pátek 27. března 2009

David x David

Hiroko je nadšený výtvarkář, no a teď jsme se KONEČNĚ dostali k něčemu záživnějšímu, tudíž k sochařství za renesance. A jak možná někteří vědí, tak za Renesance byl i Donatello a Michelangelo.. *cení zuby..*
Víte teď tak přemýšlím, než se dostanu dál, jestli to plácnout pod perex a nebo ne. Já Vás nechci pohoršovat,ale tohle je UMĚNÍ! *urputně přemýšlí* Ikdyž, já si myslím,že jste beztak všichni zvrhlíci, takže bez peru, jenom, když to budete chvítí vidět větší tak si na to klikněte..
A teď už.. Jádro pudla.

Toto je Donatellův David (David a Goliáš,víme?) Je bronzový (to vás asi moc nebere co..?) a Donatello ho údajně měl dělat podle předlohy. Předlohou mu pak měl být nějaký mladý (prý okolo sedmnácti,ale čert ví..) šlechtic.. Má úžasnou pózu! Mě osobně je nesmírně sympatický! Nevím proč prostě je..krásný.. Jop, to je ono on je prostě KRÁSNÝ! *nadšeně hupká* A to je ON.



A toto je David od Michelangela, je to trošku něco jinýho, je do dospělej chlap. Je vytesanej z Mramoru..( Michelangelo, dostal už částečně opracovanej a zkaženej kvádr a udělal z něj tohle.. *má oči plný úcty*) Každopádně je too trošičku něco jinýh a všimněte si jak má veliký RUCE! Michelangelo údajně vycházel z předlohy Herkula (prostě Herkulese!) A no... Mě je prostě sympatičtější ten šibal navrchu.. *zubí se* A tohle je David, ikdyž ho nejspíš všichni znáte, ikdyž si to možná neuvědomujete..:) David v Michelangelově podání..


No a včil PROČ vám to vlastně všechno vyprávím,.. Mě by totiž zajímal Váš názor.. a nebo stačí zahlasovat v anketě, ale prostě..:) Zúčastněte se.. Nenechtě mě trpět.. *zubí se a čekááá*
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf

čtvrtek 26. března 2009

Když musíš..~~

*culí se, spokojeně září, vůbec neřeší, že jí teče z nosu, škrábe ji v krku a má kašílek*
Mám Neko mánii a taky Princess Princess mánii a ke všemu tak úžasnou náladu... Já jsem asi divná nebo já nevím,ale dneska.. Dneska je tak hnusnej den.. až je mi z toho tak divně dobře..
Venku není vůbec jaro, všude je sníh.. A navíc tu není Ninušáček.. *fňuká po ní*
Každopádně..vidíte toho nekouška na záhlaví? Haaa...není úúžasný, to je absolutně dokonalý.. Hiroko si ho "vypůjčila" z DA od týhle slečny > Tu..
Když se tak nad tím zamyslím, tak by takhle nějak mohl vypadat "velikej" Ritsušák.. *začiná ten pictík milovat ještě víc než před chvilkou*.

Ale to já jsem vůbec nechtělaaaaaa...! Já jsem chtěla úplně něco jinýho, já se totiž musím někde chlubit a kde jinde než tady.... *nadšeně hopká a připravuje si písmenka* Takžee...

Teta čeká (v pořadí třetí) Mimčoo.. *nadšeně hupká po pokoji a jeho přilehlím okolí* E-ehm.. Nemyslete si.. Mě děcka nějak moc nevzrušujou, sice mám tu smůlu, že kde jsem já tam jsou moji "kamarádi mrňata", ale já je mít nemusím a kolikrát mám obrovskou chuť je přivázat k židli a do pusy jim nacpat jabko nebo roubík. Ale tohle je něco jinýho.. Opravdu, protože tenhle mrňous... Ahh.. Teta dostala termín 6. září.. ale to není podstatný, podstatný je, že když se zadaří tak to mrně bude přesně o 18 let mladší než já... a já jsem na to strašně zvědaá, já bych si to strašně přála... *začíná tát* Já vím, že jsem blbec..,ale tohle pro mě prostě... *zamyšleně vzdychla* Ještě jsem zvědavá jaký dostane to mrně jméno..^^ Já už jsem měla u tety jednou tu čest pojmenovávat. Takže moje malá sestřenka se jmenuje Helča..^^ No ale to je jednoo.... Už jdu..^^ Nebo se tu ještě rozplynu....
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf

středa 25. března 2009

Sing with Akatsuki! ^^

Sing with Tobi! ^^


Deidara wants to sing with you too! ^^


Itachi either ~~ >3


Sasori too ~~ (Takahiro Sakurai...*___* Waa..*__* )


