Mwah, řeklo se sice RÁNO, ale ten pojem je dosti zkreslenej, protože pro určitou část populace právě začíná den a...*snaží se to prostě okecat*
Um, maminka má iPod, díky jejím prográmku jsme stáhly i QuickTime! to nechutný svinstvo mi zablokovalo KM Player, nee...ale QuickTime je pryč, snad se můj milovanej přehrávač brzy zotaví, zatím stále protestuje. Hiruška ho potřebuje! *kňučí*
Um, maminka má iPod, díky jejím prográmku jsme stáhly i QuickTime! to nechutný svinstvo mi zablokovalo KM Player, nee...ale QuickTime je pryč, snad se můj milovanej přehrávač brzy zotaví, zatím stále protestuje. Hiruška ho potřebuje! *kňučí*
Já tahle dva miluju, Shirogane a jeho - "Ale nebudeš ho líbat doopravdy, viď, že ne?" - žárlivý scény. Um, měla bych se na ně zase mrknout, už se mi stýská...:)
Někde mi tu poletuje komár! Sviňa! Ale dobře, proto tu přeci nejsme, respektive nejste.
Takže, tenhle díl. Ha! dlouho očekávaný zvrat -dlouho jsem ho očekávala,akorát, já protože vy jste o něm nevěděli- se blíží, stejně jako doba Raovi "přeměny" už to nebude žádný hloupý štěně, ale... um..to až v příští kapitolce..:) Teď jen lehkej rozjezd..:)
Hiruška to věnuje hlavně sobě, za svůj dnešní výkon v autoškole a dokonce za úspěšné nepřejetí jedné telecí ženy..:D
A krom tohohle malýho věnování..(toho sobě) taky ještě Nini s Elďou...^^ Páč tohle jsou moji nejoblíbenější Chlapy! s tou největší výdrží..:)
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
Že jsme si mysleli, jaký budeme mít od Natálie pokoj? Tak to jsme se šeredně zmýlily, už dva dny po tom upečení si zazvonila u dveří a nadšeně se vrhla Ra do náručí s tím, že se jí stýskalo. Přišla pěkně pozdě večer, takže mi došlo, že tu nejspíš zůstane. Protočil jsem oči a chtěl se vypařit, ale to už mě Berta tlačila ke stolu s tím, že za chvilku bude večeře. Seděli jsme s Ra naproti sobě a občas si vyměnili pohled. Natálie brebentila a já byl strašně rád, že to nejsem já, kdo ji musí poslouchat.
"Už to nesu." Ozvalo se z kuchyně a pak Berta připlula i s kouřící pochoutkou. Natálie nakrčila nos, ale já a překvapivě i Ra jsme se po míse okamžitě vrhnuli.
"Tohle mám rád." Usmál jsem se na Bertu a ona se lehce začervenala. "Ha, ty něco chceš!" Obvinil jsem ji a ukázal na ni prstem. Plácla mě po ruce s tím, že se neukazuje, ale jinak přikývla a poprosila o rozhovor. Nikdy jsem Bertě nic neodmítl a ani tentokrát jsem to nehodlal měnit. Nacpal jsem se, co nejrychleji to šlo a pak už běžel za svojí milovanou Bertou.
"Tohle mám rád." Usmál jsem se na Bertu a ona se lehce začervenala. "Ha, ty něco chceš!" Obvinil jsem ji a ukázal na ni prstem. Plácla mě po ruce s tím, že se neukazuje, ale jinak přikývla a poprosila o rozhovor. Nikdy jsem Bertě nic neodmítl a ani tentokrát jsem to nehodlal měnit. Nacpal jsem se, co nejrychleji to šlo a pak už běžel za svojí milovanou Bertou.
"Můžeme?" Usmál jsem se, když mě usadila do křesílka naproti sobě.
"Víš, já..já.." Koktala mi jako by jí bylo sedmnáct a vysvětlovala mi bůhví co.
"Berto, já ti hlavu neutrhnu." Vzdychl jsem a pohladil ji po hřbetu ruky. Nadechla se a jemně usmála.
"Víš, že jsem vždycky chtěla mrňouska." Vyděšeně jsem se na ni podíval a pohledem sjel k jejímu bříšku. Rozesmála se.
"Už je to dlouho, co jsem si našla přítele, přestal jsi uspokojovat moje mateřské pudy. Rozhodli jsme se pro miminko už dávno, jen jsme se ještě neodhodlali, ale já už nemůžu čekat." Vyvalila to na mě a já měl pocit, že se přeze mě přehnalo tsunami.
"Ty budeš mít dítě?" Kuňknul jsem zaražený do polstrovaného křesla.
"Ano, budu, ale nechci odtud odejít a nechat tě tu samotného. Jak tě znám brzo bys tu umřel." Usmál se na mě. Vlastně to bylo super, v podstatě budu mít brášku/ségru sice nevlastní, ale budu a navíc ona mě nechce opustit. NECHCE Tě opustit Johny. Kňučelo to uvnitř mě spokojeně.
"Budu mít brášku nebo ségru?" Zašeptal jsem, a když se mi Berta vrhla do náruče a rozplakala se, musel jsem se usmát.
"To nevím." Uculila se. A já měl ten pocit, jako, když jsem byl malý kluk. Znovu jsem ji stáhl do své náruče.
"A um…tvůj přítel, půjde sem?" Zeptal jsem se trošičku přiškrceně.
"Ne, nebo aspoň ne teď povolali ho do armády. A já Tě chtěla poprosit, jestli bych mohla dneska pryč, vrátila bych se až zítra." Okamžitě jsem přikývl, bylo to pro ni důležité.
"A Bertičko? Mohla bys ještě pomoct Ra se sprchou, naposledy, když to zkoušel sám, se opařil. Pořád mu to nejde." Berta se rozesmála a s tím, že mu hned pomůže, odběhla.
"Víš, já..já.." Koktala mi jako by jí bylo sedmnáct a vysvětlovala mi bůhví co.
"Berto, já ti hlavu neutrhnu." Vzdychl jsem a pohladil ji po hřbetu ruky. Nadechla se a jemně usmála.
"Víš, že jsem vždycky chtěla mrňouska." Vyděšeně jsem se na ni podíval a pohledem sjel k jejímu bříšku. Rozesmála se.
"Už je to dlouho, co jsem si našla přítele, přestal jsi uspokojovat moje mateřské pudy. Rozhodli jsme se pro miminko už dávno, jen jsme se ještě neodhodlali, ale já už nemůžu čekat." Vyvalila to na mě a já měl pocit, že se přeze mě přehnalo tsunami.
"Ty budeš mít dítě?" Kuňknul jsem zaražený do polstrovaného křesla.
"Ano, budu, ale nechci odtud odejít a nechat tě tu samotného. Jak tě znám brzo bys tu umřel." Usmál se na mě. Vlastně to bylo super, v podstatě budu mít brášku/ségru sice nevlastní, ale budu a navíc ona mě nechce opustit. NECHCE Tě opustit Johny. Kňučelo to uvnitř mě spokojeně.
"Budu mít brášku nebo ségru?" Zašeptal jsem, a když se mi Berta vrhla do náruče a rozplakala se, musel jsem se usmát.
"To nevím." Uculila se. A já měl ten pocit, jako, když jsem byl malý kluk. Znovu jsem ji stáhl do své náruče.
"A um…tvůj přítel, půjde sem?" Zeptal jsem se trošičku přiškrceně.
"Ne, nebo aspoň ne teď povolali ho do armády. A já Tě chtěla poprosit, jestli bych mohla dneska pryč, vrátila bych se až zítra." Okamžitě jsem přikývl, bylo to pro ni důležité.
"A Bertičko? Mohla bys ještě pomoct Ra se sprchou, naposledy, když to zkoušel sám, se opařil. Pořád mu to nejde." Berta se rozesmála a s tím, že mu hned pomůže, odběhla.
Spokojeně jsem se zaryl do křesla a přemýšlel. Bože, Johnatane, ty budeš mít sourozence, vždycky jsi chtěl! Berta už byla trošku starší na těhotenství a Johnatan se rozhodl pečovat o ni. Nedovolím jí dělat nic náročného!
Když se ozvalo poděšené vykřiknutí. Pak práskly dveře a Johnatan si postupně uvědomil, že tohle nebyla Natálie. Vyskočil z křesla a rychle utíkal nahoru do koupelny. Berta stála v rohu a držela se za prokousnutou ruku a Ra se krčil v druhém rohu a ruku si tiskl k levé lopatce.
Nevěděl jsem kam s očima, ale okamžitě jsem se vrhl k lékárničce, kterou jsem prozíravě nastrčil i do koupelny, a později k županu, který jsem podal Raovi. Ten jen tiše kňučel.
Nevěděl jsem kam s očima, ale okamžitě jsem se vrhl k lékárničce, kterou jsem prozíravě nastrčil i do koupelny, a později k županu, který jsem podal Raovi. Ten jen tiše kňučel.
Neptal jsem se, co se stalo, dokud jsem neošetřil Bertino zranění. Až potom.
"Co se stalo?" Přešel jsem k Raovi a pomohl mu zavázat pásek u županu a vylézt z vody. Klopil oči.
"Napustila jsem vanu, a aby si nenamočil vlásky, tak jsem mu je chtěla vyčesat. A pak jsem si všimla nějakého znamení na jeho levé lopatce, a když jsem se toho dotkla, kousl mě!" Pokýval jsem hlavou.
"Bertičko, víš co, běž tedy na to tvé rande, my už to zvládneme." Usmál jsem se na ni provokativně. Kývla, ale moc vesele nevypadala, a když už chytala za kliku knikl Ra to svoje tichounké.
"Nezlob se prosím." A když mu Berta stejně tiše odpověděla, oba se na sebe usmály. Jo byly v pořádku.
"Co se stalo?" Přešel jsem k Raovi a pomohl mu zavázat pásek u županu a vylézt z vody. Klopil oči.
"Napustila jsem vanu, a aby si nenamočil vlásky, tak jsem mu je chtěla vyčesat. A pak jsem si všimla nějakého znamení na jeho levé lopatce, a když jsem se toho dotkla, kousl mě!" Pokýval jsem hlavou.
"Bertičko, víš co, běž tedy na to tvé rande, my už to zvládneme." Usmál jsem se na ni provokativně. Kývla, ale moc vesele nevypadala, a když už chytala za kliku knikl Ra to svoje tichounké.
"Nezlob se prosím." A když mu Berta stejně tiše odpověděla, oba se na sebe usmály. Jo byly v pořádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat