Páni, dlouho to tu nebylo. Ale ne, že bych nepsala, píšu, ikdyž ztěžka kvůli svým příšerám, který se tolik snaží udělat z toho telenovelu plnou vzdychání a né že by se jim to nedařilo. *vzdychla* A to hloupý "připuštění" k Tokimu, kterej asi udělal něco co ty dva moje ještě víc rozněžnilo.. Proooč já?? *dělá,že se vůbec nechechtá* Tyy jo Ninii, oni ti ho vlastně "zneuctili"... *moc nad tím přemýšlí* XD Potvory moje, oni se sice zase až tak nezdají, ale evidentněěěě... *zadržuje smích*
Dobře, už to nebudu dál pitvat..:) Stejně je pozdě..xD
Co se povídky týče...myslím, že se to dá přečíst..:D Možná, že se tam i něco děje, ale za případnou újmu na zdraví si můžete samy..:D Ikdyž tolik ošklivý to snad není..:) *uculí se*
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
27. 11.
A byla zima. Ra zrovna blbne venku ve sněhu, je roztomilý. Kratší vlásky mu sluší a aspoň mu tolik nezavazí. Ehm… Ne, že bych nějak během týdne pokročil, pořád se k sobě chováme hodně odtažitě, ale už ho smím líbat na tvář, aniž by na mě vrčel, dneska mě dokonce sám líbnul. Myslím, že to půjde.
A byla zima. Ra zrovna blbne venku ve sněhu, je roztomilý. Kratší vlásky mu sluší a aspoň mu tolik nezavazí. Ehm… Ne, že bych nějak během týdne pokročil, pořád se k sobě chováme hodně odtažitě, ale už ho smím líbat na tvář, aniž by na mě vrčel, dneska mě dokonce sám líbnul. Myslím, že to půjde.
Jen jsem zapsal do deníku a už jsem spěchal ven za Ra. Slíbil jsem mu stavění sněhuláka a sám jsem se na to strašně těšil. Nakazil mě. Berta byla někde pryč, a tak jsem se nemusel bát jejích pohledů, i když byli oprávněný.
Plácal jsem si kouli, když po mě to psisko skočilo.
"Tyyy…" Zavrčel jsem a s širokým úsměvem ho vyválel ve sněhu. Chechtali jsme se jako prdloši a nedokázali přestat. Celý den jsme zakončili andělíčkama ve sněhu.
"Tyyy…" Zavrčel jsem a s širokým úsměvem ho vyválel ve sněhu. Chechtali jsme se jako prdloši a nedokázali přestat. Celý den jsme zakončili andělíčkama ve sněhu.
Doma nás už čekala horká čokoláda a koupel. Berta nás do koupelny nahnala oba, že prý je plná vana a já že to zvládnu. Uculil jsem se však proč ne.
Vana byla plná až po okraj, takže když ke mně hupnul ještě Ra, přelila se. Zachechtal se a chňapl po kachničce. Kousl ji a já ho praštil.
"To nedělej, musí ji to bolet!" Shrábl jsem si kachničku do náruče a ňuchňal a omlouval se jí. Ra jen nechápavě zíral. "No a, tak je to moje oblíbená hračka." Zabručel jsem.
"Neříkal jsi něco o tom, že ti je už skoro 28?" Zadržoval smích.
"Potvoro!" Vyplázl jsem jazyk. "Jakoby na věku záleželo, pche.!" Chytil mě za kotník a prudce škubl, takže jsem si lokl vody. Kašlal jsem jak šílený a on se chechtal a plácal mě po zádech.
"Vrrr…" Skočil jsem na něj a nadšeně ho přitopil.
"Odplatááá…" Zachechtal jsem se a natáhl se pro župan. Vylezl jsem z vany a do županu se zabalil, Ra mě následoval. Na truc ještě kousl kachničku, než ji položil zpět na její místo.
"To nedělej, musí ji to bolet!" Shrábl jsem si kachničku do náruče a ňuchňal a omlouval se jí. Ra jen nechápavě zíral. "No a, tak je to moje oblíbená hračka." Zabručel jsem.
"Neříkal jsi něco o tom, že ti je už skoro 28?" Zadržoval smích.
"Potvoro!" Vyplázl jsem jazyk. "Jakoby na věku záleželo, pche.!" Chytil mě za kotník a prudce škubl, takže jsem si lokl vody. Kašlal jsem jak šílený a on se chechtal a plácal mě po zádech.
"Vrrr…" Skočil jsem na něj a nadšeně ho přitopil.
"Odplatááá…" Zachechtal jsem se a natáhl se pro župan. Vylezl jsem z vany a do županu se zabalil, Ra mě následoval. Na truc ještě kousl kachničku, než ji položil zpět na její místo.
"Budeš mi dneska číst?" Srovnal se mnou krok.
"Pokud budeš hodný." Zaculil jsem se a posadil se na svoje místo. Berta nám donesla večeři. Spokojeně jsme pomlaskávali a nakonec jsme se odebrali do Raova pokoje. Vybral si knihu a zachumlal se do postele. Z peřin mu koukal jen čumáček a oči. Zamyšleně jsem se usmál a snad poprvé za celou tu dobu necelých tří měsíců, jsem o něm začal uvažovat trošku jinak než o zvířeti.
"Tak čti." Pobídl mě a probodl očima. Pokýval jsem a ještě zběžně mrkl na název knížky. Byla to jeho oblíbená pohádková knížka - Alenka v říši divů. Docela dobře nechápu proč zrovna tahle, ale asi se cítil stejně jako Alenka.
"Pokud budeš hodný." Zaculil jsem se a posadil se na svoje místo. Berta nám donesla večeři. Spokojeně jsme pomlaskávali a nakonec jsme se odebrali do Raova pokoje. Vybral si knihu a zachumlal se do postele. Z peřin mu koukal jen čumáček a oči. Zamyšleně jsem se usmál a snad poprvé za celou tu dobu necelých tří měsíců, jsem o něm začal uvažovat trošku jinak než o zvířeti.
"Tak čti." Pobídl mě a probodl očima. Pokýval jsem a ještě zběžně mrkl na název knížky. Byla to jeho oblíbená pohádková knížka - Alenka v říši divů. Docela dobře nechápu proč zrovna tahle, ale asi se cítil stejně jako Alenka.
Během několika minut začal oddechovat pravidelně. Asi ho to sněhový dovádění dost oddělalo. Chvilku jsem ho pozoroval a rozmýšlel se, jestli si mám jit lehnout do své postele nebo se přitulit k němu. Nakonec jsem zvolil druhou možnost. Za tu krátkou dobu jsem si zvykl spát vedle někoho dalšího.
31. 1.
Začínáme se k sobě víc tulit a vůbec jsme si tolik blízko každý den, každou hodinu, každou minutu. Dovolí mi objímat ho a líbat. Dneska dokonce přišel sám s tím, že by chtěl obejmout. Co se líbání týče, citlivějším místům se vyhýbám, na to je ještě čas.
Myslím, že chápe můj záměr, navíc mi důvěřuje.
Začínáme se k sobě víc tulit a vůbec jsme si tolik blízko každý den, každou hodinu, každou minutu. Dovolí mi objímat ho a líbat. Dneska dokonce přišel sám s tím, že by chtěl obejmout. Co se líbání týče, citlivějším místům se vyhýbám, na to je ještě čas.
Myslím, že chápe můj záměr, navíc mi důvěřuje.
Berta mě v poslední době pozoruje trochu jinak. Už k našemu "vztahu" nemá připomínky, ale ani se neodklání, když se k sobě tulíme víc než by bylo vhodné. Co se mě týče. No, prozatím jsem odmítl všechny schůzky se strýcem nebo jeho dcerou. Na to je ještě čas. Do laboratoří chodím jen minimálně, a když už jdu, tak mi Ra dělá doprovod. V těch chvílích se držíme za ruku. Vlastně mě ani nepřekvapuje, že se začaly šířit ty zvěsti. Netrápí mě to. S Ra je mi mimořádně dobře a děsím se dne, kdy předám deník a jeho budu muset poslat "o dům dál" do spárů mé sestřenice Natálie.
Sledoval jsem ho při jídle. Já sám hlad neměl. Příbor držel jako profík a seděl pěkně rovně. Vlastně pro něj nebyl absolutně žádný problém naučit se cokoliv z "lidského" světa. Všechno mu šlo, jak po másle. Číst i psát zvládal ukázkově a mravy už byli jen malý problém. Dokonce začal sám studovat. Ráno pak pročítal noviny, zajímala ho politická scéna, což mě celkem udivovalo, ale pokud ho to zajímalo, nebyl problém. S Bertou pak hodně často vařil, někdy ho vzala nakupovat, v těch chvílích mu zářily oči. Pořád v něm žila jeho "vlčí" radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat