Mandarnika Darnika...*chechtá se* Ehmmm...
Moje ségra je magor, ale říkám proč ne?? Kdo chce eL na obláku Brava?? Tu Arhoo-chan, prosím pěkně...^^
Ty jo, nevěřím, že to je všechno co jsem dneska chtěla říct..*musí nad tím opravdu hodně přemýšlet* Um...Asijo..:D
Hm, co říct dneska. Tak asi Johnatan se konečně nechá zpružit Bertinými řečmi a ...no když nad tím tak přemýšlím, Berta za to skoro vůbec nemůže. Noo doufám, že se vám to bude líbit... aaa Hiruška to chce věnovat Shou-chan, protože si vzpomněla ještě u debaty "jak se jmenuje gekonek krále Jelimána" a později "Hous od krále Jelimána nebo obráceně?" a to už musela být Shou parádně unavená...po celodenním čtení...^^ Takže prostě pro Shou-chan...
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
Rozhodl jsem se upracovat k smrti. Odmítl jsem bojovat, přece mě nenáviděl.
V práci-laboratoři jsem trávil absolutně veškerý možný čas, nechtěl jsem je vidět při jejich hrách. Nechtěl jsem jim dělat třetího, odmítal jsem se účastnit všech akcí, včetně snídaně, oběda a večeře. Nechtěl jsem Ra dál trápit svojí přítomností.
"Myslím, že to přeháníš!" Zavrčela Berta, kdy jsem se v jednu ráno kradl do postele. Okamžitě jsem se narovnal a zajel víc do stínu, aby nemohla vidět kruhy pod očima a absolutně bílou pokožku.
"Co máš na mysli, Bertičko?" Usmál jsem se a snažil se zakrýt mohutné zívání, byl jsem unavený.
"Proč nebojuješ? Proč jsi všechno zahodil, kvůli jednomu odmítnutí?"
"On mě nenávidí, za všechen ten křik, za všechno to mučení. Nenávidí mě, protože jsem ho využil. Nenávidí mě proto, že jsem ho miloval a odkopl." Po tváři mi sklouzla slza. "Nemůžu k němu jen tak přihopkat a znovu mu napálit, že ho miluji." Měl jsem tendenci sbalit se do klubíčka, ale odolal jsem. "Berto, já chci, aby byl šťastný."
"Ale to on není! Ne bez tebe!" Přešla ke mně a nabídla svoji mateřskou náruč a rameno k vyplakání. Chopil jsem se ho a topil se ve vlastních slzách. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem tolik plakal, když umřeli moji rodiče? Já nevím. Hladila mě po vlasech a šeptala slůvka útěchy.
Spát jsem se dostal až ve tři. Dostal jsem meduňkový čaj a doporučení "opovaž se vylézt před dvanáctou!" Možná proto jsem se teď kradl do laboratoří tak tiše, bylo šest a já znovu utíkal.
"Johny?" Slyšel jsem tichounký zašeptání ze schodů. Zvedl jsem hlavu a střetl se s pohledem jeho vlčích očí. Ten pocit.
"Proč nespíš?" Zašeptal jsem a přešel k němu. "A kde je Natálie?" Trošku vystrašeně jsem sledoval, jak se zvedl a přešel blíž, ke mně, aby mě mohl obejmout.
"Spí, chtěla, chtěla abych…"Zbytek jeho slov zanikl v mojí košili. Přitiskl mi hlavu na hrudník a pevně mě objal. Tichounce plakal.
"Šššš, princátko, neplakej. Víš co, jdi si lehnout do mojí postele, ano?" Nabídl jsem velkoryse a opatrně mu otřel uplakanou tvář.
"A přijdeš za mnou? Budeš mi číst?" Zarazil jsem se, ale pak přikývl.
"Johny?" Slyšel jsem tichounký zašeptání ze schodů. Zvedl jsem hlavu a střetl se s pohledem jeho vlčích očí. Ten pocit.
"Proč nespíš?" Zašeptal jsem a přešel k němu. "A kde je Natálie?" Trošku vystrašeně jsem sledoval, jak se zvedl a přešel blíž, ke mně, aby mě mohl obejmout.
"Spí, chtěla, chtěla abych…"Zbytek jeho slov zanikl v mojí košili. Přitiskl mi hlavu na hrudník a pevně mě objal. Tichounce plakal.
"Šššš, princátko, neplakej. Víš co, jdi si lehnout do mojí postele, ano?" Nabídl jsem velkoryse a opatrně mu otřel uplakanou tvář.
"A přijdeš za mnou? Budeš mi číst?" Zarazil jsem se, ale pak přikývl.
Rychle jsem došel pro naši oblíbenou knihu, Alenka v říši divů, oblékl jsem si pyžamo a zavrtal se vedle Ra. Uvelebil se mi v klíně s hlavou opřenou pod mojí bradou. Začal jsem číst. Ra mě co chvíli jemně dozvukoval zvláštně klidným vrčením. Cítil jsem mír, který byl mezi námi. Četl jsem jen chvíli, když se Raův dech uklidnil. Sklapl jsem knížku, zhasnul lampičku a po malém váhání omotal paže kolem svého malého vlčího princátka.
"Ra!" Byl to takový hodně hlasitý němý výkřik. Ra v mém náručí sebou trhl a zamžoural do světla. Předstíral jsem spánek a nenápadně je sledoval.
"Natálie." Zašeptal, možná si i přitiskl prst na rty, aby mě nevzbudila? "Hodně pracoval, potřebuje spánek." Vymanil se z mojí náruče.
"Ale proč jsi tu ty?" Slyšel jsem zašustění látky a lehké povzdechnutí.
"Nemohl jsem spát a pak jsem narazil na Johnatana, četli jsme." Zavřel jsem oči, když se k sobě sklonili.
"Už jsi mu odpustil?" Ozvala se Natálie po chvilce ticha. A pak cvakli dveře. Neee! Proč? Já přeci chtěl vědět, jestli mi odpustil. Poraženecky jsem se zavrtal do postele a objal polštář, jen malou náhražku za Ra.
"Natálie." Zašeptal, možná si i přitiskl prst na rty, aby mě nevzbudila? "Hodně pracoval, potřebuje spánek." Vymanil se z mojí náruče.
"Ale proč jsi tu ty?" Slyšel jsem zašustění látky a lehké povzdechnutí.
"Nemohl jsem spát a pak jsem narazil na Johnatana, četli jsme." Zavřel jsem oči, když se k sobě sklonili.
"Už jsi mu odpustil?" Ozvala se Natálie po chvilce ticha. A pak cvakli dveře. Neee! Proč? Já přeci chtěl vědět, jestli mi odpustil. Poraženecky jsem se zavrtal do postele a objal polštář, jen malou náhražku za Ra.
"Je čas vylézt z ulity." Strhla ze mě deku a donutila mě vylízt. "Ra a Natálie chtějí jít na plovárnu a myslím, že by se jim hodil doprovod." Pošťouchla mě.
"Nebudu jim dělat křena." Zabručel jsem. Berta mi podala oblečení.
"Pozdě, já jim řekla, že je s radostí doprovodíš." Zaculila se a já myslel, že ji snad zakousnu.
"To's neudělala!"
"Ale ano." Usmála se. "A myslím, že bys sebou měl hodit." S tímhle vystřelila z mého pokoje, že prý mi ještě nachystá ručník a plavky. Chtělo se mi zase fňukat. Johnatane, vzchop se! Zabručel jsem tiše. To přeci zvládnu, nějaká plovárna, pche.
"Nebudu jim dělat křena." Zabručel jsem. Berta mi podala oblečení.
"Pozdě, já jim řekla, že je s radostí doprovodíš." Zaculila se a já myslel, že ji snad zakousnu.
"To's neudělala!"
"Ale ano." Usmála se. "A myslím, že bys sebou měl hodit." S tímhle vystřelila z mého pokoje, že prý mi ještě nachystá ručník a plavky. Chtělo se mi zase fňukat. Johnatane, vzchop se! Zabručel jsem tiše. To přeci zvládnu, nějaká plovárna, pche.
Sešel jsem dolů, všichni, čili Natálie a Ra, už byli připravení k odchodu, čekalo se jen na mě.
"Dobré ráno." Usmál jsem se a sledoval různý reakce. Ra se uculil, Berta se zachichtala a Natálie, no pořád to byla jenom otravná sestřenka. Takže její odfrknutí jsem lehce přehlédl. A pak už jsme se vydali na cestu k vodě.
"Dobré ráno." Usmál jsem se a sledoval různý reakce. Ra se uculil, Berta se zachichtala a Natálie, no pořád to byla jenom otravná sestřenka. Takže její odfrknutí jsem lehce přehlédl. A pak už jsme se vydali na cestu k vodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat