By toychild :)

Většinou se neprobírám milióny obrázky a neslintám nad nimi, nemám na to čas, ale dnska jsem udělala vyjimku. Rozhodně vám doporučuji prohlídnout si tuhle Galerku. Já většinou nad obrázky moc nevdržím, ale tady jsem se opravdu zdržela.:)

A byste si nemyslely, že kecám..:) Tak taková malá ochutnávka. :) (Jen tak mimo, ta holčina má fakt talent na "usekávání nohou nad nebo pod koleny..xD)

Hiroko von Rabersdorf

---

Setkaní

Původně jsem se k tomu chtěla děsivě moc dlouho vykecávat, ale nakonec jsem se rozhodla trošku to zkrátit.

Mám náladu, no.. Není to nic moc. :) Ale snažím se. Podle toho ta povídka taky vypadá.

Ale přesto bych ji chtěla věnovat. Elo-chan, za její reakci. Elo, už nefňukej. :) Hiro Tě má ráda.

Hiroko von Rabersdorf

---

Rýpal se právě v záhonku růží, když za sebou uslyšel poťouchlé chichotání. Zprudka se otočil s nadávkou na jazyku. "Ty..Parch.. Soubi...?" zarazil se. Jak dlouho už se neviděli? A..a.. Najednou, najednou je zpátky s úsměvem na rtech a láskou v očích. "Ahoj." usmál se. Na tváři měl mnohem víc vrásek a pod očima stíny. "Soubi..Ale to! Měl jsi být se Seimeiem někde.." rozhodil rukama. Nemohl si vzpomenout na jméno země. "Ano, měl." Přikývl, ale víc neřekl. "Soubi.." V prudkém přívalu štěstí se mu vrhl kolem krku. Nikdy na něj nepřestal myslet, nikdy se mu o něm nepřestalo zdát, ikdyž se tolik snažil. Možná neměl. "Neviděli jsme se dlouhých šest let.." zamručel jako ospravedlnění na svoje odtáhnutí a odmítnutí polibku. Soubi nechápal. "Snad někoho máš? Někoho, kdo ti pomáhá zapomenout?" zašeptal modrooký. Zavrtěl hlavou. "Tak co se děje?" Ritsuka vzdychl, bylo mu třiadvacet, byl odkázaný na smrt, dobře to věděl, nic a nikdo to nemohl zastavit, ani Soubi. "Myslel jsem, že už se nikdy nevrátíš, nedal jsi mi ani sbohem, zmizel's." zašeptal a znovu se vyhnul Soubiho pažím. "Psal jsem ti, potom." "Já vím!" "Tak co se děje?" Soubi začínal být trošku nesvůj. "Snažil jsem se zapomenout," zašeptal Ritsuka a sklonil hlavu. Nechtěl se mu dívat do očí, nechtěl vidět jeho výraz, "jednou jedinkrát jsem chyboval. Od té doby.." nechal větu odeznít, i když dobře věděl, že ji Soubi nemůže pochopit. Ten čekal. "Já..já..víš..," ušklíbl se sám nad sebou, "myslel jsem, že se mi nemůže nic stát." "Ritsuko, notak, Kocourku, co se děje? Co se stalo?" zaškemral blonďák a znovu se pokusil Ritsuku k sobě přitáhnout. Cítil se bezmocně, když mu znovu cukl. "Já, Soubi, já mám AIDS." zašeptal. Se Soubim se zatočil svět. Ritsuka čekal, že ho uhodí, že mu nadá, že udělá cokoliv jiného. "Kocourku.. pořád Tě Miluji. Nějaká pitomá nemoc, pitomá.. to neovlivňuje. Navíc je to moje chyba.." Držel ho v objetí a šeptal mu do vlasů. "Mrzí mě to Soubi.." zašeptal Ritsuka. Blonďák ho od sebe jemně odstrčil a pak ho políbil, nežně, hluboce. "Nic se nemění, už nás nic nerozdělí. Miluji Tě." zašeptal mu tichounce do ouška. Ritsuka se v té chvíli cítil překrásně, milovaný. "Miluji Tě, Soubi."

---

Řeknu vám jen toliko..

..určitě jste si všimli jak to tu slušně upadá..a nejspíš Vás (ne)potěším faktem, že změna se konat nejspíš nebude, ale má to jedno plus. Nemusíte číst moje zbytečné bláboly a ztrácet tak drahocené minuty svého života..

Faktem je, že nemám čas a když už ho mám tak si buď čtu knížku..(Mám Sherlocka Holmese a no..ta knížka má dost yaoistickej nádech takže...*culí se* občas opravdu lapu po dechu, co si to ten Holmes k Johnovi nedovolí..) nebo šmenjdím někde po netu a ikdyž vím, že bych sem měla zaskočit a přidat aspoň něco, tak prostě se nedokážu donutit, mě to nebaví... *vzdychla* Já fakt nevím, mám zase jakýsi divný období.. Ikdyž ve škole je celkem sranda..*vzpomněla si na dnešní Helzino prohlášení "Kašpi ty jsi všude takovej tvrdej.." a chichňá se*

Noo nic..:) Přeju pevný zdravý, papejte hodně vytamínů a tak podobně.. a Pac a pusu..

Hiroko

ReitaxUruha: Christmas time

Yaaah~~!! *nadšená*
Já se prostě musím pochlubit! Znáte the GazettE? (J-rocková kapela) Úžasně se na ně píšou povídky a navíc jsou tak dokonale...nó..jak to říct...*škrabká se na kebulce*...zvrhlí? ^^ Áááá...Alee-chan se rozhodla stvořit další jednorázovku na tohle téma...^^ Jsem na to docela hmm...pyšná? Protože se mi to fakt povedlo! Eeeh,téma je sice klasika,jako z romantickejch filmů,ale kdo to řeší? ^^ Mimochodem,je to i TaDy... ale tam skoro nikdy nepáchne ani noha,tak kdyby se někdo obtěžoval...*nenápadně se snaží přemlouvat* No,nebudu napínat,tak se na to moje dílko mrkněte...^^ *blush*

Alee-chan ... ^^

---

Pairing: ReitaxUruha (the GazettE)
Genre: Shonen-ai,fluff,romantika...

Shrnutí: Uruha odjel na vánoce k rodičům. Reitovi se stýská. A Uruhovi koneckonců taky...

"Vánoce,Vánoce přícházejíí..."
"Kaii,jestli okamžitě nepřestaneš výt,přísahám že po tobě něco hodím..."

Ozval se rozladěně Reita. Bubeník se zatvářil uraženě. "No tak,Rei-chan,nebuď tak nevrlej. Vždyť je Štědrej den!" Kaiovu náladu nemohli nic pokazit. Reita byl naopak už od včerejška,kdy jim Uruha oznámil že bude na svátky s rodinou a ke společné oslavě se nepřidá,mrzutý. Mrzelo ho to. Těšil se,že budou mít požnost být spolu aspoň na chvilku sami. Všichni z kapely už tak nějak tušili,že to mezi nimi pěkně jiskří. (Boha jeho,to je ale debilní věta >///< pozn. autorky)

"Má pravdu,Reito.." Z koupelny se vyloupnul Aoi,přešel k sedačce a složil se vedle něj.
"Uruha slíbil,že zavolá..." Reita si povzdychnul. "Jo,já vím..." "Tak vidíš." Aoi ho poplácal po rameni.

Do místnosti vběhl Kai. "Jdeme zdobit stromeček!" Drapnul je oba za ruce a odtáhnul pryč.

~Mezitím o x kilometrů dál u Takashimových~

Uruha celý den nedokázal myslet na nic jiného než na Reitu. Tvářil se tak zklamaně,když se dozvěděl,že nebudou spou a jeho trápily hlodavé výčitky svědomí. "Kouyou-chan..." Máma mu rozcuchala vlasy. "No tak,jsem už trochu moc starý na to,abys mi tak říkala..." Ohradil se naoko ale nijak zvlášť mu to nevadilo. "Moje děcko jsi pořád,tak ti budu říkat jak chci já..." Uruha se na ni usmál. Měl ji fakt rád. "Kouyou-chan,tebe něco trápí...?" Ošil se. "No..." "Tak to vyklop." "Slíbil jsem...klukům z kapely,že Vánoce oslavím s nima,ale pak jsi zavolala ty a víš že tobě nedokážu říct ne...A Reita...teda Akira,víš...no..." Máma se chápavě usmála. "Byl zklamaný,že?" Uruha zrudnul a olíznul si rty. Nikdy nechápal,jak to jeho mamka dělá,ale vždycky přesně odhadla,co se v něm odehrává. "Jo.." "Tak koukej mazat za ním..." Vykulil na ni oči. Ona se jen lišácky zazubila. "Okaa-chan..." "Tak už zmiz,za čtvrt hodiny ti jede poslední vlak do Tokya. Mazej ať ho stihneš." Vyskočil ze židle,políbil ji na tvář a uháněl do svého pokoje pro kufr. "Jsi skvělá,okaa-chan. A ještě jednou promiň..." Mávla rukou. Za patnáct minut už seděl ve vlaku. Docela se těšil,až uvidí Reitův výraz,když se objeví ve dveřích...

~~~

V Tokijském bytě hodiny oznamovaly osm nula nula. Gazeboys měli po večeři a seděli pod vánočním stromečkem. Kai se mu mohl směle rovnat,jak zářil.
Vypouštěl kolem sebe tolik pozitivní energie,že i Reita si dovolil se usmívat.

~~~

Uruha pospíchal ulicí od nádraží. Chytit si taxi bylo téměř nemožné a on u sebe ani neměl tolik peněz. Přeběhl malé náměstíčko,přecpané různými stánky. Zaujal ho až ten poslední,hustě ověšený jmelím. Rychle sáhnul do kapsy. Měl v ní asi 100 yenů. A malá větvička stála 20.
Musel ji koupit...

~~~

"Hele,neříkal Uruha náhodou,v kolik zavolá?" Kai do Reity rozverně šťouchnul. "Nebuď netrpělivý." Reita mu věnoval kyselý výraz. "Kušuj." Aoi se protáhnul. "Děcka,ty kimona jsou tak nepohodlný..." Ostatní se rozesmáli. Reita začínal být nervózní. Co když se něco stalo?

~~~

Snad pět minut stál na přechodu. Byl dost iritovaný. Dav se konečně hnul. Prorval se dopředu a zvýšenou rychlostí upaloval do cílové rovinky. Skoro nemohl dýchat. Taška s dárky byla těžká. Vyběhnul do schodů a zadýchaně se opřel o dveře.

~~~

Ozval se zvonek. "Půjdu otevřít..." Reita vyskočil na nohy a mazal ke dveřím. Hned jak je otevřel překvapeně vyjeknul. "U..Uruho..?!" Uruha,s tvářemi zčervenalými mrazem a vlasy rozcuchanými od větru se usmál. "Ahoj,Reito..." Chvíli na sebe zírali. Natáhl k Reitovi ruku a jemně ho pohladil po tváři. "E..Ehm,jaktože nejsi u rodičů...?" "Nějak jsem tam nemohl vydržet..."
Znovu bylo ticho,jak si Uruha prohlížel Reitovu postavu v kimonu. "Sluší ti..." Reita zrudnul.
"D..Díky. Ty jsi koupil jmelí...?" Odvedl řeč jinam. "Jo...Neodolal jsem."
"Tak...pojď dál!"
Spolu vešli do obýváku. "No páni,co ty tu děláš?" Aoi spěchal Uruhu obejmout a Reitu píchnul malý osten žárlivosti.
"Nemohl jsem vás nechat samotný! Ještě se mi tu ztřískáte a něco zničíte!"

~~~

Bylo už po půlnoci.
Gazeboys seděli na zemi,v tlapkách svírali hrnek čaje a všechny přemáhala sladká únava.
Kai měl na hlavě chlupaté klapky na uši,které mu koupil Aoi. "Nee,kimitachi..." Ozval se Ruki. "Mhm? Nani?" "Nechcete už taky jít spát..?"Aoi souhlasně zabroukal. "Ale někdo musí uklidit stůl..."Reita zívnul. "No worries,já to udělám...""Ok...Oyasumi." Rozloučili se a Reita se odkolíbal do kuchyně. Spát se mu ani nechtělo.V hlavě mu rezonovala jediná myšlenka. "Uruha přijel! Je tady!" Se spokojeným úsměvem skládal talíře do dřezu.
"Reito?"
Zaslechnul,jak někdo volá jeho jméno. Vešel do obýváku a profackovala ho zima. "Naah...Uruho,zavři to! Táhne!"
"Pojď sem,pojď se podívat!"
"Co se děje?"
"Ohňostroje,mrkej!"
Uruha moc dobře věděl,že Reita ohňostroje miluje. "No páni..!!" Vypísknul. Ohňostroj trval skoro půl hodiny a Reita málem cvakal zuby,v lehkém domácím kimonu příšerně mrznul.

"Rei?"

"Hm?"
Uruha ukázal nad sebe. Reita vzhlédnul. Nad nimi visela větvička jmelí.
"Já letos nechci uschnout..." Usmíval se Uruha. "Ani já ne." Prsty zajel Reitovi do vlasů. Přítáhnul si ho k sobě blíž. A ještě než ho stačil políbit...Reita kýchnul. Oba dva se rozesmáli.
"Pojď dovnitř,nebo mi zmrzneš..."

"Počkej..."

Reita chytil Uruhu za rukáv,prudce ho obejmul a políbil.
"Říkal jsi,že nechceš uschnout,ne?"

"Hehe..." Uruha se jen zazubil.

Té noci oba usnuli až k ránu,schoulení vedle sebe jako koťata...

Vlasový problém

*uculí se* Tenhle nápad už mám strašně dlouho, zatím se mi ho ale nepodařilo realizovat, až teď mě Hiroki líbl a dovolil mi tak to konečně sepsat, aspoň se mi o tom už nebude zdát.. Konečně jsem to dostala z hlavy, takže se můžu soustředit na další věci..:) U kterých to je asi takhle > "Nápad by byl, horší je realizace.."
No a.. chtěla jsem ještě říct. Opravdu netuším jak by Ritsuka na tuhle situaci reagoval, je taky docela dost možná, že by byl rád..,ale tenhle Ritsuka to vzal trochu bouřlivěji...tak mi to neberte, protože ta Ritsukova reakce je vlastně skoro moje reakce.. - já bych se ho prvně pokusila uškrtit a pak až bych reagovala, tak jak Ritsuška *úcul*-
Inspirace: No nějaký "šikulka" upravil tuhle fotečku -tu v tomhle článku- tak, že tam měl Soubi rudý vlasy, ne že by mu to neslušelo -přiznejme si Soubimu sluší všechno *to už je zbožňování víte*- , ale Soubi je prostě blonďák s modrýma kukadlama, to mu nikdo neodpáře..^^
Věnování: Všem, kteří mají tyhle dva rádi.. A především těm, kteří by Soubiho za "tohle" nejradši uškrtili.. *úcul*

Hiroko von Rabersdorf

---

"He..?!" Ritsuka konsternovaně zíral na svého dlouholetého přítele a jaksi se mu nedostávalo slov. Absolutně netušil jestli má věřit vlastním očím, tudíž si je promnul a dál nechápavě zíral.
"Ritsuko..," Soubi mu zamával rukou před očima, "děje se něco..? Koukáš jako by si viděl ducha." Sám se uculil vlastnímu fórku, ale čekal až se jeho miláček vymáčkne.
"Já, asi..asi mám halucinace.." Zašeptal Ritsuška a znovu si promnul oči -jen tak pro jistotu-.
"Hloupost..," mávl rukou modrooký, "já přece nejsem halucinace."
"Jasně, mamka to říkala Seimeiovi taky a pak ho donutila skočit z okna a ona BYLA halucinace, Seimei měl halucinace." Pokyvoval Ritsuka hlavičkou.
"Ale já nejsem halucinace, to bych to snad věděl, já ti to mám dokázat..?" Vzdychl Soubi.
"Fajn, když nejsi halucinace, tak kde máš vlasy a proč je jejich zbytek červenej..?" Zavřiskl Ritsuka a zděšeně Soubiho obcházel.
"Chtěl jsem zkusit něco novýho..jenomže ta kadeřnice mě přistřihla trochu víc.." Trhl ramínky, jeho to evidentně vůbec netrápilo. "Vůbec nechápu co se ti na tom nelíbí, beztak si pořád stěžuješ, že jsou všude.."
"Trochu..? Trochu..?? Máš je nad ramena, to není trochu, to je vražda. Měl jsi je už do půl zad.." Ritsuka šel málem do mdlob, svoje stěžování nikdy nemyslel vážně, ve skutečnosti Soubiho vlasy miloval, rád se jimi probíral. Soubi se rozesmál.
"Ale notak, kocourku, vždyť oni dorostou. Aaa co říkáš na tu barvu..." Přes brejličky na něj mrkl. Ritsuka se odvážil podívat se na Soubiho novou image, ale asi to neměl dělat. Jakmile se totiž na něj podíval oslnila ho krvavě červená barva a on upadl do mdlob
.
"Ritsuko, notak, Kotě.." Soubi ho jemně poplácal po tváři a když Ritsuka zamrkal, konečně se mu ulevilo. "Celkem slušně jsi mě vyděsil, víš to..?" Usmál se na něj. Ritsuka, ale nic nedělal.
"Víš..To že jsem si stěžoval, já to přeci nemyslel vážně a ta barva je strašná..Je to děsivý.." Zakňučel Ritsuka a schoulil se mu do náruče.
"Ale noták, vlasy dorostou a ta červená, beztak to vydrží jen nějakých 24 umytí.." Uculil se a přitiskl k sobě Ritsuku, takže nemohl vidět záblesk v jeho očích.
"Jen 24 umytí říkáš..??" Odtáhnul se od něj s ďábelským úsměvem. Soubimu ztvrdnul úsměv, hned mu bylo jasný o co Ritsukovi jde.
"Ne na to zapomeň.." Se smíchem vyskočil na nohy a utíkal se schovat co nejdál od koupelny.
"Ale notak, je to jen 24 umytí...." Slyšel za sebou nespokojené zamňaučení, nedokázal mu vzdorovat dlouho, ale zatím..
"Co za to..??" Zatím z toho může aspoň něco vytřískat. Šibalsky se zakřenil a čekal, co Ritsuka nabídne...

Vítá Vás Nový rok...xDD *uculí se*

Konichi Wa

Jak jste užívali včerejší noci, popřípadě ještě dnešního rána..?? Dooufám, že za sebou ještě stále netáháte nějakou příšeru... (třeba Draka nebo opici..xDD)

Hiro-chan je svěží páč to o půl jedný zabalila, mě jakoby přejel parní válec... takže jsem to nějak moc neslavila, jen jsem si přiťukla.. (pomerančový džuseeem... nikdo ho nechtěl a přim byl ňamka..xDD) a pak koukla jak lidi do nebe vystřelujou tisícovky v podobě různej rachejtlí a petard a hurá na kutě... Zdáli se mi opravdu šílený sny...ale docla jsem se vyspala...xDD

Mňo a dneska...se ještě uvidí jaký bude poocování, páč na Nově má bejt Zkrocená Hora a Hiro si na to brousí zoubky už pěkně dlouho...*úcul* Ikdyž taťka je silně proti tomu, abysme se ségrou koukali...xD A měl dobrej argumet... *v záchvatu smíchu sjela pod stůl* ("nemůžete se koukat jak si to dva.. *to slovo spolknul* kluci strkají do prdýlky" <- Hiroko po tom prohlášení lehla smíchy, páč Taťka nahodil ten jeho "růžovoučkej hlásek" a tvářil se u toho tak vážně.. Mě úplně tekli slzy, takže jsem nemohla dobrejch deset minut ani mluvit...xDDD) Ale on má vždycky argumentů milion a pak se na to stejně čučí s náma.. *trhla ramínky* Ikdyž možná, že dneska půjde radši spinkat...xDDD

A ještěě v neděli v 8 hodin večír má být na Viasat Explorelu (bo jak se to píše..) Teda myslm,že na tomhle programu.. Britský dráma má se to jmenovat..Sakra já si nevzpomenu.. No každopádně je to "výklad" Shakespearvejch sonetů, a kdo četl jeho sonety, tak určitě ví, že to dráma bude asi hoodně zajímavý... já si to hodlám natočit...a nebo mi to natočí maminka v týdnu, kdy to opakují..^^

Nooo a to je asi tak všechno co jsem chtěla..:)

Jenom ještě Krásnej Novejr rok... Plno úspěchů a splněných přání...:))

Hiroko von Rabersdorf