Podzimní BJD sraz

Na srazy se v poslední době s Lawrencem nehrneme. Překvapivě ani on. A když už se hrneme, pro jistotu mě skolí bacily a chudák princ o mě pak musí pečovat a sledovat se mnou pohádky. Chudáček můj. (I když věřím, že nadšené "íp" při sledování Planety pokladů nebylo jen moje! Jim je neodolatelný! Muhaha!)

Náš poslední sraz se tedy datuje k druhému listopadu, podzimnímu (halouvínskému) srazu. Byla zima, i když sluníčko se nakonec uvolilo trochu svítit a bylo tam spoustu lidí. Tolik, že jsme nakonec ani nemluvili se všemi, s kým jsme chtěli. Děda Foťák zůstal ten den doma neb den předtím se rozhodl, že ho všechno bolí. A tak jsem mohla vytáhnout jen svůj mobilní fotoaparát (který mi aktuálně bude sloužit asi dlouho... důchod pro foťák je zlo...). Moje fotografie se venku (a vlastně i vevnitř) staly trochu stereotypními. A Teta Žabža měla určitě chuť mě přiškrtit, když byl Rivil nucen stoupnout si do podzimního listí na cestičce (čti: hnusu). Ale bylo to vedle Sakury! Kdo by sei nechtěl postavit vedle Sakury... ^^ V čajovně byl krom Sakury uzmut i Nikolas, který mi dělal společnost a Lawrenc se šel bavit do vyšší společnosti. :D

Nakonec jsme si to hezky užili i přesto, že v čajovně ve chvíli, kdy se setmělo nebylo na krok vidět. Nám to přišlo legrační. Odcházeli jsme nade vše spokojení.

A tady pár "prezentačních" fotek mého záchvatu odbivování. Pokud chcete vidět i zbytek tak je možno nakouknout do fotogalerie ZDE!Sakura, v cosplayi Itachiho (Naruto) patří eilín. (Ta o něm prohlásila: "Kdyby byl Itachi děvka, vypadal by přesně takhle.") Můj extrémní oblíbenec. :)

Rivil stojící na cestičce (hahaaa) a jeho "hlavně nenápadně"... :)

Nikolas, který patří do bandy k jeho jasnosti (Gabriel.. ehm chci říct Kaoru... :D)

O kozách

V rámci bakalářské práce nám bylo "dovoleno" účastnit se experimentu, který probíhá každoročně (už x-tý rok) a každoročně se ho účastní studenti plnící si bakalářskou povinost na katedře Zoologie a rybářství pod záštitou parazitologů. Naše účast byla jednoduchá. Tulení koz!

Haha.. tak tulení ne, ale kozy ano. Naším úkolem bylo odvzorkování deseti koz a příprava vzroků k další práci.

Získat z kozy 10 gramů to je teda dílo. T_T A přitom ty mrchy pořád žerou! Skončili jsme sice už na začátku listopadu, ale já než se k něčemu dostanu. Znám se, ale i tak si myslím, že píšu docela brzy! :)

Kažodpádně k příběhu. U koz jsme strávily 6 střed. Tedy já šest střed, moje spolupracovnice se na mě každá dvakrát vyflákly. :) Ale mě to zase až tak nevadilo, s kozama byla legrace.

Při naší první středě nám bylo sděleno, že kozel je hodnej, že se spíš bude bát on nás. A naštěstí to tak i bylo (teda né, že by se nás bál, ale byl jaksi bez zájmu o lidstvo, jeho zájem byl krmelec plnej sena), když zrovna nikdo nedržel v ruce větev s listím, kterou kozy ožíraly. :D

Koz nakonec bylo celkově jedenáct, deset vzorkovacích a malý burský kozlík Burák (ten už je teď asi u nových majitelů, protože je čistokrevný kouzelník a byl zařazen do chovu)! Ten hodně rád hopká po lidech a somruje, má rád drbání a když se urází, tak do Vás trkne. To se stalo ale jen mě, když už jsem ho měla plné kecky a mikinu špinavou až za krkem a ožužlanou skoro tamtéž. Tak jsem ho shodila a on se urazil, ustoupil si a pak do mě trknul! Mršin. Naštěstí je malej, takže trefil tak lýtko, ale stejně. :D A taky Burákův speciální žrací styl, který mám zfotodokumentovaný. :D

Kromě Buráka jsem se skamarádila s jedním z hňupů. Hňupík a jeho brácha Hňupík jsou oba vykastrovaný kozlíci. Vysoký, nohatý, hnědý a krásný! :) Popelku s Karkulkou se mi ale skamarádit nepodařilo, pořád to jsou bojandy a nedůvěřivky. Ostatní kozy se kamarádily vždycky, když bylo listí. A některý i jen proto, že se zrovna chtěly pomazlit. :D

Věřím, že podzim je kozí ráj. To dobré listí padá ze stromů. Ve výběhu koz je několik stromů. Jeden z nich opadává, když zafouká vítr a to je vždycky hoňka, aby tam byli první a sežrali toho co nejvíc. :D Druhé jsou břízy, které jen tak nepadají, ale to vůbec nevadí. Mají větve poměrně nízko, takže je stačí stáhnout a kozy už se ženou. :D (Vlastně není vůbec dřina rozpohybovat stádo koz. :D) Mě se podařilo pořídit si při držení otisky kopýtek na záda. To jsem si tak držela větev, když na mě ze zadu nějaká praštěnka skočila. :D Naštěstí jsem měla šanci udělat pár kroků kupředu, a naštěstí se přede mnou hlouček koz rozestoupil, takže jsem nešla na nos. :D Legrace to byla.Později se ke kozám přidaly ještě dvě kočičky, myšilovky, takže přibylo mazlení a zábava nám i kozám. :D

Teď zpětně vím, že jsem si to moc užila, i když byla zima a foukalo.

A fotky! Máááám, nemohla bych bez svých bobanů žít. :) Každopádně snad odolám a nebudu je muset dávat všechny do článku. :D Takže zbytek pak obejvíte zde.

---

Burák, příprava na "žraso-techniku" aneb, vlez do spodu krmelce. :D Vedle je jeho burská maminka Šmajda a Hnědá kozuše, mazlivá, ale bezejména (nebo si nepamatuji).

Důležité je taky nahrabat si seno i pod sebe. Jednak máte pod nožkama měkko a taky vám zbude i na později. :D

Bráškové hňupečci a v pozadí, cituji "malá bílá kozička". :D

Harold, hlavní velitel.

Myšilovka. Nějak se mi podařilo, že má jedno oko modré, i když ve skutečnosti nemá. :D

Myšilovka, měla zrzavé chloupky, ale moc vidět to není. A Burákovo bříško. :3

A to je pro tentokrát vše. :) Snad to nebyla veliká nuda. :D příště by to snad mohl být už Lawri a jeho výlet po Praze nebo BJD sraz z listopadu. ^^