Cesta za zdravím aneb k panu dokorovi a zpět

Soucitný článek zmizel. Je fuč. Možná, že kdybych se snažila najdu ho. Hm, nechce se mi.. :-) A tak už jen "dovětek" k dnešní ranní "misi" (převoz našeho psa je hoden tohoto označení, ale ne úplně).
A poděkování za ty včerejší komentáře (a SMSky a Maily..:-)). Hrozně se mi líbí Sebastianova teta, taky chci být taková teta. :-)

Převoz našeho příšeráka je vždycky hoden označení „mise“. Stejně jako dnes, i když vzhledem k tomu, že je  nemocný (ale nevypadá, akorát víc spinká v boudě) to bylo o něco málo jednodušší. 

Když jsme dojeli (hned se mi vyválel v křáčí u cesty..:-D kdyby se aspoň choval, jak se na nemocnýho sluší), byl před námi už jen jeden starší pán s bišonkem (ten zahlídl naši nadšenou potvoru a hned se roztřásl). Byli na nějakou pooperační kontrolu tím pádem rychle ven. Náš pes je zvědavec a průzkumník, takže odmítl zůstat v klidu a čmuchal tady a támhle. Zkusila jsem si to představit v lidských rozměrech. Přišla mi hrozně legrační představa čmuchajících lidí, taťkovi moc ne. Nechápu proč. 

První dojem.. “ježiši, černá koule“  ..i když celkově to asi nebylo nic moc.. protože!

Náš pes se nenosí. Nikdy! A docela mu to prospělo, nemá strach z ostatních psů a vyskočí si kam sám potřebuje a nikdo ho nemusí zvedat. Ale tím pádem se taky stalo, že zvedání nemá rád, ba přímo ho nesnáší. Není přece mimino, aby ho musel někdo nosit. A když pan doktor řekl „na stůl s ním“ udělalo se zle mě a i jemu (dokonce trošku couvnul, Bert ne pan doktor, samozřejmě). Nakonec ho táta tedy sebral a za nabručeného vrčení ho postavil na stůl a pak se snažil přesvědčit pana doktora, že „jinak to je strašně hodnej pes“ .. haha!  Ale je to pravda! On jen nemá rád, když ho někdo tahá. Ale jinak to bylo vlastně príma. Dokud seděl na stole byl, pravda trochu nervózní, ale klidnej a MŮJ TÁTA mu ŠEPTAL, že „to bude dobrý, ať chvilku vydrží“..  A on mu to Berťák zbaštil a byl klidný, celou dobu! Vydržel na tom stole celých patnáct minut bez hnutí, vydržel poslouchání srdíčka, měření teploty i patlaní mastičky do oka. Dokonce se pak nechal i celkem v klidu zvážit. Nevěřím! Jenže si ten klid taky vybral po cestě zpátky, kdy „chtěl řídit“ a snažil se tátovi domluvit vrčením a bručením, že TOHLE tedy zvládne mnohem lépe. Nezbaštili jsme mu to a to ho naštvalo ještě o něco víc, možná se ještě zlobil za to, jak ho taťka zvednul.  Ale asi pochopil, že žádný „vyskakování“ nebude ať je mu kolik je, takže zbytek cesty proběhl v klidu.

Momentálně chrní. Cestování ho vždycky unaví, navíc dostal prášky. Psala jsem to dopoledne, ale on FURT chrní! Vždycky se akorát příjde trošku pomazlit, napít trošku projít a zase hurá do pelíšku.

Kašílek, teplůtka a lehký zánět oka. Kde to posbíral? 

Takže má teď „klid na lůžku“ a příští týden kontrola. Dokonce v den kdy já budu maturovat a navíc v hodinu, kdy maturuju z angličtiny. Aaa třeba si vytáhnu jako téma „zdraví“.

A ještě takový dodatek. Taťka se mě snažil přesvědčit, že od naše Berta NĚCO chytnul, protože ho škábe v krku. No haha, vždyť s ním jel akorát v autě, pak ho zvednul a pomazlil u pana doktora na stole. Já naopak stepuju u Berta co chvilku a NIC mi není. akže buď je taťka moc citlivý a nebo nevím..:D