Jsou věci~~a věci~~~

Já už opravdu nevím, co jsem hledala, ale najednou jsem narazila na stránky s Gay povídkama, Hirušce to nedalo..nikdy jí to nedá..:D A tak jsem se prohrabávala archívem a hledala něco, co by mě nějakým způsobem uchvátilo, pár takových věcí se našlo..

Tahle Anděl mě dostala ze všech asi nejvíc, měla jsem absolutně stejný pocity jako komentující kluci... UCh..tohle si musím ještě přečíst..^^ Pokud vám není dobře a cítí se pod psa, tak tahle povídka vám pomůže..*je o tom naprosto přesvědčená*

A tahle Půlnoční hřích čekala jsem od toho bůhví jaká znásilnění, ale ono to bylo absolutně jiný...hrozně moc procítěný a ikdyž ostatní čtenáři se na to povětšinou nevyjádřili moc nadšeně já si tuhle povídku zamilovala..(Hirušce to připomnělo povídku O.W. Kněz a Ministrant...andělský ministrant..ooooo...*slyší andělské zpěvy*)

Ostatní mě tolik neuchvátili, ale to je možná tím, že jsem toho zatím moc nepřečetla..^^

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

YAOI jde do Zoo

Nemohla jsem odolat, já vím, že Vám Mrkev rozešle odkazi, ale jsou tu tací, kteří by mohli přijít o Dahak mazlící se s lamama (mami??)...Elo, to prostě MUSÍŠ vidět...*škodolibě se culí* Tak si to užíjte..

Hiroko von Rabersdorf

Taky vzpomínka na Stanleyho...a Dabing YAOIe ....To radio určitě klapne..!!..:D:D:D

...tamhle tele tuhle tele, kam se koukneš samý tele.."

Alee dorazila kolem půl osmé. Udělali jsme si čajík a vyrobili cedulku. "YAOI jde do Zoo." aby nás Dahak NEMOHLA přehlídnout..:D A pak na autobus. Ze Šumperka nám to fičelo v 9:25 a my museli ještě hodinu čekat, nebo to bylo dýl? Já nevím, každpádně všichni lidi nás zkoumali, tedy zkoumali naši cedulku.:D Nejspíš to nikdo nerozluštil, ale to nevadí, ne??..:D

V autobuse ás bavila malá holčička..(Domeček, les, košile...:D) a pak parta malých parchantů, naštěstí vystupovali už v Litovli...:)

Vylezli jsme z autobusu a s cedulkou nad hlavou zamířili k jedné z laviček. Hačli jsme si a za chvilku u nás stála Dahak. Hm...:D:D Chtěla bych vědět, co si v tu chvilku myslela. Dahaaak??

No vyrazili jsme na vlakové nádraží. Aky s Nini měli spoždění..(Ha, prej deset minut..:D) A ještě než přijeli tyhle dvě, tak se k nám přidala Mrkev. Prý "kde jste" no tak jsme po nástupišti běhali s tou cedulí..:D A pak do haly, kde jsme se konečně našli...:D Jooo našli jsme se...:D:D

Cesta do Zoo se obešla bez problémů a jeli jsme ZELENÝM autobusem...*spokojenáááááá* Do Zoo jsme se prozíravě nacpali za 50...:D:D Jsme studenti, noo..*trhne ramínky*

Magořivě jsme se vyfotili..:D:D Mwahaaa....červený pandičkýý..! *nedochází jí, že polovina lidí, tomu nebude rozumět* A pak se šlo na netopýry. Hihi...někteří z nás to jen prolítli..*dělá,že se vůbec nekouká na Dahak..:D*

A pak to šlo jedno zvářátko za druhým...Hirušce se líbili vlcei a tygr a medvěd aaa...*přemýšlí*

Dahak je ve skutečnosi ještě větší zvrhlík než se zdá..:D:D *je o tom přesvědčená* Líbila se mi debata na téma "jak chci umřít"...

Nini: Já se uchechtám k smrti. Hiru sežere žralok, Alee vykrvácí z nosu. Dahak co ty??

Dahak: Já..? .... Cenzura...

Hiro/Nini: Chudák kotě.

Dahak: Ne, že jí to řeknete!...:D:D

Strašně moc vám chci holky poděkovat, protože já si to strašně užila a klidně bych jela znovu, doufám, že to nebude trvat moc dlouho a zase Vás Hiruška bude moc obejmout...

Haaaa... a všichni jsme směli Dahak obejmout!! Takové pocty...*culí se*

Um...a Hiruška dostala králíčka...k narozeninám..Ikk...při první příležitosti ho vyslíkla a teď s ní chrní v posteli. Vedle mého meďánka Míši. Hihii....:D Děkují Ninušátko...Ještě jednou...

A nakonec jsem chtěla říct Stanley I. i II. stále budeš v našich srdcích...A nini jak se má tvůj zelený králíček?? Žije ještě??

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

Ooo...Mrky vám pak pý pošle odkaz na video...(nee, vy uvidíte jak jsme se tam promenádovali s tou cedulí..:D) A hmm....chci všechny fotky, prosím..??? *culí se*

Aaa fotečka je Ninučina...Hiruška si ji jen půjčila...A moc děkuje!!..:))

.."..tebe ty příkopy ňák táhnou.."

18.8. (úterý) - 8:00

Ha, zjistila jsem, že pokaždé jezdím s jiným, eh?? No dobře, prostě jsem to zjistila až když mi to řekli...:D *zdá se to jenom jí nebo má fakt pitomí pozorovací schopnosti?* To nevadí, každopádně jsem si myslela, že dneska už je setřu, donesla jsem si ten POLŠTÁŘ, prej setřu, haha, on se SMÁL to mu neodpustím...:D Ale už jsem něco málo viděla, ikdyž ne, že by to bylo o moc lepší, ale aspoň něco, ikdyž příště se na to asi vyprdnu, rozhodilo mě, že toho vidím tolik moc..:D Moje jízdy byli první, překvapivě, jeli jsme prvně natankovat a pak až mi to "půjčil" jeli jsme úplně na druhou stranu než minule. Uch, to, že mě děsivě přitahovali chodníky a ostatní škarpy to přiznávám, ale s tím ostatním nemám nic společnýho. Cožpak já můžu za to ,že neumím řadit jak jemu se líbí sakra? Až budu řadit ve SVÝM autě, tak se mu nějaký předpisoý řazení vyprdnu..*bručí* A že mi nejde brzdit, no bože, když on chce, abych tam tu nohu měla jaksy, jak mě to nevyhovuje. Ve SVÝM autě si budu brzdit, jak MĚ se líbí. Jistě zatím musím trpět, ale to zvládnu. Hiroko MUSÍŠ!

Uch...:D No řeknu vám, byla ta zatím ta nejhorší hodina. Ale přežila jsem a ve čtvrtek jdu znovu...Au..!...:D Ne to zvládnu...*věří se*

S láskou...

Hiroko von Rabersdorf

Ra, bůh Slunce aneb šťastné konce bývají jen v pohádkách?!

V sobotu měla maraton. Hmm...nevím jak bych ho pojmenovala, začátek byl velmi krušný..(Pico, Chcico, CoCo <maminko už to v životě neudělám!!!) ale pak se to trošku zlepšilo (Sensitivko) a možná ještě trošku (Haru wo Daiteita) a pak mi to utly rodičové svým příjezdem..Hm...v pondělí navážu...:D:D Ještě mi chybí oblíbené Okane (Kanou-san a jeho testosteron...*chechtá se*) a tím nejspíš skončím...^^ Haa, taky musím informovat, Eloušku, Hiruška úspěšně nakazila Shinny. Shinny se tímto stává dalším milovníkem ovečky Gilberta..*culí se* Ha, ještěže měla sestřička úžeh, jinak by se mi to nepodařilo..^^ *je se sebou spokojená*

Chtěli jste šťastnej konec, hm...tak fajn, i když jsem přesvědčená o tom, že v možném reálu..*je dneska pozitivní až hamba, za všechno může Mišááá...zase to musela svést na svoji milou láli* by to dopadlo tak jak to dopadlo, ale protože Shou se ihned přihlásila o bonus a Ninušáček ho měl slíbený užžž dávno, tak tady je! S koncem, který jste si přály..:) Doufám, že se bude líbit..:)

A Nini, jak jsem slíbila je to tvoje Králíčku..:)

S láskou..

Hiroko von Rabersdor

---

Byl jsem nervózní, jistě tyhle akce byli na denním pořádku, ale já se jich většinou neúčastnil a teď jsem neměl na vybranou.
"Berto a určitě to zvládneš?" Propaloval jsem ji pohledem. Měla už parádní bříško hold osmý měsíc je osmý měsíc.
"Samozřejmě, nějakých dvanáct hodin mě neporazí, alespoň si něco přečtu a teď už jdi nebo se ta holka šílená zblázní." Povystrčila mě víc ze dveří a na rozloučenou políbila do vlasů.

Nechtělo se mi. Jak by se mi mohlo chtít, po sedmi měsících znovu vidět Ra, vlastně prince Harryho. Můj vlk umřel.
"Johnatane, nezdržuj!" Pořád ta samá pitomá sestřenka! Pomyslel jsem si. Od prince dostala košem, i když on za to nejspíš nemohl, ale se mnou se chtěla stýkat dál. Tak jsme se vídali a společně se starali o Bertu a její pohodlí, našli jsme společnou řeč v knihách i hudbě a vlastně, celkem jsme si rozuměli.
"Vždyť už jdu." Víte, vlastně mi dost pomohla, ale pomáhala tak i sobě. I ji odchod našeho prince ranil.

"Smím prosit?" Zalapal jsem po dechu. Jeho hlas bych poznal všude, pořád to samé vrčivé "r". Natálie přijala. Jen jsem seděl a pozoroval, jak tančí. Vlastně jsem ho pořádně tančit nenaučil, to musel vypilovat tady. Natálie byla nadšená a celá zářila, když jí šeptal. Žárlil jsem tak moc! Mě by nevyzval, netroufl by si! SRABE! Nadal jsem mu v duchu.

Vlastně mě tyhle plesy nikdy nezajímaly a královna je snad ani nikdy nepořádala, pokud si to tedy mladá princezna nevydupala.

Natálie zprudka oddechovala a s jemným úsměvem přijala sklenku vína.
"Prosím, doprovodíš mě ven?" Zeptala se a na tváři ji hrál potměšilí úsměv. Podezřívavě jsem přimhouřil oči.
"Máš s sebou snad obřadní dýku a chceš mě obětovat někde v křoví?" Rozesmála se.
"A kampak bych ji schovala, hlupáčku. Notak, pojď!" Co já vím, ale ženský jsou podlý! Pomyslel jsem si, ale nechal jsem se za ruku odtáhnout k jedné z mnoha laviček zámeckého parku.

