Původně to tu mělo být až zítra, ale zítra jsou dědečkovi 65 narozeniny a Hiroko bude nadšeně pět Něěěkdo má dneska narozeninýýýý..Ehm...*už se vidí* A proto to sem hodím ještě dnes. Je to další nezáživný díl, ale když já je takhle tolik miluju. Za chvilku budu tu povídku proklínat.
Co dneska? Asi takhle "Učíme se číst!" Uch..je tam moje oblíbená tulící scéna a předčítání.. *vzdychla* A dneska Pro Kwálička, protože chci, aby alespoň prozatím měla Jihnatana ráda..:) Milju Tě víš...:-*
On je tolik fufuuu....xDD Vidíte. Dneska jsem POTICHU...žádný kecy.
Tak si to užíjte..:)
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
Hned ráno jsem musel utéct. Ne, že by se mi chtělo pouštět to štěně z náručí, ale nic jiného mi nezbylo. Musel jsem do laboratoře zkontrolovat svoje pracovníčky, oni jsou sice šikovní, ale je nad nimi potřeba dohled. Z domu jsem utekl bez snídaně, za což mě Berta po návratu pěkně vypeskovala.
S Ra už jsem normálně mluvil, musel jsem sice používat jen běžná slova, ale zvládli jsme si popovídat o počasí. Tím pádem jsme se s Bertou posunuli k dalšímu kroku mučení. Čtení.
"Ra, co je tohle za písmenko?" Broukla Berta a před čumáček mu strčila obrovské písmeno "B". Ra nechápavě natáčel hlavu a přemýšlel.
"To je B, miláčku, řekni B." Pohladila ho Berta po hlavě a strašně se rozplývala, když Ra pípnul béé. Během pár minut jsem zjistil, že na to prostě nemám nervy. Zjistil jsem, že nechci mít děti, neměl bych dost trpělivosti na to učit je. Berta naopak vypadala velice šťastně při každém, byť jen miniaturním, krůčku a úspěchu, který Ra udělal. Nakonec jsem znovu prchnul z jejich dohledu. Knihovna mi poskytla dostatečné útočiště. Knihy byli můj úkryt. Utíkal jsem do světa fantazie rád, ale už nebylo tolik času a teď. Šáhl jsem po své oblíbené knize a začetl se. Netuším, jak dlouho jsem četl, když cvakly dveře a ke mně do lenošky se nacpalo menší pružné tělo.
"Copak?" Pohladil jsem Ra po hlavě.
"Čti mi, prosím." Zašeptal a schoulil se mi na rameno. Usmál jsem se a knihu odložil.
"Ale něco jiného, jo?" S tím jsem se natáhl po pohádkové knížce, kterou mi předčítala ještě maminka, potom Berta. Uvelebil jsem se zpět na lenošku a nechal Raa, aby se mi schoulil v náručí. Byla to tak zvláštně intimní chvíle, až mi naskočila husí kůže. Rozevřel jsem knihu a začal číst. Periferně jsem viděl, jak Ra sleduje každý řádek, každé písmenko. Učil se. Sám od sebe. S jemným úsměvem jsem předčítal. Uklidnilo mě to a podle jeho zlenivělých reakcí jsem nebyl jediný klidný.
"To je B, miláčku, řekni B." Pohladila ho Berta po hlavě a strašně se rozplývala, když Ra pípnul béé. Během pár minut jsem zjistil, že na to prostě nemám nervy. Zjistil jsem, že nechci mít děti, neměl bych dost trpělivosti na to učit je. Berta naopak vypadala velice šťastně při každém, byť jen miniaturním, krůčku a úspěchu, který Ra udělal. Nakonec jsem znovu prchnul z jejich dohledu. Knihovna mi poskytla dostatečné útočiště. Knihy byli můj úkryt. Utíkal jsem do světa fantazie rád, ale už nebylo tolik času a teď. Šáhl jsem po své oblíbené knize a začetl se. Netuším, jak dlouho jsem četl, když cvakly dveře a ke mně do lenošky se nacpalo menší pružné tělo.
"Copak?" Pohladil jsem Ra po hlavě.
"Čti mi, prosím." Zašeptal a schoulil se mi na rameno. Usmál jsem se a knihu odložil.
"Ale něco jiného, jo?" S tím jsem se natáhl po pohádkové knížce, kterou mi předčítala ještě maminka, potom Berta. Uvelebil jsem se zpět na lenošku a nechal Raa, aby se mi schoulil v náručí. Byla to tak zvláštně intimní chvíle, až mi naskočila husí kůže. Rozevřel jsem knihu a začal číst. Periferně jsem viděl, jak Ra sleduje každý řádek, každé písmenko. Učil se. Sám od sebe. S jemným úsměvem jsem předčítal. Uklidnilo mě to a podle jeho zlenivělých reakcí jsem nebyl jediný klidný.
Usnul mi v náručí. Musel být hodně unavený, ale je fakt, že já čtu strašně monotónně. Sledoval jsem jeho sladký obličejík a hřešil myšlenkami. Pro jistotu jsem zavrtěl hlavou, Hloupost Johnatane, nejsi na kluky, jsi normální, jenom nechceš děti. Opatrně jsem ho položil na lenošku a přikryl příruční dekou. Zvláštní bylo, že byla vždycky tam, kde já, tedy ta deka.
"Berto?" Zavolal jsem ještě na schodech, vykoukla z kuchyně.
"Co se děje?"
"Slib mi, že ho naučíš číst i psát, prosííím??" Už jsem si skoro klekal.
"Ale jistě, je to chytrý chlapec, jde mu to rychle, ale myslím, že byste ho měl učit taky mravům, pořád jí jako… no jako prase." Trošku se pousmála a já přikývl. Měla pravdu, pokud měl být správný gentleman, musel se učit mravům. Ale dnes už ho nebudeme trápit.
"Dobře a Berto nezapomeň ho okoupat, aby se neopařil jako naposledy." Připomněl jsem jí a odebral se na kutě. Na to, že jsem nic nedělal, cítil jsem se parádně vyřízený. Naposledy jsem zkontroloval Raův spánek a pak moje kroky směřovaly ke koupelně. Když jsem pak ulehl do peřin, nemohl jsem usnout, něco mi chybělo.
"Johnatane?" Slyšel jsem zavrčení a poté cvaknutí dveří. Přes nos mě uhodila levandulová vůně a horké vlčí tělo se schoulilo k mému boku. Konečně jsem usnul.
"Co se děje?"
"Slib mi, že ho naučíš číst i psát, prosííím??" Už jsem si skoro klekal.
"Ale jistě, je to chytrý chlapec, jde mu to rychle, ale myslím, že byste ho měl učit taky mravům, pořád jí jako… no jako prase." Trošku se pousmála a já přikývl. Měla pravdu, pokud měl být správný gentleman, musel se učit mravům. Ale dnes už ho nebudeme trápit.
"Dobře a Berto nezapomeň ho okoupat, aby se neopařil jako naposledy." Připomněl jsem jí a odebral se na kutě. Na to, že jsem nic nedělal, cítil jsem se parádně vyřízený. Naposledy jsem zkontroloval Raův spánek a pak moje kroky směřovaly ke koupelně. Když jsem pak ulehl do peřin, nemohl jsem usnout, něco mi chybělo.
"Johnatane?" Slyšel jsem zavrčení a poté cvaknutí dveří. Přes nos mě uhodila levandulová vůně a horké vlčí tělo se schoulilo k mému boku. Konečně jsem usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat