Dnes by měl můj pes Bert 13 let.K nedožitým 13 letům přidávám malou galerii, vše můžete najít také na mém DeviantArtu.
Krásné narozeniny! :)
neděle 8. března 2015
sobota 7. března 2015
Druhý vrh mámy Kočky
Tohle byla sranda mnohem větší musím říci. A vlastně částečně legrací i zůstává neboť jsme si jedno kotě ponechali. Konkrétně Šklíbu, nejvíc čnící mimino, ale o tom později.
Tenhle vrh byl tak trochu neštěstí. Kočku jsme vezli na kastraci s tím, že snad jen ztloustla (ale nikdo tomu moc nevěřil). Sice by nám ji vykastrovali, ale..! Ale.. kočičáci už byli moc velcí a tak jsme se rozhodli, že to ještě jednou zkusíme a určitě, že je udáme. A nakonec to bylo jen dobře, protože všichni dělají radost.
4.září mě maminka v sedm hodin ráno budí, že prý už je to tady. Zmateně jsem mžourala (vstávat v sedm mi pořád nejde) a když mi došlo, cože to je tady v pyžamu jsem seběhla dolů. Věřte nebo ne, naše milá Kočka se rozhodla, že péči o kočičí mimina nechá na půl na nás a porodila je ve svém pelíšku na verandě. Čekala jsem koťátka 3-4, nakonec jich bylo pět. Pět zlobivejch kuliček a x-týdnů vynášení a zanášení miminek do vyhřáté předsíňky kurníku, aby nenechladla. Možná proto jsou z nich těď silné kočky a kocouři.
Tedy v září se jich narodilo pět, tři kocourci a dvě kočičky. Máma Kočka se o ně starala perfektně a můj úkol byl jejich ukládání. Na rozdíl od předchozích miminek, tyhle vyrostli v trochu polních podmínkách a pudy je naučili najít si tu nejlepší schovku, když maminka byla pryč a oni už se uměli batolit. Vzhledem k tomu, že už se brzy stmívalo ukládali si miminka do kurníku už kolem páté odpolední. A to buď s Kočkou nebo bez ní (ona většinou potom ještě došla a pak se tedy k miminkům přidala). Ráno v šest jsme pak pouštěli Kočku ven na vandr společně se slepicemi a mezi osmou a devátou, když už bylo tepleji a Kočka čekala na snídani, šli miminka ven.
A možná i proto jsou super otužilá! :D
Koťátka jsme nakonec rozběhli do různých domovů. Šklíbuška zůstala u nás. Do Jeseníků vyrazila Mína, druhá kočička z vrhu a Kocourci žijí kousek od nás mezi zvířátky a fungují zde jako lovci myší.
Obrázky! Protože vzpomínek není nikdy dost. První kocourci. Ti mají jediní "ucházející" velké fotky. Protože šli k paní, kterou jsme původně neznali (a teď známe a podle fotek, co poslala jsou kluci obrovští a mají se parádně).
Náš největší srabák! Nakonec z něj vyrostl pořádný boban a už se tolik nebojí. :) Je z něj průzkumník.
Zvědavec! Nejvlezlejší kocourek.
A náš největší model. :D takový oduševnělý mazlík.
A teď kočičandy, ty mají hlavně "mladší fotky" protože obě byli zadané dřív, než vyrostli natolik, aby se mohli darovat někomu cizímu. :) A tím pádem se jim velké fotky nemuseli dělat.
To je tedy Mína. Nejnazrzlejíš kočičanda. :) Dnes je z ní pěkná potvora, co tak poslouchám. :D
A naše Šklíba. Z které je taky pěkná potvora. Mamka s taťkou si ji pěkně rozmazlili. :D A protože je naše, tak přidávám i aktuální fotku. :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)