Onemocněl mi pes.
Chrochtá, slintá víc než je zvykem, má suchý horký čumák a bolavé oko. Ale je pořád stejně aktivní, pořád žere, pije. A to, že tu bulím a mám strach příjde mojí rodině absurdní. Možná to trošku přeháním, pravda, ale když on je můj KAMARÁD. Je se mnou už víc jak deset let a ani jednou si nestěžoval. Možná mi párkrát utekl, ale vždycky se vrátil. Je MŮJ! a já ho miluju.
Tak proč jim příjde divný, že se bojím? O svoje rodiče, sestru nebo babičku mám taky strach, když onemocní! Pravda nebrečím kvůli nim, ale to je proto, že vím, co jim je a taky, že vím, že se uzdraví.
Jediný, kdo se mnou soucítí a je ochotný zajet se mnou k veterináři je mamka. Táta se ségrou mi řekli "vždyť už je taky pěkně starej" a "kvůli takové kravině" a "vždyť mu nic není"..jenomže ono mu asi něco JE jinak by nebyl nemocnej! Mám z toho divný pocit. Připomnělo mi to scénu z filmu/knihy "O myších a lidech", kdy starému pánovi odstřelili jeho starého psa s tím, že už je k ničemu. Jakoby chtěli odstřelit toho starého pána..
Jenomže MŮJ pes je Můj a dokud je můj tak já nikomu nedovolím, aby mu cokoliv udělal. On zvládne všechno a já do něj vrazím klidně milion, aby byl šťastný a spokojený.
Hauk.. jdu si trpět do společnosti a "dělat, co mám"..
Ehm, rozhodně nechci urážet tvé příbuzné, ale názor "pes je starej, tak ho necháme", je dost předpotopní. Beňoušek je ještě starší než tvůj Bert a taky chodíme k veterináři a bereme léky na lymfom a epilepsii. Myslím, že vyspělost civilizace se pozná podle vztahu ke starým a nemocným lidem a ke zvířatům. Kdo si jednou pořídil zvíře, má se postarat, aby i na stará kolena bylo pokud možno spokojené, a zajistit mu zdravotní péči. Chápu, že ne každý může do psa vrazit desítky tisíc, zvlášť když je starší a náročnější operace by mu prodloužila život tak o rok, ale nemyslím si, že tohle je případ Berta. To bude chtít nějakou mast nebo kapky na to oko (možná dostanete lidské, což je pár šupů), možná antibiotika, jestli ho napadly nějaké bakterie... Nevím, nejsem veterinář a ani jsem ho neviděl, ale nemyslím si, že by to bylo něco hrozného, pokud je stále aktivní.
OdpovědětVymazat(A pozor - čumák o zdraví psa příliš nevypovídá. Když je horko nebo pes spí, může ho mít horký a suchý, a přitom být zdravý jako rybička.)
Přeju vám oběma hodně štěstí!
Jop ten nazor je dost predpotopni. Nijak me neurazi, urazi me ten nazor sam. Je to nechutne chovani. Pes neni vec neni to "neco" je to clen rodiny a mazlik. To co rekli me strasne sklamalo. Nastesti behem pul hodinky dokazali moji hruzu stravit a uvedomit si. Zitra me dokonce tata uaveze svym vlastnim autem k panu doktorovi. Tak snad to bude ok. Kazdopadne me to vydesilo. Nappsledy byl nemocnej jeste jako stene a to to tenkrat nebylo nijak extra vazne.
OdpovědětVymazatProžívám to s tebou a držím palce, aby to dobře dopadlo! Znám to úplně z jiné strany - mám báječnou tetu a sestřenku, které milují zvířata víc než lidi, a to, že je zvířátko nemocné, je důvod, aby si vzaly dovolenou a pečovaly... Speciálně teta pečuje často, protože si vybírá psy, kteří zkrátka marodí v jednom kuse - buldok, naháč... Ale je to přesně, jak jsi napsala - je to jejich KAMARÁD.
OdpovědětVymazat