Strašně nerada to říkám, ale pomalu se blížíme závěru, budou ještě tak dvě tři kapitolky a BONUS! Bude!..protože ani Hiruška se nedokáže smířit s koncem, který by měl být. Hmm...Máme návštěvu z Jeseníků a ona milá dívčina, Hirušce propůjčila své mangy...Takže se Hiruška dostala i ke Gravku a první co ji napadlo..TOHLE CHCI! Sakyrš, řekněte mi někdo PROČ?? v anime nebylo její poprvé?? Bože ta scéna s Chibi byla tolik tolik...*chechtá se* a když pak Suichi trochu -trochu hodně- vyčerpaně ležel na bříšku, tak do něj slavý ledovec yuki začal rýt a ke konci z něj vypadlo "Dělali jsme to jen třikrát." Chudinak Suiiichi..:D:D *škodolibě si na něj ukazuje prstem*
A ten culíček co má v manze, uuuuch...proč mu ho neudělali i v anime??
Um...Noo...co víc říct..^^ Dahak, to víš, že seš taky můj oblíbenej Chlap, ale tamty dvě jsou moji dva oblíbení STAŘÍ Chlapi -samozřejmě, že se je nesnaží urazit! spíš pochválit!- a ty jsi ještě MLADEj Chlap...aaa vůbec..:D:D Tak víš co..Tenhle -s růžovovlasou příšerkou- a úplně pro Tebe (tím myslí DAHAK!)... -stejně jako celý zbytek cyklu- *rozesílá pusinky*
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
"Ukážeš mi to?" Broukl jsem směrem k Raovým ramenům.
"Když jsem byl ještě štěně, jedna část našeho teritoria začala hořet, tehdy mi ten přívěsek udělal tohle." Zašeptal a jemně přejel dlaní po levé lopatce schované pod látkou županu. "Ten řetízek s přívěškem jsem ztratil, ale tu vzpomínku ne. Pálilo to jako čert a i když se o mě všichni mí sourozenci starali, bolelo to, moc dlouho a pořád to bolí, když se toho dotýká nějaká chladná věc."
"Berta měla studené prsty?" Zeptal jsem se tiše a přitiskl ho k sobě.
"Já ji nechtěl kousnout, ale byl to reflex." Plakal mi v náručí. Chtěl jsem se zeptat-Co pro tebe mohu udělat- ale nezvládl jsem to, jen jsem ho dál objímal a čekal, až se jeho ramena přestanou otřásat.
"Ukaž mi tu bolístku. Zahřejeme ji, aby nebolela." Odtáhl jsem jeho tlapičku a stáhl mu župan z levého ramena. Ra jemně kňučel, ale nebránil se, když jsem jednu z žíněk namočil v teplé vodě a lehce ji přitiskl k jeho jizvě.
"Když jsem byl ještě štěně, jedna část našeho teritoria začala hořet, tehdy mi ten přívěsek udělal tohle." Zašeptal a jemně přejel dlaní po levé lopatce schované pod látkou županu. "Ten řetízek s přívěškem jsem ztratil, ale tu vzpomínku ne. Pálilo to jako čert a i když se o mě všichni mí sourozenci starali, bolelo to, moc dlouho a pořád to bolí, když se toho dotýká nějaká chladná věc."
"Berta měla studené prsty?" Zeptal jsem se tiše a přitiskl ho k sobě.
"Já ji nechtěl kousnout, ale byl to reflex." Plakal mi v náručí. Chtěl jsem se zeptat-Co pro tebe mohu udělat- ale nezvládl jsem to, jen jsem ho dál objímal a čekal, až se jeho ramena přestanou otřásat.
"Ukaž mi tu bolístku. Zahřejeme ji, aby nebolela." Odtáhl jsem jeho tlapičku a stáhl mu župan z levého ramena. Ra jemně kňučel, ale nebránil se, když jsem jednu z žíněk namočil v teplé vodě a lehce ji přitiskl k jeho jizvě.
"Říkal jsi, že to byl přívěšek?" Zašeptal jsem s očima přilepenýma na jizvu velikou zhruba dva centimetry ve tvaru písmene H s korunkou. Něco uvnitř mě řvalo. Johnatane tohle NENÍ pravda, NEMŮŽE být.!!!
"Ano na řetízku, ale ztratil jsem ho poté, co mě popálil." Přikývl. Byl už mnohem klidnější a nechal se jemně omývat a hladit.
"Pane Bože.!" Zašeptal jsem ztěžka a otočil Ra čelem k sobě. "Ty jsi, pokud byl ten řetízek tvůj, bože můžeš být…" Lapal jsem po dechu jako bych se měl každou chvíli utopit. Rázem jsem zapomněl na celou Natálii. Vzal jsem Ra do náruče a přeběhl do knihovny. Raa jsem posadil na pohovku a urychleně hledal výstřižky. Všechny titulky hlásali to stejné "zmizení korunního prince" Málem jsem si ukousl jazyk, jak moc zděšený jsem byl. Tvar jizvy i řetízek vyfocený v novinách byl totožný.
"Johny co jsem?" Zakňučel Ra, moc se mu nelíbila moje snad už hodinová ignorace.
"Korunní princ Harry." Zakňučel jsem a složil se mu k nohám i se starou složkou plnou výstřižků týkajících se královské rodiny.
"O čem to mluvíš." Zasmál se Ra, ale to už jsem mu podával obrázek řetízku, který dostal princ do kolíbky od své matky. Začínal lapat po dechu stejně jako já před chvílí.
"Byl jsem nikdo a teď princ…?" Slyšel jsem ho těžce zašeptat, ale v té chvíli jsem ho už drtil v náručí s tichou prosbou na rtech. Neopouštěj mě.
"Vyprávěj mi, co se tehdy dělo?" Zašeptal po několika minutách ticha.
"Ano na řetízku, ale ztratil jsem ho poté, co mě popálil." Přikývl. Byl už mnohem klidnější a nechal se jemně omývat a hladit.
"Pane Bože.!" Zašeptal jsem ztěžka a otočil Ra čelem k sobě. "Ty jsi, pokud byl ten řetízek tvůj, bože můžeš být…" Lapal jsem po dechu jako bych se měl každou chvíli utopit. Rázem jsem zapomněl na celou Natálii. Vzal jsem Ra do náruče a přeběhl do knihovny. Raa jsem posadil na pohovku a urychleně hledal výstřižky. Všechny titulky hlásali to stejné "zmizení korunního prince" Málem jsem si ukousl jazyk, jak moc zděšený jsem byl. Tvar jizvy i řetízek vyfocený v novinách byl totožný.
"Johny co jsem?" Zakňučel Ra, moc se mu nelíbila moje snad už hodinová ignorace.
"Korunní princ Harry." Zakňučel jsem a složil se mu k nohám i se starou složkou plnou výstřižků týkajících se královské rodiny.
"O čem to mluvíš." Zasmál se Ra, ale to už jsem mu podával obrázek řetízku, který dostal princ do kolíbky od své matky. Začínal lapat po dechu stejně jako já před chvílí.
"Byl jsem nikdo a teď princ…?" Slyšel jsem ho těžce zašeptat, ale v té chvíli jsem ho už drtil v náručí s tichou prosbou na rtech. Neopouštěj mě.
"Vyprávěj mi, co se tehdy dělo?" Zašeptal po několika minutách ticha.
Zamyslel jsem se, bylo to před sedmnácti lety. Kolik mi bylo Hm…Dvanáct? Možná.
"Když ses ztratil, začal povyk. Nikdo nevěděl, kde bys mohl být, ale podle všeho mělo jít o únos. Všichni pořád opakovali, že se nám mstí sousední země, ke které jsme nebyli vlídní. Čekalo se, že se někdo ozve, ale nic takového se nestalo. Princ prostě zmizel. Dlouhé dva roky vyseli na každém kroku černé prapory, ale město se zotavilo, když přišel další potomek. Princezna Darina. Královna, ale po svém prvorozeném nikdy nepřestala truchlit, stejně jako tě nikdy nepřestala hledat, stále existuje zvláštní jednotka, která pátrá po princi Harrym." Zašeptal jsem. Ra přikývl a požádal mě o samotu. Nemohl jsem mu nevyhovět. Nechal jsem ho v knihovně s jeho myšlenkami a mými výstřižky.
"Když ses ztratil, začal povyk. Nikdo nevěděl, kde bys mohl být, ale podle všeho mělo jít o únos. Všichni pořád opakovali, že se nám mstí sousední země, ke které jsme nebyli vlídní. Čekalo se, že se někdo ozve, ale nic takového se nestalo. Princ prostě zmizel. Dlouhé dva roky vyseli na každém kroku černé prapory, ale město se zotavilo, když přišel další potomek. Princezna Darina. Královna, ale po svém prvorozeném nikdy nepřestala truchlit, stejně jako tě nikdy nepřestala hledat, stále existuje zvláštní jednotka, která pátrá po princi Harrym." Zašeptal jsem. Ra přikývl a požádal mě o samotu. Nemohl jsem mu nevyhovět. Nechal jsem ho v knihovně s jeho myšlenkami a mými výstřižky.
Natálii se vůbec nelíbilo, když jsem ji ubytoval v pokoji pro hosty s tím, že Ra je v knihovně a potřebuje být sám. Jako správná ženská okamžitě vyzvídala, co se stalo, ale já jí neodpověděl, nebyla to moje povinnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat