Ra, bůh Slunce aneb šťastné konce bývají jen v pohádkách?!

V sobotu měla maraton. Hmm...nevím jak bych ho pojmenovala, začátek byl velmi krušný..(Pico, Chcico, CoCo <maminko už to v životě neudělám!!!) ale pak se to trošku zlepšilo (Sensitivko) a možná ještě trošku (Haru wo Daiteita) a pak mi to utly rodičové svým příjezdem..Hm...v pondělí navážu...:D:D Ještě mi chybí oblíbené Okane (Kanou-san a jeho testosteron...*chechtá se*) a tím nejspíš skončím...^^ Haa, taky musím informovat, Eloušku, Hiruška úspěšně nakazila Shinny. Shinny se tímto stává dalším milovníkem ovečky Gilberta..*culí se* Ha, ještěže měla sestřička úžeh, jinak by se mi to nepodařilo..^^ *je se sebou spokojená*

Chtěli jste šťastnej konec, hm...tak fajn, i když jsem přesvědčená o tom, že v možném reálu..*je dneska pozitivní až hamba, za všechno může Mišááá...zase to musela svést na svoji milou láli* by to dopadlo tak jak to dopadlo, ale protože Shou se ihned přihlásila o bonus a Ninušáček ho měl slíbený užžž dávno, tak tady je! S koncem, který jste si přály..:) Doufám, že se bude líbit..:)

A Nini, jak jsem slíbila je to tvoje Králíčku..:)

S láskou..

Hiroko von Rabersdor

---

Byl jsem nervózní, jistě tyhle akce byli na denním pořádku, ale já se jich většinou neúčastnil a teď jsem neměl na vybranou.
"Berto a určitě to zvládneš?" Propaloval jsem ji pohledem. Měla už parádní bříško hold osmý měsíc je osmý měsíc.
"Samozřejmě, nějakých dvanáct hodin mě neporazí, alespoň si něco přečtu a teď už jdi nebo se ta holka šílená zblázní." Povystrčila mě víc ze dveří a na rozloučenou políbila do vlasů.

Nechtělo se mi. Jak by se mi mohlo chtít, po sedmi měsících znovu vidět Ra, vlastně prince Harryho. Můj vlk umřel.
"Johnatane, nezdržuj!" Pořád ta samá pitomá sestřenka! Pomyslel jsem si. Od prince dostala košem, i když on za to nejspíš nemohl, ale se mnou se chtěla stýkat dál. Tak jsme se vídali a společně se starali o Bertu a její pohodlí, našli jsme společnou řeč v knihách i hudbě a vlastně, celkem jsme si rozuměli.
"Vždyť už jdu." Víte, vlastně mi dost pomohla, ale pomáhala tak i sobě. I ji odchod našeho prince ranil.

"Smím prosit?" Zalapal jsem po dechu. Jeho hlas bych poznal všude, pořád to samé vrčivé "r". Natálie přijala. Jen jsem seděl a pozoroval, jak tančí. Vlastně jsem ho pořádně tančit nenaučil, to musel vypilovat tady. Natálie byla nadšená a celá zářila, když jí šeptal. Žárlil jsem tak moc! Mě by nevyzval, netroufl by si! SRABE! Nadal jsem mu v duchu.

Vlastně mě tyhle plesy nikdy nezajímaly a královna je snad ani nikdy nepořádala, pokud si to tedy mladá princezna nevydupala.

Natálie zprudka oddechovala a s jemným úsměvem přijala sklenku vína.
"Prosím, doprovodíš mě ven?" Zeptala se a na tváři ji hrál potměšilí úsměv. Podezřívavě jsem přimhouřil oči.
"Máš s sebou snad obřadní dýku a chceš mě obětovat někde v křoví?" Rozesmála se.
"A kampak bych ji schovala, hlupáčku. Notak, pojď!" Co já vím, ale ženský jsou podlý! Pomyslel jsem si, ale nechal jsem se za ruku odtáhnout k jedné z mnoha laviček zámeckého parku.

Seděli jsme sotva pět minut, když mě už podruhé ten stejný večer vylekal jeho vrčivý hlas. "Dobrý večer." Skoro šeptal.
"Princi…" Natálie předvedla perfektní poklonku a pak…odběhla!?! Ona mě nechala sedět na lavičce a sama se vrátila křepčit do sálu?!?
"Smím si přisednout?" Přikývl jsem. Ve skutečnosti mě nezajímal, nepotřeboval jsem prince Harryho, chtěl jsem Ra! Posadil se vedle mě.
"Je krásně viď?" Zašeptal nesměle. Otočil jsem k němu obličej.
"Co chcete Princi?" Zabručel jsem a propaloval ho pohledem. Chtěl mě snad mučit?
"Neříkej mi tak, prosím." Ušklíbl jsem se na něj.
"A jak ti mám asi tak říkat? Pane?" Na malou chvilku sklopil pohled, než ho znovu zvedl a opětoval můj lehce vzteklý. Mlčel, jen se díval.
"Proč jsi mě pojmenoval Ra?" Zašeptal. Možná, že to byla jen otázka, aby nemusel odpovídat, ale rozněžnila mě. Cítil jsem tu sentimentalitu, co se mi rozlila po celém těle…
"Hm..tvoje vlčí jméno pro nás bylo nevyslovitelný a tak jsme ho zkrátili, navíc znamená, v egyptské mytologii, "Bůh Slunce". Vždycky jsi byl tolik pozitivní. Udělal jsem spoustu chyb, ale nejspíš bych je udělal znovu." Zamyšleně jsem naklonil hlavu.
"Stýská se mi po Ra." Zašeptal jsem a ignoroval ruku, co se obtočila kolem ramen a přitáhla si mě blíž k sobě.
"Jsem tady. Chci s tebou být a je mi jedno, co řekne matka. Chci s tebou zůstat, byl jsem šťastný, když jsem mohl spát v tvojí náruči, postele tady jsou obrovské a studené. Zůstaň se mnou, prosím." Natočil jsem k němu hlavu a sledoval jak jeho výraz taje.
"Ra," natáhl jsem k němu ruku a pohladil ho po tváři. Usmál se. Můj vlček, moje..vlastně ne. Byl už dospělý vlk, plný odhodlání bojovat pro své drahé.
"Johny." Lehounce mě políbil. Jakoby nikdy žádná královna/matka neexistovala. Můj vlk.

"Ale, princi tohle nemusíš dělat." Snažil jsem se Ra odstrčit od pultíku, kde se hihňalo malé prtě. Bertin potomek. Maličké děvčátko. Samantha.
"Myslíš, si snad, že nezvládnu přebalit tříměsíčního prcka?" Zavrčel a snažil se mě odtlačit.
"To si samozřejmě nemyslím, určitě bys to zvládnul, ale nech to udělat mě, prosím." Vzdychl a přitiskl se mi k zádům. Pečlivě pozoroval, jak opatrně přebaluju to malé štěně. Byla to moje malá sestřička, ale zároveň i mládě. Berta nás občas sjela, že MY rozhodně NEJSME ti, co TRPĚLI, když se Samy drala na svět, ale ve skrze chápala, naše ochranitelské pudy.
"A teď spinkat." Ozvala se za námi Bertička a už mi ji brala z náručí.
"No jo no jo…" Zabručeli jsme, ale jinak žádné výpady z naší strany.

"Děkuji.." Otočil jsem se na něj. Momentálně to byl on, kdo mě držel v náručí.
"Za co mi děkuješ?" Hlavu jsem mu zabořil pod krku a nechal se objímat. Neodpověděl, jenom mě víc zmáčkl.
"Ra?"
"Za tu šanci." Usmál jsem se a vytáhl hlavu zpod jeho brady, abych mu mohl nabídnout polibek.