čtvrtek 31. července 2008

Flash Nr. 5!

Yahoo! Po dlouhý době další flashka ^^ Něco podobnýho už tu bylo,ale pšíííít ^^
Beru první tři ^^ Jo,a k odpovědi přidejte,co chcete na diplom ^^
Alee-chan ^^

Čípak jsou to očka?
1)
2)
3)
4)
5)
6)

středa 30. července 2008

Kočičí princ 5/5

Anooo Hiroko to stihla.. (a už to píše po druhý,ale detail..xD) Jsem dobrá, žee... Jo jsem dobrá..*no musím se pochválit, nikdo jinej to za mě neudělá..xD*
Takže kochejte se tohle je poslední část Kočičáka a jeho životního příběhu.., tedy jen jeho části, třeba totiž nakonec odjel zpátky ke kočičákům a Kusimu, žeo..^^ *jsem zlááá...xD*
A jinak mám pro vás překvápko, mám napsanou část nové povídky, jen tak mimochodem to byl první začátek kočičího prince, ale nakonec nebyl..:))) Mám už pro ni nový název a možná, že by se tu mohla v budoucnu objevit...:)) Ještě uvidíme.. *jsem zláááá, neukážu vám to..xDxD*
Možná se sem během te doby co nebudu doma dostanu. Díky sestřence s netem...xDxD No ještě se uvidí, kdyžtak se ozvu..(Jinak vrátím se tak za dva týdny nejspíš...)
A teď tu nejdůležitější věc... Tuhle kapitolku věnuju Ayumu jakožto jedinýmu klučinovi, který mě za "tohle" chválí a je ochoten to číst...:)) Doufám,že se bude líbit.
A taky...Konec..:)) Snad budete mít radost...:)))
Hiroko von Rabersdorf

"Rai počkej...!!" Byl to Kusi, Raiův kámoš. Než se stihl Rai otočit skkočil mu na záda a povalil ho.
"Proč tohle vždycky děláš.." Zaskučel a snažil se setřást ho ze sebe, aby se mohl postavit. Kusi se, ale držel pevně a nehodlal se jen tak pustit.
"Mám tě rád a chci tě rozveselit. Seš jak dyby tě přejel parní válec. Vůbec se neusmíváš a den ode dne je to s tebou horší. Dyž si přišel pořád ses blbě uculoval a teď nic.." Vyčetl mu kamarád a slezl.
"Promiň.." Rai se posatvil s hlavou sklopenou k zemi.
"Co se děje..??" Rai se odvrátil.
"Zítra to bude rok, co umřela mamka.." Zašeptal a zavřel oči, aby zabránil slzám.
"Promiň, to..já to nevěděl.." Chytil ho do náruče a mačkal.
"To je v pohodě.." Zašeptal a nechal se objímat.
"Moc mě to mrzí, nechtěl jsem.. Rai..?? Mám jet s tebou..??" Ten zavrtěl hlavou.
"Chci jet sám.." Zahučel Kusimu do ramene a opatrně se od něj odtáhl. Usmál se. "Děkuju..Zítra se neuvidíme..Tak zatím.." Naposledy ho k sobě přitiskl a spěchal domů.

"Kami, Niha, Shinori, Mata.." Zavolal na prahu a čekal, kdy ho jeho mazlíčci přiběhnou přivítat. Netrvalo to ani pár sekund a Rai cítil jak se mu Kami drápe po nohavici, sklonil se.
"Já vím ty mazle..." Vzal ho do náruče a potlačil. Nalil jim do mističek mléko.
"Zítra tu budete sami, nevím kdy se vrátím, ale asi to bude chvilku trvat.." Šeptal a koukal jak se jeho miláčci krmí.
Zamyslel se. Měl špatný pocit. Zítra to měl být rok co bude sám, bez mámi. Byl o rok starší, ale po mamce se mu stýskalo pořád stejně, možná víc.
/ / /
"Ahoj mami.." Zašeptal a sledoval černý mramor s matčiným jménem. Bylo zataženo a každou chvíli se ozývalo zahřmění. Rai přiklekl k mramorové desce a položil na lilii. Bílou lilii. Shinori je milovala.
"Jsem zpátky. Moc mi chybíš.." Šeptal a cítil jak ho zrazuje vlastní tělo. Třásl se, v očích ho pálily slzy, které se snažil celý ten rok zadržovat.
Nebe prořízl blesk nasledovaný křikem hromu. Rai se rozplakal.
"Maminko..." Zašeptal ještě a pak objal kolena. Začalo pršet.

"Rai..??" Oslovený sebou trhl, byl mokrý jako myš a třásl se. Měl pocit, že ten hlas zná. Otočil hlavu.
"Kazuki..." Vydechl. Naproti němu stál muž, měl na sobě černý oblek a v ruce deštník. Byl pořád stejně krásný, jen o rok starší.
"Co tu děláš..??" Přivřel oči...a postavil se, aby na něj líp viděl.
"Přišel jsem za Shinori a." Na hrob položil lilie.
"A co..??" Raiovi se něco nezdálo. Nebyl rád, že narazil na někoho koho zná. Nechtěl potkat nikoho známého, ale jakmile uviděl Kazukiho, měl zvláštní pocit. Jakoby vypil horký čaj, právě ve chvíli, kdy ho nejvíce potřeboval. Kazuki na něj pohlédl.
"Doufal jsem, že tu na tebe narazím, pojď udělám ti čaj a něco k jídlu.." Rai vytřeštil oči. Něco mu unikalo. ale nebránil se, měl trošku hlad.

"Jsi sám..??" Rai se spokojeně tulil k županu, do ktérého ho Kazuki navlékl po té co se osprchoval. Bylo mu teploučko a příjemně. Kazuki před něj postavil hrnek s horkým čajem a misku kouřící polévky.
"Stále sám, nemám štěstí.." Sedl si naproti a sledoval jak Rai baští.

"Děkuji, bylo to moc dobré.." Usmál se Rai a pohldlněji se opřel.
"Jak se máš..??" Zeptal se Kazuki a Rai trošku posmutněl.
"Kdyby byla mám bylo by líp, ale jsem živý, zdravý, mám práci a přátele a sám taky nejsem.." Kazukimu vyschlo v krku, hlasitě pokl a v té chvili se jeho bývalí student hlasitě rozesmál.
"Není to tak jak na to pomýšlíš, mám jen čtyři kočky.." Usmál se. Dopil čaj a zvedl se.
"Měl bych jít, moc děkuji za zahřátí." Jeho oblečení už bylo suché, převlékl se. Za pár minut stál v siňce naproti Kazukimu.
"Ještě jednou moc děkuji." Uklonil se a chytil za kliku.
"Sbohem.."
"Rai počkej...!!" Prudce si ho stáhl do náruče a přitiskl k sobě. Nechtěl být sám, ale jedinný koho chtěl se mu snažil utéct. Už jednou se mu to podařilo.
"Co se děje.." Zašeptal..
"Neodcházej, zůstaň se mnou, prosím.." Rai vzdychl, tyhle věty vždycky chápal po svém. Odtáhl se a Kazukiho políbil. Ten překvapeně zalapal po dechu.
"Co, co děláš..??"
"Tohle přece chceš, ne..??" Zavrčel.
"Ne..!!"
"Cože..??" Rai zvedl hlavu, v očích měl zmatek.
"Princátko..," zašeptal Kazuki a stáhl si ho do náruče, "..Miluju Tě.." Tiskl ho k sobě. Rai ztratil slova. Pak přivřel oči a objal ho, proto ten pocit, pomyslel si.
"Kazuki..." Zamručel blaženě.
"Já..." Zabytek slov se ztratil v polibku. Nebyli už potřeba.
KONEC

Kočičí princ 4/x

Takže předposlední díl...Doufám..:)) Ale posledního se jen tak nedočkáte, snad, když to stihnu zítra...:))
Jinak tohle chci věnovat Elo-chan, opožděně k narozeninám..^^ Pozdě, ale přece...Taky nemůžeš říct čoveče, ale příští rok už to budu vedět...^^..xD
Hiroko von Rabersdorf

"Budeš doma..??" Kazuki stál u postele. Ozvalo se zamručení.
"Příjdu kolem půl čtvrté..," profesor odhopkal do předsíňky, aby si obul boty, "..tak zatím, uvidíme se odpoledne."
"Hej...,nech mi tu klíče.." Kazuki se zarazil, chtěl se zeptat na co..,ale neodvážil se.
"Hm..,nechám ti je na botníku..a omluvím tě ve škole.." V té chvíli Rai uslyšel cinknutí klíču o dřevěnou desku botníku. Dveře se zavřeli a Rai osaměl. Vyplácal se z postele a oblékl se, několik minut po té stál na prahu svého domu.

"Čičí.." Před prahem jeho bytu ležela kočka s koťaty. Rai napočítal tři. Vzal je všechny dovnitř. Nakrmil starou a vydal se do nemocnice. Musel na mámin pohřeb zajistit spoustu nezbytných věcí.
Domů se vrátil vyčerpaný a to hlavně po psychické stránce. Bylo mu strašně, celý tenhle den ho jen ubezpečoval v tom, že maminka se už nevrátí.
Lehl si na gauč a koukal na strop. Netrvalo to nijak moc dlouho a Raiovi se podařilo usnout.

"Mrauuu..." Kočka, kterou si vzal mu právě olizovala ucho, tulila se k jeho hlavě. Otevřel oči a posadil se.
"Copak je koči..." Najednou mu došlo, že ji vlastně nedal jméno, ani koťátkům. Volat na něj hej ty tam, ty morouvatý..nechtěl a tak se zamyslel.
"Ty..," ukázal na mourovatýho kocourka, "..ty budeš..Mata.." Černá kočička dostala jméno Niha a černobílý kocourek si vysloužil jméno Kami.
"A co ty..??" Zazubil se na mourovatou "maminku" a pohladil ji. "Jak se budeš jmenovat..??" Zamyslel se a přitom ji nepřestával hladit.
"Shinori,..tak se budeš jmenovat.." Usmál se a podrbal ji na krku.

Rai sebou prudce škubnul, když se rozeřval zvonek. Kai. Vzpomněl si, měl domluvený kšeftík. Bohužel ne náladu. Otevřel mu dveře a usmál se.
"Pojď dál, já si jenom zavolám a přemístím kočičáky jinam." Kai přikývnul a přesunul svoji roztomilost do ložnice. Rai zvedl telefon a vytočil Kazukiho číslo.
"Kazuki..?? Ahoj..Jen jsem ti chtěl říct, že dnes nepříjdu, zůstanu doma, uvidíme se zítra." Zavěsil aniž dal Kazukimu možnost na cokoliv se zeptat. Neměl chuť vysvětlovat mu proč, že to nepříjde. Pak zavřel kočičáky do pokoje, kde spávala maminka. Pomalu se vydal za Kaiem
"Jsem dnes trošičku... unavený.." Zašeptal Rai a sedl si na kraj postele. Moc dobře veděl, že ho čeká dlouhá noc. Kai tak nějak nikdy nevěděl, kdy přestat.

"Bože.." Rai mohutně zazíval, nespal, byl unavený a do školy se mu taky nechtělo. Kai odešel až nad ránem, takže spal maximálně dvě hodiny. Uděla si pořádné kafe a Shinori nalil mléko. Kávu do sebe hodil ještě horkou a pak hurá do školy.

"Kdes byl..??" Vybafl na něj Kazuki, ještě než přešel práh školy.
"Doma.." Odsekl.
"Proč jsi měl vypnutý mobil...??" Profesor angličtiny se choval nepřiměřeně žárlivě a to se Raiovi nelíbilo.
"Měl jsem práci..a vůbec co ti je po mně.." Zahučel a zmizel ve třídě.
/ / /
Shinori měla pohřeb týden po tom co zemřela. Na jejím pohřbu nebylo moc lidí, jen pár přátel, ale přišli a to bylo hlavní. Rai byl mimo sebe, přemýšlel co teď udělá. Doma měl už prakticky vyklizeno, chtěl pryč, pryč z bytu, kde mu všechno připomínalo matku.
"Rai..??" Oslovený sebou škubl. Lehce se začervenal.
"Promiň trošku jsem se zamyslel, už bych měl jít, tak dobrou noc.." Trošičku se usmál.
"Počkej, nechtěl bys zůstat..??" Rai svěsil ramínka.
"Promiň snad jindy..." A pak se vypařil jak pára nad hrncem.

Teď už to věděl jistě, chtěl pryč, pryč od kšeftování, pryč z toho bytu. Včera volal na nějakou realitní kancléř a dneska už měl nabýdky na byt. Byli tam i takové, které se mu líbili, takže si vybral. Nebylo to těžké, jen si musel vzít studentskou půjčku, aby to utáhl. Našel si dvě brigády, které ho měli zajistit víc než peníze, které pobíral po smrti Shinori.
Netrvalo to dlouho a opustil byt i město a život s ním spojený. Změnil si telefoní číslo, aby se nemusel setkávat s tvářemi, které představovali jeho starý život.
Nastoupil do tamí školy. Zabydlel se a doufal, že teď už bude všechno jenom lepší...
Pokračování příště..^^

Klubíčka..

Je tooo takovýýý...No snažím se získat čas pro "princátko" dneska jsem se u něja nějak sekla a nendee mi to...
Ale k tomuhle... Zase jednou Loveless, už mi to chybělo...^^ Navíc jsem měla kousek napsanej, ale nevěděla jsem jak to ukončit a pak dostal Hiroki nápad a takhle to dopadlo...:))
A Když už jsem u Hirokiho..prý tuhle povídku chce věnovat Shinichimu, takže pro něj..^^
Hiroko von Rabersdorf

"Sei, že je živý..??" Ritsukovi se rozšířily zorničky..
"Kde je..?? Jak se tam dostanu..??" Zahalil Soubiho vlnou otázek, bylo mu najednou všehno úplně fuk, chtěl ho vidět. Odraz sebe sama. Bratra, který ho miloval.
"Uklidni se, Ritsuko, on příjde sám." Soubiho hlas měl posmutnělý podtón. Radoval se s Ritsukou, ale bál se toho co příjde.
Ritsuka se trošku uklidnil, jakmile se však rozdrnčel zvonek domovních dveří vystřelil z gauče a jako nadzvuková raketa se hnal ke dveřím. Celý byt pak zahalil radostný výkřik...
"Seimeii..." Kočičák se věšel svému bráškovi kolem krku a zahrnoval ho otázkami, drobounkými pusinkami a nekonečně šťastnými pohledy. Soubi se přišoural pár vteřin na to a chtě nechtě se musel usmát, takové nadšení už u Ritsuky dlouho neviděl.
"Soubi.." Seimei mu věnoval zářivý úsměv a z krku si za boky stáhl Ritsuku.
"Jak se ti daří.?" Zeptal se,když měl Ritsuku vedle sebe a ne na sobě. Soubi neodpověděl, jen pokýval hlavou a pozval Seimeie dál. Zatímco chystal čaj z vedlejšího pokoje se ozývalo šťastné štěbetání dvou bratrů. Cítil spousu pocitů, ale ani po jednom právě netoužil. Sžíral ho vztek a žárlivost nechuť a nenávist. Co chce dělat, odvést ho..?? Nebo už má jiného Fightera a přišel si pro Ritsuku. Sakra Soubi, uklidni se, uklidni se bude to Okej. Přesvědčoval sám sebe, ačkoliv tomu hluboce neveřil.
"Ritsuká..půjdeme zítra někam..?? Někam na výlet..??" Nabýdl Seimei. V tu ránu měl brášku kolem svého krku.
"Jsi skvělííí...nikde jsem nebyl ani nepamatuju.." Sei se usmál a Soubimu zatrnulo. Od té doby co spolu žili s Ritsukou nikde nebyl. Myslel, že by odmítl, že by nechtěl jít. Přepočítal se. A taky většinu víkendu spolu trávili v posteli buď se škádlili nebo si vyprávěli.
"Kdepak máš ouška..?? Která je ta š'tastná..??" Zakřenil se Seimei a prohrábl Ritsukovi vlásky, ten se jen zavrtěl. Nechtěl o tom mluvit ne teď.
"Notáák nestyď se.., jak se jmenuje..??" Vzvídal Seimei dál. Nehodlal mu dát pokoj, chtěl vědět za každou cenu, kdo to je.
"Kio.." Knikl Ritsuška tichounce a sklopil hlavu. Seimeiovi zaskočilo a málem se polil čajem. Upřel na Soubiho nicneříkající pohled, myslel, že to on bude ten první.
"Bylo to nedorozumnění, byl jsem opilý, slavil jsem s ním 16. narozeniny a vymklo se nám to z rukou, Soubi byl pryč a... byla to hloupost.." Soubi se pousmál, přešel k Ritsukovi a klekl si před něj.
"Už jsme to přece uzavřeli...," zašeptal a políbil ho do vlasů, "je to v pořádku..." Ritsuka k němu zvedl obličej a slabounce se usmál. Soubi vstal. Dobře si pamatoval jak se před ním oba tvářili a jak se Kio klepal, když mu říkal: "Byla to hloupost Soubi, vymklo se nám to z rukou.." Měl chuť chytit ho a třísknout s ním o zeď, ale než se k něčemu rozhoupal Ritsuka začal plakat. Vzal ho do náruče a těšil dokud nepřestal pofňukávat.

/ / /
"Soubi, honem...!!" Zakřičel Ritsuka do chodby a nervózně přešlápl.
"Ritsuko, já nemůžu jít, říkal jsem ti o tom včera.." Zavrčel Soubi, ale poslušně sešlapal dolů, zbytky jeho výcviku se občas projevili. Seimei žasl nad tím jakou měl Soubi volnost.
"Ale pusu mi dát můžeš ne..??" Zamračil se Ritsuka a chňapl po Soubiho vlasech. Ten zaskučel.. Úspěch. Projelo Ritsukovi hlavou a přitáhl Soubiho k sobě.
"V osm budu doma, kdyby ne, hledej mě..," rozesmál se, "..kdyby ne tak zavolám." Usmál se, když dostal další políbení.
"Ahoooj..." Zamával mu ještě u branky a pak se pověsil na Seimeie.

/ / /
"Soubiii...to bylo absolutně skvělí, byli jsme v parku a na kolotočích, tam jsme potkali Yuujiho a Natsua, už taky nemaj ouška..a taky jsme potkali Midoriho, hledal Ai tak jsme mu pomohli....pak jsme zjistili, že hráli na schovku.." Ritsuka se zasmál a pověsil kabát.
"Soubíí...??" Zahučel a postupně prolízal každou místnost.
"Soubi, tohle není sranda..!" Zahučel Ritsuka a nahlídl do ložnice. Soubi seděl na posteli opřený o dlaně a pozoroval obraz před sebou. Vypadal zamyšleně a nevnímal absolutně nic kolem sebe. Obraz, na ketrý tak zamyšleně koukal byl ještě na stojanu a trošičku se leskl. Asi ho před chvílí dokreslil. Pomyslel si Ritsuka a přikradl se blíž, aby si mohl obrázek prohlédnout. Byl plný sakurových kvítků, ale všemu tomu vevodila černá kočička hrající si s klubíčky modré a fialové vlny.
Rituska vzal Soubiho kolem krku.
"Co to znamená...??" Pošeptal..,ale odezvy se mu nedostalo. Nadechl se, že se zeptá znovu.
"Sakurové kvítky znamenají tebe Ritsuko, tvou přítomnost..," zašeptal a odmlčel se ", klubíčka znamená nás dva..."
Ticho..
" A co znamená ta kočka..??"
"Kočka je Seimei.." Nastalo ticho..
"Proč..??" Ritsuka šeptal, ale možná tušil proč..
"Hraje si s námi, tak jako s klubíčky.."

