sobota 28. května 2011

Dům z malých kostek

Dům z malých kostek je kraťoučký snímek z roku 2008.
Hlavním hrdinou je stařičký dědoušek, co se jednoho dne probudí, čvachtne do vody a rozhodne se před stoupající vodou prchnout zase o kousek výš. Jenomže ztratí svoji dýmku a protože za ní není schopný najít náhradu, rozhodne se potopit pro tu svoji starou. Ale kam se vlastně potopí?

Tenhle kraťoučký, tak trošku experimentální snímek jsem měla tu čest shlédnout na letošním AnimeFestu. Naprosto mě to v té tvrdé židli ve Scale rozsekalo, měla jsem husí kůži a div neronila slzy, když se za mnou a vedle mě (což mě trošku zamrzelo) ozvalo "co tohle bylo za blbost". Blbost?! Doprčic lidi, čím jste se na to koukaly. Tohle bylo dokonalý.
Úplně jsem viděla sama sebe, jak jsem si postavila další patro..(zrovna před nedávnem), aby mi neteklo do bot. Ale stejně se do těch spodních občas potopím, abych se podívala, jak krásně mi tehdy bylo a co všechno jsem už nestihla vystěhovat výš. Možná proto mě to tak hrozně dojalo a jsem z toho absolutně nadšená.
Vůbec se mi nelíbí nálepka "blbost", kterou téhle věci přilepila snad absolutní většina těch, co měli tu ČEST a zrovna seděli v kině. Slzy jsem tam ronila snad sama..a ronila bych je zase..:-)

Říkala jsem si, proč by to měla vidět jenom Mrky, třeba to nadchne i někoho z vás. A navíc ta hudba k tomu je naprosto úžasná. :-) Konec tlachů, kdo má zájem a volných dvanáct minut prosím, pojďte dál.

čtvrtek 19. května 2011

Teď už jen ta lepší část

Tak jsem to zvládla. :-)

Ráno jsem se pozitivně naladila budovatelskými písněmi, za což tady veřejně pěkně děkuji Sebastianovi, hindustickými a budhistickou mantrou (ta mi doteď zní v hlavě) a několika díly komedie Kuragehime (kouzelné jedenáctidílné anime s nechutně nakažlivým Openingem..Opravdu je to KOMEDIE a utahují si snad ze všeho..:-)). Trošku mě povzbudil Lawri i Berťák. V Autě mi zahulákal Jarvis...:-) Príma začátek.
První jsem šla na biologii. Mešťa nás všechny "startoval pro štěstí", jemné nakopnutí do zadku, a z čisílek skládal různé tvary. Třeba rybičku, draka, blesk..:D Vytáhla jsem si prvoky. Neuměla jsem zařazení a dostala jsem trojku.. Ale zvládla jsem to a to je důležité.
Pak bylo ZSV, nejvíc ze všeho jsem nechtěla první otázku politologie, takže jsem si ji vytáhla. Asi jsem je ohromila vědomostí že "Obama musel zrušit kvóty na těžbu ropy"..protože jsem dostala jedničku. A je to moje nejazslouženější známka. Protože Tom Hlavsa jedničku jen tak někomu nedává a když už dá jedničku! A taky to byla jediná jednička ze ZSV. Dokonce se na mě pěkně usmál. :D A i Mikimu se můj projev líbil..
Pak nižší čeština, 8/9.. protože jsem moc používala obecnou češtinu.. taky mě na to ještě před vyšší maturitou Flek upozornil..
Pak Aj 32/39. A to hlavně proto, že paní Minářová, která nám dělala přísedící doslova "sálá pozitivnem".. je úžasná a má krásný úsměv.
Naposledy vyšší Čj (11/15), Zánik samoty Berhof, který jsem nečetla, jela jsem podle vyprávění lidí, co to četly. Navíc nás zkoušel náš přísedící (a novou přísedící nám dělala paní Minářová) Flek, protože Schubi si o polední přestávce zlomila ruku. Vypadala celou dobu, že jí není úplně dobře a tam prý nějak spadla. Nakonec to bylo príma i s Flekem.
A pan Říhovský měl svázané vlasy! Kurňa! Proč tak nechodí častěji, hrozně mu to slušelo! ^^

Jdu si nelegálně stáhnout BBC Sherlocka (za odměnu) a prý "co chci za maturitu"... tedy za tuhle část. Tak vyzkouším Marvina a jeho sešívacího koně..(děkuji za tip!..:-))

úterý 17. května 2011

Top Combine

A helé, našel se článek o soucitu..:D

Top Combine.
Teď nevím, jestli mám za jmenování téhle skupiny pěkně poděkovat a nebo ne. Ale vzhledem k tomu, že moje kamarádka se do toho ušišlaného jazyku tolik zabouchla, tak poděkovat můžu a děkuji.

Původně jsme si to poslechli jen proto, abychom slyšeli, jak strašně to zní. Znělo to fakt otřesně (a při tom jejich "To Combajn", jsme chytli záchvat smíchu, combajny u nás jezdí taky, ale akorát nebudou top..:D Tedy až na toho zelenýho fešáka značky John Deere <3). Napoprvé, napodruhé i napotřetí. Jenomže jsou pěkní, tak jsme si je poslechli ještě napočtvrté, napopáté.... Hm... a dobře se u toho šišlání uklízí.

Shinnya se dostala do stavu, kdy je schopna rozeznat jednoho od druhého..(mě připadjí pořád skoro stejní, až na jednoho..xD).. A navíc má už i svého oblíbence.
Uch, tohle šišlání je tady něco. Taková malá pomsta. Ale proč ne, jak jsem říkala, dobře se mi u toho uklízí. :-D
Tak děkujeme.

O soucitu

Onemocněl mi pes.
Chrochtá, slintá víc než je zvykem, má suchý horký čumák a bolavé oko. Ale je pořád stejně aktivní, pořád žere, pije. A to, že tu bulím a mám strach příjde mojí rodině absurdní. Možná to trošku přeháním, pravda, ale když on je můj KAMARÁD. Je se mnou už víc jak deset let a ani jednou si nestěžoval. Možná mi párkrát utekl, ale vždycky se vrátil. Je MŮJ! a já ho miluju.
Tak proč jim příjde divný, že se bojím? O svoje rodiče, sestru nebo babičku mám taky strach, když onemocní! Pravda nebrečím kvůli nim, ale to je proto, že vím, co jim je a taky, že vím, že se uzdraví.
Jediný, kdo se mnou soucítí a je ochotný zajet se mnou k veterináři je mamka. Táta se ségrou mi řekli "vždyť už je taky pěkně starej" a "kvůli takové kravině" a "vždyť mu nic není"..jenomže ono mu asi něco JE jinak by nebyl nemocnej! Mám z toho divný pocit. Připomnělo mi to scénu z filmu/knihy "O myších a lidech", kdy starému pánovi odstřelili jeho starého psa s tím, že už je k ničemu. Jakoby chtěli odstřelit toho starého pána..
Jenomže MŮJ pes je Můj a dokud je můj tak já nikomu nedovolím, aby mu cokoliv udělal. On zvládne všechno a já do něj vrazím klidně milion, aby byl šťastný a spokojený.
Hauk.. jdu si trpět do společnosti a "dělat, co mám"..

pondělí 16. května 2011

Máme doma "starou" porcelánovou panenku..

..a protože jsem včera měla svlíkací den odnesla to ona a můj Lawri. Původně jsem chtěla vyzkoušet, jestli by Lawri mohl stát na tom stojánku, protože je jen o necelou hlavu větší než ta naše porcelánová krasavice. Zjistila jsem, že nemohl a když už jsem tak byla v tom, ozkoušeli jsme i její šatičky..
Vavřineček se prvně tvářil jako "to snad nemyslíš vážně", ale nakonec ho to nadchlo stejně jako mě. Pravděpodobně by v tom nechtěl chodit pořád (a já bych ani nechtěla, aby chodil), ale v takovýchto nárazech je to príma. Hm, nevím proč, ale chlapi v sukních se mi líbí..(a nemusí to být zrovna Andrej Pejic v šatech.., opravdu!).. no co každý máme něco.
Ale zpátky. Fotky nejsou nic moc. Protože maminčin lepší mobilní foťák byl nedostupný (stahovala si Freddyho, nějaký horor) musela jsem se spokojit s tím sestřiččiným. A on není špatnej, když je dost světla, jenomže já jsem "dost světla" neměla. Tudíž to vypadá, tak jak to vypadá.. Ale mě se stejně líbí.
A už se těším po maturitě. Na všechny velké/malé operace, od převazování a výměnu řas až po "upgrade" kloubů..

Pravda, byli mu trošku větší, páč kráska je sice menší, ale zato "větši"..xD
Tak běžím, probudím Lawriho a vrhnu se na učení. Dneska mě to slavnostní zahájení maturit dost vyděsilo..

sobota 14. května 2011

Vůně resinu

Leží mi to v hlavě už dlouho a jestli to ze sebe nedostanu, tak asi zešílím. 

Jeden takový náš "nahatý" ..shot?..:-D

Aneb, jak voní resin. 
Vždycky, když lidi při svém krabicootvírání psali, jak krásně voní resin, moc jsem jim to nebaštila. A když jsem otevřela svého Lawriho, taky mě to nijak nenadchlo. Ale teď!
Je ze mě závislák. Miluju, jak Vavřineček voní.. nutí mě to dělat „divný“ věci. Nebo aspoň věci, které bych normálně nedělala. I když to taky není úplně přesné. Vždycky, když okoupeme našeho psa, tak některé z těch věci provozuji na něm. :D Hlavně očuchávání. 
„Očuchávání“.. už několikrát jsem se přistihla jak mám hlavu skloněnou k jeho stehnům a nebo k ramínku. Se zavřenýma očima čmuchám, jak krásně voní. Taky má úžasný ouška! A prstíky jak na nohách, tak na rukách. Všechny tyhle jeho části byli stvořeny k uctívání. A já je poctivě uctívám. 
Navíc zjišťuji, že si asi nebudu moct pořídit dalšího chlapečka. A nejde ani tak o penízky..(když chci ušetřím, možná to bude "nějakou" dobu trvat, ale dám to), ale o to, že budu žárlit. Strašně žárlit. Uvědomila jsem si to asi předevčírem, když jsem se pokusila představit si Lawriho spřízněnou duši. Uch, nevím co budu dělat! Co budu dělat?! Chci, aby měl k sobě nějakého kamaráda, aby si spolu mohli pěkně hrát, ale zároveň vlastně vůbec nechci, protože Lawri bude mít kamaráda, bude si s ním hrát a co já? Ještě mě nakonec vykopnou za dveře. (Lawri se zatím, dělá, že to by tedy neudělala!..ale to říká teď..)

A je ještě jedna věc, která je velice deprimující. Že nemůžeme spát spolu. No teoreticky můžeme, ale já mu nechci ublížit, takže má svoje místečko a spíme každý zvlášť a to je takový divný! Já s ním chci spinkat v jedné posteli. Chjo, kdyby neměl takové fufu prstíčky a nosánek a všechno, tak ho prostě narvu pod peřinu a spíme, ale takhle. Mám strach, že bych se probudila a on by mi mezitím umřel na vykrvácení z akutních zlomenin. A to by teda nešlo...:-D
(Je mi líp, zas můžu jít..)

Edit: Byli jsme dnes u babičky i s Lawrim (babička slavila hranaté kulatiny). NIKDO mi nevěřil, že to je kluk, kromě sestřenky.
Prej, že na kluka má moc dlouhé vlasy. Nechápu, proč je iritrují zrovna ty vlasy. Nakonec to ale pochňápali a teta si i pohrála..(JE to nakažlivý! Děsně!) I babičce se moc líbil. A babička se mě pak ptala, jestli jsem si vůbec jako dítě hrála s panenkama. A mamka na to: "Akorát je vyslíkala"..a prý jak bárbíny tak kena. Hm, asi mi to zůstalo, Lawriho mám nejradši taky nahatýho (tedy jen, když jsme samy..:-D), ale on je narozdíl od barbín a kenů KRÁSNÝ!..:-)

pátek 13. května 2011

Cesta za zdravím aneb k panu dokorovi a zpět

Soucitný článek zmizel. Je fuč. Možná, že kdybych se snažila najdu ho. Hm, nechce se mi.. :-) A tak už jen "dovětek" k dnešní ranní "misi" (převoz našeho psa je hoden tohoto označení, ale ne úplně).
A poděkování za ty včerejší komentáře (a SMSky a Maily..:-)). Hrozně se mi líbí Sebastianova teta, taky chci být taková teta. :-)


Převoz našeho příšeráka je vždycky hoden označení „mise“. Stejně jako dnes, i když vzhledem k tomu, že je  nemocný (ale nevypadá, akorát víc spinká v boudě) to bylo o něco málo jednodušší. 

Když jsme dojeli (hned se mi vyválel v křáčí u cesty..:-D kdyby se aspoň choval, jak se na nemocnýho sluší), byl před námi už jen jeden starší pán s bišonkem (ten zahlídl naši nadšenou potvoru a hned se roztřásl). Byli na nějakou pooperační kontrolu tím pádem rychle ven. Náš pes je zvědavec a průzkumník, takže odmítl zůstat v klidu a čmuchal tady a támhle. Zkusila jsem si to představit v lidských rozměrech. Přišla mi hrozně legrační představa čmuchajících lidí, taťkovi moc ne. Nechápu proč. 

První dojem.. “ježiši, černá koule“  ..i když celkově to asi nebylo nic moc.. protože!
Náš pes se nenosí. Nikdy! A docela mu to prospělo, nemá strach z ostatních psů a vyskočí si kam sám potřebuje a nikdo ho nemusí zvedat. Ale tím pádem se taky stalo, že zvedání nemá rád, ba přímo ho nesnáší. Není přece mimino, aby ho musel někdo nosit. A když pan doktor řekl „na stůl s ním“ udělalo se zle mě a i jemu (dokonce trošku couvnul, Bert ne pan doktor, samozřejmě). Nakonec ho táta tedy sebral a za nabručeného vrčení ho postavil na stůl a pak se snažil přesvědčit pana doktora, že „jinak to je strašně hodnej pes“ .. haha!  Ale je to pravda! On jen nemá rád, když ho někdo tahá. Ale jinak to bylo vlastně príma. Dokud seděl na stole byl, pravda trochu nervózní, ale klidnej a MŮJ TÁTA mu ŠEPTAL, že „to bude dobrý, ať chvilku vydrží“..  A on mu to Berťák zbaštil a byl klidný, celou dobu! Vydržel na tom stole celých patnáct minut bez hnutí, vydržel poslouchání srdíčka, měření teploty i patlaní mastičky do oka. Dokonce se pak nechal i celkem v klidu zvážit. Nevěřím! Jenže si ten klid taky vybral po cestě zpátky, kdy „chtěl řídit“ a snažil se tátovi domluvit vrčením a bručením, že TOHLE tedy zvládne mnohem lépe. Nezbaštili jsme mu to a to ho naštvalo ještě o něco víc, možná se ještě zlobil za to, jak ho taťka zvednul.  Ale asi pochopil, že žádný „vyskakování“ nebude ať je mu kolik je, takže zbytek cesty proběhl v klidu.
Momentálně chrní. Cestování ho vždycky unaví, navíc dostal prášky. Psala jsem to dopoledne, ale on FURT chrní! Vždycky se akorát příjde trošku pomazlit, napít trošku projít a zase hurá do pelíšku.

Kašílek, teplůtka a lehký zánět oka. Kde to posbíral? 
Takže má teď „klid na lůžku“ a příští týden kontrola. Dokonce v den kdy já budu maturovat a navíc v hodinu, kdy maturuju z angličtiny. Aaa třeba si vytáhnu jako téma „zdraví“.

A ještě takový dodatek. Taťka se mě snažil přesvědčit, že od naše Berta NĚCO chytnul, protože ho škábe v krku. No haha, vždyť s ním jel akorát v autě, pak ho zvednul a pomazlil u pana doktora na stole. Já naopak stepuju u Berta co chvilku a NIC mi není. akže buď je taťka moc citlivý a nebo nevím..:D

pondělí 9. května 2011

Učení a mučení

Měla bych se učit. A vlastně jsem se učila, dokud nezačal Lawri provokovat s tím, že se NUDÍ! ("Já se nudíííím.") Je otravnej, místo aby si poslechl něco zajímavého o trávicí soustavě! Podařilo se mi ho zignorovat, ale jakmile začal "prohlížet" svůj obličejíček podlehla jsem a věnovala se mu. Sice jen chvilku, ale přece. A teď už je klid. Lawri dokonce projevil zájem o krevní oběh. Ale lidi ho zase až tak nezajímají, takže si čte vývoj, zatímco já se probírám tím zbytkem. :-) Je roztomilý..

Tak já zase poběžím, aby nekňučel, že se o něj nestarám. Jen jsem vám přišla poskytnout fotky z "prohlížení" se.
(to je zase maminčin chytrý telefon. má prý lepší foťák, či co..:D)
"Takový mám nosánek?" (Jakoby na sebe stále nekoukal do zrcadla..:-D)

"Hmm..." a mimo pohled ..:-)

Tady zjistil, že na něj zírám a přišlo mu to hrozně vtipné.. ale když já.. PROSTĚ!!
Prý se vám omlouvá za to jak vypadá, ale ještě se dneska nestihl učesat a ani se mu asi ani nechce. Dlouhé vlasy jsou děsně nepraktické (ale když on je má TOLIK rád..)

středa 4. května 2011

Zamilovaní

Čajové setkání s Vavřinečekem budiž považováno za úspěšné. Princ si "stvořil" dalšího nadšeného obdivovatele. Shinnya-chan by mi ho snad ani nevrátila, musela jsem jí ho z náruče téměř vyrvat. Ale Lawri je spokojený, příjemně unavený teď pozoruje, co že to vyvádím.

Ale stejně je jedna věc! Svého miláčka jsem pronesla i přes školu, kde jsem ho několikrát vybalila a obdivovatelům vysvětlila, že se jmenuje Lawrenc (popřípadě Vavřinec) a že je to chlapeček. Většina to přijala, což mě velice potěšilo, ale přeci jen se našla slečna, která říká "je TO pěkné". No promiň, ale můj Lawri není žádné TO! Jmenuje se Lawrenc (Lawrenc II.) a je to princ, tak se k němu tak chovej! Není TO! Jedinné To, které znám je z pohádky/seriálu a to on se tak ještě jmenoval. Příjde mi, že takhle moje kamarádka nějak nedokáže připustit, že Lawrenc je pro mě NĚKDO, že je to můj kamarád. A to dokonce tak blízkej, že se nechává i muchlat.
Je mi trošku líto, že si nedokáže PŘEDSTAVIT. Stačí si představit.. Lawriho království, jeho zvířecí smečku i Vůdce..(což je jeho oblíbený podkonní, respektive "podpsí", protože se věnuje hlavně péči o jeho smečku, nebo aspoň o většinu jeho smečky..:-)) ..a tak. Já se občas přistihnu, jak zírám na jedno místo ve zdi, myšlenkami v Království, třeba na královském honu.. ehm. Zrovna bych potřebovala zůstávat spíš Tady a ne trajdat Tam. :D
No každopádně přináším fotky...:D Sestřiččin "chytrý telefon" se umoudřil a poskytl některé ze svých fotek.

Lawri nebude kuřák, to ne, ale zkoušeli jsme, jestli v prstíkách nějaké "žváro" vůbec udrží. Udržel, jeho prstíky jsou jakoby přesně v tom správném "kuřáckém" úhlu. :D

Tyhle jeho ksichtíčky jsou strašně krásný..^^

Prý tady vypadá jako Strýček z Adamsovi rodiny. :D Každopádně, jsem se učila, to je to na čem sedí, česala mu vlásky a koukali jsme spolu na SHINee..

Jedna s Frederikem. Tuhle fakt, žeru, hrozně se mi líbí jeho prstíčky a to jak na nohou tak na rukou.

Mírný úsměv..(to jsme koukali na nějakou pohádku, Lawri seděl na židli a já, hned  po tom, co jsem ho odfotila, na zemi..:D
PS: REKLAMA na Louise (což je chlapeček Elo-chan). I jeho musíte spatřit (Louis). (A když už tam budete najdětet si i slečnu Helen, které dělá úžasné pihovaté face-upy..:-D)

pondělí 2. května 2011

Vítání prince...

A je to..
celý víkend jsem chodila od ničeho k ničemu a fňukala, že co když nepříjde (do Budějovic daleko!), ještě v pondělí jsem kňučela a pak jsem TAKHLE znervózněla. Sestru jsem pružila už kolem půl třetí, že teda jako MUSÍ jít se mnou, že já ho neunesu, dyť váží dvě kila, navíc, co když se někde nervově zhroutím!
A  teď? Všechno je v pohodě. Lawri do naší rodiny zapadl jako nic. Momentálně spinká s Frederikem v náručí. Maminka mu plete svetřík a sestra se obdivuje, jaké krásné fotky s ním jsou.. ^^
A zjistila jsem, že ačkoliv jsem tak obrovský milovník krabic neumím je otevírat. :D
Jinak ve zvyku bývá ukázat tu "vaši krabici"..,jenomže já už jsem do ní stříhala a navíc je to nudný. Čekala jsem jinou krabici, jenomže uvnitř na mě místo krabice..(tedy místo druhé ošklivé krabice..:D) čekala luxusní taška na přenos. Impldoll..♥ Jaj...oni asi věděli, že ho chci VŠUDE vozit s sebou + že už ve středu má oslavnou čajovou párty..:D
Pak jsem vytáhla věcičky jako certifikát, paruku, botky..etc.. a nakonec mumii v bublinkatý folii. Tedy tu vytáhla mamka, já jsem neměla nervy.. A pak jsem ho vymotávaly a vymotávali.. než jsme se dostali na konec to byla pěkná fuška..až na nás nakonec vykoukly dvě krásné oči a zafačovaná hlava..(to byl TAKOVÝ pohled, že jsme to fotili..xD)
Mumie..:D
Očička má vážně kouzelná, do šeda a do fialova zorničky..^^ Navíc ty jeho dlouhé vlásky. Je vážně úžasný s obrázkem se to NEDÁ srovnávat. Dokonce i ty řasy, co má te'd mu nehorázně sluší, tudíž je měnit nebudu..:-)
Je prostě nádherný, pěkně stojí a hážě TAKOVÉ obličeje. Je úžasné štěňátko, akorát sestřička se snaží fotit ho v takových ošklivých polohách. Takových, co se na prince VŮBEC nehodí..:D Ale některé fotky se jí vážně moc povedly a s těmi se teď, samozřejmě s jejím svolením, podělím...:-)
Takhle momentálně moje princátko vypadá. Chrní s Frederik v náručí..

Ty lodičky!.. Má to sice vzadu trošku volný, ale nehorázně mu sluší..^^

Úplně ze všech nejkrásnější fotka.. :-)

Z téhle prostě nemůžeme..:D chtěla jsem mu pomoct na nohy a on vystrčil zadek.. (ale má pěkný zadek..:D)

A k porovnání princ do kterého jsem se zamilovala.. Ale když teď koukám na svého Vavřinečka (Lawriho), je to vlastně ještě mnohem, mnohem lepší!..:-)