Zetsu sings too...? O.o (Tak to je konec...Já si myslela že snad ani neumí mluvit a ono to i zpívá...)



pátek 20. března 2009

Třeba mě sejmi.. *kření se*

Já jsem na to úúplně zapomněla, jak na vlastní smrt..

V úterý jsme šli na Karate a tam jsou schody a za nima dveře. No a oni byli zavřený a Hiroko šla, že si teda jako otevře,když se ty dveře otevřeli, kdybych nedala ruku pryč tak jsem o ni přišla. Helča se ségrou totální záchvat smíchu. A ve dveřích se křenil takový celekem fajn vietnamec. Jo všichni výtlem jen Hiroko si pořád tiskla packu, aby ji jí nikdo neukradl.. A než se stihla rozkoukat tak mi "velkej bráška" (on tam vždycky chodí vyzvednout bráchu..asi..nevypadá na to, že by měl děti..) zmizel.. Mám asi smůlu.. *kření se*

Každopádně za chvilku tam musím zase...dneska se mi tak nějak nechce. Naše tělocvikářka byla (a pořád je) tak protivná poslední dobou, že to ani nejní možný..v jednu chvilku se s náma tlemí a během pár vteřin po nás řve.. Bože..mi tak zkazila náladu..a bolej mě nožičky a tak vůbec..

Mňo nic..tak,aby mi to neujelo..:)
Pac a Pusu..
Hiroko von Rabersdorf

středa 18. března 2009

Ve znamení Jara..

Zelená je tráva...

Chma,cham,chma...Bwahahaaa.... *ďábelský smích* Tak na tomhle Hiroko teĎ maximálně ulítá..(Poslouchá to každý den minimálně čtvrt, hodiny, páč ji to v autobuse uklidňuje..xD) Esmeraldáá-a-ááá *skřehotá*

Fajn,ale proto tu teď nejsme.. Hiroko hledala něco na novej dizajn, něco co bude svěží, zamyšlený, zelený a krásný..a nevěděla co..zadala si vyhledat "něco" a našlo jí to toho "týpka" -skutečně netuším,ale ono se to dost blbě poznává- a on byl přesně to co jsem hledala,takže ho teď taky vidíte..:)

Doufám,že se Vám nový dizajnek líbí. Já osobně jsem s ním strašně spokojená a přitom to vypadá tak "jako vždycky"... *chichtá se do paciček*
Hiroko von Rabrsdorf

pondělí 16. března 2009

Heee...*nevěřícně zírá na test z matiky*

Jaa..Ja..ja... JÁ TOMU NEMŮŽU UVĚŘIT...
*brečí štěstím*
Já mám JEDNIČKU z MATIKY! Já absolutní pitomec na matiku mám jedničko, chápete to, já mám JEDNIČKU! *skáče štěstím po pokoji* Já jsem čekala tak trojku, nejhůř čtyřku a já mám jedničku, když mi to Domča dala, tak jsem prvně nevěděla, jestli je to fakt moje písemka, ale byla a já... Ikk.. já se asi zblázním, já tam málem brečela štěstím..xD Chápete vy vůbec co je to pro mě za úspěch, já jsem ráda za trojku a teď jedničku... *musí to rozdýchat..*
Já fakt nevím, ale já mám jedničku, z matiky...
A dost Hiroko! To už by stačilo, samochvála smrdí.
Jasně pravda, samochvála smrdí.. Tak mě někdo pochvalteee.... *cení zoubky a klečí na kolínkách*
Hiroko von Rabersdorf

neděle 15. března 2009

Sakura

Další věc,která k japonsku neodmyslitelně patří je Sakura.

