O tom, jací lidi jsou..

..netolerantní, bez respektu, bez úcty, sprostí.

... hrozně moc nemám tyhle zprávy ráda, zabil se ten a ten, proto a proto.. vždycky u nich brečím, vždycky z nich mám noční můry. Jsme naštvaná a lidem, co za to můžou přeju takové věci! JSem zlá? Ale kdo z nás je horší?

Nedokážu si představit, že bych vlezla někomu do soukromí až takto! Je to hnus, je to nefér, je to sprostý..vyvěšovat něco takového na internet.

Tak nějak doufám, že ti lidi, co ho k sebevraždě "defakto" přinutili teď litují a trpí. Já nevěřím na nebe nebo peklo, ale jejich karma je teď pěkně... Hodně černá.

Jak jsme se (ne)shodli..

.. Jsme maturanti a krom tho, že se musíme učit, máme i spoustu mnohem důležitějších úkolů. Tak třeba barvičky!

Před čtrnácti dny se hlasovalo a barvách šerp a stužek. Ručička se ustálila na tyrkysově modré, co se šerp týče a na různých odstínech modři + černé u stužek. Pohoda. Všichni jsme byli spokojení.

V pondělí se zase strhla hádka. Naši kluci se s modrou nedokážou smířit a navíc modrou maj všichni! Takže teď budeme mít tu nejkřiklavější růžovou, jakou jsme si mohli vybrat..(víte jak jsou ty zvýrazňovací fixy? Jo, přesně takhle růžové..xD)..

Teď už to jde mimo mě. Nemám chuť se dohadovat, říkám si relaxuj, relaxuj! Tak nějak jsem doufala, že se nebudeme chovat, jako když nám bylo patnáct a nedokázali jsme se shodnout na rozlučkových tričkách. Lidi jsou furt stejný, a když to nejsou oni, podle kterých se jede, jsou uražení.

Huf, a to ještě nemaj nic vymyšlenýho na Stužkovák, my se asi pozabíjíme.:D No, oni, já si sednu do kouteč

ka a zbaštím svačinu.

Což mě přivádí k otázce stužkováku. Je to ples, kam MUSÍM, jsem z toho vyděšená. Stačilo mi to minulý rok..(ale to to byla zábava, protože jsme dělali osvětlovače a ve dvanáct si mě maminka odvezla domů..)..navíc nemám ráda, když na sobě musím mít šaty nebo sukni. *proto má do divala specie

lní kalhoty..* A aby toho nebylo málo mám hrůzu, jen si představím své přiopilé spolužáky. Nevím, jak mám na takovou situaci reagovat. Oblbnutá jsem byla jednou a dodnes se za to stydím, pít víno z flašky, to je ostuda!

Letošní rok bude nervydrásající. Už začínám meditovat..nějak mi to nepomáhá, asi to dělám špatně.

Hiroko von Rabersdorf

Talčítko líbí se mi, se mi ale vůbec nelíbí..

Facebook je všude! (A je naprd, pokud tedy zrovna nejde o komunikaci se Shinnyou, v tomto případě zvedám palec a mačkám "líbí se mi"..:-D)

Ale to jsem vůbec nechtěla. Jdu si postěžovat, zavzpomínat, zakňučet...:-)

Tak zaprvé, stěžování. Při sobotním pečení jsem si spálila svetr. Byla jsem na sebe tak naštvaná, kurňa! Ten svetr nosila moje maminka před třiceti lety, teď ho nosím já a mám z něj pořád takovou tu zvláštní štěněčí radost. Přiznám se radši bych spálila sebe než ten svetr.Možná to zní pitomě, ale já ho mám vážně ráda. (Píct kuře je životu nebezpečné. Spadl mi rošt a kuře mělo tendenci vyskočit do trouby, v pekáči se mu asi nelíbilo. Ale doteď nechápu, jak ten rošt mohl hupsnout dolů. Vždyť jsem s ním nic nedělala. Záhada. :D)

^Burák-san

Kňučení, haha! Rodičové se vrátili o den dříve. Přivezli spoustu sladkostí, spoustu fotek, byli

odpočatí. A přivezli mi plyšového Buráka! Já jsem hrozně chtěla aspoň polštářek s Burákem, ale sehnat tady (alespoň v našem okolí) něco s Burákem je nadlidský úkon. Všichni chtěj Bleska McQeena, pořádnýho závoďáka, nikdo nechce rezavý odtahovací auto (i přesto, že je mnohem vtipnější..:D) Každopádně teď už ho vlastním a nikomu ho nedááám!..:D

A vzpomínky. S mamkou občas zasedneme k Youtube a koukáme po starejch scénkách, třeba s Černochem, nebo s Lábusem. Nedávno se mi povedla takový pěkný objev.

Jako malý dítka jsem sledovali nějaký pořad pro dětičky, jehož úvodní znělka je prostě nezapomenutelná. (Tohle přesně takhle dělala náš soused, z kterého je teď pěkný sígr, co dělá, že mě nevidí. To, že nejsem v jeho zorném poli, ho neomlouvá! Můj bratránek mě aspoň pozdraví a v jeho zorném poli nejsem už tuplem..xD)

Každopádně, ta úvodní znělka je zde..a já se jdu nachystat, neboť my, pilní gympláci jdeme pěkně zítra do školičky, žádná ulejvárna nebude..:D

Pac a pusu..

Hiroko von Rabersdorf

Pán Verlyb

..pořídila jsem ho za směšných deset kaček (ale mám z toho radost), ten obchůdek v Kaufu mě dělá šťastnou, občas se tam dají najít vážně poklady.

^{Pán Verlyb}

S tímhle filmem nás seznámila naše Radana, angličtinářka (překvapivě), děcka to asi moc

nebavilo, ale mě to tak nějak nadchlo, naneštěstí jsme film nedokoukali a já si pak už nevzpomněla. Ale

jakmile jsem viděla ten obal, už jsem se ho nepustila. :D

Je to dost dojemný příhěh mladičké Pai (vyzařuje tak úžasný kouzlo, že ji nejde nemít rád..), děvčátka, který je "navíc". Holku nikdo nepotřebuje, pánem verlyb, vůdcem kmene, může být jedině chlap (ke všemu, aby toho nebylo málo, prvorozenej). Jeji bráška umřel společně s matkou a vzhledem k tomu, že taťka má svýho otce plný zuby, zůstane Pai na krku dědovi a babičce.
Pai je nehorázně silná holka, děj vlastně celkem jede, i když to tak chvilkama možná nevypadá.

Přiznám se probrečela jsem začátek, probrečela jsem konec. Děda mě nehorázně štval, kdybych mohla tak sním zatřesu. :-)
Je to úžasný film, kterej ukazuje život dál na severu, kde se ještě dbá na tradice. *fascinace*

Jinak bližší info samozřejmě poskytne CSFD, jako vždycky..:-)

Hiroko von Rabersdorf

Letošní černá je růžová!..:D:D

Tak Franta řekl "zánět, ležet, čajíčky, kapičky, pohodička, klídeček"..sice se tvářil, že neví... se mnou má vždycky děsný starosti, vypadá to, na šílenou hrůzu, ale nakonec nic. Jenže se mnou se mu běžně stává, že se splete..(vzpomíná na tu šílenou angínu, kdy byl Franta v koncích a chodil se na ni dívat!, jak to jde..)..a mě zatím není o nic moc líp. Zítra mám jít do školy, ale pořád si udržuju svých 37,5 (= na umření, kdybych měla aspoň 37.8 tak je mi fajn!), kašílek, škrábání v krku. Maminka říkala, že se na to mám vyprdnout, tak asi nikam nepudu, když maminka říkala. :-) Ale v pátek musím..přijede Tele! Specielně za mnou s rýmou, tak se aspoň nakazíme navzájem. :D

Což mi připomíná tu nehoráznou averzi ke škole. Je to horší než kdy jindy. Nechci tam! Nelíbí se mi tam, je tam zima, neútulno, holý zdi a navíc s sebou musím tahat všechny svoje šály, rukavičky, bundu. Já už to chci mít za sebou! Kurňa. Děsí mě všechno, co budu muset dělat..(třeba 23.11. referát, patnáct minut mluvení bez pomoci..zadrhnu se hned na začátku, rozklepu se, zhroutím se, to nezvládnu! Mám, co dělat, když mě někdo zkouší a ptá se mě! Navíc ještě nemám téma, aby toho nebylo málo, tak si máme vybrat samy.. Huuu.. Jsem fakt zoufalá.)..všechny ty hloupý průzkumy do ZSV, neprobraný látky v biologii. Opakuju se, já vím, ale mě to vážně děsí!

Zešílím z toho. Snad nikdo u nás takhle nestresuje (ikdyž já taky ve škole nestresuju, pravda..). Už se vidím někde...chci aspoň, něco na uklidnění. Začnu asi meditovat, nebo budu dělat Jógu nebo co já vím! Co člověka uklidní.