úterý 29. července 2008

On za to může Lálí, ne jááá... *ukazuje prstíčkem na šíleně barevnou stěnu *

Hááá...jo a jen tak mimochodem než se vrhnu k podstatě tohodle článku.
Všmili jste si, že Alee-chan má během dvou dní dva články..??? *ještě pořád tomu nemůže uvěřit*
Ale Alee davej to do RUBRIK...:D:D Já tady musím mít pořádek nebo se zblázníííím....Já jsem tady totiž doma...a když tu mám bordel a nemůžu nic najít jsem nervózní...xD Takže do Rubrik, kotě jo..??
A teď už k podstatě...toho výplodu...(Už vím co ze mě budeee...Drogovej dýler...xDxD)
Jo ještěěěěě...ELO-chan u Gladness jsou plánované licenzlé mangy a hádej co tam je...?? *nevinně se kření* Je taaamm Princess Princess + což je manga, ktrá navazuje na Princess Princess, akorát Tooru a spol. jsou už ve druhým ročníku a je nahrazují dvě nový Princátka...^^
Hiroko von Rabersdorf

To si Hiroko jen tak nevinně prolízala svoje oblíbený stránky až narazila na Taylor-san a její recenzku anime MoNoNoKe (který má co dočinění s Ayakasi,mam ten dojem..xD) a no...xD Nějak si pustila první epizodu, druhou epizodu, vrhla se do třetí...aaaaa je v tom úplně ztracená...^^"
On mě u toho držíí...Oooonn....za všechno může Kusuriuri (A jeho Katana v lidský podobě..^^ Kyaaaaa...xD)
On..za to může,ale víc...xD
Vidíte to jeho malování.....a jaký má krásný očičkááááááá a ten nehet...fascinující délka, skoro Ludwigovská...xDxDxD
A ty špičatýý ouškááá...On je úplněěěěě...celej....já ho chci domů aspoň na tejdeeen..prosíímmm..
Říkala jsem už jak strašně Kawaiii tahle rádoby "zrůdička" je..??? Nee..?? Je šíííííleně Kawaaaaiiiii...xD
Laliii to on za to může...xD Jen tak mimochodem doporučuji přečíst si recenzku u Taylor a nezbytně po tom zkouknout tohle anime...První co vás uchvátí jsou barvyyy....občas se mi Kusuriuri v tý zaplavě barviček ztrácel...:D:D Má to jen 11 epizoooddd...^^

Kočičí princ 3/x

Omlouvám se za chyby...:(( Tohle bych chtěla věnovatt naší dnešní oslavenkynii...Lalinceee...Protože ona si to zaslouží... I když je to vyděračka..xDxD
Lali je prostě úplně mega super...^^"
Takže pro Lalinkuuu...
Gomeeeeeeeen..není to tak dlouhý, jak Hiroko plánovala... Zítra zkusím dodat další díííl, ale neslibuju...
Hiroko von Rabersdorf

"Ty,..zůstal bys..? Prosím..??" Rai kňučel, oči upřené na Kazukiho ruce, s nimi se necítil sám. Kazuki neodpověděl, na místo toho svého studenta pevně objal.
"Jen si dojdu pro kávu, chceš něco..??" Zašeptal a zvedl se. Rai zakroutil hlavou.
"Dobře..hned jsem zpátky." Zabroukl ještě a než odešel k automatu, konejšivě Raie pohladil.
Vracel se s kávou. "Už jsem..." Pohled, který se mu naskytl byl prakticky nezaplatitelný. Rai jak chrupká v křesle. Stočený do klubíčka. Tichounce oddechoval. Usmál se a kafe odložil na stoleček nedaleko pohovky, kam Raie hodlal přemístit. Chytil ho do náruče, byl těžší než čekal, a opatrně ho položil na pohovku, kterou vybral. Po chvilce přes něj přehodil sako a posadil se do křesla. Měl skvělý výhled.

"Pane..??" Kazuki sebou cukl, trošičku usnul.
"Ano, doktore, co se děje..??" Kazuki si mnul ospalé oči, takže mu unikl doktorův zoufalý vzdech, kdo ho, ale nepřeslechl byl Rai. Viděl jak se doktor tváří.
"Má vnitřní krvácení. Krvácí do břišní dutiny. Nejsme si jistí, jak dlouho bude ještě dýchat. Právě je vzhůru, takže jestli...." Rai vyskočil a hnal se k pokoji, kde údajně měla Shinori ležet. Ležela.
"Mami..!" K její posteli se přihnal jako velká voda.
"Broučku.." Usmála se. Rai stikl její ruku.
"Zase jsi vyváděla hlouposti, že..??" Káral ji jako malou holčičku a ona se usmívala.
"Bál jsem se o tebe, občas říkám nesmysly, to přece víš. Mám tě rád maminko." Svíral její ruku a zoufale se snažil zadržet slzy.
"Všechno bude v pořádku..," zachraptěla, "..vyprávěj mi." Upírala na něj oči a čekala.
"Žila byla jedna strašlivě neposlušná holčička..," oba moc dobře věděli o čem tahle pohádka je, "..Jme..." Jeden z přístrojů se hlasitě rozeřval. Křičel neskutečně dlouho, Raiovi připadalo, že každou novou vteřinou řve víc. Někdo ho prudce odstrčil a on si narazil záda o zeď.
"Maminko..." Sledoval doktory, sledoval umírající matku. Schoulil se do klubíčka a zavřel oči.

"Pane..??" Byl to jeden z doktorů, kteří oživovali, nebo se o to aspoň snažili, jeho matku. Rai na něj upřel pohled a s jehou pomocí se postavil.
"Pane, vaše matka, nemohli jsme už nic dělat. Je mi to líto." Rai přikývl. Odlepil se od zdi a odstrčil doktora, který mu zavazel v cestě. Máma, jeho mám byla mrtvá. Nechtěl přemýšlet nad tím co bude dělat, bez ní.
"Rai..??" Oslovený mu věnoval nic neříkající pohled.
"Je pryč.." Zašeptal a vzápětí se sesunul k zemi. Dal svým pocitům k dispozici čtyřproudovou dálnici s jedním směrem. Ven. Plakal, třásl se, zoufale se tiskl ke konejšivým rukám.
"Šššš..," Kazuki ho tišil, jak nejlépe dovedl, ale nakonec to přece jen vzdal, "..Pojď, půjdeme domů.." Pomohl mu vstát, chvíli sledoval, jak se snaží držet na nohou, pak ho chňapl do náruče. "Takhle to bude o mnoho jistější.." Zašeptal a přivinul Raie blízko k sobě.

Toho dne nebo spíše už večera vzal Kazuki Raie k sobě domů. Nehodlal ho nechat samotného a už vůbec ne samotného v bytě, kde bydlel se svou matkou.
"Skoč si pod sprchu, ano..??" Věnoval Raiovi úszkostlivý pohled. Ten jen přikývl, ale nehnul se ani o milimetr. Kazuki vzdychl. Prolezl skříň. Vytáhl jedno dlouhatánský tričko a z jiný skříňky vzal ručník. Rai stál pořád na tom samém místě.
"Tak pojď už.." Zašeptal a vzal Raie do náruče, aby ho pár vteřin na to posadil na pračku. Vysvlékl se a vzápětí zbavil oblečení i svého společníka. Dopřál sobě i Raiovi kompletní hygienickej kolotoč, načež ho zabalil do ručníku a oblékl.
"Máš hlad..??" Rai mlčel, vypadal jakoby to byl on, kdo umřel. Kazuki se smutně pousmál. Za ruku Raie zavedl do ložnice. Zachumlal ho do peřin a vzápětí ležel u něj. Stáhl si ho do náruče a lehoučce mu foukal do vlasů. Rai za chvilku usnul, musel umírat unavou.
"Asi dělám tu největší hloupost..," zašeptal, když si byl storpocentně jistý, že Rai spí, "..ale Miluju Tě, princátko moje." V tu chvíli děkoval všem svatejm, že jeho princátko spí. Znělo to strašně...strašně sentimentálně. Asi už stárnu..Problesklo Kazukimu hlavou těsně před tím než usnul.
..pokračování příště..^^..

Culíčky ^^

Pozor,pozor,připravte se na záchvat fangirlismu...^^

úterý 22. července 2008

Sasuke..obrázky..^^"

Sasuke nikdy nebyl můj oblíbenec,ale pro tyhle pictíny mám slabost noo...xD
A jen tak mimochodem, je docela dost možný, že některý picty jsou tu podruhé/potřetí...xD
Hiroko von Rabersdorf

Kočičí princ 2/x

Tohle je kraťoučké...takové jen, aby se nezapomnělo o čem, že to je...xD
Mňo a tuhle kraťounkou kapitolku bych chtěla věnovat Kira-chan a Nini, protože dneska byli první na který jsem si vzpomněla, když jsem zapla počítač...^__^
PS:Už vím jak tam zakomopnuju ty kočkýýýýý...xD
Hiroko von Rabersdorf

"Pane profesore..!!" Volal Rai a hnal se za ním, že sotva popadal dech. Kazuki se zastavil až u dveří kabinetu a počkal, než ho Rai doběhl.
"Co potřebuješ..??" Věnoval mu jeden ze svých naprosto nepřístupných pohledů.
"Jen mluvit.." Usmál se a sledoval změnu výrazu.
"Dobře, pojď dál.." Otevřel dveře a pozval ho dovnitř.
"O čem chceš mluvit..?"
"Jste nervózní," zakřenil se Rai, "nemusíte se bát, mě jen zajímá jakou dělám chybu nebo spíš chyby v gramatice, že mám tak mizerný výsledky."
"Ah..," udělal Kazuki a natáhl se po složce s testy 3.C. Rai sledoval, jak znovu prochází jeho testy.
"Děláš hloupé chyby. Kvůli své nepozrnosti, zbytečně se připravuješ o body. Vidíš..?!" Poukázal na soupustu drobných chybek. Předložky, členy...na to Rai nikdy nebyl.
"Tady..tady..tady..a tady.., tady taky.." Kazuki mu postupně ukazoval všechny ty chybičky, které Rai považoval za méně než titěrné. Nahnul se, aby lépe viděl na konec listu s testem. Profesor se znatelně otřásl.
"Měl bych ti to zaplatit.." Vyhrkl najednou.
"Co..??" Rai nechápavě hleděl.
"Za to...ehm..." Kazuki viditelně rudnul, nevěděl jak to říct. Raiovi se rozzářil obličej. "Vy myslíte ten orál..??" Profesor angličtiny měl sto chutí zalízt pod stůl, ale ovládl se a nepatrně přikývl. Vzápětí na to se drápal po penězích.
Rai ho chytil za paži.
"Jste ženatý.??"
"Ne."
"Máte přítelkyni..??"
"Ne, já.."
"Přítele..??"
"NE!!"
"Děti..??"
"Ne,já.."
"V tom případě si to ihned schovejte.." Trhl hlavou a trošičku se zamračil.
"Ale.." Rai mu skočil do řeči.
"Bylo mi sváma dobře, proto to nechci.." Jeho tvář ozdobil sotva viditelný ruměnec. Nebyl zvyklý říkat takové věci.
Třeba budeme mít šanci si to zopakovat. Pomyslel si Kazuki a pousmál se.
"Třeba budemem mít ještě šanci si to zopakovat..," usmál se Rai, "..a pane profesore, já..no mohl byste mi pomoct s tou angličtinou. Aspoň trošku..???" Tvářil se jako ten největší anděl.
"Samozřejmě moc rád, zastav se po školo domluvíme se.." Rai přikývl a jal se zmizet.

/ / /
Letěl jako střela. Poté co domluvili doučování zjistil, že toho dne má ještě spoustu práce.
"Omlouvám se, jdu pozdě." Uklonil se.
"To je v pořádku." Usmál se Kazuki a pokynul mu na pohovku. Rai si sedl, ale cítil se jaksy nesvůj, pořád se vrtěl a nemohl se soustředit. Najednou se mu rozdrnčel telefon.
"Mami..?? Co se stalo..?!" Na druhé straně byl slyšet jen šum a...houkání sanitky..?!
"Ahoj, ty budeš syn..tvoje máma měla bouračku, je na tom zle, právě ji vrtulníkem převáží do nemocnice, chtěla abych ti zavolal." Rai zbled a zatočila se mu hlava. Hádal se s mámou a občas prohlašoval, že život bez ní by byl pohádka, ale teď když té rádoby pohádce bylo blízko třásl se po clém těle a měl o ni strach.
"Kam ji vezou..??" Vyhrkl a nevnímal Kazukiho otázky. Chvíli bylo ticho..
"Tokijská všeobecná.., má tě kdo odvízt.??"
"Jasně moc děkuju..." Zavěsil a hnal se pro kabát.
"Co se sakra stalo.." Kazuki ho chytil za ramena a prudce s ním zatřásl.
"Máma, měla nehodu...Jedu do nemocnice.." Vytrhl se mu a už sahal po klice.
"Odvezu Tě.." Rozhodl profesor, jeho tón nepřipouštěl jakoukoliv námitku a tak byli za chvilku, která Raiovi připadala jako nekonečnost, na recepci a ptali se po paní Shinori. Našli ji, ale byla na operačním sále kam za ní nemohli. Rai se svezl do křesla, napůl doufal, že s ním Kazuki zůstane, napůl si přál, aby už vypadl.
"Rai, mám...mám s tebou zůstat..??" Čupěl před svým žákem a jeho ruce držel ve svých dlaních. Chtěl ho podpořit, ale zárověn si nebyl jistý jestli Rai chce být podpořen..
Pokračování příště...^__^

pondělí 21. července 2008

Yoru/Sora (Sukisyo)

Kdo neviděl Sukisyo neví o co přichází...xD A že přichází o hodně...Sukisyo je komedie a Shonen...
Ehm...bohužel ne všechny to dostane,t ak jako Hiroko...xD *vzpomněla si na Taylor*
Hiroko von Rabersdorf

Prej idol...xDxD *tláme se*

Holky..(Elo-chan a Katy-chan) Já nevím, že vy mě nemáte rádi...xD xD
Jinak Katy s tím úchyláctvím, hele ty na tom taky nejsi nejlíp... a Elo-chan ty se radši ani neozývej...xDxDxD Vy jste na to totiž stejně jako já ne-li hůř....XD
Jinak jen tak mimochodem Katyy...*nevinej ksichtík* doufám,že jsem tě prvním pictem u článku Yuki/Shuichi potěšila, páč tam (jak si všimla Nini..) byli tři a ne jen dva....*tláme se*
Mňooo nic....Jdu něco přidat...
Hiroko von Rabersdorf

Shuichi/Yuki..

Eto...no původně jsem přemýšlela,který obrázek si zaslouží prvenství...čili místo nad perexem...
Eto....no to....Hiroko se nakonec rozhodla pro tenhleten...*nevinně se kření* Doufám, že vám nikomu nezpůsobím psychickou újmu...,já ho mám prostě ráda no...^__^"
A některý už tu možná byli noo....*gomeneee...*
Hiroko von Rabersdorf


neděle 20. července 2008

Homeeee....^^"

Motto výletu (By babi..xD): No vídíš,kdybysme sem jeli zrovna, nemuseli jsme se tam kundat..

Zdravíčko, Hirokoje doma....xD
Home Sweet Home...xD
Okej... Bylo to fajn...Bylo to víc než fajn...xD Já do Zoo prostě strašně ráda...xD
Hiroki je mrcha...,nedostane večeři...xD Muckal mě zrovna, když jsem si neměla kam poznamenat myšlenky. Dělá to schválně, vždycky to tak dělá...xDxD A já chytrák jsem se nechala rozptylovat a zapomněla jsem co jsem chtěla...xD No co už...

Jen tak mimochodem to co vám tu jede je King Diamond (deformace rodičema a jejich stylem..xD) The Exorcist (sakra já teď vobec nevim jak se to píše...xD)

Okej, mám v plánu něco udělat...(Třeba najít podobiznu Hirokuho,aby Shinichi věděl..xDxDxD) A doufám,že blog nebude prostestovat páč ve středu jedu pápá...K Babče a ukážu se asi nedělu nebo v pondělí....

Tak teĎ jdu an ty čláánky...:))
Hiroko von Rabersdorf


Unesli nám pana Listra. __ Tak honem pryč než nám ho vrátěj. xD

Ahojkýý....
Nějak mi blbne blog, takže ýádný pictí nebudou,ale byli v plánu...:D Jenomže to by mi to tu muselo fungovat. Původně vlastně bylo v plánu hodně věcí, obrázky texty, oběhnout všechny "zlatíčka" i ty rádoby zlatíčka,ale Blog.cz se zase jednou vytáhl a odmítl spolupracovat. Mám já to štěstí...
No vrhla jsem se na Smíky...xD To byste nevěřili co všechno s nima jde dělat...xD Já například teprve dnes zjistila, že šu....ehm...milovat se můžou i kabinkách na převlíkání...xDxD To jsem fkt netušila...:D A zneuctila jsem na simíkách Hirokiho jméno...xDxD *má záchvat smíchu* Ale, když on se nebránil no...(Jen taam mimochodem vzal si Nathana což je chlap o něco mladší než Hiroki...xDxD A teĎ si chtějí adoptovat mrňouse...xD)
Málem jsem přišla o Berta..(Pejska mojeho..) *začíná natahovat* My jsme šli do lesa aa on se mi vzpouzel, nesnáší omezování svobody..., no tak jsem mů odepla vodítko a zamávala...asi po půl hodině byl úplně v čoudu a já trnula, jestli se mi vrátí, jestli byl tak chytrej a šel domů...
Je to moje zlato a je domááá....*už je v klidůů...xD*
Zítra jedu do Zoo...Hmm...asi ještě nevím...nějak se mi nechce,ale pojedu...páč tam mají Žralokááááááá....*zase se projevuje její uchylnost na žraloký..xD*
Há...jo ještě včera jsem se cejtila dost zle...Myslela jsem, že už mi odzvonilo...Zase moje alergie...Hahaaa....a já chytrák si nevzala plášek Hahaaaa....xD Aspoň by byl ode mně klid...To by bylo bájo...,žádná škola....*trošku se zasnila*...žádní aahh grrrr....dobrá niccc...
Jen tak mimochodem jsem dokoukala Leson XX je to blbost....:D:D Chudká kluk,Sakura...to dostal za trest...
Jo a Eloooo...na napoji lasky je povidka na Loveless..(Nenávidím tě - tak se jako jmenuje ta povídka..xD Já tě žeru čéče...xD)..chudí Ritsuškaa...to si určo přečtíí...chudí Soubii...takový ošklivý věci musel dělat...(Tak jednu ošklivou věc)...
Tak já valím...^__^ Pac a pusu...
Jo a Ten Kočičí princ...Ehm...mm dojem,že tam ty kočky nedostanu. ALE BACHA NA MĚ... Já mm totož alternativu, byl to původní text, kterej jsem celej překopala,ale nejní dopsanej, takže se možná dočkáte...A Kira-chan ...ten pictíík dodám..^__○
Hiroko von Rabersdorf

sobota 19. července 2008

Hiroko-sama,prosím...

Ahoj...Nebudu nic říkat,abych se neopakovala...Tohle patří jen očím Hiroko...Dík ^^

Hiroko-sama...
Vím,že tohle příchází pozdě,moc,moc pozdě. Máš pravdu a já to vím,vyčítám si spoustu věcí.
Že jsem lemra a kašlu na blog. Zbij mě za to.
Že jsem se s tebou nestihla rozloučit před prázdninama,a tomě mrzí nejvíc. Zbij mě za to.
Že jsem prošvihla to že jsi chodila na čas. (Jsi fakt borec!) Zbij mě za to.
Že jsi tam kvůli mě musela zanedbávat snídani,což je nejhlavnější jídlo dne... Zbij mě za to.
Že ti ubližuju,že jsem tě zklamala...
Všechno mě to strašně mrzí a teď se mi z očí valí slzy a nevidím na klávesnici. Mrzí mě že ztrácím,tedy že už jsem asi prakticky ztratila člověka jako jsi ty. Můžu ti tu psát sáhodlouhý omluvný dopisy a stejně vím,že to nepomůže a já si za to můžu sama. Víš...je tu spoustu důvodů proč a zač...ale o tom nechci psát sem,chtěla bych si o tom s tebou promluvit z očí do očí.Tak nějak jsem tušila,že tohle přijde a vyhejbala jsem se tomu,protože jsem srab. Normální srab. Strašně mě štvě že ty,člověk,kterýho mám strašně moc ráda mi musí říkat takový věci,že jsem tě k tomu dohnala,ačkoliv jsem to neměla v úmyslu a vždycky jsem doufala že se to nikdy nestane. Já to nemyslela zle a ty to víš...Tak tě na kolenách prosím,odpusť mi že jsem takovej zmetek...A kleknu si klidně i před tebou..Je to sice ode mně pěkně trapný že po tom všem ještě škemrám o odpuštění protože si to nezasloužím ale já vážně nechci ztratit kamarádku jako jsi ty,víš? Dvacátýho prvního odjíždím,můžeš si to přes ten tejden rozmyslet a pak mi dej vědět,ju? A mimochodem já nejezdila druhým kvůli ale proto že jsem pozdě vstávala...A to nelžu.
Alee-chan

pátek 18. července 2008

Draco/Harry (*Hiroki má záchvat smíchu*)

