Čím starší jsem tím víc si vážím těch lidí, co se mnou tráví školní dny.
A tyhle školní dny, co mám teď jsou rozhodně nejlepší ze všech. Mám totiž dvě nejúžasnější kolegyně na světě a moc príma kruh, i když teď už zničený neboť přišlo zlo v podobě překruhování. Ale my se sebe i tak nevzdáváme.
Každopádně moje kolegyně jsou ty nejlepší. S nimi je koukání na film zážitek a můžem se bavit o pornu (:D) a tlemit se hloupejm reklamám a koukat na filmy a cpát se dobrotama a nudlema za 25 korun. Mám to strašně moc ráda a těch chvilek, kdy pak spolu můžem někde koukat si hrozně moc vážím.
Navíc se do našich filmových radovánek přidal plyšovej sob, kterého jsme slavnostně pojmenovali Radegastem. Asi to měla být nějaká inspirace Hobitem, ale já už si tím moc jistá nejsem. Ale je skvělý. Je to součást takovýho rituálu. Říkala jsem, že když ho někomu daj, tak naše filmové vteřinky už nebudou co bývali..:D
Když jsem se na VŠ dostala a první měsíc poctivě chodila do školy, sedávala jsem na kraji lavice a říkala si, že tři roky sama vydržím, protože, kdo by se se mnou chtěl kamarádit. Vážně jsem si myslela, že tři roky budu sama, protože lidi se kolem mě začali družit a já je pořád tak maximálně pozdravila... a tak i oni mě. Přiznám, že několikrát jsem z toho byla vážně smutná a jedinej člověk, co mě zachraňoval byl Akira. Byl ochotnej se mnou courat do čtyř do rána po Praze, pak si zajít v KFC na snídani a div ne jít i do školy. Já myslím, že by se mnou byl i dýl, ale většinou jsem ho nakonec poslala aspoň na chvíli spát domů.
Vlastně ani netuším jak, ale najednou jsem se s těma lidma ve škole začala trošku bavit, ale asi to nebylo žádný velký kamarádění.
Teď bych bez těch dvou příšer a Radegasta už bejt asi nechtěla. Vážně by se mi po nich stejskalo. Jsem moc ráda, že je mám a že mě ještě nehodili pod metro. :D
Radegast s jednou z příšerek. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat