Ra, bůh Slunce - V.

Hiroko odjíždí. Nejspíš se vrátí v pátek, možná v sobotu nebo v neděli...:D Ale jako určitě se vrátím. K zastižení budu na telefonu, takže moje svatá Niniel není problém a Kotě (< Za všechno může Adam!) pošlu ti pohled..*chechtá se* Jedeme do Prahy a původně nás mělo jet víc, ale protože bratránek je nedočkavej, tak babi bude doma. Mrzí mě to, ale nic s tím neudělám. Huhuu Zoo, třes se!! *nevinně se culí* Ale před tím než odfičm tu pro Vás mám další kapitolku..:)

Oj Dahak, on skutečně nebuní postelový mazlíček..ikdyž, rád se tulí, ale čert ví jak nakonec dopadne... Všechno Pro Dahaaak..^^

Bude se mi po Vás moc stýskat.

A teď Valím do vany, jinak se ráno nevyhrabu.

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

"Fajn, takže prvně podáš ruku komu?" Zatím jsem byl poměrně v klidu. Ra všechny začátky chápal a vůbec šlo mu to, jakoby s tím rostl.
"Ženě." Pípnul. Usmál jsem se a předal ho Bertě. Čtení mu sice šlo dobře, ale psaní bylo utrpení. U těchto trápení jsem raději neasistoval. Co se čtení týče, často už předčítal i on mě, nezadrhával se, četl plynule a lehce, jakoby četl odjakživa. Byl tolik inteligentní. Po ránech jsem si zkoumal, po obědě jsem ho učil mravům a večer jsme spolu četli, mezitím ho Berta učila psát. Všechno bylo skvělý. Až na strýce a jeho dcerku. Především jeho dcerka odmítala pochopit vlčí sexuální návyky a tak často odcházela s prokousnutou rukou. Bylo to jako hučet do dutého dubu.

"Johnatane."
"Strýčku?" Koukl jsem na něj. V laboratořích mě nenavštěvoval. Nikdy.
"Mohl bys ho naučit lidskému sexuálnímu chování?" Ušklíbl jsem se a zadržoval smích.
"Ale strýčku, jsem přeci také muž. Navíc mám za to, že lepší by bylo, aby se Natálie přizpůsobila jemu. Pro ni by to nebyl takový problém jako pro něj." Zaprotestoval jsem.
"Ty moc dobře víš, že Natálie něco takového nezvládne, jde do všeho po hlavě. Za to ty jsi zdrženlivější." Mhouřil jsem oči a přemýšlel, do čeho mě ten Dědek stará chce uvrtat.
"Mohl bys třeba založit deník, kam by sis psal svoje pokroky a pak ho předat Natálii. Bylo by to jednodušší." Ušklíbl jsem se. Nikdy mě ten mrzout neposlouchal.
"Fajn." Vztekl jsem se a otočil se zpět ke stolu.
"Udělám to, ale teď odejdi, mám spoustu práce." Jen co za ním klaply dveře, složil jsem hlavu do dlaní. Sakra, do čeho jsem se to zase nechal nacpat?

Domu jsem přišel už s obrovskou koženou knihou, deníkem, který jsem plánoval použít. Věděl jsem, že tohle bude ohromný průser a Berta mě zabije, až to zjistí, ale musel jsem. Pokud bych to neudělal, mělo by to na moji práci fatální následek. Přemýšlel jsem, jak začít, jak s Raem navázat kontakt, jestli mu očuchat zadek, nebo se ho jen víc dotýkat a víc s ním být. Pro jistu jsem zvolil druhou možnost.

Praštil jsem budoucím deníkem o stůl ve své pracovně a šel se podívat do kuchyně, odkud jsem slyšel hlasy.
"Johnatane." Usmála se na mě Berta. "Jdeš právě včas, za chvilku jsme chtěli obědvat." Ra nadšeně přikyvoval a já se strašlivě moc modlil, aby na mě nebylo nic poznat. Přešel jsem k němu a pohladil ho po vláskách a až teprve teď mě napadlo, že bych ho mohl vzít k holiči, měl strašlivě dlouhé vlasy, museli mu zavazet.
"To jsem rád." Šeptl jsem, a poprvé od doby malého kluka, prostřel stůl. Berta mě probodávala pohledem, bylo mi jasný, že něco tuší, ale nepřemýšlel jsem nad tím, ne dokud to nebylo aktuální. Prozatím jsem se věnoval potřebám svého malého vlčiska. Když jedl tak strašně slintal. Zvláštní, že jsem si toho nikdy nevšiml. Musel jsem se usmát, byl roztomilý, tolik se snažil.

Talíře jsem odnesl já. Berta se mnou chtěla mluvit. Ra dostal zákusek.
"Děje se něco?" Špitl jsem a podvědomě se přikrčil, pod jejím pohledem.
"Ano, evidentně ano." Zavrčela a trhla hlavou k Raovi. "Nějak moc se kolem něj ochomýtáš, co to má být?" Zavrčela. Trhl jsem rameny a dělal, že ji neslyším. "Johnatane!!"
"Tak fajn, tak fajn, strýček chce deník, chce prostě postup, jakým by Natálie mohla s Ra navázat nějaký bližší kontakt. Budu dělat pokusného králíka." Neodvážil jsem se Bertě podívat do očí, už teď jsem tušil blesky.
"Johnatane, ty jsi spadl z Měsíce? Takže ty si ho chceš přitáhnout k sobě, abys ho pak mohl předhodit té holce.?"
"To nechci." Zašeptal jsem.
"Ale vypadá to tak. Celou dobu opakuješ, jak je vlčí vztah křehký a pak chceš udělat něco takového?" Šeptala naléhavě a po očku koukala do jídelny, kde se Ra krmil.
"Já ho nechci zranit, jenomže…" Svěsil jsem ramena a podíval se na Bertu.
"Jak to mám asi jinak udělat. Královnu moje výzkumy nezajímají a já nemám dostatek peněz na jejich financování, strýčka potřebuju."
"Tvůj otec, by se nenechal takhle vydírat." Ukončila to a odešla pryč. Nechala mě tam stát s rozporuplnými pocity. Byl jsem mimo. Můj otec… Vždyť mě tu nechali samotného. A teď mi bude předhazovat… Zatnul jsem pěsti a odolával pokušení něco rozbít.

"Johny?" Rač čapěl vedle mě a pozoroval, jak zatínám pěsti. Sklonil jsem se k němu a pohladil ho po tváři.
"To nic, princátko." Zašeptal jsem a líbl ho na čelo. "Řekni mi, nezavazí ti tolik vlasů.?" Usmál jsem se a nenápadně si otřel vlhké oči. Zavrtěl hlavičkou a pak mě olízl. Rozesmál jsem se.
"Truhlíku, tohle už se nedělá." Zaculil se.
"Jenom Johnymu a Bertě, ale Johnymu víc." Měl tak nádherný zoubky. Tolik jsem se ho chtěl dotknout, ale odolal jsem. Nechtěl jsem nic uspěchat.

Ra, bůh Slunce - IV.

Původně to tu mělo být až zítra, ale zítra jsou dědečkovi 65 narozeniny a Hiroko bude nadšeně pět Něěěkdo má dneska narozeninýýýý..Ehm...*už se vidí* A proto to sem hodím ještě dnes. Je to další nezáživný díl, ale když já je takhle tolik miluju. Za chvilku budu tu povídku proklínat.

Co dneska? Asi takhle "Učíme se číst!" Uch..je tam moje oblíbená tulící scéna a předčítání.. *vzdychla* A dneska Pro Kwálička, protože chci, aby alespoň prozatím měla Jihnatana ráda..:) Milju Tě víš...:-*

On je tolik fufuuu....xDD Vidíte. Dneska jsem POTICHU...žádný kecy.

Tak si to užíjte..:)

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Hned ráno jsem musel utéct. Ne, že by se mi chtělo pouštět to štěně z náručí, ale nic jiného mi nezbylo. Musel jsem do laboratoře zkontrolovat svoje pracovníčky, oni jsou sice šikovní, ale je nad nimi potřeba dohled. Z domu jsem utekl bez snídaně, za což mě Berta po návratu pěkně vypeskovala.

S Ra už jsem normálně mluvil, musel jsem sice používat jen běžná slova, ale zvládli jsme si popovídat o počasí. Tím pádem jsme se s Bertou posunuli k dalšímu kroku mučení. Čtení.

"Ra, co je tohle za písmenko?" Broukla Berta a před čumáček mu strčila obrovské písmeno "B". Ra nechápavě natáčel hlavu a přemýšlel.
"To je B, miláčku, řekni B." Pohladila ho Berta po hlavě a strašně se rozplývala, když Ra pípnul béé. Během pár minut jsem zjistil, že na to prostě nemám nervy. Zjistil jsem, že nechci mít děti, neměl bych dost trpělivosti na to učit je. Berta naopak vypadala velice šťastně při každém, byť jen miniaturním, krůčku a úspěchu, který Ra udělal. Nakonec jsem znovu prchnul z jejich dohledu. Knihovna mi poskytla dostatečné útočiště. Knihy byli můj úkryt. Utíkal jsem do světa fantazie rád, ale už nebylo tolik času a teď. Šáhl jsem po své oblíbené knize a začetl se. Netuším, jak dlouho jsem četl, když cvakly dveře a ke mně do lenošky se nacpalo menší pružné tělo.
"Copak?" Pohladil jsem Ra po hlavě.
"Čti mi, prosím." Zašeptal a schoulil se mi na rameno. Usmál jsem se a knihu odložil.
"Ale něco jiného, jo?" S tím jsem se natáhl po pohádkové knížce, kterou mi předčítala ještě maminka, potom Berta. Uvelebil jsem se zpět na lenošku a nechal Raa, aby se mi schoulil v náručí. Byla to tak zvláštně intimní chvíle, až mi naskočila husí kůže. Rozevřel jsem knihu a začal číst. Periferně jsem viděl, jak Ra sleduje každý řádek, každé písmenko. Učil se. Sám od sebe. S jemným úsměvem jsem předčítal. Uklidnilo mě to a podle jeho zlenivělých reakcí jsem nebyl jediný klidný.

Usnul mi v náručí. Musel být hodně unavený, ale je fakt, že já čtu strašně monotónně. Sledoval jsem jeho sladký obličejík a hřešil myšlenkami. Pro jistotu jsem zavrtěl hlavou, Hloupost Johnatane, nejsi na kluky, jsi normální, jenom nechceš děti. Opatrně jsem ho položil na lenošku a přikryl příruční dekou. Zvláštní bylo, že byla vždycky tam, kde já, tedy ta deka.

"Berto?" Zavolal jsem ještě na schodech, vykoukla z kuchyně.
"Co se děje?"
"Slib mi, že ho naučíš číst i psát, prosííím??" Už jsem si skoro klekal.
"Ale jistě, je to chytrý chlapec, jde mu to rychle, ale myslím, že byste ho měl učit taky mravům, pořád jí jako… no jako prase." Trošku se pousmála a já přikývl. Měla pravdu, pokud měl být správný gentleman, musel se učit mravům. Ale dnes už ho nebudeme trápit.
"Dobře a Berto nezapomeň ho okoupat, aby se neopařil jako naposledy." Připomněl jsem jí a odebral se na kutě. Na to, že jsem nic nedělal, cítil jsem se parádně vyřízený. Naposledy jsem zkontroloval Raův spánek a pak moje kroky směřovaly ke koupelně. Když jsem pak ulehl do peřin, nemohl jsem usnout, něco mi chybělo.
"Johnatane?" Slyšel jsem zavrčení a poté cvaknutí dveří. Přes nos mě uhodila levandulová vůně a horké vlčí tělo se schoulilo k mému boku. Konečně jsem usnul.

"Jsi v trávě!" .. "Ježiši, já jsem v trávě!!"

Krom toho, že jsem se rozhodla tomuhle věnovat osobní rubriku, hodlám se tu taky vykecávat o svých "jízdách". "Ježiši, jsem v trávě!"

11:01 (Ha, o minutu později!..) Pan Š (budeme mu říkat prostě Š. xD) zastavuje u Penny, aby si Hiruše mohla nastoupit do auta. Je nehorázný vedro, nedá se dýchat. Potili se mi snad i věci, který nemám. (Haa, potkala jsem spolužačku, mazeeeec...xD)

Domluvili jsme se, že to zkrátíme jen na hodinu, protože to se fakt nedalo. Zajeli jsme k Sanatoriu (Moje první jízdy byli nedaleko hřbitova. Ironie, nebo předvídavos?...*kření se*), že tam nikdo nebude, jenže zrovna tam byl pohřeb. ("Zajedu do stínu toho kaktusu." *zajede ke krajnici k bříze*)

Prohodili jsme si místa, pan Š zdlábil první ze dvou meruněk a osvětlil mi všechny úkony před samotným nastartováním.

"Chyť ten klíček do prstů."

Samotný nastartování nebyl takovej problém (zkoušela si to přece doma). Už teď znám polohy klíčku, haha, jsem machr! Nastartovala jsem. "Přidej plyn, tak aby ses dostala na 15000 otáček a nebo kousek pod 2000." Přidala plyn, motor zařval, Hiroko zděšeně sledovala ručičku, která si vystřelila ke 3500 otáček. Ha, přišlo osvětlení, jak se přidává plyn!? Po druhé jsem se dostala už jen na 1800 a to bylo celkem slušný. "Tak a teď pouštěj spojku." .. "A to už mám jako jet??" *vyděšená*

Jeli jsme, celkem slušně. "Zastav!" .. "Cože?" Naproti nám auto - to jsme zjistili, že je tam pohřeb- ještěže má vlastní pedály. Já už se viděla někde na hřbitově.

Otočili jsme to s tím, že teda pojedeme na ten cvičák, ale to jsme museli přejet silnici. V podstatě jsem se třásla jak osika a snažila se nevjt tam, dokud nemusím.

"Sešlápni spojku, prudce! Zařaď. Odbrzdi, otáčky, pouštěj spojku do záběru, podrž spojku, pusť spojku, uber plyn, zrychli, uber, uber, uber!" Ježiši já tu stěnu viděla tolik blízko. Projeli jsme několik koleček, už vím jak se zatáčí.! *je na sebe pyšná*

Někdy mezi tím, mi Š oznámil, že jsem křečák a mám se uvolnit. Jo mu se to kecá, on je už profík, ale co já, všude stěny, bilboardy, tráva! A taky stihl sníst druhou meruňku. Nakonec toho všeho mě teda pochválil, že to prej nějaký bude. A taky do mě pořád rejpal, pfff, copak já mužu zato, že jsem nevyrostla? Ale jinak je to strašně v pohodě chlap, myslím, že mě nezabije, ani nedostane infarkt.

Nooo, v pondělí máme hodinu. Do půl sedmé a pak se prý "odvezu" domů. Ha, si to maluje. Přes ty zatáčky? Přes Malín? Přes Šumperk?? Až k nám domů? Ježiši dyť já ani nevím jak se odbočuje! Ale tak to se uvidí. Kdybych to nepřežila, tak svoje králíčky odkazuji Nini a Ra a Johnyho Dahak, zbytek si můžete rozebrat. A prosím postarejte se mi o Hirokio a Kairiho, aby mi neumřeli hlady.

Ale já to dám...:)

Nemůžu Vás opustit, když Vás tolik miluju, navíc má slíbený to "jemný znásilnění"...

S láskou..

Hiroko von Rabersdof

Schovejte se Hiro sedí za volantem aneb, jak naše auto málem "líbalo" schody..

Hehe, teď mi to příjde strašně vtipný, ale když jsem seděla v autě a nemohla si vzpomenout, který pedál je brzda, uch... No, zlatá ruční brzda, jinak bych mohla taky teď ležet někde v příkopě, taťka by mě asi zabil...xD

Ale byla to celkem psina. "A teď couvni." "Cože? Jako já mám teď couvnout? Ale já tam nevidím!" a nebo "Nedívej se na ty pedály!" "Nedívej se na tu páku, to musíš dát i bez toho, aby se s na ni koukala." "Zase se na ni koukáš, nedívej se na ňu!" popřípadě "Spojku, no a teď brzdu, brzdiii!!"

Uch, už teď lituju toho nebohýho učitele, jen doufám, že nedostane infarkt nebo tak něco.Když to přežiju tak podám podrobnou zprávu, ale mám fakt nervy v kýblu..xDD

Tohle mě fakt zabilo. Já tu holku tolik miluju. My se vidíme jednou za sto let, ale to jsou vždycky "akce" naposledy posun Země..xD Všimli jste si, že den má teď 25,58 hodin??..xDD Ne, že, tak dobře jsme to udělali, sice jsme málem nedoletěli domů, ale to je vedlejší, na opravě rakety se pracuje..xD

Simka.Z ‎(19:57):

tss, ta ti taky nepomůže *přimáčkne ji na zeď a vytáne si z pod kalhot bič *

PaŽitka ‎(19:57):

*omdlí strachy*

Simka.Z ‎(19:58):

tak a teď už s tebou nic nebude ! chtěla jsem tě jemně znásilnit

PaŽitka ‎(19:59):

Ježiši, ještě, že jsem omdlela..xDD

Simka.Z ‎(20:00):

tsss!! a já jsem chtěla být tak jemná

Simka.Z ‎(20:02):

Sluníčko mé, budu muset jíti to tvé znásilnění si nechám na jindy

PaŽitka ‎(20:02):

Dobře, já počkám..

Simka.Z ‎(20:03):

ale ale ale ? tak počkáš máš se na co těšit ... tak zatím pá, a krásný zbytek večera, budu se snažit tu přijít někdy častěji ať nečekáš dlouho

A michael Basketbalista..xDD Ninii, čístě kvůli tobě. Jinak bych Vás už netrápila, asi. Ale já z toho nemůžu, to prostě nemá chybsona, on je tak maličkatej a to má 1.80m..xD *roztekla se z toho*

Prostě MJ a MJ...xDD Úplně nejvíc, hej..xDD

S láskou...

Hiroko von Rabersdorf

Ra, bůh Slunce - III.

Chcípnu, dneska na kole k zubařce, to bylo strašný. Ale víte aspoň jsem zase naštvala ségru a taťku...xDD Taťka tam byl tak pět minut ségra minutu a já jsem ještě ani neseděla a už mě hnala ven. To je vždycky naštve, protože já mám největší nervy. Ale copak za to můžu? Nemůžu.

Dneska celej den přehrávám Gackta, už mi začíná hrabat..xD Buď je Michael, Gackt a nebo Armstrong (popřípadě něco u čeho mám tendenci mlátit hlavou do zdi - Metaaaaalll..xD)

Dneska se mi nechce vykecávat.. xD to je divný, většinou mám ty, sebevražedný, tendence.

Co se povídky týče. Zabije mě to. Umřu u toho, bude to moje vrcholný dílo. Je to strašný. Vůbec nic se tam neděje a nevychází mi to tak jak já chci. A přitom. Co jsem, pro Gaiu(< zase magoří), zase zkonila??? Vrrr, ale já to dopíšu!

Tahle kapitolka, noooooooooo...*schválně to protahuje* však uvidíte, ale od příště už to snad bude čitelný, jooo příště už bude čtení..^^ To mám ráda.

Haha, Hiroko Vám původně chtěla ukázat Michaela basketbalistu, ale rozmyslela si to...:)

S láskou

Hiroko von Rabersdorf

---

Opřel jsem se o futra a s úsměvem sledoval Bertu, jak se snažila to vlče naučit říkat "Berta". Nevěnoval jí moc pozornosti, víc ho fascinoval vonící čaj a vajíčka se slaninou. Berta mu to sebrala a on zavrčel, načež dostal pohlavek. Ušklíbl jsem se, tohle jsem moc dobře znal, zvláštní bylo, že to vždycky zabralo, protože ji začal poslouchat a za chvilku se dokonce snažil vyslovit její jméno. Bylo to takové "Be-vrrrr-a". Snaha se cení.
"Já Berta." Ukázala na sebe a ještě mu to chvilku opakovala. Sledoval jsem je a zamýšlel se nad různými hloupostmi, když se ozval celkem hluboký hlas. "Berrrrta." Zavrčel. Berta se rozesmála.
"Tak se ti to podařilo." Usmál jsem se a přešel k nim. Berta nadšeně přikyvovala a pak se jala představit i mě.
"On John." Ukázala na mě a ještě párkrát to zopakovala, než to psisko pochopilo, o co kráčí.
"Jo-n" Za tu úžasnou zkomoleninu ho Bertička pochválila a pak se vrátila zpátky. Chtěla vědět, jak se jmenuje, ale on se neměl k tomu jí to povědět. Odešel jsem si udělat kávu, a když jsem se vrátil, Berta se usmívala, snažila se něco opakovat. Byla to taková zvláštní směs vrčení a kňučení.
"Ty?" Udělala Berta a honem mě přivolala, abych si to poslechl.
"Rarawwrrnirwar." Říkám, že to bylo divný.
"A nemohli bychom mu říkat prostě Ra?" Zeptal jsem se tichounce. Berta pokývala hlavou a pak se otočila zpět k Ra.
"Ty RA." Vysvětlila mu jednoduše. Chvilku na ni koukal a legračně natáčel hlavu, ale nakonec jakoby prohlídl a spokojeně ňafnul.

Následující týden byl vyčerpávající. Nebyl jsem zrovna vyrovnaností oplývající jedinec, takže Berta měla dost častý pohled na to jak, hulákám a Ra se krčí pod stolem. Pak jsem si za to nadával, protože se mě bál, ale jinak to prostě nešlo.
"Johne, měl bys být trpělivější. Žil přece sedmnáct let mezi vlky." Pokárala mě a já se chtěl propadnout.
"Chtěl bych vidět tebe." Zavrčel jsem. Berta to vzala jako výzvu a Raa si odvedla ven na zahradu. A pak jsem měl celý další týden volno. Začal jsem znovu pracovat na výzkumu. Byla to věc, kterou jsem miloval. Na večeře ani obědy nebo snídaně jsem nechodil, byl jsem prostě celou dobu v laboratořích a aktivně se účastnil všech zkoušek a pokusů. Nemohl jsem se pak divit, že na mě Berta byla naštvaná a Ra se mi vyhýbal ještě víc. Dokonce už nechodil spát ke mně, to mě trošku mrzelo, ale dokázal jsem se bez toho obejít. Nemusím mít všechno. Jenomže byli lidé, kterým se to nelíbilo a tak se jednoho krásného rána v jídelních dveřích objevil strýček a jeho povedená dcerka. Musel jsem je přijmout a oni si navíc vynutili, jeho vlčí veličenstvo. Sám jsem nevěděl, jak moc v řeči pokročil a tak mě dosti překvapilo, když vkráčel do místnosti, jemně se uklonil a svým zvláštním hlasem vrčivě zašeptal. "Dobrré rráno." Natálie nadšeně zatleskala a už se k němu hrnula s tím, že se musí posadit vedle ní. Nelíbilo se mu, že ho někdo ovládá, ve smečce byl nejspíš hierarchicky hodně vysoko, a tak varovně zavrčel. Zaculil jsem se a pokynul mu. Měl už svoje oblíbené místo v čele stolu naproti mé židli. Usmál jsem se. Berta donesla snídani a já je vyzval k její konzumaci. Nenechali se dvakrát pobízet.

Po snídani jsem pozval strýce na šálek kávy, bylo to spíš zdvořilostní gesto, navíc jsem potřeboval využít jeho přítomnosti a projednat finance. Ra a Natálii jsme nechali o samotě, však on si kluk poradí, když ho bude, ta prokletá baba, ohrožovat.

Křik se ozval během následujících patnácti minut. Když jsme doběhli, Ra vysel zakousnutý za její předloktí a vztekle vrčel, zatímco Berta ho plácala utěrkou. Dostal jsem záchvat, jestli kašle nebo smíchu to zůstane do smrti utajeno.
"Ra! Pusť Natálii!" Zařvala Berta, Ra v tu chvíli sklopil pomyslná ouška a utekl do zahrady. Rychle jsem se omluvil, vrhl po Bertě trošku rozzlobený pohled a šel se po tom vlčeti porozhlídnout. Ne, že bych měl strach, byl to spíš pocit, že to nebylo zase až tak spravedlivý. Nejspíš jsem měl pravdu protože, když jsem ho našel schouleného pod starým dubem, fňukal a čím dál víc se choulil.
"Ra, vlče, pocem, řekni Johnymu, co ti ta ošklivá ženská udělala." Natáhl jsem k němu ruce a on, i když se mi celý ten týden vyhýbal, mi skočil do náruče a rozfňukal se ještě víc. Nemělo cenu to z něj tahat a tak jsem ho jen choval a hladil po zádech. Mělo to na něj velice uklidňující účinky, takže mi během pár chvilek usnul v náručí. Sedl jsem si pod strom, opřel se o kmen a poslouchal ptáčky. Jen tak vypustit se mi už pěkně dlouho nepodařilo. Užíval jsem si to.

Vzbudila mě až zima. Jistě z jedné strany mě hřálo Raovo tělo, ale ten dub celkem studil. Zamžoural jsem. Byl úplněk a hvězdy zářily tolik jasně. To jsme spali tak dlouho? Chvilku jsem se ještě rozkoukával. Raa jsem chytil do náručí a i s ním se postavil, byla to sice pěkná fuška a já měl pocit, že mi šlehne v zádech, ale zvládnul jsem to. Trochu nejistým krokem jsem se vydal do domu. Berta nechala prozíravě otevřeno, takže dostat se dovnitř nebyl žádný problém. Schody jsem taky vyšlapal celkem lehce a padnou do postele, to už byl jen malý problém.
Lehnul jsem si na záda, jinak bych ani neusnul. Ra ležel schoulený vedle mě a evidentně ho vůbec netrápilo, že se roztahuje. Ještěže je ta postel tolik velká. Spokojeně jsem zavřel oči a během pár minut mě navštívil nějaký snovač. _{Ninii, vidíš, co děláš?}

Kam ta mládež spěje... *králíček Azurit haha, hehe..xDD*

Mám modřinu přes půl předloktí...*ráda zveličuje* A oni mi na ni mačkají, mamka. Sadistka. Měla bych něco dělat. *kouká na hromadu palet* Tak jo.. Za chvilku. Dneska jsem udělala pokrok, jen jedna písnička od MJ a žádný fotky..*chechtá se* Už to nějaký bude.

Ninušee, ty znáš tu písničku od Landy?? Králíček Azurit? Tak se to jmenuje!..:) Tu si poslechni. Joo a musím se kouknout do snáře, zase se mi zdáli hovadiny. *chechot*

Večer snad další díl Vlčiska.. Ale jakoo zatím pořád nuda, to jenom já se začínám dostávat k zajímavým věcem...xDD

Řekněte měli jste někdy takovej strašně nechutnej pocit, že si musíte najít nějaký maličký kluky jak spolu dělají nemravnosti..?? *dělá, že ona vůbec nic* Ale já našla jen dva pořádny, nemám pořádný slovo, podle kterýho bych mohla hledat..*vzdychla* Tak jo..:) Ale oni jsou fakt roztomilí...xDD

S láskou...

Hiroko von Rabersdorf

---

Tou Soubi s Kiem, akorát je trošku divný, že Soubíček ouška má, kdežto Kio už ne.. *moc nad tím přemýšlí*

Ra, bůh Slunce - II.

"I'm Peter Pan in my heart." <-- Víte jak teď Hiroko tráví spoustu času mezi jacksonmaniakama (a že jsou to zvrhlí maniaci) tak si prostě vzala tuhle větu strašně k srdci. Je to věta Michaela J., kterou prosnesl, když se ho nějaký reportér ptal, proč Neverland. Ale těch vět uvidíte víc, třeba Michaelovo "Všechny děti jsou moje děti." jsme Michaelovi děti... Chjo, neposlouchejte mě..xD

Ooo, mí drazí američané, pokud máte v pátek cestu do Šumperka, nejzděte tam mezi 11:00 a 13:00, Hiroko má první jízdy a nechce Vás přejet..xD

A ještěěě, Hiroko nakonec na Fest jede, někteří už to ví, ale protože netuší jak to bude se sponzorem, tak zatím počítá jen s pátkem a sobotou.. spoonzor zatím netuší jak na tom bude, protože už sponzoruje můj řidičák a bude sponzorovat moje vozítko..xDD Takže vůbec nevím. Aaa ještě je možný, že se mnou pojede Aleek..

A dostáváme se k jádru pudla. Jak už bylo jednou řečeno, tohle celý patří Dahak..:) A dnešní dílek...:) Asi Chlapovi-kotěcímu, ikdyž si to vůbec nezaslouží, za ten konec u "tohle naše přátelství", zlobivé kotě...*bručí*

Nedokázala jsem odolat, ale tady je prostě úplně..fufuuu... (skazili mě..xDD Za to můžou oniii...xDD *ukazuje na ně prstíčkem*)...a to jeho "gesto"...*vzdychla*

No niiicc... Přeji příjemné čtení... S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Domů jsme se dostali okolo osmé večerní. Na večeři už bylo pozdě, ale já Bertu stejně poprosil o něco k snědku, pro mě a pro vlka. Nevěděl jsem jak mu říkat. Berta mě propálila pohledem, takže jsem na ni musel zpraktikovat jeden ze svých štěněčích kukučů. Nakonec povolila s tím, že to bude jen lehká svačina. Pěkně jsem jí poděkoval.

"Hej chlapče." Zavolal jsem na svého návštěvníka. Musel jsem ho vykoupat a..sakra, obléct! On byl NAHÝ, celou tu dobu. Začervenal jsem se. Jsem pitomec. Okamžitě jsem ho chytil za tlapku, to si vysloužilo překvapený zavrčení, a odtáhl ho do koupelny. Okamžitě jsem začal napouštět vanu a přemýšlet, co do toho dám, aby ho to alespoň trošku upoutalo. Aby mi tam lehčeji vlezl. Nakonec jsem zvolil pěnu s omamnou levandulovou vůní a kachničku. Moji oblíbenou, bál jsem se o ni, ale, co bych neobětoval vědě.

Jakmile se začala tvořit pěna, chlapec zbystřil. Přišel blíž a čuchal a pak si všiml kachničky.
"No šup, běž za ní." Popohnal jsem ho. Když se k tomu neměl ještě dlouho, zastavil jsem vodu a chytil ho do náruče. Vyděšeně mě kousl, bolelo to, ale co nekrvácelo to. Opatrně jsem ho posadil do vany, a když zjistil, že ho nic z toho kolem nepokouše, začal se bavit se štěněcí radostí. Kousal do zobáku mojí gumové kachničky a vesele ňafal, když pískala. Chňapal po pěně a strašně se divil, že mu prokluzuje mezi prsty. Ještě chvilku jsem ho nechal řádit, ale pak jsem se chopil mýdla a začal.

Kroutil se, škubal, kňučel a vůbec se mu to nelíbilo a to jsem ho jen mydlil, co sakra bude dělat, až mu budu mýt vlasy?

Z koupelny jsem vylezl mokrý jako myš. Jasně svoji misi jsem zdárně splnil, ale za jakou cenu? Otočil jsem se za sebe. Po čtyřech se za mnou plížil ten kluk, v županu s vlasy vyfoukanými a staženými do copu, v tlamičce si nesl MOJI kachničku. Potřásl jsem hlavou a vydal se do jídelny, kde už na nás čekala Berta se svačinou. Byl jsem hladový, ale to vlčí dítě evidentně víc, takže jsem se moc nenajedl. Berta nevěřila vlastním očím a já měl pocit, že jen co ji potkám, někde na chodbě, sepsuje mě jako jezevčíka. A jak jsem řekl tak se taky stalo.
"Johnatane! Co to má být, vždyť je to zvíře." Zašklebil jsem se na ni.
"Já to taky říkal, ale to bych nesměl mít ty pitomý dluhy u strýce." Zabručel jsem. Berta přikývla, jakože chápe.
"Tak já udělám, ještě něco k jídlu." Broukla a už se jala mizet.
"Berto, má milá z nejmilejších, prosím mohla bys ho i uložit? Prosííííím." Klečel jsem na kolenou a prosil. Vzdechla.
"Tak fajn, já ho pošlu spát, ale vy si už jděte taky lehnout." Pokárala mě. Nadšeně jsem ji políbil na obě tváře a zmizel v koupelně. Mám pocit, že tu sprchu si po dnešním souboji rozhodně zasloužím. Jestli ne já, tak už nikdo. Do postele jsem padl a v minutě spal jako zabitý. Těžkej den.

Měl jsem pocit, že spím tak deset minut, když mi začalo něco funět za krk. V momentě se mi to stočilo k boku a pak už bylo ticho. Moc se mi nechtělo přemýšlet nad tím, kdo nebo co to je a tak jsem se jen zavrtěl a chrněl dál. Když jsem pak ráno zaklapl budík a pokusil se vylézt, něco mi v tom zabránilo. Ono mi to něco totiž leželo na levé ruce a evidentně nemělo chuť se zvednout. Ani minimální, jak jsem tak koukal. Opatrně jsem ho setřásl a vylezl, nechal jsem ho spát, beztak jsem musel ještě do laboratoře a neměl bych na něj čas.

Sešel jsem na snídani, kde už mě čekala Berta.
"Tak, co jak to včera šlo?" Zaksichtila se na mě tím svým zvláštním obličejem, kterým mě jako dítě vždy rozesmála.
"Bylo to jako uspávat Vás, když jste byl maličký a tolik neposedný." Zahanbeně jsem sklopil hlavu a ona mě po ní pohladila.
"A Berto, jen tak mimochodem, je v mojí ložnici a až ho budete budit nebo až vstane, prosím zkuste s ním mluvit. Sice byl dlouho s vlky, ale musíme ho naučit všemu, co musí jako člověk umět a řeč je první úkol." Berta pokývala hlavou a pak už mě popohnala s tím, že venku už čeká moje auto.

Spěchal jsem do laborky jen pro nějaké podklady a rozdělit práci, aby měli následující týden co dělat, byla to práce, na kterou mě nepotřebovali. A pak jsem zase rychle spěchal zpátky, abych mohl začít s výukou, chtěl jsem se ho brzy zbavit, abych mohl pokračovat ve výzkumu.

Upgradovali jsme jí nohy a upadla jí prdel.. Nebohá sekačka..

To víte, když mě někdo pustí k sekačce tak seču, dokud se na ní něco nerozpadne. Ale už jí je taky spousta let.. Minulí týden nám odešel pojezd, ale protože děda má stejnou sekačku a jim odešel motor tak jsem si prostě zajeli pro nová kolečka. Včera nám upadl "zadek" to znamená koš a krytek. Chjo a přitom já jsem na ni vždycky tak hodná a do ničeho jí netlačím i do kopce si jezdí sama. Ale Tomášek (prdelka, ovečkin.....) se prej mrkne jestli najde nějakou tyčku, či co..*trhne ramínky* Tak uvidíme..:)

Včera Jsem dostala nějký záchvat či co. A krom toho, že jsem měla šílenou alergickou reakci (boleli mě i zuby, z toho smrkání) jsem prošmejdila deviantarta, ale jenom tak lehce. Jsem strašně zbrklá a teď mě to mrzí, protože jedna holčina tam měla úplně nádherný obrázky...*vzdychla* Budu si to vyčítat. Měla jsem ZASE šílený sny, tak řekněte Vám se normálně zdá, že Vám po vlaku lezou celebrity a snaží se k Vám dostat?? *nechápavě* Měla bych s tím asi něco dělat. A taky bych se ve snech měla přestat přecpávat, budu koule..xD

Oj, ale dobré..:) Teď k Těm obrázkům..:) Chci jen říct, ano všechno jsou to úplně úžasní kluci, ale tohle je vyjímka a je to tolik krásný, že jsem nedokázala odolat..^^ *culí se*

Heslo bylo Prince..:))) Takže asi proto, mi to vyhodilo totooo...^^

Hiroko von Rabersdorf

---

Tenhle je úplně nejkrásnější a mě si dostal, aleee ještě tu mám jeden, moc velikej, takže rozhliknout..:)

Ra, bůh Slunce - I.

Jsem magor a vím to. Ulítávám na Michaelovi, miluju Louise Armstronga... (Hahaaa, došlo mi origoš Cd, jsem šťastnáá.).. ale vy mě chápete, ale alespoň trošku, že ano?? *marně se rozhlíží* Stýská se mi po Vás. Ni, je pořád někde v pytli a já na ni nikdy nenarazím, já vím, králičí povinnosti, ale stejně mě to mrzí. Ale dobré, v pořádku o tom jsem mluvit nechtěla.

Víte jednou jsem se prostě probudila a řekla si, tohle napíšu. Vím jak to skončí (asi se vám to nebude líbít), vím průběh, vím co chci a daří se mi psát, chci to dokončit..:) Dobře a teď k věci.

