod metro. :D

---

Radegast s jednou z příšerek. :D