Seděli jsme sotva pět minut, když mě už podruhé ten stejný večer vylekal jeho vrčivý hlas. "Dobrý večer." Skoro šeptal.
"Princi…" Natálie předvedla perfektní poklonku a pak…odběhla!?! Ona mě nechala sedět na lavičce a sama se vrátila křepčit do sálu?!?
"Smím si přisednout?" Přikývl jsem. Ve skutečnosti mě nezajímal, nepotřeboval jsem prince Harryho, chtěl jsem Ra! Posadil se vedle mě.
"Je krásně viď?" Zašeptal nesměle. Otočil jsem k němu obličej.
"Co chcete Princi?" Zabručel jsem a propaloval ho pohledem. Chtěl mě snad mučit?
"Neříkej mi tak, prosím." Ušklíbl jsem se na něj.
"A jak ti mám asi tak říkat? Pane?" Na malou chvilku sklopil pohled, než ho znovu zvedl a opětoval můj lehce vzteklý. Mlčel, jen se díval.
"Proč jsi mě pojmenoval Ra?" Zašeptal. Možná, že to byla jen otázka, aby nemusel odpovídat, ale rozněžnila mě. Cítil jsem tu sentimentalitu, co se mi rozlila po celém těle…
"Hm..tvoje vlčí jméno pro nás bylo nevyslovitelný a tak jsme ho zkrátili, navíc znamená, v egyptské mytologii, "Bůh Slunce". Vždycky jsi byl tolik pozitivní. Udělal jsem spoustu chyb, ale nejspíš bych je udělal znovu." Zamyšleně jsem naklonil hlavu.
"Stýská se mi po Ra." Zašeptal jsem a ignoroval ruku, co se obtočila kolem ramen a přitáhla si mě blíž k sobě.
"Jsem tady. Chci s tebou být a je mi jedno, co řekne matka. Chci s tebou zůstat, byl jsem šťastný, když jsem mohl spát v tvojí náruči, postele tady jsou obrovské a studené. Zůstaň se mnou, prosím." Natočil jsem k němu hlavu a sledoval jak jeho výraz taje.
"Ra," natáhl jsem k němu ruku a pohladil ho po tváři. Usmál se. Můj vlček, moje..vlastně ne. Byl už dospělý vlk, plný odhodlání bojovat pro své drahé.
"Johny." Lehounce mě políbil. Jakoby nikdy žádná královna/matka neexistovala. Můj vlk.

"Ale, princi tohle nemusíš dělat." Snažil jsem se Ra odstrčit od pultíku, kde se hihňalo malé prtě. Bertin potomek. Maličké děvčátko. Samantha.
"Myslíš, si snad, že nezvládnu přebalit tříměsíčního prcka?" Zavrčel a snažil se mě odtlačit.
"To si samozřejmě nemyslím, určitě bys to zvládnul, ale nech to udělat mě, prosím." Vzdychl a přitiskl se mi k zádům. Pečlivě pozoroval, jak opatrně přebaluju to malé štěně. Byla to moje malá sestřička, ale zároveň i mládě. Berta nás občas sjela, že MY rozhodně NEJSME ti, co TRPĚLI, když se Samy drala na svět, ale ve skrze chápala, naše ochranitelské pudy.
"A teď spinkat." Ozvala se za námi Bertička a už mi ji brala z náručí.
"No jo no jo…" Zabručeli jsme, ale jinak žádné výpady z naší strany.

"Děkuji.." Otočil jsem se na něj. Momentálně to byl on, kdo mě držel v náručí.
"Za co mi děkuješ?" Hlavu jsem mu zabořil pod krku a nechal se objímat. Neodpověděl, jenom mě víc zmáčkl.
"Ra?"
"Za tu šanci." Usmál jsem se a vytáhl hlavu zpod jeho brady, abych mu mohl nabídnout polibek.

Ra, bůh Slunce - XIV.

Příšerky mi odešli, odjeli. Rodičové odjeli na kytičky (Flora Olomouc) a Hiruška je doma..Neměla odvahu jet taky navíc, když hlásili, že má pršet. Takže si hovím doma u televize.. Asi si pustím Dannyho.... (Danny the Dog) s úžasným Jet Li a jeho psíma očičkamaaa..*spokojeně vrní*

Poslední díl. Uch.Byl pro mě hodně složitý to napsat a ani tak s tím nejsem úplně spokojená. Chtěla jsem to lepší, ale nešlo to. No, ale snad alespoň Vám se bude líbit, v rámci možností, protože je tady konec, který jsem chtěla a jak víte, ten konec není nejšťasnější, ale pokud budete hodní dostanete i bonus, který už mám taky napsaný..:)

Co se věnování týče. Dahak, doufám, že se ti tenhle cyklus líbil a alespoň částečně souhlasíš s tímhle koncem...:) Všechno pro Dahak!

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Kdybych věděl, že se ze mě stane Raův sluha, byl bych nabručený už předem. Já vím, já nebyl pozvaný, ale stejně tam nemusel chodit sám! Jasně bál jsem se o něj a o to víc jsem se zděsil, když ke mně přišel jeden ze sluhů a sípavím hlasem mi oznámil, že pan Harry se zde zdrží o něco déle, že mám odjet a oni ho pak dovezou. Jistě, že jsem odmítl! Já si svého prince můžu odvézt sám, nepotřebuju k tomu žádnou pitomou….Grr…

Kolem jedné ráno jsem usnul, a vzbudil mě až povyk. Vylezl jsem z auta a jednu ze služek poprosil. "Co se stalo, slečno?" Nechápavě na mě koukala.
"Přeci, mladý pán se vrátil!" Oznámila mi a už byla pryč. Bože, Ra! Kde jsi.? Kňučel jsem si tiše a poplašeně zalezl, zpět.

"Pane?" Byl to ten stejný sípavý hlas jako včera. Zvedl jsem k němu oči.
"Mladý pán vám vzkazuje, že máte jet domů." Zachraplal. A dal pokyn dalším dvěma. Otevřeli mi bránu a s celkem nevrlými obličeji mi doporučili, abych se nevracel.

"Kde je Ra? Kde ty jeden…!!!!" Jen co jsem otevřel dveře, začala do mě Natálie bušit pěstičkami a nadávat.
"Asi..doma!?" Šeptl jsem.
"Hloupost! Tady není!" Štěkla.
"Já myslím, u své matky, na zámku. Doma." Zabrumlal jsem a teprve teď mi začínali docházet souvislosti. Jasně královna chtěla vidět jen svého syna, chtěla s ním být o samotě, aby mu vysvětlila, aby…. On se už… Cítil jsem ledový pot.
"Johnatane!" Berta se přihnala do pokoje s heřmánkovým čajem. "Uklidni se, řekni mi, co se stalo?"
"On už se nevrátí, Bertičko, i kdyby stokrát chtěl, ona mu to nedovolí. Nepustí ho, všechna ta její mateřskost, kterou musela potlačit…" Cítil jsem její horkou ruku ve vlasech.
"Ale můžeš za ním jet, ty nebo Natálie… On Vás bude chtít vidět." Trhl jsem rameny. Nebyl jsem si jistý, jestli bude chtít, jestli bude moct. Začínal jsem si uvědomovat jak moc, jak moc jsem…
"Můj princ…" Vydechl jsem tiše.
"Půjdu tam! Hned! Přivedu ho!" Natálie vyskočila s takovou vervou. "Odvez mě!" Byla stejně rozkazovačná jako vždycky, ale tentokrát z ní čišelo ještě něco víc snad starost? Snad.

Natálie vystoupila a okamžitě se nechala ohlásit. Počítal jsem, že se vrátí během půl hodiny a s nepořízenou, ale ona se nevrátila a během té půl hodiny se ke mně dostavil sluha s tím, že mám jet, že slečna zůstane na večeři.
"Ne!! Ohlaste mě, prosím! Musím ho vidět!" Byl bych ho prosil i na kolenou, kdyby se neozvalo tiché vrčivé.
"Prosím, pusťte ho, je mým přítelem."
"Ale vaše matka… Královna…"
"Nezajímá mne co matka…!" Zavrčel a udělal krok vpřed. Sluha couvl a s lehkou úklonkou zmizel.

"Ra…" Kníkl jsem a splašeně zamrkal. "Nezdáš se mi, princi?" Udělal jsem k němu pár kroků.
"Johnatane, není dobré chovat se takto. Neměl bys sem chodit, alespoň prozatím, není tu bezpečno."
"Nechceš mě vidět?" Vzhlédl jsem k němu a nechal se obejmout.
"Ale tak to přeci není. Potřebuju, aby se matka uklidnila. Nechci, aby ti to uškodilo." Přejel mi rukou po páteři a já téměř zavrněl. Najednou to nebylo moje bezbranné štěňátko. Byl to dospělý vlk, připravený bojovat.

"Musíš už jít." Zabručel po chvilce nekonečného objímání.
"Nechci, chci tu být s tebou. Neusnu, pokud nebude ležet vedle mě." Ra se usmál.
"Jdi už. Brzy se uvidíme. A Johnatane…," otočil se ještě na mě, "miluju tě." Zašeptal to tichounce, ale já to slyšel. Chtěl jsem mu odpovědět, ale to už mi mizel ve dveřích.
"Taky Tě miluju Ra..princátko."Díval jsem se ještě dlouho na zavřené dveře. Ne jedinou věc, které nás rozdělovala.

O měsíc později
Lhal bych, kdybych řekl, že se všechno vrátilo do starých kolejí. Nevrátilo. Ra se mi neozval, a když jsem se ho pokusil kontaktovat naposledy. No řekněme, že mi strážní vyprášili kožich, ale asi jsem neměl přelézat tu zeď. Tolik mi chyběl. Doktoři Bertě potvrdili její těhotenství a tak jsem si krátil čas staráním se o ni.

"Máš tu dopis." Zavolala na mě ode dveří. Skoro jsem jí ho vytrhl z rukou a ihned poté jsem se prokousal k dopisu, Ra se chtěl sejít se mnou! Celý nedšený jsem Bertu objal. Tolik šťastný, chtěl mě vidět, dneska. Chováš se jako pitomí Uke! Uklidni se! Jenomže to nešlo. Tolik šťastný.

"Ra…" Už jsem se k němu rozbíhal, když mě zpražil pohledem, plným nadřazenosti.
"Jmenuji se Harry." Ztuhnul jsem na místě. Změnil se, tolik! Do očí se mi drali slzy a já se musel hodně okřikovat, abych je vyhnal. Netušil jsem, co říct a tak jsem jen dál stál a hleděl do propasti, mezi námi.

"Chtěl bych dotovat tvé laboratoře." Protnul ticho, tolik tíživé. Zvedl jsem k němu hlavu. A čekal, co řekne dál. "Pamatuji si dobře, když jsem tě doprovázel a myslím, že by výzkumy, které provádíš, mohli být užitečné navíc…" Vypnul jsem. Proto mě chtěl vidět? Už žádné spaní v jedné posteli, hlazení po zádech a uklidňující doteky?? Cítil jsem se zoufale.
"Johnatane, posloucháš?" Potřásl jsem hlavou.
"Promiň, co jsi říkal…? Zamyslel jsem se."
"Je ti dobře? Jsi úplně bledý." Podezřívavě mě pozoroval, když jsem pokýval hlavou.
"Jistě, prosím pokračuj." Poslouchal jsem ho asi pět minut a pak jsem znovu vypnul. Viděl jsem, jak ke mně natahuje ruku. Zpanikařil jsem. Nebyl to můj Ra, byl to princ Harry, povrchní a povýšený stejně jako zbytek královské rodiny. Ucukl jsem před jeho dotykem a po tváři mi stekla slza, kde je můj vlček, kde?

"Pojedeme domů!" Oznámil ostře svému sluhovi. Na mě se ani nepodíval. Byl jsem pro něj jen brouk, nechutný hmyz.

"Johnatane." Chytil mě za ruku, než jsem stihl vystoupit z auta. Jeho tvář se zkřivila do tichého >Neopouštěj mě<. Ztuhl jsem.
"Ra…?" Zašeptal jsem tiše a v té chvíli, jakoby do něj uhodil blesk.
"Jmenuji se Harry." Pustil mou ruku. "Sbohem Johnatane." Zavrčel a zabouchl dveře. Naše poslední sbohem, konec všeho co jsme spolu prožili, konec všem polibkům, všem dotykům, lásce..?!

"Notak buď chlap nebul jako holka! Vždyť jsem ti ani nestáhl kalhoty."

Mám něco, čemu by se s trochou nadšení dalo říkat Gravitation mánie...Hmm...Když ta manga je prostě skvělá, ti co udělali anime tak ti hooooooodně vlají. Suichi je sice stejně otravnej, ale je tak nějak sympatičtější... Hm...a *zachechtála se* je to prostě magor...ale ty jeho hlášky...^^ Ikdyž ani Yuki není pozadu...umm...*nenápadně poukazuje na nadpis*

Nemá chybsona!...*chechtá se* Heej..proč vlastně neudělali Suichimu dlouhý vlásky..?? Rozhodně mu to sluší víc než ty krátký...*nadšeně* Dobře..dost dost...^^ Nějak jsem neodolala a DA pocítil moje nadšení...takžee..^^ Znáte mě..:D

Hiroko von Rabersdorf

---

Jistě nic moc kvalita, ale.....Yukiho "spokojený" výraz je vidět, jak se tváří Suu-chan vědět nepotřebujete..(on z toho totiž toliko nadšený nebyl)..^____^

Ra, bůh Slunce - XIII.

Hmm, nemám moc čas, ségra si onemocněla a tím pádemjsem naši návštěvu dostala na starosti, hm...myslím, že ji mučím dost... *kecá* Nooo byli jsme v kině a zítra ji chudinku potáhnu do Bludova. Uch..^^ Ale taky jsme měli úžasný zážitek s našimi vietnamskými spoluobčany, to jejich brblání, je skvělí... Ehm..Tak si tak "kopali"? hakysákem (nebo, co to bylo za příšernost) a najednou se ozval "ups" a jejich "mičuda" spadl do kanálu... Hmm, vůbec jsme se nesmáli!! *chechtá se ještě teď a škodolibě si na ně ukazuje*

Dahak, ty jsi na Suichiho zlá, náhodou,!! *vyplazuje na ni jazyk* on je úžasný. A jak Hiruška (a nejspíš i Králíček) stihla zjistit v manze není tak strašný jako v anime.. (to asi proto, že nemluví - kušuj!) Sice je pořád hyperaktivní, ale mnohem sympatičtější..:D:D (pokd tu jde..:D:D)

K dnešnímu dílu... Pro Shou-chan za její úžasný výkon.. absolutně tě obdivuju, já bych umřela po šestnácti a tys to vytáhla až na 22! *klaní se jí* Hmm,a jak jsi se vyspala??

Užíjte si to...^^

S láskou..

PS:proč vždycky Gilberta opláču??? *kňučí*

Hiroko von Rabersdorf

---

Bylo toho na něj asi hodně, protože se v mojí posteli objevil až hodně po půlnoci. Jemně se mi zavrtal pod paži a po pár minutách spokojeně chrupkal. To bylo všechno, co jsme potřebovali. Jeden druhého.

"Vezmeš mě tam?" Sotva jsem zamžoural do ranního sluníčka, už mi Ra vysel na rtech. Um, tedy obrazně řečeno, čekal, co odpovím. Stáhl jsem si ho k sobě a pevně objal.
"Pokud budeš chtít." Šeptnul jsem a ještě než jsem povolil stisk paží líbl ho do vlasů.
"Děkuji." Zabrblal, ale nehnul se ani o píď, vlastně se mi akorát zavrtal hlouběji do náruče. Usmál jsem se a s hooorzitánsky dobrým pocitem ještě na chvilku zavřel oči. Berta určitě ještě nebyla doma, což znamenalo, že nemusíme vstávat na snídani. Parádička.

Ra stepoval před zrcadlem jako holka, co se připravuje na první rande a nemohl se rozhodnout.
"Já jsem pro tu zelenou variantu, jde k tobě víc, vypadáš v ní..no..jako rozpustilý štěňátko, jak si tě pamatuju poprvé." Poslední část věty jsem už jen tiše zabrblal, ale Ra se na mě rozpustile usmál a naklonil hlavu na stranu.
"V tom případě jsem pro černo-bílou klasiku." Ozvala se Natálie. Podvědomě jsem šlehal blesky, když se v pokoji objevila ještě Berta.
"Moc ti to sluší." Zhodnotila jeho štěněčí visáž. Já jsem to říkal, prostě černo-zelená mu strašně sluší, navíc když zelená, je tolik veselá a jeho jiskřící oči a… Vzdychl jsem a při zírání si stihl podepřít bradu.
"Takže zelená." Usmál se Ra a já si všimnul, jak se Natálie nafoukla. Ztěžka jsem zadržoval smích.

Čekal jsem dole pod schody, než se můj pejsáček vyhrabe dolů. Natálie ho chtěla doprovázet, ale on ji poprosil, aby zůstala doma. Moc se jí nechtělo, ale nakonec jen pokořeně přikývla s tím, že na něj počká. A tak jsme teď ujížděli na předem domluvenou schůzku. Jistě královna neměla moc radost, že slyší mé jméno, ale nakonec ji zvědavost přemohla a ona nás přijala.

Odbyli se důležité zdvořilosti a pak si vzal slovo Ra. Koktal a nervózně si žmoulal lem košile. Stiskl jsem mu ruku a snažil se mu předat všechno, co jsem mohl. Najednou se Ra zvednul a začal si rozepínat sako a později i košili. Královna jen konsternovaně zírala a já mimo jiné i slintal.

"Možná pochopíte." Usmál se na ni, stáhl si košili z ramen a přešel k ní. Trošku sebou cukla, když poklekl zády k ní, ale jakmile si odhrnul vlásky ze zad, zalapala po dechu a jen nevěřícně zírala. Pak natáhla prsty, ale to už ji Ra ucukl.
"Mohl bys být…ale to je hloupost!" Najednou začala ta ženská protivná brunátnět. "Jsi lhář!" Vyštěkla.
"Žil jsem 17 let s vlky, a během posledního roku a půl jsem se musel tomuhle všemu přizpůsobit. Tohle, bolí!" Škubl hlavou směrem k zádům. "Chci jen vědět pravdu." Královna ho propaloval pohledem snad hodinu, ale on jí neucukl. Nehnul se ani o milimetr. Já osobně si nedovolil ani ceknout.

"Princ Harry se ztratil jen několik dní poté, co se narodil, s řetízkem a přívěškem, který máš vypálený na lopatce." Řekla královna tiše.
"Ztratil jsem to, když jedna část našeho území hořela. Přívěšek mě popálil."

Královna dál tiše poslouchala jeho vyprávění, které jsem já už slyšel. Odcházeli jsme s pozvání na čaj, tedy spíš, Ra odcházel, já už nebyl vítán.

"Děkuji ti." Zavěsil se do mě. Otočil jsem k němu hlavu a pohladil ho.
"Jdeme spát?" Zeptal jsem se. Byl jsem unavený, tak nějak jsem nečekal, že se návštěva u královny může tolik protáhnout. Ra přikývl a nechal se odvléct do postele, nějaká koupelna nám byla absolutně volná, vždyť zítra je taky den. Zavrtal jsem se do pelíšku hned poté, co jsem se vymotal z oblečení a pomohl s tímtéž úkonem i Ra. Uculoval se, když jsem v návalu nedočkavosti dostat se do měkké postýlky utrhl u košile dva knoflíčky. Zahrabal jsem se a počkal, až se ke mně vloudí i to vlčisko.
"Johny? Neopustíš mě, že ne?" Tichounce zakňučel.
"To víš, že ne." Zamumlal jsem už z polo spánku. "Pořád budeš můj maličký vlček." Ještě jsem naznačil polibek a pak už jsem opravdu zabral. Ono vysedávání s královnou není vůbec žádná sranda a to ani, když jen posloucháte.

Ra, bůh Slunce - XII.

Strašně nerada to říkám, ale pomalu se blížíme závěru, budou ještě tak dvě tři kapitolky a BONUS! Bude!..protože ani Hiruška se nedokáže smířit s koncem, který by měl být. Hmm...Máme návštěvu z Jeseníků a ona milá dívčina, Hirušce propůjčila své mangy...Takže se Hiruška dostala i ke Gravku a první co ji napadlo..TOHLE CHCI! Sakyrš, řekněte mi někdo PROČ?? v anime nebylo její poprvé?? Bože ta scéna s Chibi byla tolik tolik...*chechtá se* a když pak Suichi trochu -trochu hodně- vyčerpaně ležel na bříšku, tak do něj slavý ledovec yuki začal rýt a ke konci z něj vypadlo "Dělali jsme to jen třikrát." Chudinak Suiiichi..:D:D *škodolibě si na něj ukazuje prstem*

A ten culíček co má v manze, uuuuch...proč mu ho neudělali i v anime??

Um...Noo...co víc říct..^^ Dahak, to víš, že seš taky můj oblíbenej Chlap, ale tamty dvě jsou moji dva oblíbení STAŘÍ Chlapi -samozřejmě, že se je nesnaží urazit! spíš pochválit!- a ty jsi ještě MLADEj Chlap...aaa vůbec..:D:D Tak víš co..Tenhle -s růžovovlasou příšerkou- a úplně pro Tebe (tím myslí DAHAK!)... -stejně jako celý zbytek cyklu- *rozesílá pusinky*

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

"Ukážeš mi to?" Broukl jsem směrem k Raovým ramenům.
"Když jsem byl ještě štěně, jedna část našeho teritoria začala hořet, tehdy mi ten přívěsek udělal tohle." Zašeptal a jemně přejel dlaní po levé lopatce schované pod látkou županu. "Ten řetízek s přívěškem jsem ztratil, ale tu vzpomínku ne. Pálilo to jako čert a i když se o mě všichni mí sourozenci starali, bolelo to, moc dlouho a pořád to bolí, když se toho dotýká nějaká chladná věc."
"Berta měla studené prsty?" Zeptal jsem se tiše a přitiskl ho k sobě.
"Já ji nechtěl kousnout, ale byl to reflex." Plakal mi v náručí. Chtěl jsem se zeptat-Co pro tebe mohu udělat- ale nezvládl jsem to, jen jsem ho dál objímal a čekal, až se jeho ramena přestanou otřásat.
"Ukaž mi tu bolístku. Zahřejeme ji, aby nebolela." Odtáhl jsem jeho tlapičku a stáhl mu župan z levého ramena. Ra jemně kňučel, ale nebránil se, když jsem jednu z žíněk namočil v teplé vodě a lehce ji přitiskl k jeho jizvě.

"Říkal jsi, že to byl přívěšek?" Zašeptal jsem s očima přilepenýma na jizvu velikou zhruba dva centimetry ve tvaru písmene H s korunkou. Něco uvnitř mě řvalo. Johnatane tohle NENÍ pravda, NEMŮŽE být.!!!
"Ano na řetízku, ale ztratil jsem ho poté, co mě popálil." Přikývl. Byl už mnohem klidnější a nechal se jemně omývat a hladit.
"Pane Bože.!" Zašeptal jsem ztěžka a otočil Ra čelem k sobě. "Ty jsi, pokud byl ten řetízek tvůj, bože můžeš být…" Lapal jsem po dechu jako bych se měl každou chvíli utopit. Rázem jsem zapomněl na celou Natálii. Vzal jsem Ra do náruče a přeběhl do knihovny. Raa jsem posadil na pohovku a urychleně hledal výstřižky. Všechny titulky hlásali to stejné "zmizení korunního prince" Málem jsem si ukousl jazyk, jak moc zděšený jsem byl. Tvar jizvy i řetízek vyfocený v novinách byl totožný.
"Johny co jsem?" Zakňučel Ra, moc se mu nelíbila moje snad už hodinová ignorace.
"Korunní princ Harry." Zakňučel jsem a složil se mu k nohám i se starou složkou plnou výstřižků týkajících se královské rodiny.
"O čem to mluvíš." Zasmál se Ra, ale to už jsem mu podával obrázek řetízku, který dostal princ do kolíbky od své matky. Začínal lapat po dechu stejně jako já před chvílí.
"Byl jsem nikdo a teď princ…?" Slyšel jsem ho těžce zašeptat, ale v té chvíli jsem ho už drtil v náručí s tichou prosbou na rtech. Neopouštěj mě.
"Vyprávěj mi, co se tehdy dělo?" Zašeptal po několika minutách ticha.

Zamyslel jsem se, bylo to před sedmnácti lety. Kolik mi bylo Hm…Dvanáct? Možná.
"Když ses ztratil, začal povyk. Nikdo nevěděl, kde bys mohl být, ale podle všeho mělo jít o únos. Všichni pořád opakovali, že se nám mstí sousední země, ke které jsme nebyli vlídní. Čekalo se, že se někdo ozve, ale nic takového se nestalo. Princ prostě zmizel. Dlouhé dva roky vyseli na každém kroku černé prapory, ale město se zotavilo, když přišel další potomek. Princezna Darina. Královna, ale po svém prvorozeném nikdy nepřestala truchlit, stejně jako tě nikdy nepřestala hledat, stále existuje zvláštní jednotka, která pátrá po princi Harrym." Zašeptal jsem. Ra přikývl a požádal mě o samotu. Nemohl jsem mu nevyhovět. Nechal jsem ho v knihovně s jeho myšlenkami a mými výstřižky.

Natálii se vůbec nelíbilo, když jsem ji ubytoval v pokoji pro hosty s tím, že Ra je v knihovně a potřebuje být sám. Jako správná ženská okamžitě vyzvídala, co se stalo, ale já jí neodpověděl, nebyla to moje povinnost.

..."odvezeme Kačku domů.." .. *vytřešitila oči* "Um..,když myslíte, že odvezeme.."

14.8. - 11:00

"A ten polštář?" Haha, ten chlap mi vážně nedá pokoj...*chechtá se* ale co, ikdyž tam nevidím tak jedu a celkem úspěšně, podařilo se mi projet křižovatkou aniž bych přejela nebo srazila kohokoliv, cokoliv. Uspěšně jsem taky zařaidla třetí převodový stupeň a tím se dopracovala k číslu (tři..! ha,ha..) 45km/h...Uch, nemůžu než si gratulovat, až na to zvolňování..huu...to je pěkně pitomí, přeici, když to auto rozjedu, tak ho nebudu zastavovat... *nechápavě vrtí hlavičkou* A taky mi dělá problémy soustředit se na víc věcí zaráz..

Jako třeba, když jsme řadili tu trojku poprvé, tak jsem najednou byla v levým pruhu..:D Ikdyž naštěstí zrovna nikdo nejel. Myslím, že někdo dostane brzo infarkt..A já to budu jen na 65%...*uculuje se* Jezdili jsme tak mimo město (Bludov,Sudkov,Chromeč a tam..) zatáčení do leva je něco nehorázně pitomího! Nesnáším křižovatky..! Ty mi dělaj fakt problémy...Jsem hrozná...Hmm..

*pofňukává* Ale nakonec jsem nás oba celkem živý dovezla až do Malína, kde jsem při zastavování málem srazila nějakou ženskou..Uch, ale já jsem zpomalovala a ona koukala jenom na jednu stranu! Měla se rozhlídnout, že jo..! Nooo nepřejeli jsme ji, ale byla jsem určitě vylekanější!... *ještě pořád z toho má trošku depresi*

Tak to je asi všechno...Z té hodiny..:D:D (Dvouhodiny..:D)

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

15.8 - 16.8 Muži zase vyhráli, naši hasiči jsou prostě..uch... *chechtá se*

Taťka: *v pozadí jede písnička "Globální oteplování" a dostává se k refrénu* Jsem Gay!! *rozlehlo se po celým Hrabišíně*

Mamka: No moc tady neřvi!

Um..grilovalo se, hasiči slavili a tak to tak nějak vyplynulo..:D:D Ale byla to spina nakonec, ještě ve tmě jsme hráli bembajz. Míček sice nebyl vidět, ale to nevadí..:D Psina byla a pak jsme vypustili pejska a on tolik slintal, ale beztak za to mohlo to pivo, co mu taťka nalil... Já jsem teda nadávalo, protože tohle se nedělá, chudinka, byl takovej zmatenej potom..*ještě pořád to taťkovi úplně neodpustila* Ikdyž Bert ho pak tak ohodil....:D:D (myšleno oslintal..:D) Uuuch...

Kamil: *zkoumá svoje tlapky* Musím si koupit žiletku. A nebo ty voskový to... *otočí se na svoji mamku* kolik to stojí? *tetka krčí rameny* Hm...měl bych si oholit zadek...

*všeobecný výbuch smíchu* Mami uděláš mi to?

Tetka: *nevěřícně na něj kouká* Si to udělj sám!

Kamil: A jak asi ne? *evidentně ovládá nutkání poklepat si na čelo* Řeknu babičce..*dramatická odmlka* nebo dědovi..

Ty jo, lidi nevěřili byste, co dokáže z pusy vypustit puberťák..:D:D Toho kluka zabít..Nejlepší bylo, když se rozjel a začal rýt do své mamky, proč se "spiustila" v sedmnácti, zrovna s chlapem jako je můj strýc..(kterýmu navíc smrděj nohy, prej, já nevím, neviděla jsem ho co..co...*fňukla* dobrýý...) Ale,kdybyste to viděli bože!! A když se bavili o tom holení, tak jsem nestíhala ani ýchat a teta na něj.."Chci být u toho až si budeš holit..předek." To už jsem se fakt válela po stole...to se nedalo..:D:D Mám je ráda..^^

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

Ra, bůh Slunce - XI.

Mwah, řeklo se sice RÁNO, ale ten pojem je dosti zkreslenej, protože pro určitou část populace právě začíná den a...*snaží se to prostě okecat*
Um, maminka má iPod, díky jejím prográmku jsme stáhly i QuickTime! to nechutný svinstvo mi zablokovalo KM Player, nee...ale QuickTime je pryč, snad se můj milovanej přehrávač brzy zotaví, zatím stále protestuje. Hiruška ho potřebuje! *kňučí*

Já tahle dva miluju, Shirogane a jeho - "Ale nebudeš ho líbat doopravdy, viď, že ne?" - žárlivý scény. Um, měla bych se na ně zase mrknout, už se mi stýská...:)

Někde mi tu poletuje komár! Sviňa! Ale dobře, proto tu přeci nejsme, respektive nejste.

Takže, tenhle díl. Ha! dlouho očekávaný zvrat -dlouho jsem ho očekávala,akorát, já protože vy jste o něm nevěděli- se blíží, stejně jako doba Raovi "přeměny" už to nebude žádný hloupý štěně, ale... um..to až v příští kapitolce..:) Teď jen lehkej rozjezd..:)

Hiruška to věnuje hlavně sobě, za svůj dnešní výkon v autoškole a dokonce za úspěšné nepřejetí jedné telecí ženy..:D

A krom tohohle malýho věnování..(toho sobě) taky ještě Nini s Elďou...^^ Páč tohle jsou moji nejoblíbenější Chlapy! s tou největší výdrží..:)

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Že jsme si mysleli, jaký budeme mít od Natálie pokoj? Tak to jsme se šeredně zmýlily, už dva dny po tom upečení si zazvonila u dveří a nadšeně se vrhla Ra do náručí s tím, že se jí stýskalo. Přišla pěkně pozdě večer, takže mi došlo, že tu nejspíš zůstane. Protočil jsem oči a chtěl se vypařit, ale to už mě Berta tlačila ke stolu s tím, že za chvilku bude večeře. Seděli jsme s Ra naproti sobě a občas si vyměnili pohled. Natálie brebentila a já byl strašně rád, že to nejsem já, kdo ji musí poslouchat.

"Už to nesu." Ozvalo se z kuchyně a pak Berta připlula i s kouřící pochoutkou. Natálie nakrčila nos, ale já a překvapivě i Ra jsme se po míse okamžitě vrhnuli.
"Tohle mám rád." Usmál jsem se na Bertu a ona se lehce začervenala. "Ha, ty něco chceš!" Obvinil jsem ji a ukázal na ni prstem. Plácla mě po ruce s tím, že se neukazuje, ale jinak přikývla a poprosila o rozhovor. Nikdy jsem Bertě nic neodmítl a ani tentokrát jsem to nehodlal měnit. Nacpal jsem se, co nejrychleji to šlo a pak už běžel za svojí milovanou Bertou.

"Můžeme?" Usmál jsem se, když mě usadila do křesílka naproti sobě.
"Víš, já..já.." Koktala mi jako by jí bylo sedmnáct a vysvětlovala mi bůhví co.
"Berto, já ti hlavu neutrhnu." Vzdychl jsem a pohladil ji po hřbetu ruky. Nadechla se a jemně usmála.
"Víš, že jsem vždycky chtěla mrňouska." Vyděšeně jsem se na ni podíval a pohledem sjel k jejímu bříšku. Rozesmála se.
"Už je to dlouho, co jsem si našla přítele, přestal jsi uspokojovat moje mateřské pudy. Rozhodli jsme se pro miminko už dávno, jen jsme se ještě neodhodlali, ale já už nemůžu čekat." Vyvalila to na mě a já měl pocit, že se přeze mě přehnalo tsunami.
"Ty budeš mít dítě?" Kuňknul jsem zaražený do polstrovaného křesla.
"Ano, budu, ale nechci odtud odejít a nechat tě tu samotného. Jak tě znám brzo bys tu umřel." Usmál se na mě. Vlastně to bylo super, v podstatě budu mít brášku/ségru sice nevlastní, ale budu a navíc ona mě nechce opustit. NECHCE Tě opustit Johny. Kňučelo to uvnitř mě spokojeně.
"Budu mít brášku nebo ségru?" Zašeptal jsem, a když se mi Berta vrhla do náruče a rozplakala se, musel jsem se usmát.
"To nevím." Uculila se. A já měl ten pocit, jako, když jsem byl malý kluk. Znovu jsem ji stáhl do své náruče.
"A um…tvůj přítel, půjde sem?" Zeptal jsem se trošičku přiškrceně.
"Ne, nebo aspoň ne teď povolali ho do armády. A já Tě chtěla poprosit, jestli bych mohla dneska pryč, vrátila bych se až zítra." Okamžitě jsem přikývl, bylo to pro ni důležité.
"A Bertičko? Mohla bys ještě pomoct Ra se sprchou, naposledy, když to zkoušel sám, se opařil. Pořád mu to nejde." Berta se rozesmála a s tím, že mu hned pomůže, odběhla.

Spokojeně jsem se zaryl do křesla a přemýšlel. Bože, Johnatane, ty budeš mít sourozence, vždycky jsi chtěl! Berta už byla trošku starší na těhotenství a Johnatan se rozhodl pečovat o ni. Nedovolím jí dělat nic náročného!

Když se ozvalo poděšené vykřiknutí. Pak práskly dveře a Johnatan si postupně uvědomil, že tohle nebyla Natálie. Vyskočil z křesla a rychle utíkal nahoru do koupelny. Berta stála v rohu a držela se za prokousnutou ruku a Ra se krčil v druhém rohu a ruku si tiskl k levé lopatce.
Nevěděl jsem kam s očima, ale okamžitě jsem se vrhl k lékárničce, kterou jsem prozíravě nastrčil i do koupelny, a později k županu, který jsem podal Raovi. Ten jen tiše kňučel.

Neptal jsem se, co se stalo, dokud jsem neošetřil Bertino zranění. Až potom.
"Co se stalo?" Přešel jsem k Raovi a pomohl mu zavázat pásek u županu a vylézt z vody. Klopil oči.
"Napustila jsem vanu, a aby si nenamočil vlásky, tak jsem mu je chtěla vyčesat. A pak jsem si všimla nějakého znamení na jeho levé lopatce, a když jsem se toho dotkla, kousl mě!" Pokýval jsem hlavou.
"Bertičko, víš co, běž tedy na to tvé rande, my už to zvládneme." Usmál jsem se na ni provokativně. Kývla, ale moc vesele nevypadala, a když už chytala za kliku knikl Ra to svoje tichounké.
"Nezlob se prosím." A když mu Berta stejně tiše odpověděla, oba se na sebe usmály. Jo byly v pořádku.

Ko-ko-kotěcí princ???

Ne-eeee....*fňuká* to přeci není moje kotěcí princátko, který jsem viděla....Uchh...

Pamatujete si všichni tenhle obrázek...? *chce vložit odkaz, ale nakonec se na to vyprdne* Mám namysli tento...

On je tady takový fufuf neviňátko a jeho překvapenej výraz a celý to roztomilý "Chuu" Tohle přeci není ten samej fufu miláček..,že ne???

Um..no raději pod perex..

Hiroko von Rabersdorf

---

Ra, bůh Slunce - X.

Hmm, vidíte teď jsem měla být ve Starým Městě, grr... Notak si aspoň můžeme rozmarzit ledničku a mražák a přečtu si víc Damiho a Lousička, už jsem na třicáté kapitole, mwahahaaa...*dostala záchvat*

Nooo...Hiruška Vás ještě chtěla informovat o dvou věcech.

Sráz v Zoo Olomouc... VOP Ninuše-králíček se nadšeně vrhla do organizace.. Takže nějaké to info tady > ZOO

A pak Katy-chan stvořila hru, mwaháá, je nejlepší! Hirušce se líbí a pokud to dohraje alespoň sto lidí máme slíbený pokračování..*nadšeně si mne pacinky* Takže tady! > BLG

Trošku posedlost, ups!

*praštila hlavou do stolu* Já prostě chci, aby se Elďa aspoň chvilku cítila pozitivně nooo, takže asi takhle...*chechtá se* Um..*přemýšlí o čem ta kapitolka vlastně* Nooo...Prostě koupání..^^

A věnování Eldě, pro pozivnější den...^^ *omotá se kolem ní*

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Roztáhli jsme deku a převlíkli se do plavek. Nabídl jsem Natálii, že jí namažu ramena, ale ona jen nakrčila nosík.
"To bych se neopálila." Vzdychl jsem a otočil se k Ra.
"A ty chceš namazat?"
"Chci plavat!" Odstrčil lahvičku s opalovacím krémem a vyskočil na nohy.
"Hej, hej brzdí! To můžeš i s tímhle, podle všeho to má být vodě odolný." Pokýval hlavou a vyhrbil se. Netuším, kdo z nás dvou si ten dotek užíval víc, ale tipl bych to na sebe, z jistých ehm… reakcí. Namázl jsem ho a on na oplátku namazal mě. Málem jsem zešílel. A pak už jsme utíkali do bazénu. Skočil jsem tam pěkně po hlavě a zrovna si lokl.

Kašlal jsem u kraje a nadával.
"To máš z toho, že děláš blbosti." Uculil se Ra a posadil se vedle mě a máchal ve vodě jen nohama.
"Já vím." Zakašlal jsem. "Tak pojď do vody." Zavrtěl hlavou. Natočil jsem hlavu.
"Jestli to neumíš, naučím tě." Chytil jsem ho za ruku a zatahal.
"Umím plavat." Zamručel. Vylezl jsem z bazénu a sedl si vedle něj.
"Tak pojď, voda je fajn." Usmál jsem se. "Pojď si zablbnout, prosíím." Zajel jsem zpátky do vody a za chvilku se Ra topil vedle mě.

Tak netopil, plaval celkem obstojně, i když trošku zvláštně. Bylo to styl. Vlastně to byl jeho vlastní styl, ale líbil se mi u toho. Chvilku jsem ho sledoval a pak se přidal a cáknul na něj.
"Heeej, nemám rád vodu v uších!" Zachechtal jsem se. Jo to má blbí, už když jsem ho stáhnul, tak musel mít v ouškách celý rybníky.
"Promííň." Zaculil jsem se a zastavil se u břehu.
"Já ti dám, promiň." Slyšel jsem zběsilý chechot a pak jsem se na chvilku potopil. Dosti jsem se lekl.

"Johny!" Ra na mě zděšeně koukal, jak jsem lapal po dechu.
"Jsem v pohodě! Jen jsem nečekal, že bys mě takhle stáhnul." Usmál jsem.
"Ooo… moc se omlouvám." Omotal mi nohy kolem boků a ruce kolem krku. Myslím, že moje polknutí musela slyšet i Natálie. Přitiskl se ke mně, ale já ho rychle setřepal. Zcela pro jistotu.
A pak už jsme dělali hlouposti a svým cákáním rušili ostatní. Strašně jsme si to užívali ani jednou jsme nevylezli, divím se, že jsme se nerozmočili.

Vylezli jsme teprve tehdy, když se k nám doplazila Natálie se spálenými zády (já jí to říkal!) a kňučením, že chce domů. A tak jsme šli. Byl to parádní den a já si ho náležitě užil i Ra vypadal spokojeně. Natálie, no tu jsme odvedli domů, stejně byla k ničemu, tak a´t se tatínek postará.

"Děkuju." Usmál se Ra, jen co jsme došli domů.
"Není zač." Oplatil jsem úsměv a záměrně ignoroval Bertiny posunky. Ta ženská je snad čím dál tím drzejší.

"Tak co, tak co!??" Vybafla na mě hned za dalším rohem s očima navrch hlavy.
"Berto." Začal jsem se chechtat. Jéje, tak parádní náladu jsem neměl, ani nepamatuju. Nafoukla tváře, ale dál mě propalovala zvědavým pohledem.
"Prostě jsme blbi v bazénu." Usmál jsem se.
"A kde je ta jedovatá holka?" Vyprskl jsem.
"Takhle o ní nemluv, víš, že je to rodina." Zaškaredil jsem se. Jistě takhle jsem o svojí rodině mohl mluvit jen já. Omluvila se a dál čekala, co ze mě vyleze. "No spálila se, byla rudá jak rajče, absolutně všude, tak jsme ji odvedli domů, ať si sní, Papá, poradí. Kdyby mě poslechla, tak nemusela trpět." Berta se ušklíbla, ale jízlivou poznámku spolkla.
"Alespoň budeš mít víc času s Ra jen pro sebe." Usmála se a div mě neshodila ze schodů. "Je dole." Mroukla ještě než zmizela setřít prach do pokojů mích rodičů. Pořád je udržovala v čistotě.

Ra, bůh Slunce - IX.

Mandarnika Darnika...*chechtá se* Ehmmm...

