Aneb výlet tam a zase zpátky.
Z Prahy do Chomutova je to skoro stejně dlouhé, jako z Prahy domů. Navíc mi na cestě tam dělali společnost hned dva příjemní prarodičové, jejich ratolesti a pes (který si mě za ty dvě hodiny totálně omotal kolem prstu, takže jsem ho i nadšeně chovala na klíně :D). Cestou zpátky mi dělal společnost Cloud a Sephiroth z povídky Naopak, takže jsem byla taky spokojená, ačkoliv nad pejsky není.
Chomutovský Zoopark mi atmosférou připomíná moji oblíbenou Olomouc, jsou to prostě lesní zoo, kde se člověk může vyvalit na lavičku, chladit se pod stromy a pozorovat zvířátka. Navíc mají v Chomutově tuleně a naprosto parádní nápad na darovací pokladničky! Teď mě celkem mrzí, že jsem si ji nevyfotila. Zato! mám naprosto parání fotku velryby.
Na to, jak veliký jsem normálně fotograf (ač mám v ruce jen svůj šunka-mobil) tentokrát nějak na focení nepřišlo. Beru to ale pozitivně, znamená to totiž, že se do Chomutova musím jet podívat minimálně ještě jednou. Cheche.
V zoo mají naprosto perfektně vytvořené výběhy, místo železa a betonu využívají přirozené překážky, jako je třeba jezero/rybník, či co to tam.. nebo vyvýšeniny v terénu. I když samozřejmě jsou zvířata, kde se bez železných plotů asi neobejdou. Líbilo se mi taky svedení potůčku (betonovou..:() strouhou, naštěstí jsem měla parťáka, co mě podržel, když jsem tam nepřipravená hupsla a málem si dala na držku. Ano, příště si budu pamatovat, že to tam není zbrusu nové.. to že řasy kloužou už přece dávno vím. :)
Za mě palce nahoru a rozhodně se tam dá zabít celý den, když se chce. :D Kdyby někdo toužl nakouknout tak lepší informace se dozví na webových stránkách > Zooparku <
