Ra, bůh Slunce - XIV.

Příšerky mi odešli, odjeli. Rodičové odjeli na kytičky (Flora Olomouc) a Hiruška je doma..Neměla odvahu jet taky navíc, když hlásili, že má pršet. Takže si hovím doma u televize.. Asi si pustím Dannyho.... (Danny the Dog) s úžasným Jet Li a jeho psíma očičkamaaa..*spokojeně vrní*

Poslední díl. Uch.Byl pro mě hodně složitý to napsat a ani tak s tím nejsem úplně spokojená. Chtěla jsem to lepší, ale nešlo to. No, ale snad alespoň Vám se bude líbit, v rámci možností, protože je tady konec, který jsem chtěla a jak víte, ten konec není nejšťasnější, ale pokud budete hodní dostanete i bonus, který už mám taky napsaný..:)

Co se věnování týče. Dahak, doufám, že se ti tenhle cyklus líbil a alespoň částečně souhlasíš s tímhle koncem...:) Všechno pro Dahak!

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Kdybych věděl, že se ze mě stane Raův sluha, byl bych nabručený už předem. Já vím, já nebyl pozvaný, ale stejně tam nemusel chodit sám! Jasně bál jsem se o něj a o to víc jsem se zděsil, když ke mně přišel jeden ze sluhů a sípavím hlasem mi oznámil, že pan Harry se zde zdrží o něco déle, že mám odjet a oni ho pak dovezou. Jistě, že jsem odmítl! Já si svého prince můžu odvézt sám, nepotřebuju k tomu žádnou pitomou….Grr…

Kolem jedné ráno jsem usnul, a vzbudil mě až povyk. Vylezl jsem z auta a jednu ze služek poprosil. "Co se stalo, slečno?" Nechápavě na mě koukala.
"Přeci, mladý pán se vrátil!" Oznámila mi a už byla pryč. Bože, Ra! Kde jsi.? Kňučel jsem si tiše a poplašeně zalezl, zpět.

"Pane?" Byl to ten stejný sípavý hlas jako včera. Zvedl jsem k němu oči.
"Mladý pán vám vzkazuje, že máte jet domů." Zachraplal. A dal pokyn dalším dvěma. Otevřeli mi bránu a s celkem nevrlými obličeji mi doporučili, abych se nevracel.

"Kde je Ra? Kde ty jeden…!!!!" Jen co jsem otevřel dveře, začala do mě Natálie bušit pěstičkami a nadávat.
"Asi..doma!?" Šeptl jsem.
"Hloupost! Tady není!" Štěkla.
"Já myslím, u své matky, na zámku. Doma." Zabrumlal jsem a teprve teď mi začínali docházet souvislosti. Jasně královna chtěla vidět jen svého syna, chtěla s ním být o samotě, aby mu vysvětlila, aby…. On se už… Cítil jsem ledový pot.
"Johnatane!" Berta se přihnala do pokoje s heřmánkovým čajem. "Uklidni se, řekni mi, co se stalo?"
"On už se nevrátí, Bertičko, i kdyby stokrát chtěl, ona mu to nedovolí. Nepustí ho, všechna ta její mateřskost, kterou musela potlačit…" Cítil jsem její horkou ruku ve vlasech.
"Ale můžeš za ním jet, ty nebo Natálie… On Vás bude chtít vidět." Trhl jsem rameny. Nebyl jsem si jistý, jestli bude chtít, jestli bude moct. Začínal jsem si uvědomovat jak moc, jak moc jsem…
"Můj princ…" Vydechl jsem tiše.
"Půjdu tam! Hned! Přivedu ho!" Natálie vyskočila s takovou vervou. "Odvez mě!" Byla stejně rozkazovačná jako vždycky, ale tentokrát z ní čišelo ještě něco víc snad starost? Snad.

Natálie vystoupila a okamžitě se nechala ohlásit. Počítal jsem, že se vrátí během půl hodiny a s nepořízenou, ale ona se nevrátila a během té půl hodiny se ke mně dostavil sluha s tím, že mám jet, že slečna zůstane na večeři.
"Ne!! Ohlaste mě, prosím! Musím ho vidět!" Byl bych ho prosil i na kolenou, kdyby se neozvalo tiché vrčivé.
"Prosím, pusťte ho, je mým přítelem."
"Ale vaše matka… Královna…"
"Nezajímá mne co matka…!" Zavrčel a udělal krok vpřed. Sluha couvl a s lehkou úklonkou zmizel.

"Ra…" Kníkl jsem a splašeně zamrkal. "Nezdáš se mi, princi?" Udělal jsem k němu pár kroků.
"Johnatane, není dobré chovat se takto. Neměl bys sem chodit, alespoň prozatím, není tu bezpečno."
"Nechceš mě vidět?" Vzhlédl jsem k němu a nechal se obejmout.
"Ale tak to přeci není. Potřebuju, aby se matka uklidnila. Nechci, aby ti to uškodilo." Přejel mi rukou po páteři a já téměř zavrněl. Najednou to nebylo moje bezbranné štěňátko. Byl to dospělý vlk, připravený bojovat.

"Musíš už jít." Zabručel po chvilce nekonečného objímání.
"Nechci, chci tu být s tebou. Neusnu, pokud nebude ležet vedle mě." Ra se usmál.
"Jdi už. Brzy se uvidíme. A Johnatane…," otočil se ještě na mě, "miluju tě." Zašeptal to tichounce, ale já to slyšel. Chtěl jsem mu odpovědět, ale to už mi mizel ve dveřích.
"Taky Tě miluju Ra..princátko."Díval jsem se ještě dlouho na zavřené dveře. Ne jedinou věc, které nás rozdělovala.

O měsíc později
Lhal bych, kdybych řekl, že se všechno vrátilo do starých kolejí. Nevrátilo. Ra se mi neozval, a když jsem se ho pokusil kontaktovat naposledy. No řekněme, že mi strážní vyprášili kožich, ale asi jsem neměl přelézat tu zeď. Tolik mi chyběl. Doktoři Bertě potvrdili její těhotenství a tak jsem si krátil čas staráním se o ni.

"Máš tu dopis." Zavolala na mě ode dveří. Skoro jsem jí ho vytrhl z rukou a ihned poté jsem se prokousal k dopisu, Ra se chtěl sejít se mnou! Celý nedšený jsem Bertu objal. Tolik šťastný, chtěl mě vidět, dneska. Chováš se jako pitomí Uke! Uklidni se! Jenomže to nešlo. Tolik šťastný.

"Ra…" Už jsem se k němu rozbíhal, když mě zpražil pohledem, plným nadřazenosti.
"Jmenuji se Harry." Ztuhnul jsem na místě. Změnil se, tolik! Do očí se mi drali slzy a já se musel hodně okřikovat, abych je vyhnal. Netušil jsem, co říct a tak jsem jen dál stál a hleděl do propasti, mezi námi.

"Chtěl bych dotovat tvé laboratoře." Protnul ticho, tolik tíživé. Zvedl jsem k němu hlavu. A čekal, co řekne dál. "Pamatuji si dobře, když jsem tě doprovázel a myslím, že by výzkumy, které provádíš, mohli být užitečné navíc…" Vypnul jsem. Proto mě chtěl vidět? Už žádné spaní v jedné posteli, hlazení po zádech a uklidňující doteky?? Cítil jsem se zoufale.
"Johnatane, posloucháš?" Potřásl jsem hlavou.
"Promiň, co jsi říkal…? Zamyslel jsem se."
"Je ti dobře? Jsi úplně bledý." Podezřívavě mě pozoroval, když jsem pokýval hlavou.
"Jistě, prosím pokračuj." Poslouchal jsem ho asi pět minut a pak jsem znovu vypnul. Viděl jsem, jak ke mně natahuje ruku. Zpanikařil jsem. Nebyl to můj Ra, byl to princ Harry, povrchní a povýšený stejně jako zbytek královské rodiny. Ucukl jsem před jeho dotykem a po tváři mi stekla slza, kde je můj vlček, kde?

"Pojedeme domů!" Oznámil ostře svému sluhovi. Na mě se ani nepodíval. Byl jsem pro něj jen brouk, nechutný hmyz.

"Johnatane." Chytil mě za ruku, než jsem stihl vystoupit z auta. Jeho tvář se zkřivila do tichého >Neopouštěj mě<. Ztuhl jsem.
"Ra…?" Zašeptal jsem tiše a v té chvíli, jakoby do něj uhodil blesk.
"Jmenuji se Harry." Pustil mou ruku. "Sbohem Johnatane." Zavrčel a zabouchl dveře. Naše poslední sbohem, konec všeho co jsme spolu prožili, konec všem polibkům, všem dotykům, lásce..?!