Sakura (japonsky: 桜 or 櫻; pomocí katakany: サクラ; hiragany: さくら) je japonský název stromu třešně a jejich květů. Plody třešní (v Japonsku nazývané sakuranbo) jsou z jiného druhu stromu.
Domovem sakury je mnoho asijských států, např. Japonsko, Čína, Indie a Korea. Japonsko má mnoho variant sakury (více než 200 kultivarů).
Během období Heian (794 - 1191) převzala japonská společnost mnoho zvyků z Číny, včetně zvyku pozorování květů (japonsky hanami: 花見), kdy císařská rodina, básníci, zpěváci a aristokracie nejčastěji oslavovali květy sakury. V Japonsku byly pěstovány stromy třešní pro svou krásu a zkrášlení okolí Kjótské šlechty, nejméně od roku 794. V Číně funkci sakury původně zastával strom švestky ume (dnes se zařazuje mezi druhy meruňky), ale v polovině 9. století ho nahradila sakura.
Zatímco v Číně třešňové květy symbolizují ženskou krásu, ženskost nebo lásku, v Japonsku, kvůli krátké kvetoucí době sakury, jsou symbolem pomíjivé povahy života. Třešňové květy také symbolizují oblaka, díky své povaze tvořit shluky květů.
Květy jsou také častou ozdobou na všech druzích spotřebního zboží v Japonsku, včetně kimon, papírnického zboží a nádobí.
Sakura je předzvěstí dobrého bohatství, je symbolem lásky, zalíbení a také reprezentuje jaro.
Během druhé světové války, byla sakura používána pro motivaci a manipulaci japonských obyvatel. Japonští piloti malovali po straně letadel květy sakury či si s sebou brali na své mise větvičky stromů. Třešňový květ namalovaný na straně bombardéru symbolizoval intenzitu a pomíjivost života.
Ve svých koloniálních zemích císařské Japonsko často zasazovalo stromy sakury jako symboly "nároku na obsazené oblasti jako japonský prostor."
Velmi oblíbeným kultivarem sakury je v Japonsku Somei Yoshino. Její květy jsou téměř bílé, v blízkostí kmenu s lehkým růžovým nádechem. Její květy opadají obvykle do týdne, před rozpukem listů. Proto stromy vypadají jako celé bílé. Tato varieta získala své jméno podle vesnice Somei, která je nyní částí čtvrti Toshima v Tokiu. Vyšlechtěna byla v druhé polovině 19. století na konci období Edo.
Zimní sakura (fuyuzakura/Prunus subhirtella autumnalis) začíná kvést na podzim a pokračuje s kvetením sporadicky přes zimu. Je křížencem mezi třešní Tokyo Higan (edohiganzakura/P. incisa) a Mamezakura/P. pendula.
Květy sakury variety Shidare
Dalšími kultivary jsou yamazakura, yaezakura a shidarezakura. Yaezakura má velké květy, se silně růžovými okvětními lístky. Shidarezakura, nazývaná též převislá třešeň, má větve ohnuté směrem dolů jako smuteční vrba, při kvetení vytváří vodopády květů.

Svátek Hanami

Každý rok japonští meteorologové a veřejnost sledují s příchodem teplejšího počasí květy sakury. Sakura začíná nejdříve rozkvétat na jihu Okinawy, kde je v plném květu kolem 30. března [1], v Kjótu a Tokiu rozkvétají sakury většinou na konci března nebo začátkem dubna. Rozkvět sakurových stromů postupuje do oblastí ve vyšších nadmořských výšek a na sever, na Hokkaidó přichází o několik týdnů později (kolem 10. května)[1]. Japonci věnují velkou pozornost předpovědím začátku kvetení sakury a po rozkvětu se vydají do parků, svatyní a chrámů, aby se příbuznými a známými pokochali krásou rozkvetlých květů. Svátky zvané Hanami oslavují krásu sakury a pro mnoho Japonců jsou příležitostí se uvolnit a potěšit z pěkného pohledu. Zvyk hanami je velmi starý - kronika z osmého století Nihon Shoki (日本書紀) zaznamenává, že oslavy Hanami byly pořádány již v třetím století našeho letopočtu.
Největší japonské školy a veřejné budovy mají stromy sakury ve svém okolí. V Japonsku začíná fiskální rok a školní rok v dubnu, v mnoha částech ostrova Hokkaidó je první pracovní den a školní den v období rozkvětu sakur.



Tokio

A když už jsem ten článek slibovala tak tady je ~~

Tokio (japonsky: 東京, zvuk Tókjó) je hlavním městem Japonska a sídlem japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město.
Tokyo není v Japonsku oficiálně město. Jde o Jednu z několika prefektur(dále Saitama, Chiba, Kanagawa, okrajově i další), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokyo, přesněji jako Velké Tokyo. Na území prefektury Tokyo se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kanto, v zahraničí jako Tokyo. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy.Samotné Tokyo nemá jedno městské centrum,ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokya. Tento článek pojednává dále převážně o Tokyu v západním pojetí.
Nachází se na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 12 milionů obyvatel (s předměstími okolo 38 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti.
Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací je největší město na světě (38 miliónů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat se bude.
Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof:

* 1923 - obrovské zemětřesení při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel
* 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel, podobně dopadla další japonská města Kóbe, Ósaka, Jokohama
* 20. března 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti (poprava ještě nebyla vykonána).


Znečištění


Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy, toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřit horu Fudži. V Tokiu se ale nedá koupat, ještě kilometry od Tokia je znečištění pláží patrné.

Doprava


Tokio je hlavním japonským dopravním uzlem pro vnitrostátní i mezinárodní leteckou, silniční a železniční dopravu. Páteř dopravního systému v metropoli tvoří velmi rozsáhlá síť železnic a metra, která je vhodně doplňována autobusy, a jednokolejkami. Rozsáhlá síť vlaků(povrchového metra) byla vybudována v rámci modernizací před Olympiádou v Tokyu jako náhrada tramvají. Tramvajová linka byla ponechána pouze jedna v úseku několika kilometrů jako zajímavost.

Pozice Tokia na mapě Tokijská vlajka Znak Tokia




Fuji

Fudži (japonsky: 富士山; Fudži-san) je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú.
Fudžisan je někdy na "Západě" označován jako Fudžijama, protože jedno z možných čtení znaku 山 (hora) je "jama". Ovšem Japonci toto označení považují za zastaralé. Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふじの山, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふじの高嶺, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙蓉峰, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富岳 nebo 富嶽, první znak z 富士, Fudži a 岳, hora).
Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří budhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrdcadlí.
Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá.

Sopka
Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př.n.l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela.
Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných "šest okvětních plátků Fudži". Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu.

Geografie
Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.

Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům. Nejvhodnějším obdobím pro výstup na Fudži je od 1. července do 27. srpna, kdy jsou otevřeny turistické chaty a ostatní zařízení. K vrcholu se dá vyjít některou z 6 upravených cest. Každý rok navštíví horu asi 200 000 lidí, z nichž 30 % tvoří cizinci. Fudži je spolu s nedalekým pobřežím součástí národního parku, který ročně navštíví až 80 mil. návštěvníků.

Náboženství
Původní obyvatelé Japonska - národ Ainu, uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře. Vznikla v roce 1558 a dodnes je v ní mnoho členů.


Zdravotní procházka? Proč ne? <3

Anó,Alee-chan není zas tak líná,jak vypadá a čas od času si vyrazí na kratší zdravotní procházku...!
I když uznávám,kdyby pro mě holky nepřišly,trčím celej víkend doma a po procházce bych ani nevzdechla...
Ale nevadí!
Víte jak je to osvěžující,jít si tři kilometry zaběhat,v sedm večer a pak další tři kilometry pěšky domů? Vřele doporučuju,ale sami radši nechoďte. Nás bylo víc a nebáli jsme se vlka nic. (Ačkoliv když začalo to auto zastavovat,pěkně jsme se orosily...)
To bylo totiž tak,Alee-chan se zase jednou nudila,rodiče nebyli doma,ségra prudila a nutila mě poslouchat Veronicas (Sice jsme se Simunkou plánovaly,jak se do osmi namažem,ale to neklaplo..) a další podobný smažky.
Nakonec mě vyhnala ven,podívat se kolik je na kotli stupňů (Tohle nesnáším,nikdy nevím,na kterej teploměr se mám dívat. Jsou tam tři a na každým je jiná teplota. @_@ *confused*).
Nazula jsem svoje modrý pantoflíčky a vyrazila.
A jak tak zkoumám ty zatracený teploměry,slyším hlasy u dveří.
Vykouknu z kotelny a koho nevidím? Hiroko,Arhoo a Denu,haha!
"Zdarec! Jdeš s náma do Hrabišína?" (Arhoo)
"Ale fakt!" (Hiroko)
"No...jo,jasně..jdu.." *zmatená* (Alee)
"Tak dělej!" (Arhoo)
"Jo..jo..jen se převlíknu.." (Alee)
Nemohla jsem najít pásek,tak jsem pak dostala po uších,že mi to děsně trvá,ale mohly jsme zdárně vyrazit. Už nevím,čí to byl nápad začít běhat. Takovej tříkilometrovej indiánskej pochod je docela fajn... (Kdyby mě nepíchalo v boku a nefuněla jsem jako lokomotiva..)
V cíli cesty jsme se na chvilku uchýlili k Simunce,trochu jsme ji překvapili,pokecali a už bylo půl osmý a museli jsme zase vyrazit na cestu domů.
Nakonec jsme to přežili všichni. (Ačkoliv domů jsem nejspíš dorazila v čas jenom já.) Odnesly to jenom moje proužkovaný podkolenky,jelikož mi teče do bot.
Made in china - Kvalita zaručena! ^^

Bai bai ~~





sobota 14. března 2009

Yami no Matsuei

Ještě pořád otírám slzičky..
Jasný, nikdo neumřel, neumřel ani Tsu-chan, ani Hisoka a dokonce ani můj nejoblíbenější záporák Muraki Kazutaka, tak proč jsem u toho tak bečela...? He..
Celej týden nemyslím na nic jinýho než na poslední čtyři díly, který mi chyběly dokoukat..a já už to viděla, dvakrát..(nebo třikrát..xD) a stejně u toho pořád bečím..
Já už fakt nevím co se mnou, když já jsem taaak citlivá.... *vzdychla*
Hiroko von Rabersdorf









úterý 10. března 2009

*bezradná*

Inu,co na to říct?
Už jsem se tak nějak vyjádřila do komentářů,nicméně to ani zdaleka nevystihuje všecko,co mám na srdci.
Je mi na nic ze mě samotné,protože vím že z velké části za to můžu já a co je ještě horší,jsem si toho plně vědomá. (Já vím,tyhle kecy už nikdo nechce poslouchat,ale ještě mi vydržte,ok?)
A věta "Nejsi první" mě vytáčí ještě víc. Soustavně tě zklamávám a nic s tím nemůžu udělat,už taková jsem.
Mrzí mě,že tohle musíme zase řešit přes blog,že si to nemůžeme prostě vyříkat. Štve mě to a cítím se trochu poníženě,víš,jak na tom jsem ohledně kritiky na moji osobu,heh.
Mrzí mě,že mi nikdy nic neřekneš a nejdou buch!
Nehoráznej šok a Štěně pak neví,co má dělat.
Ale co mě bolí nejvíc ze všeho je,že tě,Hiro,pomalu ale jistě ztrácím.
Nevím,ten pocit už ve mě je delší dobu a i když se ho snažím umlátit argumentama,dost často umlátí on mě.
Nevím,jak si to mám vlastně vyložit.
Nevím,jestli tímhle stěhováním odcházíš i ode mě.
A nechci,aby to dopadlo jako..s víš kým. Neodpustila bych si to.
Taky nevím,jestli si tenhle článek někdy vůbec přečteš,ale budu doufat,že jsi na mě nezanevřela úplně...
Forever yours,Alee.

čtvrtek 5. března 2009

Ještě jedna písnička..?? aneb Jak Alee-chan slavnostně předtančovala na plese...

Mňahaha...Alee-chan se musí pochlubit.
Ano,slyšíte dobře i takovej knihovnickej červík jako jsem já si občas vyrazí do společnosti. (Ehm,ono to bylo víceméně z donucení...ale šššt!)
Těšila jsem se na to už od začátku,ale čím víc se to blížilo,byli jsme natěšenější a natěšenější... Na zkouškách se užilo hrozné srandy. (Dokud si na nás učitelka nevzala píšťalku s tím,že ona si přece kvůli bandě parchantů nebude ničit hlasivky...)
Dokonce se mi podařilo vydupat si i vlastní šaty a boty a 28.2 se blížilo raketovou rychlostí.
Ani jsme nevěděli jak,tancovali jsme generálku. Další hodinu jsme střídavě pochodovali po pekelně malé šatně,umírali nervozitou nebo lítali k zadnímu vchodu nadejchat se čerstvýho vzduchu. (Často padaly věty typu "Já chci domů." "Mami." "Já se bojím." "K****,bolej mě nohy..." a tak..)
Kolem deváté nás všechny nahnali do ještě pekelněji malé chodby vedle pódia a čekali jsme. (Já a Arhoo-chan jsme se usilovně modlily k Miyavimu,ať nás ochraňuje.) A ti zmetci to pořád protahovali,museli jsme se držet jeden druhého,klepaly se nám kolena i ruce (Ale kluci by to ani za prase nepřiznali,jen házeli ksichty typu "Náčelník Kamenná tvář" ale stejně byli nervní.)
"Cože..?? Ještě dvě písničky..?? To si snad dělají pr***..??"
Občas nás zaskočil někdo psychicky povzbudit. Odbila devátá hodina a šlo se na věc.
Z repráků zařval Daneček Hůlků ...
Jediný,co mi běhalo hlavou bylo "Jeden,dva,tři,jeden,dva,tři,hlavně to nepodělat..." Ale cítila jsem se podezřele šťastná,musela jsem se křenit jako debil. (Až na to že mě ta #&!@? dvakrát zezadu kopla do podpatků. Schválně.) Můj tanečník byl parádní,šlo nám to všem,tleskali nám a mě bylo tak děsně fajn,že se mi vůbec nechtělo domů...
A..a..Prostě ... jsem z toho na větvi ještě teď. Ty zkoušky mi hrozně chybí. (Dneska jsem se tak ze zvyku spolužáka zeptala,jestli máme taneční. Civěl na mě jako na debila.)
Kdybych mohla ještě jednou předtančovat,s klidem bych si devítku zopákla...

P.S: Později možná dodám pár fotek,ale teď už mažu do pelíšku...<3
Mám vás ráda.

Alee-chan ... <3

Hity letošního plesu...
Ráj od Dana Hůlky


A Sexbomb od Toma Jonese...

Obrázky Tokya...x3

Tokyo je,jak víte,hlavní město Japonska,takže by stálo za to se o něm zmínit...Prozatím pár fotek..x3
Tak šup pod perex...<3






(Ve dne už není tak krásný,nezdá se vám..? Noc a ty světla...chmmm..)


(Tohle fakt není Eiffelka...)


(Tokyo z vesmíru...prej.)

(Zatra,to je lidu...*drbe se na bradičce* )

středa 4. března 2009

Samurai


Samuraj je středověký japonský bojovník, známý především svoji oddaností.

Samurajové byli bojovníky, sloužícími císaři, nebo prostě svému pánu. V boji využívali vždy veškerých protivníkových slabin a útočili na citlivá a hlavně zbrojí nekrytá místa na těle (krk, podpaží, zákolení, případně i žaludek).
Samurajové byli cvičeni vždy od velice útlého věku. Už v deseti letech byli posíláni na místa plná strachu, který museli mladí učedníci překonat. Takovými místy mohly být například hřbitovy, márnice, husté lesy či opuštěné zříceniny budov.
Pro samuraje byla vždy nejdůležitější čest. Například v boji bylo pro samuraje nejhorší nezemřít, ale padnout do zajetí. Takový samuraj vždy radši požádal věznitele, aby si mohl vzít život a provést tradiční seppuku (známější je neslušné označení harakiri).
Samurajové byli také velmi "urážliví." Velmi mnoho úkonů chápali jako urážku. Pokud např. kolemjdoucí samuraj omylem zavadil o jiného samuraje pochvou meče, je to chápáno jako urážka. Ale samuraj, který chtěl urážku oplatit (vždy soubojem), nikdy neprobodl soupeře zezadu. Vždy minimálně poklepal mečem o zem, aby upozornil soupeře na svůj útok. Pokud jej ovšem urazil někdo nadřízený, samuraj většinou spáchal výše zmíněnou seppuku.
Z bojového umění samurajů dodnes přetrvalo mnoho škol těchto umění, např. kendžutsu či jeho sportovní varianta kendó, neboli česky cesta meče, džudžutsu - džudó.

Původ slova Samuraj

Chceme-li zjistit původ tohoto slova, musíme se vydat do období velkých společenských změn v japonské společnosti, které proběhly v průběhu 19. století - restaurace císařství. Po roce 1869 byli příslušníci buke (třídy válečníků - mononofu nebo wasarau) označeni jako "dřívější příslušníci
armády". Ve světě se však vžil sinojaponský termín pro vazala - samurahi nebo-li samuraj.
Jiná teorie říká, že původ slova souvisí s označováním vůdců ozbrojených klanů ze Severu. V

upravené formě (gošozamura) byli označování též bojovníci aristokratických klanů připojených k císařskému dvoru v období Muromači. Poté došlo k fonetickému zkrácení (samuraj) a
významovému rozšíření na celou třídu válečníků (od nejnižších po ty, kteří měli právo jezdit na koni) s možností nosit daišó (krátký a dlouhý meč).
Význam slova samuraj lze vyložit jako "ten, jenž slouží".

Samurajové ovládali také čanoju (čajový obřad), uspořádání květin ikebana, skládání básní.
Filmový hold složil samurajům japonský režisér Akira Kurosawa, a to především jeho nejslavnějším filmem Sedm samurajů.Tento film posloužil později jako předloha pro americký snímek "Sedm statečných".


Samurajské oblečení

Pochopitelně základním oděvním prvkem samurajského každodenního šatníku bylo kimono. Těžší kimona se nosila v zimě, v létě se používala slabší (např. z jemného hedvábí). Den, kdy se zimní kimona měnila za letní, byl tradičně první den čtvrtého měsíce (pro nás pravděpodobně první týden v květnu). Samurajské kimono bylo většinou vyrobeno z hedvábí, materiálu, který byl považován za nadřazenější bavlně či konopí, nejen kvůli vzhledu a jemnosti, ale také kvůli relativně nižší teplotě v horkém Japonském létu. Přirozeně kvalita kimona velmi záležela na postavení a příjmech samuraje. Nepoužívali se výrazně zářivé barvy či exotické motivy, jež byli známkou neskromnosti a ješitnosti. Samurajské manželky nosily vrstvy kimona a barvy podle postavení a/nebo moci svého manžela. Samurajské děti byli okázale oblékané a usedlejší styl oblékání byl známkou, že se dítě blíží k věku, kdy bude považováno za dospělé. Starší samurajové tíhli spíše k odstínům šedé nebo hnědé, jako symbol jejich důstojného věku. Někteří samurajové také nosili ponožky zvané tabi, které měly bílou barvu a byli uzpůsobeny ročnímu období, ve kterém byly nošeny. Obuv se skládala ze sandálů (waraji) a dřeváků (geta). Dřeváky byly spojovány s nižšími společenskými vrstvami (např. geishy či herci kabuki byli často zobrazováni s dřeváky), ale i přesto je samurajové čas od času používali též. Používali se také boty z medvědí kůže, především s brněním, ale od 16. století byli považovány za archaické.
Samurajské meče byly připevněny k pásu (obi), který byl omotaný kolem pasu a vpředu přivázán. V domě samuraj mohl odložit dlouhý meč, ale vždy si při sobě ponechal alespoň nějakou formu zbroje, i kdyby jen malou dýku.
Vlasy byli důležitou částí samurajova vzhledu. Tradiční účes (skoro tisíc let) byl uzel. Téměř každý, s výjimkou buddhistických kněží, nosil uzel. Je možné, že tato móda pocházela z Číny, kde se uzly nosili ve starověku. Stylů uzlů je velké množství. Před obdobím Edo, byly velmi populární i kníry a bradky, které ale právě v období Edo padly v nemilost, a od té doby jsou u Japonců zřídkakdy k vidění.

