"I'm Peter Pan in my heart." <-- Víte jak teď Hiroko tráví spoustu času mezi jacksonmaniakama (a že jsou to zvrhlí maniaci) tak si prostě vzala tuhle větu strašně k srdci. Je to věta Michaela J., kterou prosnesl, když se ho nějaký reportér ptal, proč Neverland. Ale těch vět uvidíte víc, třeba Michaelovo "Všechny děti jsou moje děti." jsme Michaelovi děti... Chjo, neposlouchejte mě..xD
Ooo, mí drazí američané, pokud máte v pátek cestu do Šumperka, nejzděte tam mezi 11:00 a 13:00, Hiroko má první jízdy a nechce Vás přejet..xD
A ještěěě, Hiroko nakonec na Fest jede, někteří už to ví, ale protože netuší jak to bude se sponzorem, tak zatím počítá jen s pátkem a sobotou.. spoonzor zatím netuší jak na tom bude, protože už sponzoruje můj řidičák a bude sponzorovat moje vozítko..xDD Takže vůbec nevím. Aaa ještě je možný, že se mnou pojede Aleek..
A dostáváme se k jádru pudla. Jak už bylo jednou řečeno, tohle celý patří Dahak..:) A dnešní dílek...:) Asi Chlapovi-kotěcímu, ikdyž si to vůbec nezaslouží, za ten konec u "tohle naše přátelství", zlobivé kotě...*bručí*
Nedokázala jsem odolat, ale tady je prostě úplně..fufuuu... (skazili mě..xDD Za to můžou oniii...xDD *ukazuje na ně prstíčkem*)...a to jeho "gesto"...*vzdychla*
No niiicc... Přeji příjemné čtení... S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
Domů jsme se dostali okolo osmé večerní. Na večeři už bylo pozdě, ale já Bertu stejně poprosil o něco k snědku, pro mě a pro vlka. Nevěděl jsem jak mu říkat. Berta mě propálila pohledem, takže jsem na ni musel zpraktikovat jeden ze svých štěněčích kukučů. Nakonec povolila s tím, že to bude jen lehká svačina. Pěkně jsem jí poděkoval.
"Hej chlapče." Zavolal jsem na svého návštěvníka. Musel jsem ho vykoupat a..sakra, obléct! On byl NAHÝ, celou tu dobu. Začervenal jsem se. Jsem pitomec. Okamžitě jsem ho chytil za tlapku, to si vysloužilo překvapený zavrčení, a odtáhl ho do koupelny. Okamžitě jsem začal napouštět vanu a přemýšlet, co do toho dám, aby ho to alespoň trošku upoutalo. Aby mi tam lehčeji vlezl. Nakonec jsem zvolil pěnu s omamnou levandulovou vůní a kachničku. Moji oblíbenou, bál jsem se o ni, ale, co bych neobětoval vědě.
Jakmile se začala tvořit pěna, chlapec zbystřil. Přišel blíž a čuchal a pak si všiml kachničky.
"No šup, běž za ní." Popohnal jsem ho. Když se k tomu neměl ještě dlouho, zastavil jsem vodu a chytil ho do náruče. Vyděšeně mě kousl, bolelo to, ale co nekrvácelo to. Opatrně jsem ho posadil do vany, a když zjistil, že ho nic z toho kolem nepokouše, začal se bavit se štěněcí radostí. Kousal do zobáku mojí gumové kachničky a vesele ňafal, když pískala. Chňapal po pěně a strašně se divil, že mu prokluzuje mezi prsty. Ještě chvilku jsem ho nechal řádit, ale pak jsem se chopil mýdla a začal.
"No šup, běž za ní." Popohnal jsem ho. Když se k tomu neměl ještě dlouho, zastavil jsem vodu a chytil ho do náruče. Vyděšeně mě kousl, bolelo to, ale co nekrvácelo to. Opatrně jsem ho posadil do vany, a když zjistil, že ho nic z toho kolem nepokouše, začal se bavit se štěněcí radostí. Kousal do zobáku mojí gumové kachničky a vesele ňafal, když pískala. Chňapal po pěně a strašně se divil, že mu prokluzuje mezi prsty. Ještě chvilku jsem ho nechal řádit, ale pak jsem se chopil mýdla a začal.
Kroutil se, škubal, kňučel a vůbec se mu to nelíbilo a to jsem ho jen mydlil, co sakra bude dělat, až mu budu mýt vlasy?
Z koupelny jsem vylezl mokrý jako myš. Jasně svoji misi jsem zdárně splnil, ale za jakou cenu? Otočil jsem se za sebe. Po čtyřech se za mnou plížil ten kluk, v županu s vlasy vyfoukanými a staženými do copu, v tlamičce si nesl MOJI kachničku. Potřásl jsem hlavou a vydal se do jídelny, kde už na nás čekala Berta se svačinou. Byl jsem hladový, ale to vlčí dítě evidentně víc, takže jsem se moc nenajedl. Berta nevěřila vlastním očím a já měl pocit, že jen co ji potkám, někde na chodbě, sepsuje mě jako jezevčíka. A jak jsem řekl tak se taky stalo.
"Johnatane! Co to má být, vždyť je to zvíře." Zašklebil jsem se na ni.
"Já to taky říkal, ale to bych nesměl mít ty pitomý dluhy u strýce." Zabručel jsem. Berta přikývla, jakože chápe.
"Tak já udělám, ještě něco k jídlu." Broukla a už se jala mizet.
"Berto, má milá z nejmilejších, prosím mohla bys ho i uložit? Prosííííím." Klečel jsem na kolenou a prosil. Vzdechla.
"Tak fajn, já ho pošlu spát, ale vy si už jděte taky lehnout." Pokárala mě. Nadšeně jsem ji políbil na obě tváře a zmizel v koupelně. Mám pocit, že tu sprchu si po dnešním souboji rozhodně zasloužím. Jestli ne já, tak už nikdo. Do postele jsem padl a v minutě spal jako zabitý. Těžkej den.
Měl jsem pocit, že spím tak deset minut, když mi začalo něco funět za krk. V momentě se mi to stočilo k boku a pak už bylo ticho. Moc se mi nechtělo přemýšlet nad tím, kdo nebo co to je a tak jsem se jen zavrtěl a chrněl dál. Když jsem pak ráno zaklapl budík a pokusil se vylézt, něco mi v tom zabránilo. Ono mi to něco totiž leželo na levé ruce a evidentně nemělo chuť se zvednout. Ani minimální, jak jsem tak koukal. Opatrně jsem ho setřásl a vylezl, nechal jsem ho spát, beztak jsem musel ještě do laboratoře a neměl bych na něj čas.
"Johnatane! Co to má být, vždyť je to zvíře." Zašklebil jsem se na ni.
"Já to taky říkal, ale to bych nesměl mít ty pitomý dluhy u strýce." Zabručel jsem. Berta přikývla, jakože chápe.
"Tak já udělám, ještě něco k jídlu." Broukla a už se jala mizet.
"Berto, má milá z nejmilejších, prosím mohla bys ho i uložit? Prosííííím." Klečel jsem na kolenou a prosil. Vzdechla.
"Tak fajn, já ho pošlu spát, ale vy si už jděte taky lehnout." Pokárala mě. Nadšeně jsem ji políbil na obě tváře a zmizel v koupelně. Mám pocit, že tu sprchu si po dnešním souboji rozhodně zasloužím. Jestli ne já, tak už nikdo. Do postele jsem padl a v minutě spal jako zabitý. Těžkej den.
Měl jsem pocit, že spím tak deset minut, když mi začalo něco funět za krk. V momentě se mi to stočilo k boku a pak už bylo ticho. Moc se mi nechtělo přemýšlet nad tím, kdo nebo co to je a tak jsem se jen zavrtěl a chrněl dál. Když jsem pak ráno zaklapl budík a pokusil se vylézt, něco mi v tom zabránilo. Ono mi to něco totiž leželo na levé ruce a evidentně nemělo chuť se zvednout. Ani minimální, jak jsem tak koukal. Opatrně jsem ho setřásl a vylezl, nechal jsem ho spát, beztak jsem musel ještě do laboratoře a neměl bych na něj čas.
Sešel jsem na snídani, kde už mě čekala Berta.
"Tak, co jak to včera šlo?" Zaksichtila se na mě tím svým zvláštním obličejem, kterým mě jako dítě vždy rozesmála.
"Bylo to jako uspávat Vás, když jste byl maličký a tolik neposedný." Zahanbeně jsem sklopil hlavu a ona mě po ní pohladila.
"A Berto, jen tak mimochodem, je v mojí ložnici a až ho budete budit nebo až vstane, prosím zkuste s ním mluvit. Sice byl dlouho s vlky, ale musíme ho naučit všemu, co musí jako člověk umět a řeč je první úkol." Berta pokývala hlavou a pak už mě popohnala s tím, že venku už čeká moje auto.
"Tak, co jak to včera šlo?" Zaksichtila se na mě tím svým zvláštním obličejem, kterým mě jako dítě vždy rozesmála.
"Bylo to jako uspávat Vás, když jste byl maličký a tolik neposedný." Zahanbeně jsem sklopil hlavu a ona mě po ní pohladila.
"A Berto, jen tak mimochodem, je v mojí ložnici a až ho budete budit nebo až vstane, prosím zkuste s ním mluvit. Sice byl dlouho s vlky, ale musíme ho naučit všemu, co musí jako člověk umět a řeč je první úkol." Berta pokývala hlavou a pak už mě popohnala s tím, že venku už čeká moje auto.
Spěchal jsem do laborky jen pro nějaké podklady a rozdělit práci, aby měli následující týden co dělat, byla to práce, na kterou mě nepotřebovali. A pak jsem zase rychle spěchal zpátky, abych mohl začít s výukou, chtěl jsem se ho brzy zbavit, abych mohl pokračovat ve výzkumu.
Žádné komentáře:
Okomentovat