Tenhle cyklus chci celý kompletně věnovat Dahak. Dahak, protože ona je taková nenápadná inspirace co Vás nakopne každým pošťouchnutím, každým písmenkem. Miluju Tě Dahak.. *neuvědomuje si, že křičí* Takže snad se ti to bude líbit..:)

A tenhle dílek chci věnovat Botan, protože je to úplně nejúžasnější holka na světě, protože rohovory s ní jsou jeden velký úlet, protože chápe proč tolik bráním Mj..:) Takže Botan, je to tvý..:)

Původně to mělo být mnohem reálnější, ale nakonec jsem se rozhodla nechat to takhle někde na kraji, kde můžete přemýšlet, jestli ano nebo ne. Je to tak mnohem přitažlivější...:)

S láskou...

Hiroko von Rabersdorf

---

Stál jsem na prahu místnosti a společně se svojí rádoby rodinou sledoval dění uvnitř. Nechápal jsem, proč ho přivedli, ani co tím sledovali, ale už teď se mi to nelíbilo.

"Tak co na něj říkáš." Vytasil se ihned strýček a pohodil rukou směrem ke svému novému "přírůstku do rodiny".
"Myslím si, že jste udělali tu největší blbost." Prohlásil jsem.
"Ale je to člověk." Namítla okamžitě jeho vykutálená dcerka. Ušklíbl jsem se a pohlédl do místnosti, kde ten "člověk" právě očuchával talíř. Nejspíš netušil, co to má být.
"Evidentně." Pronesl jsem kysele a chystal se odejít.
"Kam se chystáš jít? Jsi přeci zoolog, pomůžeš nám." Štěkl strýc a už mě za límec tahal zpět.
"On není člověk." Zavrčel jsem vztekle a trhl rukou k místu, které právě očůrával. "On je vlk, má jejich pudy, jejich výchovu, nemluví, vrčí!" Vztekal jsem se tiše. "Já chápu, že pro svoji dcerušku chceš toho nejzajímavějšího, ženicha, ale jeho pudy budou pořád stejný a to i ty sexuální." Strýček zrudnul a málem by mě uhodil, kdyby se z místnosti neozval poděšený výkřik. To se jeho dceruška snažila s budoucím milencem seznámit. Kousl ji. Dobře ti tak, hloupá náno. Pomyslel jsem si, ale na oko starostlivě jsem k nim přispěchal a toho, chlapce nebo vlka nebo co jsem od ní odtáhl. Vztekle vrčel. Ani jsem se nedivil, taky bych tu husu nejradši zakousl.
"Uklidni se, chlapče." Poplácal jsem ho po hlavě a on se kupodivu uklidnil.

"Co to ten parchant udělal mojí dcerušce, co udělal Natálii?" Strýček naštvaně zvýšil hlas.
"Kousl ji, asi dělala něco, co mu přišlo jako útok." Trhl jsem rameny.
"Já nic takového neudělala, jen jsem k němu šla." Vzlykla. Protočil jsem oči.
"Nekousl by tě jen tak, nějak si ho musela vyprovokovat." Všiml jsem si jejího pohledu a hned mi to bylo jasný. Totiž, abyste věděli, krom toho, že tahle hlupačka byla dcera prachatýho Dědka, byla taky sexuálně dost aktivní a svoje milence si vybírala podle jistých kvalit. Asi v životě neslyšela, že tohle u vlků neexistuje, že u vlků je první dlouhodobý seznamování. Hloupá holka.

"S tímhle já nechci mít nic společného, prostě ho pusťte zpět k jeho smečce, je to vlk." Mávl jsem rukou a už byl na odchodu, když se strýček rozesmál.
"Jeho smečka neexistuje, všichni jsou mrtví." On se smál, ten parchant. Měl jsem sto chutí skočit mu po krku, ale protože jsem ho v jistých ohledech potřeboval…
"V tom případě vám přeji příjemnou zábavu." Já jsem s tím nechtěl mít společného ani ň.
"Ale ne synku, to TY ho vychováš, myslím, že bys mi tak mohl splatit poslední půjčku." Tiše jsem zaklel. Nikdy jsem si od něj neměl půjčovat prachy na ten výzkum, ale bylo to pro mě důležitý, a když to královna odmítla dál dotovat, musel jsem někde sehnat peníze.
"Fajn!" Štěkl jsem. "Ale mám pár podmínek." Strýček pohodil hlavou, jakože poslouchá a já začal. "Budu ho učit u mě a VY mi to do toho nebudete kecat a nejlíp mě v jeho výuce nebudete vyrušovat svými hloupými návštěvami, já budu volat." Strýček přikývl.
"Dobře! Máš to mít. A teď už si toho … kluka odveď." Když jsem ho odváděl, slyšel jsem trošku naštvaný brblání jeho dcery. Mrcha malá, pomyslel jsem si. Nemám ji rád, je to podrazácká k.. A pak už jsem neměl čas přemýšlet, protože ten kluk vyžadoval veškerou moji pozornost. Musel jsem ho hlídat, jeho chování bylo, nepatřičný. Byl to prostě vlk, tohle nebylo jako Tarzan nebo Mauglí, ti aspoň uměli mluvit, ale tenhle se to všechno bude muset naučit. Vzdechl jsem a prohrábl si vlasy. Vítej v pekle, Johnatane.

---

Pak nás Michael skopne z nebeský báně. "To máte za to pako!"

Žeru listový těsto. A co, že mě bude bolet bříško, jsem spokojená. Nic víc, nic míň. *neposlouchejte ji má euforii z MJ*

Takže, proč tu jsem. Nutně potřebuju někoho, kdo na mě přibližně každých deset minut houkne, že by bylo potřeba psát dál "Ra", že by bylo potřeba ho upravit..xD Jinak to v životě nedodělám, ale já už mám konec a chci to dopsat.! Takže zítra..Co je zítra v televizi??..xDD NE! Zítra až příjedu zmožená z autoškoly, tak okamžitě naklušu, obloukem se yhnu diskuzím a budu psát až se ze mě bude kouřit. Možná..xDD

Btw, prosím, prosím...Kde stáhnu Hellsing Ultimate, já z toho jinak zešílím..xD

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

Vánoční koupel.

Takže tohle je povídka do té druhé soutěže, téma bylo "úchylky" a já to pojala, jako vždycky, svým vlastním způsobem. (Haha komediant číslo jedna se hlásí, neumím spát vážný věci..xD) Ale víte v podstatě se mi to líbí, mám pocit, že se mi to celkem i povedlo..(A možná, kdybych tomu dala víc jak třičtvrtě hodiny, vypadalo by to i líp.)

Kritiku beru, jsem zvědavá, znáte mě. Omezení je úplně minimální, skoro nic tam není a to co si domyslíte, za to už může vaše zvrhlá fantazie, s tím Hiroko nemá nic společnýho.

Každopádně to chci věnovat všem zvrhlíkům!(Od Botan, přes Nexxu až po moji Princeznu všech králíků, takže se sem počítá i Dahak nebo taková Elo, která se vždycky tváří strašně nevinně..xD Aky ty se taky počítáš..xD)

Hiroko von Rabersdorf

---

"Lawrenci, Lawrenci okamžitě se vrať!" Vztekal se Charlie. To, že křičel přes celý obchodní dům, ho moc nevzrušovalo. Štvalo ho, že ho ten malý, vrrr, zase neposlouchá. Prostě ne. Občas sám nechápal, jak s ním může být, jak s ním může chodit, no a tak různě.

Lawrencovi zazářily oči. I když už byl "velký kluk" pořád miloval Vánoce jako dítě, věřil na Santu a jakmile zahlídl chlápka v rudém oblečku a řadu dětí rozběhl se tím směrem. Taky si chtěl něco přát.

"Tak co si přeješ, chlapče?" Zvedl k němu Santa Claus oči, byl trošku v rozpacích.
"Je víc věcí, který bych chtěl, třeba aby byl Charlie..no prostě aby měl větší výdrž, ale s tím mi asi nepomůžeš, co?" Hodil po něm psí oči.
"To nejspíš ne." Přikývl Santa Claus a přemýšlel, jestli má pořád nohy, necítil je.
"Jsem těžkej, co?" Zaculil se Lawri a už, už se zvedal, když ho Santa stáhl zpátky.
"Zapomněl sis něco přát." Upozornil ho s úsměvem.
"Tak dobře. Víš, já strašně miluju čokoládu a chtěl bych…" Naklonil se k němu a pošeptal mu to do ucha. Rudému mužíkovi zaskočilo, až se rozkašlal.
"To je zvláštní přání, počítám s tím, že by se ti mohlo splnit." Usmál se potom, co přestal kašlat a Lawrence poprosil, aby k němu toho Charlieho poslal.

Charlie se tvářil dost zmateně, ale nebránil se. A když se k němu Santa naklonil a přetlumočil mu všechno, co si jeho kocourek přeje, málem dostal zástavu srdce. Lawri rád experimentoval to jo, ale že by až takhle. Pánovi v rudém oblečku slušně poděkoval a s plánem tohle přání splnit opustili obchodní dům.

25. prosince, 8:15 - ráno.

"Myslím, že ti tu Santa Claus ještě něco nechal." Rozesmál se Charlie, když uviděl Lawriho nadšením rozšířený oči.
"Co, kde??" Vyskočil na nohy.
"Jenom kousek od tut, ale myslím, že na to tohle nebudeš potřebovat." Sundal mu vánoční trenýrky a vzal do náruče. Lawri se zachvěl a omotal ruce kolem jeho krku. Těšil se, ale zároveň se trošku bál, protože na seznamu jeho vánočních přání, byli taky různý sexuální pomůcky, třeba ten bič nebo kožený obleček, pouta a tak podobně. Trošku ho překvapilo, že Charlie zahnul do koupelny, a když ho hodil do hodně hutné tekutiny, zalapal po vzduchu.

Olízl si prst a s úsměvem se podíval na Charlieho.
"To je čokoláda!" A pak rychle stáhl Charlieho k sobě.
"Hmm…a víš můj milý, jak to přání pokračovalo?" Zavrčel a začal z něj stahovat tričko, celé od čokolády.

Dalo to práci, ale nakonec se i Charlie válel ve vaně plné čokolády nahý.
"Mám pocit, že tuším." Usmál se a sklonil se k provokativnímu polibku.
"Ta čokoláda bude všude a tím všude myslím, všude, i tam kde jsem ji nikdy nechtěl mít." Bručel Charlie mezi polibky, ale užíval si to. Lawrence se usmál.
"Já chtěl, miluju čokoládu, tohle musíme dělat častěji." Zamručel a olízl Charlieho tvář.

MJ, naposledy miláčci..:)

Když byla Hiro ještě malá holka, bylo jí možná dvanáct, na jedničce jel dokument "Život s Michaelem Jacksonem" byl to snad jedinnej dokument o jeho osobě. Je to právě ten dokument, kdy říká "stydím se". Já nevím, ale mám ho ráda..:) Je to necelých devadesát minut a myslím, že stojí za to, v tomuhle dokumentu není žádný tabu a uvidíte jak MJ nakupuje..xD (tohle chci, tohle a tohle taky ještě nemám..xD)

Lidi prostě Británie poráží USA, ale Michael je vždycky vítěz..xD

A ještě tohle...Já to oplakala, protože on s těma děckama tolik blbne a vypadá tak spokojeně a vůbec...*vzdychá nad tím*

Hiroko von Rabersdorf

Michael Jackson a Eddie Murphy, sakra Nini to je ZEMĚPLOCHA..(skoro)

*aktivně se zapojila do diskuze Michael Jackson a našla spoustu věcí*
Je to hned na začátku, želva na ní čtyři sluni a naše planeta..(Sice není placatá, ale to je detail..xDD) Je z toho úplně mimo..xDD Tak tady to máte..*absolutně netušila, že Murphy s Michaelem spolupracoval..* On MU Eddie "šeptá" do ouška..??!! *dostala infarkt*

Hiroko von Rabersdorf

Michael

Ale neeee, uvrhla sebe samu do plamenů pekelných, přihlásila se do sooutěže o "nej yaoi povídku". Ale, to byl jen nějakej záchvat. *odmítá přiznat, že se právě před chvílí přihlásila do další, asi fakt nemá co dělat nebo co* Ale víte, když už jsem to napsala, tak to sem taky plácnu. Je to moje zatím, jak říká Dahak, nejplošší dílo. Haa, ale svoje plochý hrdiny jsem nenacpala do postele, ale na plochou podlahu..ona je to sice kožešin,ale ta je taky plochá. Nexus, palačinkýýý...*tlemí se, protože tuší, že tomu bude rozumět jen ona*

Já vím, že jsem tele a vůbec nic mi neříkejte. Já Vás to přece nenutím číst, ale..ehm.. znáte mě..*chechtá se*

A ještě jsem chtěla, jakákoliv podobnost s králem popu Michaelem Jacksonem je čistě náhodnou, to stejný platí i o jeho manželce a tak...xDD Já si jen půjčila jejich jména a úlohy. A trochu to poupravila jak se mi hodilo..(Ono se zjistilo totiž, že Míša byl nejspíš gay, se svojí ženou nespal děti biologicky nejsou jeho, ale měl poměr s jakýmsi číšníkem či co. Já ho asi začnu ještě žrát..xD)

Och a dáme to 17+ potože Hiroko není prase *kecá nevěřte jí* a zase tolik se s tím popisováním nepárala...xD Nexus ty máš vyjímku, protože už jsi prostě zvrhlík..xDDDD A Botan, ty vlastně taky, žee..xDDD (Vzpomíná na Gacktx Michael a jiný rozhovory..xD)

*přemýšlí komu by to mohla věnovat* Pro moji Králičí princeznu. A taky pro Botan, protože se s ní dá svěle diskutovat..xD

Hiroko von Rabersdorf

---

Michael právě "vyhazoval" svého prvorozeného syna z okna nebo spíš snažil se ho nevyhodit. Fanynky dole křičely, až to rvalo uši, ale on byl šťastný. Měl potomka, pokračovatele.

Mezi hromadou těch zběsile pištících ženských se tísnil i on, Gabriel.
Michaelův, snad nejlepší přítel. Snad. To, že se Michaelovi narodil, potomek se dozvěděl až dnes a to ještě díky televizním zprávám. Mrzelo ho to a hodlal si za to na krále popu došlápnout.

Protlačil se do nemocnice a u jedné ze sestřiček si vyprosil číslo pokoje. Chvíli se mu vykrucovala, ale nakonec povolila. Bylo těžké odolat jeho úsměvu.
"Ooo, ty jeden bezpáteřníku!" Zahulákal na Michaela už z dálky. Ten k němu otočil hlavu. Byl tolik šťastný, že se Gabriel na další hubování nezmohl.
"Gabi, podívej."Přešel k němu a ukazoval svého synka. Krásné dítě.
"Jmenuje se Michael, po mně." Na chvilku mu ho podal do náručí. Gabriel roztál jak svíčka. Měl rád děti, teda, když je nemusel mít doma.
"Proč jsi mi nezavolal, říkals, že budu první!" Zamumlal, ale nepodíval se na něj, dál mazlil to rozkošné dítě.
"Promiň, to všechno kolem mě strašně vyděsilo."
"Jo, a málem jsi ho vyhodil z okna." Šupl mu malý pohlavek a Michaela mu vrátil. "Jak je na tom Debbie?" Michael trhl rameny, tahle část ho moc nezajímala.
"Jsi strašný, měl bys jít za ní, určitě by jí to pomohlo." Pokáral ho. Vzdychl a začal se šourat.

Šel za ním, chtěl Debbie pogratulovat ke krásnému mrňouskovi.
"Nebrzdi to, stejně tomu neutečeš." Plácl ho po zadku a on se ošil a zavrčel.
"Tady ne!"
"Eh, cože, já tě tu přeci nechci znásilnit, krom toho plácání po zadku není žádnej hřích, tak co." Zabručel a vešel do pokoje těsně za ním.
"Ahoj. Jak je mamče??" Zaculil se na ni. Úsměv mu vrátila, ale jinak vypadala dosti unaveně.

"No nic, já jdu." Postavil se a pomalu přešel ke dveřím. "A Michaeli, nezapomeň!" Zavrčel na něj. Usmál se a kývl, jakože URČITĚ nezapomene. Gabriel si nebyl jistý, ale co, když zapomene, tak ho zakousne, na veřejnosti, nejlíp.

O půl sedmé stál pře jeho bytem černej mercedes a troubil. Čekal ho, tak o hodinu později a on je tu načas?! Nevěřícně vykoukl z okna a pak co nejrychleji seběhl dolů.
"Ty jsi dnes nějaký, divný." Zaculil se a nastoupil.
"Takže, kam chceš jet?" Koukali na sebe, načež Gabriel trhnul ramínky.
"To je jedno, hlavně, že budeme moct oslavit Michaela."
"Fajn."

Zastavili před Michaelovou vilkou. Sem Gabriela bral jen málokdy. Asi neměl moc chuť ukazovat jej doma.

Těšil se, až se rozvalí po té kožešině, c o má v ložnici. A jak se těšil, tak mu to všechno strašně rychle uteklo. Mluvili o jeho synkovi o Debbie o tom co teď bude a najednou se váleli na té kožešině s vínem a chechtali se jako puberťáci. Cítili se trošku podnapile, ale všechno bylo celkem jasný.
"Gabi." Přetočil se Michael a líbl ho do vlasů. Jenom zabručel.
"Mám tě rád." Šeptnul. Natočil k němu hlavu a políbil ho. Usmáli se na sebe.

Gabrielovi se chtělo zpívat. Lááááska je laskááá, když choděj kluci s klukamá…ehm. No… Znáte to. Tu brutální lehkost. Ten pocit.

Nechal Michaela, aby mě zatlačil hlouběji do kožešiny. To, že vylili zbytek vína na ten nádherný bílý peršan, je v tu chvíli moc nevzrušovalo. Byli jenom oni a prázdný vesmír. Žádný čas, žádný místo. Nadšeně mu rozepínal knoflíčky košile. Byl to problém, protože Michael se k němu co chvíli natlačil a přimáčkl Gabrielovi ruce k svému hrudníku, nakonec se podařilo. Košile, celkem bez úhony letěla někam do prostoru. Nechal ho, aby mi svlíkl tričko, kalhoty a když se začal věnovat ponožkám, rozchechtal se.
"Tak to nemám ráda, no…" Zabručel a polechtal mě. Sakra, proč zrovna já musím být tak lechtivý. Zkroutil se v záchvatu smíchu a pokoušel se mu uhýbat. Ne že by měl úspěch, ale aspoň byla psina.

Políbil ho a usmál se. Sjel na krk a po chvilce mu žužlal tolik částí těla naráz, že to ani nestíhal vnímat. Bavilo ho Gabriela oždibovat, fakt že z toho měl modřiny, ho moc nevzrušoval, nebo možná naopak ho vzrušoval šíleně. Zrovna se zabíral do úvah o tom, na kolik to Michaela vzrušuje, když ucítil jeho prsty v místech, na který bylo snad ještě moc brzy. Škubl sebou a trošku se odtáhl.
"Jsi dnes nějak hrr ne?" Zabručel a už, už mu utíkal, když ho stáhl k sobě na klín.
"Ty za to můžeš, kroutíš se, vzdycháš a vůbec a jen si ležíš a já se starám."
"Já tě přeci nenutil, to ty sám…" Urazil se a pak natruc sobě i jemu se zmocnil jeho rtů. Když chce, budu dneska navrchu, nejsem žádný ukvičený uke, ale moderní uke, přizpůsobivý.

Miluju líbání a on u toho tak roztomile slintá. Teda, ne zrovna mě do pusy, ale všude kolem. Odtáhl jsem se, abych ho mohl po chvilce přimáčknout víc k zemi. Usmál se a vypnul se ke mně.
"Ty jsi dneska úúúúplně…" Nechal zbytek zaniknout, stejně oba věděli, že ví co má Gabri na mysli. Okusoval mu zrovna bříško, když se ozval telefon. Michael se hned drápal, ale Gabriel nebyl s to tak lehce se vzdát. Nechal svého milence posadit se a telefon zvednout. Jeho rozhovor nevnímal, braly ho mnohem jinčí věci. Sjel mu rukou do klína a stiskl. Potěšilo ho, když Michael zalapal po dechu a na pusu si přitiskl ruku. Gabriel se nezdráhal, rozepl mu zip a knoflík kalhot a k jeho vlastnímu potěšení zjistil, že král je dneska na ostro.
"Hihi…" Udělal a vjel rukou do kalhot. Jeho milenec se stále snažil soustředit na evidentně důležitý telefonát, ale ne že by mu to moc šlo. Co chvíli prudce vydechl, ale jeho ruku z kalhot nevyhnal, nechal se laskat a něžně svádět. Michael ani nevěděl, jak a i s telefonem ležel na břiše pod sebou polštář. Netušil, kde to všechno vzal, ale bylo mu to fuk. Vyšpulil na něj zadek v provokačním gestu a trošku zděšeně vyjekl, když si ho Gabriel vzal ihned. Žádná příprava, nic.
"Zlobivý kluk." Zavrčel Gabriel a chvilku se nehýbal. Michael raději zavěsil, měl pocit, že tohle už by neomluvil. Gabriel se pohnul, trošku opatrněji, a když se ozvalo slastné zasténání, jakoby měl na uších sluchátka a někdo mu pořád dokola přehrával jejich společný vzdychání. Hýbal se pomalu, líně a mučil tak nejen sebe, ale i svého milého, který se snažil třít o huňatou kožešinu v mnohem rychlejším tempu, ne že by se mu to dařilo.
"Klid kotě." Usmál se Gabriel lišácky a přitiskl se k němu. Rukou zajel do jeho klína a počal ho laskat. Nasadil trošku rychlejší tempo a čím dál víc zrychloval.

Zběsileji a zběsileji, zběsilá jízda.

Gabriel dosáhl vrcholu jen pár vteřin po Michaelovi a úlevně se svalil vedle něj, jeho tělo, ale odmítal opustit. Miloval ty post-orgastický chvíle, kdy ho mohl držet. Zamručel mu do ucha a stáhl z postele peřinu. Měl ji na dosah ruky, tak co. Michael se k němu otočil čelem a zachumlal se k němu ještě blíž. Gabriel je oba přikryl a opatrně z něj vyklouzl, aby si třeba při spánku nepoškodil nádobíčko, a přitiskl se k němu. A co, že se od sebe potom nebudou moct odlepit.
"Mám tě rád." Zašeptal už spícímu milenci a sám si nechal zdát krásné sny.