Je tooo takovýýý...No snažím se získat čas pro "princátko" dneska jsem se u něja nějak sekla a nendee mi to...
Ale k tomuhle... Zase jednou Loveless, už mi to chybělo...^^ Navíc jsem měla kousek napsanej, ale nevěděla jsem jak to ukončit a pak dostal Hiroki nápad a takhle to dopadlo...:))
Ale k tomuhle... Zase jednou Loveless, už mi to chybělo...^^ Navíc jsem měla kousek napsanej, ale nevěděla jsem jak to ukončit a pak dostal Hiroki nápad a takhle to dopadlo...:))
A Když už jsem u Hirokiho..prý tuhle povídku chce věnovat Shinichimu, takže pro něj..^^
Hiroko von Rabersdorf
"Sei, že je živý..??" Ritsukovi se rozšířily zorničky..
"Kde je..?? Jak se tam dostanu..??" Zahalil Soubiho vlnou otázek, bylo mu najednou všehno úplně fuk, chtěl ho vidět. Odraz sebe sama. Bratra, který ho miloval.
"Uklidni se, Ritsuko, on příjde sám." Soubiho hlas měl posmutnělý podtón. Radoval se s Ritsukou, ale bál se toho co příjde.
Ritsuka se trošku uklidnil, jakmile se však rozdrnčel zvonek domovních dveří vystřelil z gauče a jako nadzvuková raketa se hnal ke dveřím. Celý byt pak zahalil radostný výkřik...
"Seimeii..." Kočičák se věšel svému bráškovi kolem krku a zahrnoval ho otázkami, drobounkými pusinkami a nekonečně šťastnými pohledy. Soubi se přišoural pár vteřin na to a chtě nechtě se musel usmát, takové nadšení už u Ritsuky dlouho neviděl.
"Soubi.." Seimei mu věnoval zářivý úsměv a z krku si za boky stáhl Ritsuku.
"Jak se ti daří.?" Zeptal se,když měl Ritsuku vedle sebe a ne na sobě. Soubi neodpověděl, jen pokýval hlavou a pozval Seimeie dál. Zatímco chystal čaj z vedlejšího pokoje se ozývalo šťastné štěbetání dvou bratrů. Cítil spousu pocitů, ale ani po jednom právě netoužil. Sžíral ho vztek a žárlivost nechuť a nenávist. Co chce dělat, odvést ho..?? Nebo už má jiného Fightera a přišel si pro Ritsuku. Sakra Soubi, uklidni se, uklidni se bude to Okej. Přesvědčoval sám sebe, ačkoliv tomu hluboce neveřil.
"Ritsuká..půjdeme zítra někam..?? Někam na výlet..??" Nabýdl Seimei. V tu ránu měl brášku kolem svého krku.
"Jsi skvělííí...nikde jsem nebyl ani nepamatuju.." Sei se usmál a Soubimu zatrnulo. Od té doby co spolu žili s Ritsukou nikde nebyl. Myslel, že by odmítl, že by nechtěl jít. Přepočítal se. A taky většinu víkendu spolu trávili v posteli buď se škádlili nebo si vyprávěli.
"Kdepak máš ouška..?? Která je ta š'tastná..??" Zakřenil se Seimei a prohrábl Ritsukovi vlásky, ten se jen zavrtěl. Nechtěl o tom mluvit ne teď.
"Notáák nestyď se.., jak se jmenuje..??" Vzvídal Seimei dál. Nehodlal mu dát pokoj, chtěl vědět za každou cenu, kdo to je.
"Kio.." Knikl Ritsuška tichounce a sklopil hlavu. Seimeiovi zaskočilo a málem se polil čajem. Upřel na Soubiho nicneříkající pohled, myslel, že to on bude ten první.
"Bylo to nedorozumnění, byl jsem opilý, slavil jsem s ním 16. narozeniny a vymklo se nám to z rukou, Soubi byl pryč a... byla to hloupost.." Soubi se pousmál, přešel k Ritsukovi a klekl si před něj.
"Už jsme to přece uzavřeli...," zašeptal a políbil ho do vlasů, "je to v pořádku..." Ritsuka k němu zvedl obličej a slabounce se usmál. Soubi vstal. Dobře si pamatoval jak se před ním oba tvářili a jak se Kio klepal, když mu říkal: "Byla to hloupost Soubi, vymklo se nám to z rukou.." Měl chuť chytit ho a třísknout s ním o zeď, ale než se k něčemu rozhoupal Ritsuka začal plakat. Vzal ho do náruče a těšil dokud nepřestal pofňukávat.
"Kde je..?? Jak se tam dostanu..??" Zahalil Soubiho vlnou otázek, bylo mu najednou všehno úplně fuk, chtěl ho vidět. Odraz sebe sama. Bratra, který ho miloval.
"Uklidni se, Ritsuko, on příjde sám." Soubiho hlas měl posmutnělý podtón. Radoval se s Ritsukou, ale bál se toho co příjde.
Ritsuka se trošku uklidnil, jakmile se však rozdrnčel zvonek domovních dveří vystřelil z gauče a jako nadzvuková raketa se hnal ke dveřím. Celý byt pak zahalil radostný výkřik...
"Seimeii..." Kočičák se věšel svému bráškovi kolem krku a zahrnoval ho otázkami, drobounkými pusinkami a nekonečně šťastnými pohledy. Soubi se přišoural pár vteřin na to a chtě nechtě se musel usmát, takové nadšení už u Ritsuky dlouho neviděl.
"Soubi.." Seimei mu věnoval zářivý úsměv a z krku si za boky stáhl Ritsuku.
"Jak se ti daří.?" Zeptal se,když měl Ritsuku vedle sebe a ne na sobě. Soubi neodpověděl, jen pokýval hlavou a pozval Seimeie dál. Zatímco chystal čaj z vedlejšího pokoje se ozývalo šťastné štěbetání dvou bratrů. Cítil spousu pocitů, ale ani po jednom právě netoužil. Sžíral ho vztek a žárlivost nechuť a nenávist. Co chce dělat, odvést ho..?? Nebo už má jiného Fightera a přišel si pro Ritsuku. Sakra Soubi, uklidni se, uklidni se bude to Okej. Přesvědčoval sám sebe, ačkoliv tomu hluboce neveřil.
"Ritsuká..půjdeme zítra někam..?? Někam na výlet..??" Nabýdl Seimei. V tu ránu měl brášku kolem svého krku.
"Jsi skvělííí...nikde jsem nebyl ani nepamatuju.." Sei se usmál a Soubimu zatrnulo. Od té doby co spolu žili s Ritsukou nikde nebyl. Myslel, že by odmítl, že by nechtěl jít. Přepočítal se. A taky většinu víkendu spolu trávili v posteli buď se škádlili nebo si vyprávěli.
"Kdepak máš ouška..?? Která je ta š'tastná..??" Zakřenil se Seimei a prohrábl Ritsukovi vlásky, ten se jen zavrtěl. Nechtěl o tom mluvit ne teď.
"Notáák nestyď se.., jak se jmenuje..??" Vzvídal Seimei dál. Nehodlal mu dát pokoj, chtěl vědět za každou cenu, kdo to je.
"Kio.." Knikl Ritsuška tichounce a sklopil hlavu. Seimeiovi zaskočilo a málem se polil čajem. Upřel na Soubiho nicneříkající pohled, myslel, že to on bude ten první.
"Bylo to nedorozumnění, byl jsem opilý, slavil jsem s ním 16. narozeniny a vymklo se nám to z rukou, Soubi byl pryč a... byla to hloupost.." Soubi se pousmál, přešel k Ritsukovi a klekl si před něj.
"Už jsme to přece uzavřeli...," zašeptal a políbil ho do vlasů, "je to v pořádku..." Ritsuka k němu zvedl obličej a slabounce se usmál. Soubi vstal. Dobře si pamatoval jak se před ním oba tvářili a jak se Kio klepal, když mu říkal: "Byla to hloupost Soubi, vymklo se nám to z rukou.." Měl chuť chytit ho a třísknout s ním o zeď, ale než se k něčemu rozhoupal Ritsuka začal plakat. Vzal ho do náruče a těšil dokud nepřestal pofňukávat.
/ / /
"Soubi, honem...!!" Zakřičel Ritsuka do chodby a nervózně přešlápl.
"Ritsuko, já nemůžu jít, říkal jsem ti o tom včera.." Zavrčel Soubi, ale poslušně sešlapal dolů, zbytky jeho výcviku se občas projevili. Seimei žasl nad tím jakou měl Soubi volnost.
"Ale pusu mi dát můžeš ne..??" Zamračil se Ritsuka a chňapl po Soubiho vlasech. Ten zaskučel.. Úspěch. Projelo Ritsukovi hlavou a přitáhl Soubiho k sobě.
"V osm budu doma, kdyby ne, hledej mě..," rozesmál se, "..kdyby ne tak zavolám." Usmál se, když dostal další políbení.
"Ahoooj..." Zamával mu ještě u branky a pak se pověsil na Seimeie.
"Ritsuko, já nemůžu jít, říkal jsem ti o tom včera.." Zavrčel Soubi, ale poslušně sešlapal dolů, zbytky jeho výcviku se občas projevili. Seimei žasl nad tím jakou měl Soubi volnost.
"Ale pusu mi dát můžeš ne..??" Zamračil se Ritsuka a chňapl po Soubiho vlasech. Ten zaskučel.. Úspěch. Projelo Ritsukovi hlavou a přitáhl Soubiho k sobě.
"V osm budu doma, kdyby ne, hledej mě..," rozesmál se, "..kdyby ne tak zavolám." Usmál se, když dostal další políbení.
"Ahoooj..." Zamával mu ještě u branky a pak se pověsil na Seimeie.
/ / /
"Soubiii...to bylo absolutně skvělí, byli jsme v parku a na kolotočích, tam jsme potkali Yuujiho a Natsua, už taky nemaj ouška..a taky jsme potkali Midoriho, hledal Ai tak jsme mu pomohli....pak jsme zjistili, že hráli na schovku.." Ritsuka se zasmál a pověsil kabát.
"Soubíí...??" Zahučel a postupně prolízal každou místnost.
"Soubi, tohle není sranda..!" Zahučel Ritsuka a nahlídl do ložnice. Soubi seděl na posteli opřený o dlaně a pozoroval obraz před sebou. Vypadal zamyšleně a nevnímal absolutně nic kolem sebe. Obraz, na ketrý tak zamyšleně koukal byl ještě na stojanu a trošičku se leskl. Asi ho před chvílí dokreslil. Pomyslel si Ritsuka a přikradl se blíž, aby si mohl obrázek prohlédnout. Byl plný sakurových kvítků, ale všemu tomu vevodila černá kočička hrající si s klubíčky modré a fialové vlny.
Rituska vzal Soubiho kolem krku.
"Co to znamená...??" Pošeptal..,ale odezvy se mu nedostalo. Nadechl se, že se zeptá znovu.
"Sakurové kvítky znamenají tebe Ritsuko, tvou přítomnost..," zašeptal a odmlčel se ", klubíčka znamená nás dva..."
Ticho..
" A co znamená ta kočka..??"
"Kočka je Seimei.." Nastalo ticho..
"Proč..??" Ritsuka šeptal, ale možná tušil proč..
"Hraje si s námi, tak jako s klubíčky.."
"Soubíí...??" Zahučel a postupně prolízal každou místnost.
"Soubi, tohle není sranda..!" Zahučel Ritsuka a nahlídl do ložnice. Soubi seděl na posteli opřený o dlaně a pozoroval obraz před sebou. Vypadal zamyšleně a nevnímal absolutně nic kolem sebe. Obraz, na ketrý tak zamyšleně koukal byl ještě na stojanu a trošičku se leskl. Asi ho před chvílí dokreslil. Pomyslel si Ritsuka a přikradl se blíž, aby si mohl obrázek prohlédnout. Byl plný sakurových kvítků, ale všemu tomu vevodila černá kočička hrající si s klubíčky modré a fialové vlny.
Rituska vzal Soubiho kolem krku.
"Co to znamená...??" Pošeptal..,ale odezvy se mu nedostalo. Nadechl se, že se zeptá znovu.
"Sakurové kvítky znamenají tebe Ritsuko, tvou přítomnost..," zašeptal a odmlčel se ", klubíčka znamená nás dva..."
Ticho..
" A co znamená ta kočka..??"
"Kočka je Seimei.." Nastalo ticho..
"Proč..??" Ritsuka šeptal, ale možná tušil proč..
"Hraje si s námi, tak jako s klubíčky.."
Žádné komentáře:
Okomentovat