How to cook Tempura ~~

*slint*

Ingredience:

150g hovězí svíčkové nebo pěkného zadního masa,
150g vepřové svíčkové nebo pěkné kýty,
150 g kuřecích prsíček,
150g drůbežích jater,
150g žampionů,
sůl,
150g zelených fazolek,
150g pórku,
150g zelených paprikových lusků,
1/4 l oleje

těstíčko:
1 šálek hladké mouky,
3 vejce,
sůl

omáčka:
1 sklenice dezertního vína,
2 lžíce sojové omáčky,
1 lžička pískového cukru,
špetka glutasolu,
1 stroužek česneku (utřený),
2 lžíce silného kuřecího vývaru,
sůl
Příprava:
Maso nakrájíme na kostky, játra na plátky, žampiony na půlky. Mírně osolíme, obalujeme v těstíčku - vejce rozšleháme s trochou vody, mírně osolíme a vmícháme mouku. Omočené kousky smažíme v oleji. Totéž uděláme i s pokrájenou a očištěnou zeleninou.

Všechny osmažené kousky necháme okapat a zatím si smíchaním všech ingrediencí připravíme omáčku.

Maso, zeleninu a žampiony srovnáme na nahřátý talíř nebo podnos, omáčku nalijeme do větší misky. Každý stolovník si bere kousky podle chuti a namáčí si je v omáčce.

How to cook sushi ~~

Mno,myslím že začnu šetřit...x3 Vypadá to lákavě...x3

Ingredience:
220 gr krátkozrnné rýže (Koshikari nebo Arborio),
500 ml vody,
2 lžíce octa,
1 lžíce cukru,
1 lžička soli,
5 plátků zpracovaných mořských řas (Yaki Nori),
wasabi pasta podle chuti,
125 gr uzeného lososa, pstruha, nebo čerstvého tuňáka,
1 libanonská okurka,
půl malého avokáda,
3 lžíce naloženého zázvoru,
sojová omáčka


Příprava:

Rýži popláchněte několikrát pod tekoucí vodou. Zceďte.
Dejte rýži a vodu do hrnce. Přiveďte k varu a vařte nepřikryté 4 až 5 minut. Voda by se měla vsáknout do rýže.
Přikryjte a vařte na velice mírném ohni další 4 minuty.
Stáhněte s ohně a nechte 10 minut odpočinout.
Přidejte ocet, cukr a sůl. Míchejte dokud rýže trochu neschladne.

Připravte si plátky řas na bambusové podložky nebo na potravinářskou fólii.
Rozprostřete pětinu připravené rýže na dolní půlku plátku. Nechte asi 2 cm volné okraje. Rýže tudíž tvoří obdélník. (Tento krok se nejlépe dělá když si navlhčíte ruce).
Do prostřed tohoto obdélníku naneste podélně proužek Wasabi.
Rybu, okurku a avokádo nakrájejte na úzké nudličky. Tyto pak rovnoměrně rozdělte na proužek wasabi.
Poklaďte kousky zázvoru.
Trochou vody navlhčete horní konec plátků
Pomocí fólie rolujte plátek do roličky.
Zabalte do fólie a nechte v lednici aspoň hodinu odpočinout.

Nakrájejte ostrým nožem na asi 4cm plátky.
Naaranžujte hezky na talíř a podávejte s malými mističkami wasabi, sojové omáčky a naloženého zázvoru.

Poznámka:
Do rýže se dá zabalit všelicos. Fantazii se meze nekladou. Syrová ryba musí ale být bezpodmínečně čerstvá.


úterý 3. března 2009

Fufufu..~~

Gomee, že na to teď kašlu, ale skutečně k tomu mám velice dobrý důvod! Já totiž koukám na Monochrome factor, a taky to stahuju, abych je pak měla při sobě u bábi. *culí se* No a když na to koukám, tak se mi přirozeně nic jinýho nechce..*omluvně se zubí*
No,ale dneskaa...:) Dneska Vám musím ještě něco ukázat než pošupajdím do školičky. Tak si to užíjte. Pac a Pusu..
Hiroko von Rabersdorf