Mise "dopravit Berta k veterináři" byla úspěšná..

Takovýhle akce nemám ráda. Už jenom nasadit mu ten provizorní nylonovej náhubek byl obrovskej úspěch. (Poprvý se mi klepal jak ratlík, chudinkaa..) Vtipně si ho pokusil sundat packama, později třením tlamičky o trávník (Jo u normálních náhubků se sice málem uškrtil, ale VŽDYCKY hosundal..,šikula..:-D), ale nepodařilo se mu to.
Zatímco já jsem bojovala s psíkem (pětadvaceti kilovým) na vodítku mamka nachystala auto. My Ho nijak moc často nepřepravujeme, většinou navštívíme pojízdného pana veterináře, ale tentokrát jsme to propásli.. Nacpat ho do auta nebyl problém, ale nacpat se vedle něj, on se tolik roztahoval! :D Vůbec ho netrápilo, že bych si chtěla taky sednout. Nakonec jsme se tam jakž takž napasovali.

Chtěla jsem ho přidržet dole, ale je to pes a tak se za chvilku tlačil ven, že chce čumáček z okýnka vydržel tak asi minutku, pak mu ta poloha začala být nepříjemná (o sobě nemluvím, to že se mi zapíral celou vahou o ruku a jenu nohu..pohoda..:D) a začal se drápat ještě výš. On je silnější než já, navíc měl lepší polohu. Mamce přišlo hrozně vtipný, když se nakonec otočil, že teda sleze dolů a vystrčil na mě zadek. Bylo to asi nejdlepích dvacet minut. :D Nejvíc to odnesli moje nohy. Mám tam několik dlouhých modřin od jeho drápů, jak se po mně pořád plazil. Nekolikrát mě oprskl, mamka se mohla uchechtat. Ale zase mají všude v autě chlupy (ikdyž oni přeháněj, zase tak strašný to není) a oslintaný boční okýnko, haha..:D

U paní doktorky bylo taky veselo, na kachličkách mu to vtipně klouzalo, dokonce se jeho tlamička s kachličkami blíže seznámila, dokonce dvakrát. Nemohl přestat čmuchat, ta krásná teriérka (ke všemu hárající) ho opravdu dráždila..:D Překvapivě zpět už byl mnohem klidnější, vydržel mi ležet u nohou víc jak tři čtvrtiny cesty.. a pokus dostat se vejš učinil jen jeden a já ho úspěšně potlačila. .-)

Jsem ráda, že to máme za sebou..:D A Zase až za rok (pokud tedy propásneme pojízdného pana veterináře..:-))

Co se týče včerejška, byla jsem trošku zklamaná, ale hlavně naštvaná. Když pak ségra přišla domů, koukala na mě jako na toho nejhoršího zápornýho hrdinu na světě. A, že mi Anežka vzkazuje, že všechno nejlepší.. Trošku mě to naštvalo, tak jsme se kurňa viděli, tož mi to mohla říct do očí a ne to vzkazovat. Jenomže ona se prej bála a že brečela. Doprčič a co já s tím mám dělat. Mám se postavit na hlavu a běžet za ní, že je všechno Okej?! Mám pocit, že už jsem se naběhala dost a dost..a nebudu, nechci běhat, už jsem z toho unavená..

Zato dnešek byl oproti včerejšku veselejší. S Kateřinkou jsme si pěkně pokecali o Herriotovi a dostala sjem svůj dárek, ze kterého jsem nadšená. Asi se konečně naučím japonský klikyháky, jinak si v tý manze těžko počtu..:D Se ségrou jsme hned chutnali a jsme spokojený..

Ha, panejo, teď se mi dost ulevilo..^^

Pac a pusu..

Hiroko von Rabersdorf