Moje ségra je magor, ale říkám proč ne?? Kdo chce eL na obláku Brava?? Tu Arhoo-chan, prosím pěkně...^^

Ty jo, nevěřím, že to je všechno co jsem dneska chtěla říct..*musí nad tím opravdu hodně přemýšlet* Um...Asijo..:D

Hm, co říct dneska. Tak asi Johnatan se konečně nechá zpružit Bertinými řečmi a ...no když nad tím tak přemýšlím, Berta za to skoro vůbec nemůže. Noo doufám, že se vám to bude líbit... aaa Hiruška to chce věnovat Shou-chan, protože si vzpomněla ještě u debaty "jak se jmenuje gekonek krále Jelimána" a později "Hous od krále Jelimána nebo obráceně?" a to už musela být Shou parádně unavená...po celodenním čtení...^^ Takže prostě pro Shou-chan...

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Rozhodl jsem se upracovat k smrti. Odmítl jsem bojovat, přece mě nenáviděl.

V práci-laboratoři jsem trávil absolutně veškerý možný čas, nechtěl jsem je vidět při jejich hrách. Nechtěl jsem jim dělat třetího, odmítal jsem se účastnit všech akcí, včetně snídaně, oběda a večeře. Nechtěl jsem Ra dál trápit svojí přítomností.

"Myslím, že to přeháníš!" Zavrčela Berta, kdy jsem se v jednu ráno kradl do postele. Okamžitě jsem se narovnal a zajel víc do stínu, aby nemohla vidět kruhy pod očima a absolutně bílou pokožku.
"Co máš na mysli, Bertičko?" Usmál jsem se a snažil se zakrýt mohutné zívání, byl jsem unavený.
"Proč nebojuješ? Proč jsi všechno zahodil, kvůli jednomu odmítnutí?"
"On mě nenávidí, za všechen ten křik, za všechno to mučení. Nenávidí mě, protože jsem ho využil. Nenávidí mě proto, že jsem ho miloval a odkopl." Po tváři mi sklouzla slza. "Nemůžu k němu jen tak přihopkat a znovu mu napálit, že ho miluji." Měl jsem tendenci sbalit se do klubíčka, ale odolal jsem. "Berto, já chci, aby byl šťastný."
"Ale to on není! Ne bez tebe!" Přešla ke mně a nabídla svoji mateřskou náruč a rameno k vyplakání. Chopil jsem se ho a topil se ve vlastních slzách. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem tolik plakal, když umřeli moji rodiče? Já nevím. Hladila mě po vlasech a šeptala slůvka útěchy.

Spát jsem se dostal až ve tři. Dostal jsem meduňkový čaj a doporučení "opovaž se vylézt před dvanáctou!" Možná proto jsem se teď kradl do laboratoří tak tiše, bylo šest a já znovu utíkal.
"Johny?" Slyšel jsem tichounký zašeptání ze schodů. Zvedl jsem hlavu a střetl se s pohledem jeho vlčích očí. Ten pocit.
"Proč nespíš?" Zašeptal jsem a přešel k němu. "A kde je Natálie?" Trošku vystrašeně jsem sledoval, jak se zvedl a přešel blíž, ke mně, aby mě mohl obejmout.
"Spí, chtěla, chtěla abych…"Zbytek jeho slov zanikl v mojí košili. Přitiskl mi hlavu na hrudník a pevně mě objal. Tichounce plakal.
"Šššš, princátko, neplakej. Víš co, jdi si lehnout do mojí postele, ano?" Nabídl jsem velkoryse a opatrně mu otřel uplakanou tvář.
"A přijdeš za mnou? Budeš mi číst?" Zarazil jsem se, ale pak přikývl.

Rychle jsem došel pro naši oblíbenou knihu, Alenka v říši divů, oblékl jsem si pyžamo a zavrtal se vedle Ra. Uvelebil se mi v klíně s hlavou opřenou pod mojí bradou. Začal jsem číst. Ra mě co chvíli jemně dozvukoval zvláštně klidným vrčením. Cítil jsem mír, který byl mezi námi. Četl jsem jen chvíli, když se Raův dech uklidnil. Sklapl jsem knížku, zhasnul lampičku a po malém váhání omotal paže kolem svého malého vlčího princátka.

"Ra!" Byl to takový hodně hlasitý němý výkřik. Ra v mém náručí sebou trhl a zamžoural do světla. Předstíral jsem spánek a nenápadně je sledoval.
"Natálie." Zašeptal, možná si i přitiskl prst na rty, aby mě nevzbudila? "Hodně pracoval, potřebuje spánek." Vymanil se z mojí náruče.
"Ale proč jsi tu ty?" Slyšel jsem zašustění látky a lehké povzdechnutí.
"Nemohl jsem spát a pak jsem narazil na Johnatana, četli jsme." Zavřel jsem oči, když se k sobě sklonili.
"Už jsi mu odpustil?" Ozvala se Natálie po chvilce ticha. A pak cvakli dveře. Neee! Proč? Já přeci chtěl vědět, jestli mi odpustil. Poraženecky jsem se zavrtal do postele a objal polštář, jen malou náhražku za Ra.

"Je čas vylézt z ulity." Strhla ze mě deku a donutila mě vylízt. "Ra a Natálie chtějí jít na plovárnu a myslím, že by se jim hodil doprovod." Pošťouchla mě.
"Nebudu jim dělat křena." Zabručel jsem. Berta mi podala oblečení.
"Pozdě, já jim řekla, že je s radostí doprovodíš." Zaculila se a já myslel, že ji snad zakousnu.
"To's neudělala!"
"Ale ano." Usmála se. "A myslím, že bys sebou měl hodit." S tímhle vystřelila z mého pokoje, že prý mi ještě nachystá ručník a plavky. Chtělo se mi zase fňukat. Johnatane, vzchop se! Zabručel jsem tiše. To přeci zvládnu, nějaká plovárna, pche.

Sešel jsem dolů, všichni, čili Natálie a Ra, už byli připravení k odchodu, čekalo se jen na mě.
"Dobré ráno." Usmál jsem se a sledoval různý reakce. Ra se uculil, Berta se zachichtala a Natálie, no pořád to byla jenom otravná sestřenka. Takže její odfrknutí jsem lehce přehlédl. A pak už jsme se vydali na cestu k vodě.

Ra, bůh Slunce - VIII.

Mňo původně jsem měla jet zítra na výlet, ale plány se asi změnili, asi určitě. *kňučí* Doufám, že mě holky nezakousnou a přesunou to na příští týden, kvůli mím krásným očím. Um...sakra!

Když to všechno kolem naší "jeseníkařky" je tak hrozně složitý navíc Hiruška má v pátek autoškolu a Um...jak to bude s tou Zoo?? Musím se domluvit se sponzory, protože chtějí ještě něco podniknout..:D Začínám se jich bát.. Vrhají po mě děsivé pohledy.. *miluje svoje rodiče maximálně giga moc*

Noo, co se povídky týče. Chci Vám tady názorně prezentovat, že Ra vůbec není takový naivní neviňátko, ale... (Jo je naivní, ale je to miláček..:D) Ehm raaadši nic..^^ Neee, Elo nekousej mě..neposílej na mě svoje upíří příšerky...a nebo jo...*kření se* Další díl, zítra ráno?? Když budete hodní..Um věnování.... Nini...králíčku protebe ...*posílá jí vzdušný pusinky*

S láskou...

Hiroko von Rabersdorf

---

Rozhodl jsem se Bertu poslechnout. Mohli jsme přeci zůstat přátelé. Druhý den ráno jsem se vyhrabal z peřin. Zabalil jsem se do svého oblíbeného županu a nemytý nečesaný se vydal dolů na snídani. Překvapilo mě, že stůl je prázdný. Nikde nikdo nebyl. Mám pocit, že jsem začal panikařit? Ne já nikdy nepanikařím.!
"Berto?!!" Volal jsem a vyděšeně se rozeběhl do kuchyně, kde mě přivítalo jen další ticho.

Takhle jsem běhal asi dalších deset minut, než vrzli dveře. Našpicoval jsem uši a vydal se po hlasech. Šok, který následoval, mě málem poslal zpět do postele a možná by mě býval poslal i dál, kdyby se z ničehož nic neobjevila Berta a nepoplácala mě po zádech. Zatřepal jsem hlavou, abych se vzpamatoval ze šoku.
"Dobré ráno." Pozdravil jsem svoji sestřenku a sjel ji pohledem. Jak mi po chvilce došlo, měla na sobě jen ten pitomý, krátký, průsvitný župan. Trošku jsem zavrávoral a pro jistotu se vydal na zpáteční cestu do svých pokojů. Plácl jsem sebou zpět do peřin a přemýšlel, jestli to, co se mi dere z očí, jsou skutečně slzy. Takovýhle náraz jsem nečekal. Teprve tehdy jsem si byl ochoten přiznat, jak moc hluboko jsem v těch sračkách, ehm… tedy lásce byl zahrabaný.

"Jonathane? Nesu ti čaj." Zabručel jsem a pro jistotu se zavrtal hlouběji do polštáře. Ne, skutečně nechci, aby viděla, že brečím. Slyšel jsem cinknout tác o stůl.
"Johny." Položila mi ruku na rameno a použila dlouhé odmlky, aby mě donutila zvednout hlavu. Věděla, že jsem zvědavý a budu se domáhat zbytku vyprávění. Usmála se a osušila mi tvář od slz. "Neobviňuj, Ra z toho, co udělal nebo neudělal. Moc dobře víš, kdo ho na to připravil, víš čí je to chyba." Sklopil jsem hlavu zpátky do polštáře.
"Netušil jsem, jak moc je pro mě důležitý. Když jsem ho dovedl domů, bylo to jen otravný štěně, ale on tolik vyrostl, Berto. Najednou ho potřebuju mít vedle sebe, najednou potřebuju cítit jeho dlaně, najednou chci, aby byl můj, ale to přece není správný! Navíc se cítím tolik poraženě." Berta mě hladila po vlasech. Přestal jsem plakat. Dost dobře mi nedocházelo, že zním pitomě zamilovaně, jako nějaký pubertální výrostek.
"Vidíš, věci se mění můj milý. Budeš buď bojovat, nebo přijdeš o to, co miluješ." Zvedl jsem k ní oči a hledal nějaký znamení. Usmála se na mě a pobídla, abych vylezl.
"Natálie je už pryč, myslím, že teď by mohla být vhodná chvíle, začít svoji malou válku." Přimhouřil jsem oči a přemýšlel o tom, proč se Berta tolik snaží všechno, hm… "dát zpátky" tak jak to bylo.
Snad proto že mnohem lépe chápala naše pocity? Nevím. Každopádně jsem zvedl svůj těžkej zadek a nenápadně odhupkal do pokoje, který obýval Ra.

