Anó,Alee-chan není zas tak líná,jak vypadá a čas od času si vyrazí na kratší zdravotní procházku...!
I když uznávám,kdyby pro mě holky nepřišly,trčím celej víkend doma a po procházce bych ani nevzdechla...
Ale nevadí!
Víte jak je to osvěžující,jít si tři kilometry zaběhat,v sedm večer a pak další tři kilometry pěšky domů? Vřele doporučuju,ale sami radši nechoďte. Nás bylo víc a nebáli jsme se vlka nic. (Ačkoliv když začalo to auto zastavovat,pěkně jsme se orosily...)
To bylo totiž tak,Alee-chan se zase jednou nudila,rodiče nebyli doma,ségra prudila a nutila mě poslouchat Veronicas (Sice jsme se Simunkou plánovaly,jak se do osmi namažem,ale to neklaplo..) a další podobný smažky.
Nakonec mě vyhnala ven,podívat se kolik je na kotli stupňů (Tohle nesnáším,nikdy nevím,na kterej teploměr se mám dívat. Jsou tam tři a na každým je jiná teplota. @_@ *confused*).
Nazula jsem svoje modrý pantoflíčky a vyrazila.
A jak tak zkoumám ty zatracený teploměry,slyším hlasy u dveří.
Vykouknu z kotelny a koho nevidím? Hiroko,Arhoo a Denu,haha!
"Zdarec! Jdeš s náma do Hrabišína?" (Arhoo)
"Ale fakt!" (Hiroko)
"No...jo,jasně..jdu.." *zmatená* (Alee)
"Tak dělej!" (Arhoo)
"Jo..jo..jen se převlíknu.." (Alee)
Nemohla jsem najít pásek,tak jsem pak dostala po uších,že mi to děsně trvá,ale mohly jsme zdárně vyrazit. Už nevím,čí to byl nápad začít běhat. Takovej tříkilometrovej indiánskej pochod je docela fajn... (Kdyby mě nepíchalo v boku a nefuněla jsem jako lokomotiva..)
V cíli cesty jsme se na chvilku uchýlili k Simunce,trochu jsme ji překvapili,pokecali a už bylo půl osmý a museli jsme zase vyrazit na cestu domů.
Nakonec jsme to přežili všichni. (Ačkoliv domů jsem nejspíš dorazila v čas jenom já.) Odnesly to jenom moje proužkovaný podkolenky,jelikož mi teče do bot.
Made in china - Kvalita zaručena! ^^
Bai bai ~~
Žádné komentáře:
Okomentovat