Mwaháá...tak u tohohle jsme se s Hirokim nachlámaly nehorázně...:D:D A on ještě pořád nemůže,když to vidí...xDxD
Ale to je fkt dokonalýý...xD Ten Harryho výraz...xDxD
Hiroko von Rabersdorf

Vampire Love..^__^

Říkala jsem už jak strašně nerada mám ty ty tyy....Upíryyyy....?????? Neee...??
Nesnáááášim jeeeee.....xDxD *má tlem* Výjma pár detailů...^__^ (Landru...ehm no Landru z jedné povídky co jsem našla doma zásadně 18+..xD, Dami...xD Teď už i Louisíí...eto *urputně přemýšlí,jestli na někoho nezapomněla*..Snad jsem nezapomněla..^^)
No okej...Ale těmhle dvoum pictíí se jen špatně odolává....Takžeee Elo-chan doufám,že budeš mít radoost...*už se zlobí jenom trošku...a je zvědavá na to kino..xD*
Ale jsou jen dva... noo...
Hiroko von Rabersdorf

Kočičí princ 1/x

Původně to Hiroko plánovala jako jednorázovku, ale nakonec se rozhodla to trošičku protáhnout...^__^
Chci to věnovat Lali a Shinichimu Protože,dyby mě Lali nepopohnala,asi bych se na to vykašlala...
A jen tak mimochodem tohle je Hiroko&Hiroki a jejich první Yaoi tak je prosím nekamenujete...xDxD
Hiroko von Rabersdorf

"Rai, s tou angličtinou bys měl něco udělat..!" Ozvala se mamka při prohlížení čtvrtletních výsledků.
"A co, to mi neřekneš..??" Vyrazil ze sebe a nezapomněl přidat sarkasitickej podtón hlasu.
"Uč se.." Poradila máma moudře. Vyprskl.
"Aha..Jak mám podle tebe skloubit učení, práci a lítání kolem baráku, když ty toho nejsi schopná." Vzápětí přiletěla facka, přestřelil.
"Drž hubu, ty malej nevděčnej...prevíte.." Kdyby nebyla vychovaná jako dáma nejspíš by mu plivla do obličeje. Spakoval se dřív, než mě mohla uhodit po druhý.
/ / /
Flákal se po ulici, když ho někdo chytil za rameno a otočil.
"Tady by ses neměl courat.." Prohlásil chlápek ve kterém Rai poznal své učitele angličtiny.
"A co Vy tu..??" Zašklebil se a rozmáchl rukou. Byli právě v ulici..Červené Lucerny, tak se tomu říkalo. Raiův profesor začínal průhlednět.
"No já.." Zabrblal nervózně. Najednou si uvědomil, že chlapec stojící před ním je o hodně mladší a tudíž se mu nemusí ospravedlňovat. Rázem se zviditelnil.
"Co tu pohledáváš..?" Věnoval Raiovi dosti nepříjemný pohled.
"Coby..," trhnul Rai rameny a profesorův pohled opětoval ",..jdu na šichtu." Kazuki zrudl, rajčata, papriky, a jahody se mohli se svou červenou zahrabat.
"Ty, tu pracuješ..??" Trhl hlavou k oné ulici. Rai přikývl a pohledem Profesora angličtiny propaloval."
"Nějak mamku musím uživit a věřte nebo ne, vybalování zboží po večerech mi moc nepomáhá, tady mám kšeft jistej a navíc chodím, jen když je to domluvený dopředu, mám pár věrnejch, nic víc nepotřebuju." Pronesl Rai líně a svým čokoládovým pohledem Kazukiho propaloval dál.
"Míříte sem..??" Zeptal se škodolibě a pozoroval jak se Kazuki zmenšuje.
"Vlastně ano...teda ne-ne..." Zpanikařil a o kousek ucouvl.
Rai se ušklíbl, měl zvláštní pocti, že z dnešního večera by mohlo kápnout něco víc.
"Jestli chcete mám teď hodinu čas můžu Vás vzít." Věnoval Kazukimu uklidňující pohled.
"Já já....já..už...já...ne...já.." Pan profesor se zmenšil na nejvyšší možnou míru.
"Nemusíte se bát, nekousnu Vás.." Zakřenil se Rai a už ho za rukáv táhl do oné zrádné ulice. Kazuki se ještě chvíli vzpíral,ale pak to vzdal. Byl nervózní jak pes při bouřce,ale zároveň v něm rezonovalo to podivný vzrušení.
Sakra Kazuki ovládej se, hned jak tě pustí musíš zmizet, vždyť je to jen malej kluk.
Ale zatraceně svůdnej. Odpověděl hlásek v jeho hlavě. Vydechl a pokusl se uklidnit. Hned jak tě pustí zmizíš. To byl poslední plán, který vymyslel než ho Rai bez větších protahovaček strčil do pokoje a zamkl za sebou.
A jejda. Projelo Kazukimu hlavu. Rai se usmál, vytáhl klíček ze zámku a schoval ho do skříňky vedle dveří. Vzápětí potom vrhl na Kazukiho mlsnej pohled. Ve skutečnosti nebyl Rai taková křehotinka jak vypadal a jeho sexuální apetit byl doslova neukojitelný. Vydržel mnohem víc než jeho "zlatíčka" požadovali.
"Říkal jsem Vám, že nekoušu." Usmál se a přesunul se blíž své oběti.
"Když se uklidníte bude to pro oba lehčí a příjemější." Zapředl a už se o Kazukiho otíral obličejem. Jeho profesor prudce vydechl a pokusil se uhnou Raiovým rtům. Jeho plán na útěk zkrachoval stejně jako jeho pokus o úhybný manévr.
"Rai...já...já myslím,že tohle není dobrý nápad.." Odstrčil ho od sebe a zhluboka se nadechl.
"Promiň, ale když něco začnu chci to dokončit, za každou cenu." Raiovi se nebezpečně zablýsklo v očích. Jeho ruka se prodrala pod Kazukiho košili, ten prudce vydechl.
Rai se usmál. Měl jen hodinu, přišlo mu to docela málo na pokoření chlapa jakým byl Kazuki.
"Dobře.." Špitl, zachytil Kazukiho pohled. Volnou rukou mu vjel do vlasů, rád se mazlil. Naklonil se k němu blíž a lehce ho políbl. Kazuki se nadechl, chtěl ještě naposledy protestovat, ale přerušili ho Raiovi hebké rty.
"Uklidni se, nejlépe spolupracuj.." Zamručel a přenesl svou pozornost na tepnu Kazukiho krku. Cítil jak prudce mu bušilo srdce. Vypletl ruku z jeho vlasů a přesunul ji ke knoflíčkům bílé košile. Najednou ucítil Kazukiho teplé ruce, přejížděli mu přes záda, lehounce jakoby se bál, že by mohl jinak ublížit. Rai zatím finišoval v rozepínání košile. Nadzvedl se, aby mohl Kazukiho políbit. Ten ho k sobě dychtivě přitáhl. Rai se odtáhl,aby se mohl přesunout trošičku níž. Kazuki mu vjel rukama do vlasů a něžně je čechral. Přesunul k jeho bardavkám, přičemž donutil svého společníka zavzdychat. Uličnicky se usmál a svoje úsilí zdvojnásobil. Ruce,které ještě před chvíli přejížděli Kazukiho pevné bříško se posunuli o několi centimetrů níž. Zvědavě prozkoumávali okolí lemu kalhot. Profesor nevěděl na co se soustředit dřív, nedokázal přestat vzdychat. Raiovi šikovné ruce rozepli pásek a vlouzli pod kalhoty. Kazuki prudce vydechl a jeho tváže dostaly růžový nádech, chtěl mu něžnosti nějak oplatit, ale pokaždé, když začal Rai sebou cukl a přesunul se na jiné citlivé místo, přičemž ho donutil zavzdychat.Raiovi rty se pomalu dostávali ke svému cíli, jeho ruce vyklouzli z kalhot a obratně rozepli knoflík i zip. S malou pomocí se mu podařilo kalhoty stáhnout. Jakmile to udělal zjistil, že profesor angličtiny byl dnes na ostro. Posadil se Kazukimu na nohy a rozjařeně se na něj podíval, rukou přitom šmejdil po jeho stehnech a dováděl ho tak k šílenství. Najednou se sklonil Kazuki zalapal po dechu cítil jeho teplý dech a musel se hodně ovládat, aby jeho hlavu nechytil a nepřimáčkl si ji do klína. Rai si hrál, rád si hrál. Dráždil své společníka až k nepříčetnosti. Jemně se otíral a hladil. Kazuki umíral vzrušením, začal prosit. V tu chvíli ho vzal Rai do úst. Pomalu si hrál, sál laskal kousal. Kazuki vzdychal jako smyslů zbavený, nedokázal se ovládat.
"Prosím..." Zavrčel. Měl ochraptělí hlas a přivřené oči. Rai se slitoval, přidal na intenzitě polibků i doteků. Kazuki se prohnul a vyvrcholil. Rai statečně polykal. Kazuki si ho stáhl do náruče.
"Děkuji.." Zašeptal a políbil ho do vlasů. Rai se začervenal, nikdo mu neděkoval...
Pokračování příště...^__^

čtvrtek 17. července 2008

30.Kamarád - Kira-chan

Pokud rádi čtete, a to hlavně dobře...pak neváhejte a zavítejte na stránky Kiry-chan...
Jak říká Elo-chan Naše Kirara je spisovatelské bůh...^^ Tedy alespoň náš. Její povídky si prostě musíte zamilovat...
Ale dost okecávání, šup tam...:)) → KliKníÍÍííí..!!
A tady něco pro Kiruuu..^__^ Byla jsem docela navážkách,než jsem narazila na tohle...Není rozkošneeej...xDxD
A pro nás....*nadšeně*....Děkujíííííííí......Moc moc moc.....
Hiroko von Rabersdorf

úterý 15. července 2008

Pinocchio..(Hiroko is back...xD)

Hiroko je back...,doufám,že Lali má radost...xD Ale asi nepotěším...protože Hiroko jaksi nemá tu povídku dodělanou...*fňuk*..ale pracuje se na tom,mam to promyšlený...xDD
Jinak všechno bylo fajn,pak ukážu pár foteček, a mazlila jsem se tam s kočičákem...(v zoo..xD) a taky mě tam ochmatlával Mravenečník, páni takový mrně a jakou má páru to byste něvěřily...xD
Hiroko von Rabersdorf

Ošklivý přiznání, Hiroko v životě nečetla Pinocchia, tedy toho klasisckýho. Četla jen předělávku od Walta Disneyho a to není vončo jak asi všichni víme,známe.
Ale nedávno..(respektive v pátek..xD) Jsme byli v Hanušovicích, u bábušky,která malovala a dělala nový okna a tímpadém měla rohozenou celou knihovnu. Toho jsem samozřejmě využila, jsem zarputilej milovník knih. Zrovna nedávno jsem si pořídilanovou, českou fantasy Dračí Zpěv, zatím je to moc hezu..^__^
Mňo a jak jsem tak šmejdila,tak jsem narazila na oddělení "pohádky"...xD A kromně Pinocchia (Pinocchiova dobrodružství..) jsem si domů odvezla i Napucánka...xD Mňo,ale to jindy...
Hned jak jsem měla možnost jsem Pinocchia dosloval zhltala. A no..Pokud máme s Elo-chan stejnou verzi.nebo aspoň stejnýho autora (Carlo Collodi), ani se nedivím,že to Elo-chan donutilo napsat Marionette...
Některý fáze mě fascinovali takovým způsobem,že jsem musela přemýšlet, jestli byl autor normální...xDxD A Abyste se necítili ochuzení, přidám pár příkladů, které mě osobně fascinovali na nejvyšší možnou míru. Asi jsem už totálněě zkažená...xDxD

Příklady...
1. Pinocchia pustili z vězení (neptejte se mě co udělal to by bylo na dlouho..xD) a on pádí za tatínkem a vílou Modrovláskou a přitom přemýšlí o tatínkovi..
...Najdu ho u víly? Už je tomu tak dávno, co jsem ho chudáka viděl naposledy, tolik toužím se s ním pomazlit a zlíbat ho, zlíbat..

2.Pinocchio a tatínek utíkají z břicha žraloka,který je spolkl..
.."zkuste to a uvidíte! V každém případě,je-li nám souzeno umřít,budeme mít aspoň útěchu, že si umřeme v náručí."..
Upřímně na tomhle mě fascinoval ten výrok, jak může dřevěnej panďulák takhle rozumovat..a pak taky umírání v náručí...no co už...xD

3.Pinocchia a tatínka zachrání Tuňák (jakože ryba..xD) a Pinocchio mu děkuje..
.."Zachránil jsi tatínkovi život, přítely! Nenacházím slov,jak ti dost poděkovat! Dovol mi aspoň, abych tě směl na znamení nehynoucí vděčnost políbit!" (Ožižlávat tuňák..xD) Tuňák vystrčil hlavu z vody, Pinocchio si klekl a políbil ho láskyplně na ústa. Tento projev nelíčené a upřímné něžnosti....bla bla bla..(tuňák se rozplakal jako děcko a zmizel..xD)

4.Pinocchio se konečně proměnil v kluka..xD
.."Vysvětlete mi tatínku, jak se všechno mohlo rak naráz proměnit..?" chtěl vědět Pinocchio, když chytil otce kolem krku a zasypal ho polibky.

Tohle je pohádka pro děti...Mělo by se na ní napsat Yaoistům vstup zakázán. Mě u toho teda hlava šrotila, hlavně u toho prvního...xD Mazlení s tatínkem...Božeee...*skučí...*
Mňo nic...xD Příště zase...xD
Doufám,že Napucánek mi neuštědí tolik "ran"...xD