Slušně jsem zaklepal. "Můžu?" Zavrčel jsem tichoučce. Myslím, že mě dobře slyšel.
"Pojď dál." Vyzval mě. Opatrně jsem zmáčkl kliku a vklouzl do jeho doupěte. Od té doby co jsem tam nebyl, se dost změnilo, už žádná kopa polštářků a moje kachnička taky nebyla nikde vidět. "Co potřebuješ, Johnatane?" Sklonil jsem hlavu. Tolik jsem se bál. Ra na mě vrčel, nechtěl mě tady, nechtěl mě ve svém království. Ztratil jsi ho. Prolítlo mi hlavou, než jsem ji v sebevražedném gestu narovnal. Slyšel jsem jeho výhružný zavrčení, ale neshrbil jsem záda.
"Chtěl jsem, chtěl jsem…" Co tady vlastně chci? Co tady chceš Johnatane.? Co sakra? Pohlédl jsem mu zpříma do očí, chtěl jsem, aby se na mě díval. "Chtěl jsem se Tě zeptat, jestli bys nechtěl jít ven ne-nebo jen tak číst?" Mám pocit, že se ušklíbl, ale nemohl jsem si být jistý.
"Promiň, ale mám už jiné plány."
"E-ech…, tak já, půjdu, asi…?" Zkoušel jsem to. Přikývl a sledoval mě. Asi už vím, jak se cítí jelen, když kouká do očí svojí smrti, svému lovci.

Zavřel jsem za sebou dveře. Cítil jsem se tolik zlomeně. Pokořil mě, mstil se za to, jak moc jsem ho využíval. Ale, využíval jsem ho? Do Berty jsem narazil jen pár kroků dál.
"Odmítl mě." Informoval jsem ji a dál se potácel do své ložnice. Mstil se mi za všechno, co jsem mu provedl. Musel mě děsivě nenávidět.

---

Ra, bůh Slunce - VII.

Elďoo, já trpím...*kňučí* Jsem už na 20 kapitole Zůstaň a ty to ještě nemáš dopsaný, to mi chceš říct, že pak budu muset zase čekat?? *nevěřícně kouká* .. *dovolí si jen tichounký chichotání*

Um..Protože nevím jak tu budu zítra..Mwahaaa, Hiruška jede na výlet! Pokud teda nebude pršet. Do Starého Města. *uculuje se* Kdo chce jet ještě na bunkry?? *těší se jak malej harant*

Já vím..., ale nemůžu si pomoct.

Um...Děkuju za pohled...*pověsí se Ninušce a Aky kolem krku*

Co se Ra týče. Jste zlí, abyste věděli. *bručí kvůli tomu, že měla dostat Damiho a Louisíčka a nakonec nic* už vám vůbec nebudu říkat jak to dopadne. Aaaa vůbec s Váma nebudu mluvit ohledně tohohle..*uvědomuje si, že to měla udělat už předtím a proklíná svojí užvaněnou tlamku*

*Uculuje se*...Je to krátká kapitolka. Je to kapitolka na vlastní nebezpečí a pokud mě pak chcete okřikovat, tak to radši ani nezkoušejte..*vrčí* Mám v záloze dvě zamilovaný múzy a nebojím se je použít a to ještě nemluvím a o svým nenasytným Ňufíčkovi! Stačí, že mě málem ukousala moje sestra! Ano! Moje vlastní sestra! *pořád to ještě neáchápe*

No, každopádně, příště snad bude líp!

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Psalo se datum 23.3. Březen byl celkem teplý. Já a Ra jsme se dostali k nejvyšším stupňům. Do míst, kam jsem se bál zajít. Domluvil jsem si schůzku se strýčkem, byl čas odevzdat deník.

"Jak daleko ses dostal?" Vyhrkl na mě strýc, jen co mi vyrval knihu z ruky.
"Všechno je zapsáno." Upozornil jsem ho a už se chystal odejít.
"Hned jak si to Natálie pročte, přál bych si, abys svůj kontakt s tím chlapcem omezil, jistě chápeš proč." Přikývl jsem. Brzy jsem si uvědomil, že teď už nebude žádné tulení, ani čtení a ani spaní v posteli toho druhého.

Netuším, jak jsem se dostal domů a už vůbec jsem nechápal své ocitnutí se v posteli. Jakmile jsem otevřel oči, udeřila mě do nich tma. Ticho bylo ubíjející a nikde v okolí jsem neslyšel klidné oddechování. Posadil jsem se a zůstal tak. Příšerně se mi motala hlava. Jakmile jsem se postavil, dveře se otevřeli.
"Johnatane, ty už nespíš?" Byl to Bertin hlas. Zavrtěl jsem hlavou a ztěžka dosedl zpátky.
"Měli jsme o tebe strach, měl jsi šílenou horečku. Na prahu jsi nám omdlel." Přešla ke mně a na stolek vedle mě postavila sklenici vody. "Moc jsme se báli." Pohladila mě po vlasech. Zvedl jsem k ní oči.
"Dal jsem strýci ten deník." Na chvilku se zastavila.
"Snad jsi udělal dobře."
"Bolelo mě to." Informoval jsem ji a odložil sklenici na stolek. "Půjdu spát." Zamručel jsem ještě a během pár chvilek vytuhnul.

Vlče ke mně mělo zakázaný přístup, bylo mi smutno, ale nechtěl jsem ho nakazit, navíc jsem se držel strýčkova doporučení. Berta mě nacpávala prášky, abych se z toho co nejdřív dostal a nakonec se nám to podařilo. A v těch chvílích začaly první Natáliiny návštěvy.

Viděl jsem je v jedné z místností. Ra vypadal trošku divně, nevěděl asi, jak se má tvářit. Ani se mu nedivím, taky bych nevěděl. Hned jak mě zmerčil, omluvil se jí a přeběhl ke mně.
"Co budeme dneska dělat?" Usmál se na mě a pověsil se mi kolem pasu.
"Dnes nemůžu, musím do laboratoře, mám spoustu práce." Odbyl jsem ho a vymanil se z jeho sevření.
"Půjdu s tebou." Zavrtěl jsem hlavou.
"Zůstaň s Bertou a pohlídej Natálii. Příště tě vezmu." Jemně jsem ho pocuchal a sklonil se k polibku. Ještě mi zamával z okna a pak už jsem spěchal pryč.

Utekl jsem, sprostě jsem utekl. Zbabělec! Vířilo mi hlavou. Na práci jsem se nedokázal soustředit a brzy jsem byl znovu nemocný. Bylo to vlastně čtrnáct dní potom, co jsem se vyléčil. Dostal jsem další horečky. Trpěl jsem bolestmi hlavy a závratěmi. Nedokázal jsem se soustředit. Berta mě informovala o vývoji vztahu mezi Ra a Natálii a každý jejich pokrok, byl jen další kapkou do mého pohárku bolestí.

"Jsi nemocný z lásky." Zabručela Berta a podala mi prášek. "Možná by ses neměl tolik snažit od sebe Ra odehnat. Navíc i jeho to bolí." Bručela dál. Do ruky mi nacpala sklenku s vodou a počkala, až zapiji prášek a sklenici ji vrátím.
"Snad." Špitl jsem a zavrtal se hluboko pod peřinu. Byl jsem unavený, chtělo se mi spát. Tolik.

"Máš ten polštář?!"

Pátek - 7.8., 16:30

Vyzvedli si mě u Penny. Ten obchod začnu mít i ráda. Klučina si ještě vyskočil a utíkal do rohu. Jo příroda. Hačla jsem si dozádu a nechala se vozit, to bylo fajn. A ve Vykířovicách si ten "řidič" vylezl z auta a odkulhal si pryč a pan učite kváknul osudový. "Tak Pojď." Vylezlo ze mě jen: "COŽE?!" ale poslušně jsem si přelezla na místo řidiče a zděšeně pozorovalo kolem projíždějící cyklisty a lidičky na kolečkových bruslích. Pan Š. si zapsal, kdo jede (aby věděl kdo mu zničil auto) a dobu, kterou budeme jezdit a pak se zaculil. "Tak nastartuj." Musím přiznat málem jsem dostala infarkt. Ti cyklisti a vůbec lidi okolo mi moc odvahy nedodávali. Rozjeli jsme se a všechno to bylo v pořádku než se Pan Š. s ohromným úsměvem rozhodl přeřadit na dvojku. Ha ha! Já jedu deset a umírám a on chce přeřadit na dvojku! A tak jsme přeřadili a ono se to rozjelo a jeli jsme třicettt! Hiroko drtila volant a brzdila očima. Uch... V podstatě tahle jízda byla celkem v pohodě, rozhodně jsem se cítila o něco líp než minule a taky jsme si párádně pokecali. Umm, akorát jednoho cyklistu jsem málem přejela, ale tak já jsem ho "předjížděla" (< Kecá ona jen jela vedle něj!..:D) a on si najednou vybočil! Tak si možná nadělal do textilu, ale přežil to.

Uch Naše jízda trvala dvě hodiny a já ty dvě hodiny byla napnutá jak struna. Jsem horznej nervák a mám z toho husí kůži. Navíc my jsme byli v Prozovozu! Pod se tedy za provoz dá označit jedno auto který vás předjíží a pár, který jedou proti vám.

Cesta z Vykírek pro mě byla lehce utrpením, kvůli těm cyklistum a pak mě vyděsili ty hloupý krávy! Ony vypadali, že stojí na cestě, ale byli úplně mimo ni. Joo a taky mě předjeli dvě cyklistky.. *dělá,že se vůbec nesměje* Kdybste viděli můj výraz. *chechtá se*

A ještě, když jsme projíždeli Malínem tak jsme málem přejeli psa. Ale když on mi tam skoro vběhnul, sebevrah!

Nooo já myslím,že víc toho vědět nepotřebujete! Hlavně, že jsem živá a zdravá..^^

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

Stmívání - Twilight

Tenhle film je strašný! Celý ty dvě a půl hodiny jsem se těšila až to skončí.Absolutně žádný příběh a ke konci hysterická Bella, hmm..co víc si přát!

Herci mě nějak neuchvátili, efekty taky nebyli takový jak v ukázkách a co se upírů týče. Sakra, ta ženská ABSOLUTNĚ netuší, co slovo UPÍR znamená. *vzdychla*

Umřela jsem nudou a co deset sekund vykřikovala. "Bože už zase fůůůj." popřípadě "Ta ženská co to psala v životě neviděla Dráculu (má na mysli film)."

Ten film byl moje asi největší zklamání. Těšila jsem se na úžasný efekty, ale za moc to nestálo. Co se upírů týče. Božeee!! Dami, zakousni tu babu co to napsala!

Tak za prvé, upír spí v rakvi (popřípadě jako Dami v posteli se zataženými, těžkými závěsy) a nežije v proskleným baráku. Navíc upír MUSÍ spát, jako každej lovec a tím pádem mě dosti vykolejila absence postele.

Za druhé. Upíři se slunce štítí a rozhodně jim nedělá dobře. Ale určitě se na něm nelesknou jako drahokam! *pokouší se o ni infarkt*

Za třetí. Prosíííím, doporučtě té ženské nastudování všech dostupných faktů o upírech. Upíří kousnutí přece nevypadá jako kousnutí od vzeklýho pacienta! Vždycky!!! jsou to dvě nenápadný dírky.