He, hehe..už dobrý.. asi vím, jak se budu uklidňovat..:D

Jinak ten "dess"..:D Asi tak se teď cítím, ale líbí se mi to. Ten užranej měsíc v rohu. To byl záchvat!..:D Menu lehce není, nevím jestli bude. Nechce se mi, stejně se jen málokdo pídí po minulosti... no uvidíme, jak se s tím zítra vypořádám..:D

Hiroko von Rabersdorf

Na slovíčko s angínou..

Já ji nechci, ale ona o mě evidentně stojí a začíná se pěkně projevovat. Já nemůžu bejt nemocná, aspoň ne teď, až někdy..kolem 28.9. to budeme mít deníček volníčko, tak se jeden uleju, ale teď ne! Musím to nějak odklepat..:D Mrcha si taky vybere tu nejhorší dobu.

Jinak s mojí aktivitou to nevypadá nijak valně.. ne, že by se mi nechtělo, ale mám milon věcí, který musím udělat první, z toho se těžko vybírá. JSem ráda, když si stihnu zachrochtat nad Plyšovou potvůrkou..:-)

A ještě ke všemu halda věcí do školy, a stejně tam trpím, dvakrát i třikrát bych vyměnila matiku za dějepis a němčinu za zeměpis, kterým jsem zrovna moc nefandila.. Ale matika a němčina jsou momentálně to nejhorší co mě mohlo potkat.. Děsí mě představa, že bych to nemusela zvládnout. A pak maturita, maturitní ročník. Další obrovský otazníček a hrůza. Co se státní maturity týče, raději o tom nepřemýšlím, v říjnu si to vyzkoušíme, pak až můžu panikařit, mě děsí školní část, abych byla přesnější, biologie, kterou chci studovat a kterou mám ráda. Naše paní profesorka není nijak vzrušená, jede si pořád svým lážo plážo tempíčkem, zatímco všichni ostatní mají už minimálně první maturitní otázku, my se nimráme v Genetice, kterou jsme měli mít hotovou už minulý rok a kterou jsme nestihli, protože nám vyprávěla o antikoncepci, bio potravinách, rozdílech mezi slunečnicovým a lněným oleji..

Ještěže mám Kateřinku, ta si vyprosila jinou učitelku, budu ji asi mset trošku proždímat..:-)

Ale jistě chápete proč mě to děsí. Naopak v ZSV si začínám celkem věřit a to jsem dva roky nic ..no ne..rok a kousek..nic nedělala. Tom je úžasnej učitel a nalije nám to do hlavy klidně násilím..:D

Toť vše, jdu dál válčit s bacily, snad vyhraju..:-)

Hiroko von Rabersdorf

Mise "dopravit Berta k veterináři" byla úspěšná..

Takovýhle akce nemám ráda. Už jenom nasadit mu ten provizorní nylonovej náhubek byl obrovskej úspěch. (Poprvý se mi klepal jak ratlík, chudinkaa..) Vtipně si ho pokusil sundat packama, později třením tlamičky o trávník (Jo u normálních náhubků se sice málem uškrtil, ale VŽDYCKY hosundal..,šikula..:-D), ale nepodařilo se mu to.
Zatímco já jsem bojovala s psíkem (pětadvaceti kilovým) na vodítku mamka nachystala auto. My Ho nijak moc často nepřepravujeme, většinou navštívíme pojízdného pana veterináře, ale tentokrát jsme to propásli.. Nacpat ho do auta nebyl problém, ale nacpat se vedle něj, on se tolik roztahoval! :D Vůbec ho netrápilo, že bych si chtěla taky sednout. Nakonec jsme se tam jakž takž napasovali.

Chtěla jsem ho přidržet dole, ale je to pes a tak se za chvilku tlačil ven, že chce čumáček z okýnka vydržel tak asi minutku, pak mu ta poloha začala být nepříjemná (o sobě nemluvím, to že se mi zapíral celou vahou o ruku a jenu nohu..pohoda..:D) a začal se drápat ještě výš. On je silnější než já, navíc měl lepší polohu. Mamce přišlo hrozně vtipný, když se nakonec otočil, že teda sleze dolů a vystrčil na mě zadek. Bylo to asi nejdlepích dvacet minut. :D Nejvíc to odnesli moje nohy. Mám tam několik dlouhých modřin od jeho drápů, jak se po mně pořád plazil. Nekolikrát mě oprskl, mamka se mohla uchechtat. Ale zase mají všude v autě chlupy (ikdyž oni přeháněj, zase tak strašný to není) a oslintaný boční okýnko, haha..:D

U paní doktorky bylo taky veselo, na kachličkách mu to vtipně klouzalo, dokonce se jeho tlamička s kachličkami blíže seznámila, dokonce dvakrát. Nemohl přestat čmuchat, ta krásná teriérka (ke všemu hárající) ho opravdu dráždila..:D Překvapivě zpět už byl mnohem klidnější, vydržel mi ležet u nohou víc jak tři čtvrtiny cesty.. a pokus dostat se vejš učinil jen jeden a já ho úspěšně potlačila. .-)

Jsem ráda, že to máme za sebou..:D A Zase až za rok (pokud tedy propásneme pojízdného pana veterináře..:-))

Co se týče včerejška, byla jsem trošku zklamaná, ale hlavně naštvaná. Když pak ségra přišla domů, koukala na mě jako na toho nejhoršího zápornýho hrdinu na světě. A, že mi Anežka vzkazuje, že všechno nejlepší.. Trošku mě to naštvalo, tak jsme se kurňa viděli, tož mi to mohla říct do očí a ne to vzkazovat. Jenomže ona se prej bála a že brečela. Doprčič a co já s tím mám dělat. Mám se postavit na hlavu a běžet za ní, že je všechno Okej?! Mám pocit, že už jsem se naběhala dost a dost..a nebudu, nechci běhat, už jsem z toho unavená..

Zato dnešek byl oproti včerejšku veselejší. S Kateřinkou jsme si pěkně pokecali o Herriotovi a dostala sjem svůj dárek, ze kterého jsem nadšená. Asi se konečně naučím japonský klikyháky, jinak si v tý manze těžko počtu..:D Se ségrou jsme hned chutnali a jsme spokojený..

Ha, panejo, teď se mi dost ulevilo..^^

Pac a pusu..

Hiroko von Rabersdorf

Stal se zázrak..

Navštěva pana doktora probhla hladce. Vidím, slyším.. Sestřička mě sice na chvilku vyděsila, když vytáhla kartu a nějak podezřele se kě mně natáhla, ale asi jen hledala tužku nebo nevím. Každopádně, s panem doktorem bezva pokec.. (Franta je pořád kus, ikdyž teď trošku hodně víc šedivější než, před dvěma lety, co jsme se povině viděli naposled. :D Huu, řadím ho na svůj seznam "toho si vezmu" na čtvrté místo hned za Jirku, tedy pana profesora a moje dva bratránky, ti mají pravděpodobně větší trvanlivost, tak uvidíme. :-D) ..a navíc si mě nechal. Mě se nezbaví! Nikdy, budu k němu chodit i ve čtyřiceti, vezmu si svého (v té době asi třiadvacetiletýho) nejmaldšího bratránka, aby mě kryl. :D Haha.

Ale to jsem nechtěla! Víte, já mám dost problém s výškou. Trápí mě to hlavně vy chvílích, kdy si o mě můj o padesát cenťáků vyšší bratránek opře ruku, zašklíbí se a řekne to svoje: "Čau prcku, sem tě vůbec neviděl." nebo něco pobnýho. Přísahám, že ho zakousnu, ve spánku! :D Nenávidím ho, když mi tohle dělá! Momentálně už je strejdův tabák vyšší než jsem já..:D Nee, nedávaj mi to zežrat, jen se mě pokusili zalít, s tím, že třeba ještě povyrostu. A asi to funguje! Já jsem fakt vyrostla! Huaaa! Jsem tak nadšená, člověk by si řekl jeden zanedbatelnej centimetr, ale pro mě je to událost! Jsem teď velká! Muhahahaaaaaa...

Toď vše..:D

Hiroko von Rabersdorf

Dnešek je beeezva..

Hehee, je krásně.

Sleduju svoje raketový pouzdro. Nemůžu se ho nabažit, mám ho táák ráda! Jasně, já vím, pro prvnáčky.... bla bla bla.. mě to nezajímá. Potřebuju mi v té ošklivé škole aspoň něco pozitivního na co se budu moct upnout. Aww..

Na zítra mám smluvené rande s kačenkou. Já mám (ona je tátova, ale stihla jsem ji adoptovat) kačičku do vany! Vždycky jsem po taková toužila, je to přesně ona! Shou-chaaan... Já mám Kachničku. :D

Stačí mi maličkosti, jak jsem zjistila. Občas se sice moje nálada posune až do moc mrazivýho bodu, ale ne vždycky a pak prostě pokoukám, z čeho se můžu radovat. Vytáhnu dopisy od Nini, "hromádku štěstí", ten velikej vějíř, co jsem dostala od rodičů, pokoukám v knihovničce (přečtu si některé oblíbené paséže, ikdyž to dělávám i u "hromádky štěstí" :D), moje kačička! A nebo se jen schoulím mezi svoje plyšové kámoše.

Což mi připomíná důvod mého příspěvku, značně jednoduchý důvod, pravda. Zakladám si galerii "střípků", kousíčků mé spokojenosti. :-)

A pak! Až teď mi to vlastně celé došlo. Můj svět nějak moc zaplňují lvi. :D V zoo, jsem u jejich výběhu vydržela minimálně deset minut (pak mě mami drapla za ruku, že zdržuju), ale když on se na mě díval, nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled. A zároveň mi bylo líto, že má tolik málo místa, že musí bejt zavřenej, že nemůže být tam, odkud pochází, mezi svejma. Uch, zamotávám se do toho.

Chci říct, celé prázdniny, den co den (až na soboty a neděle..:D) jsem měla před očima nálepku lvů. A jsem naprosto přesvědčená, že ti dva lvi byli opravdu oba lvi a ani jeden z nich nebyl lvice. :D vím vyčerpávající..(ale byli si vážně podobný)!  A kdyby to byli jen nějací dva lvi, ale on to byl, jak se tam říká "relaxační obrázek" (ikdyž ve skutečnosti myslím, že si ho tam vylepila, nějaká velice zvrhlá ženština...ehm ehm..), tudíž ti dva lvi si tu moji směnu (plnoou utrpení a bolavých kloubů) náramě užívali. Vážně přísahám. Jejich sexuální apetit je nevyčerpatelný a klidně vsadím krk na to, že i teď si náramě užívají, zatímco mě mrznou nohy.. A nikdo mi neudělá čaj.
Mám je vyfocené, musela jsem si to zdokumentovat, ikdyž mám pocit, že bych je dokázala nakreslit (a určitě se mi o nich i zdálo..:D).. Akorát je to dost nekvalitní fotka. Možná, že kdybych ju trošku upravila, tak možná...Hm, hm..:D Uvidím. Snad se mi to podaří..

Zatím pac a pusu..

Hiroko von Rabersdorf

*zatíná zuby*

Jsou věci, které mě nepřestanou překvapovat, udivovat a nehorázně štvát.
Tak třeba náš soused. Má asi dvacet koček samozřejmě, ani jedna vykastrovaná, tím se počet jeho kočičích nájemníků rok od roku zvyšuje, překvapivě. A co udělá pan Soused, aby koťata nebyla?
Jakmile se začnou kočky mrouskat, vytáhne vzduchovku a jde "na lov". Že by je nechal vykastrovat? Na co? To si raději pořídí bazén, zahradní traktůrek, novou sekačku, novej křoviňák, nový auto.
Nedokážete si představit, jak mě ten chlap vytáčí. Ale, co mu mám říct? Jemu je to fuk, kolik těch koček je, hlavně, že jich bude o dvě, tři míň... a to stejný platí pro slečnu na videu..

Nechápu, proč tohle udělala. Je to nějaká krutá zábava na nevinnejch zvířátkách, co se nedokážou bránit jinak než kňučením. Tohle je siláctví? A ještě si to pěkně natočím a pověším na internet. O čem to je? Proč se tohle děje. Pokud ty štěňata nechce, není problém je dát do útulku. Nebo rozdat. Je spousta lidí, co si vezmou psa zadarmo. Ale proč tohle?

Jsem fakt naštvaná a smutná. Vlastně bych se ani nedivila, kdyby nějaká ta apokalypsa doopravdy přišla, protože je dost takových (prosím tohle vypípejte..). Jsou krutí, neznaj slitování, ale když jde o jejich pohodlí o jejich život, zaryjou držkou v zemi a prosej o slitování. A dostanou ho, protože jsou přece "lidi". Arr..

Kdyby byl, bůh, kdyby bylo něco "vyššího", tak by takovýhle lidi přeci byli potrestaný.. jenže je prd. A proto nám vládnou hraboši a po světě běhaj takovýto lidi. Je to smutný.

Hiroko von Rabersdorf