Kříž na schodech!! *vrčí*

A dovolte mi zasmání upír vegetarián, haha!

Ale abych si to nebrala do huby tak úplně. Líbili se mi záběry na oči. Změna barvy podle hladovosti. Ufu. A taky baseball, našla jsem si svoji oblíbenou upírku, zdůrazňuji Upírku! *uculuje se* Um, ale znáte to fanatickej vlkodlak... *kření se*

Máma to zhodnotila jako "perfektní telenovela" ale Hiroko telenovely ráda nemá!

Tenhle film si už rozhodně znovu nepustím.

Hiroko von Rabersdorf

Ra, bůh Slunce - VI.

Páni, dlouho to tu nebylo. Ale ne, že bych nepsala, píšu, ikdyž ztěžka kvůli svým příšerám, který se tolik snaží udělat z toho telenovelu plnou vzdychání a né že by se jim to nedařilo. *vzdychla* A to hloupý "připuštění" k Tokimu, kterej asi udělal něco co ty dva moje ještě víc rozněžnilo.. Proooč já?? *dělá,že se vůbec nechechtá* Tyy jo Ninii, oni ti ho vlastně "zneuctili"... *moc nad tím přemýšlí* XD Potvory moje, oni se sice zase až tak nezdají, ale evidentněěěě... *zadržuje smích*

Dobře, už to nebudu dál pitvat..:) Stejně je pozdě..xD

Co se povídky týče...myslím, že se to dá přečíst..:D Možná, že se tam i něco děje, ale za případnou újmu na zdraví si můžete samy..:D Ikdyž tolik ošklivý to snad není..:) *uculí se*

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

27. 11.
A byla zima. Ra zrovna blbne venku ve sněhu, je roztomilý. Kratší vlásky mu sluší a aspoň mu tolik nezavazí. Ehm… Ne, že bych nějak během týdne pokročil, pořád se k sobě chováme hodně odtažitě, ale už ho smím líbat na tvář, aniž by na mě vrčel, dneska mě dokonce sám líbnul. Myslím, že to půjde.

Jen jsem zapsal do deníku a už jsem spěchal ven za Ra. Slíbil jsem mu stavění sněhuláka a sám jsem se na to strašně těšil. Nakazil mě. Berta byla někde pryč, a tak jsem se nemusel bát jejích pohledů, i když byli oprávněný.

Plácal jsem si kouli, když po mě to psisko skočilo.
"Tyyy…" Zavrčel jsem a s širokým úsměvem ho vyválel ve sněhu. Chechtali jsme se jako prdloši a nedokázali přestat. Celý den jsme zakončili andělíčkama ve sněhu.

Doma nás už čekala horká čokoláda a koupel. Berta nás do koupelny nahnala oba, že prý je plná vana a já že to zvládnu. Uculil jsem se však proč ne.

Vana byla plná až po okraj, takže když ke mně hupnul ještě Ra, přelila se. Zachechtal se a chňapl po kachničce. Kousl ji a já ho praštil.
"To nedělej, musí ji to bolet!" Shrábl jsem si kachničku do náruče a ňuchňal a omlouval se jí. Ra jen nechápavě zíral. "No a, tak je to moje oblíbená hračka." Zabručel jsem.
"Neříkal jsi něco o tom, že ti je už skoro 28?" Zadržoval smích.
"Potvoro!" Vyplázl jsem jazyk. "Jakoby na věku záleželo, pche.!" Chytil mě za kotník a prudce škubl, takže jsem si lokl vody. Kašlal jsem jak šílený a on se chechtal a plácal mě po zádech.
"Vrrr…" Skočil jsem na něj a nadšeně ho přitopil.
"Odplatááá…" Zachechtal jsem se a natáhl se pro župan. Vylezl jsem z vany a do županu se zabalil, Ra mě následoval. Na truc ještě kousl kachničku, než ji položil zpět na její místo.

"Budeš mi dneska číst?" Srovnal se mnou krok.
"Pokud budeš hodný." Zaculil jsem se a posadil se na svoje místo. Berta nám donesla večeři. Spokojeně jsme pomlaskávali a nakonec jsme se odebrali do Raova pokoje. Vybral si knihu a zachumlal se do postele. Z peřin mu koukal jen čumáček a oči. Zamyšleně jsem se usmál a snad poprvé za celou tu dobu necelých tří měsíců, jsem o něm začal uvažovat trošku jinak než o zvířeti.
"Tak čti." Pobídl mě a probodl očima. Pokýval jsem a ještě zběžně mrkl na název knížky. Byla to jeho oblíbená pohádková knížka - Alenka v říši divů. Docela dobře nechápu proč zrovna tahle, ale asi se cítil stejně jako Alenka.

Během několika minut začal oddechovat pravidelně. Asi ho to sněhový dovádění dost oddělalo. Chvilku jsem ho pozoroval a rozmýšlel se, jestli si mám jit lehnout do své postele nebo se přitulit k němu. Nakonec jsem zvolil druhou možnost. Za tu krátkou dobu jsem si zvykl spát vedle někoho dalšího.

31. 1.
Začínáme se k sobě víc tulit a vůbec jsme si tolik blízko každý den, každou hodinu, každou minutu. Dovolí mi objímat ho a líbat. Dneska dokonce přišel sám s tím, že by chtěl obejmout. Co se líbání týče, citlivějším místům se vyhýbám, na to je ještě čas.
Myslím, že chápe můj záměr, navíc mi důvěřuje.

Berta mě v poslední době pozoruje trochu jinak. Už k našemu "vztahu" nemá připomínky, ale ani se neodklání, když se k sobě tulíme víc než by bylo vhodné. Co se mě týče. No, prozatím jsem odmítl všechny schůzky se strýcem nebo jeho dcerou. Na to je ještě čas. Do laboratoří chodím jen minimálně, a když už jdu, tak mi Ra dělá doprovod. V těch chvílích se držíme za ruku. Vlastně mě ani nepřekvapuje, že se začaly šířit ty zvěsti. Netrápí mě to. S Ra je mi mimořádně dobře a děsím se dne, kdy předám deník a jeho budu muset poslat "o dům dál" do spárů mé sestřenice Natálie.

Sledoval jsem ho při jídle. Já sám hlad neměl. Příbor držel jako profík a seděl pěkně rovně. Vlastně pro něj nebyl absolutně žádný problém naučit se cokoliv z "lidského" světa. Všechno mu šlo, jak po másle. Číst i psát zvládal ukázkově a mravy už byli jen malý problém. Dokonce začal sám studovat. Ráno pak pročítal noviny, zajímala ho politická scéna, což mě celkem udivovalo, ale pokud ho to zajímalo, nebyl problém. S Bertou pak hodně často vařil, někdy ho vzala nakupovat, v těch chvílích mu zářily oči. Pořád v něm žila jeho "vlčí" radost.

Mám na ploše králíky..*chechot*

Co se králíků týče..*culí se* Já mám opravdu na ploše králíčkyy...! Neodolala jsem..:D

Víte, já si tak v poklidu čtu povídku "Nezáměrně tvůj" s paringem Harry Potter/Tom Raddle a najednou brouzdám po netu s paringem Harry Potter/Draco Malfoy. Záčíná mi z toho hrabat, asi určitě. Ale to video je tolik opravdový! Znesvěcení Harryho Potter *děsvě nadšenej záblesk v očích* Já prostě musím.Um Videa pod perexem..^^

Hiroko von Rabersdof

Takhle si Hiroko vždycky představovala Harryho..:D

---

A pak ještě tohle je hodně dobrý..^^

V Praze je...pěknej bordel... My tolik chtěli vitěk Křižíkovu fontánu!!

Welcome Home.. (nikdo jiný to za mě neudělá!)

Ehm...Hiroko je doma už týden, skoro. Co se Prahy týče, mám miliardu fotek, miliardu zážitků, popsala bych pár sešitů, ale muselo by se mi chtít, takže jen stručně..:)

1.den - Praha.

To vole, to obří akvárium. No dobře, zase až tak mě neuchvátilo. Já slintala pouze u akvárie se zhruba třímetrovým, ale co já vím voda zkresluje, žralokem písečným. Byl nádhernej, chtěla bych ho domů. A dalšíma dvěma o něco menšíma a viditelně podřízejnějšíma žralokama (bělocípej a černocípej..:)) A pak večer kino. TřiDé Doba ledová Tři. Chláma jak prase a poloprázdný kino. Spokojenost.

2.den - Praha

Zoo. Miluju Zoo. Všechny. Tý jo, lidi celej den. Absolutní spokojenost. Ale bolely nás ťapičky a pak večer do Tesca..:D

3.den - Praha

Botanická zahrada, skleník Fata morgana. A zámek Troja, ten zámek trocha zklamal.

4.den - Praha

Památky. *šílenej chechot* Fajn, na Karlově mostě jsem odchytili prvního. Maličkej s úžasným úsměvem, bože, chtěla jsem ho domů! Celou dobu jsme se drželi blízko něj a poslouchali jeho andělskej smích. Na Petříně jsme odchytli dalšího. Dlouhý vlásky, ale žádnej úsměv. A pak se kolem nás (nebo mi kolem nich.:D) motala rodinka s dvěma dětma..:D A pak už jsme jezdili metrem Seeeem a Táááám (vidlaci v Praze..:D:D) až jsme dojeli na Černej Most a hurá do nákupáku...:D My fakt obrazili snad každej nákupák. Když jsme se pak plácali zpátky narazili jsme na dalšího, abslutně štěněčího a evidentně brutálně unavenýho. Minuli jsme je oni minuli nás my minuli je..:D:D Ale stejně nic a pak na zpátěční cestě metrem se k nám dostali další s malým klukem. MY se ségrou jsme se chlámali a když brblali to jeji "mustek" tak to byl konec..:D

5.den - Praha a směr Horní Štěpanice

Ty jo lidi, setkání s tetkou po sedmi letech, masakr. Tomášek ten tolik vyrostl, já si ho pamatuju jako pako kluka, kterej s náma blbnul a on tolik vyrostl, ty jo. Věruše byla v prčicích, takže žádný posudek..:D:D

(On byl menší než já..:D A já se pyšním 153 centimetry..:D Chjo, škoda, že jsme ho nezvládli vyfotit i zepředuu...)

Haa a konec..:D Třeba stihnu napsat aspoň kousek k Ra...:D Dneska jsem odříkavala Arhoo jak by to mělo být a ona mě za ten konec málem ukousla hlavu...:D Takže to možná troška změním..:D:D

Jo a potkali jsme Kiru. Určitě to byl on. A nebo jeho dvojče na dovolené v Praze..:D:D

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf