Ra, bůh Slunce - V.

Hiroko odjíždí. Nejspíš se vrátí v pátek, možná v sobotu nebo v neděli...:D Ale jako určitě se vrátím. K zastižení budu na telefonu, takže moje svatá Niniel není problém a Kotě (< Za všechno může Adam!) pošlu ti pohled..*chechtá se* Jedeme do Prahy a původně nás mělo jet víc, ale protože bratránek je nedočkavej, tak babi bude doma. Mrzí mě to, ale nic s tím neudělám. Huhuu Zoo, třes se!! *nevinně se culí* Ale před tím než odfičm tu pro Vás mám další kapitolku..:)

Oj Dahak, on skutečně nebuní postelový mazlíček..ikdyž, rád se tulí, ale čert ví jak nakonec dopadne... Všechno Pro Dahaaak..^^

Bude se mi po Vás moc stýskat.

A teď Valím do vany, jinak se ráno nevyhrabu.

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

"Fajn, takže prvně podáš ruku komu?" Zatím jsem byl poměrně v klidu. Ra všechny začátky chápal a vůbec šlo mu to, jakoby s tím rostl.
"Ženě." Pípnul. Usmál jsem se a předal ho Bertě. Čtení mu sice šlo dobře, ale psaní bylo utrpení. U těchto trápení jsem raději neasistoval. Co se čtení týče, často už předčítal i on mě, nezadrhával se, četl plynule a lehce, jakoby četl odjakživa. Byl tolik inteligentní. Po ránech jsem si zkoumal, po obědě jsem ho učil mravům a večer jsme spolu četli, mezitím ho Berta učila psát. Všechno bylo skvělý. Až na strýce a jeho dcerku. Především jeho dcerka odmítala pochopit vlčí sexuální návyky a tak často odcházela s prokousnutou rukou. Bylo to jako hučet do dutého dubu.

"Johnatane."
"Strýčku?" Koukl jsem na něj. V laboratořích mě nenavštěvoval. Nikdy.
"Mohl bys ho naučit lidskému sexuálnímu chování?" Ušklíbl jsem se a zadržoval smích.
"Ale strýčku, jsem přeci také muž. Navíc mám za to, že lepší by bylo, aby se Natálie přizpůsobila jemu. Pro ni by to nebyl takový problém jako pro něj." Zaprotestoval jsem.
"Ty moc dobře víš, že Natálie něco takového nezvládne, jde do všeho po hlavě. Za to ty jsi zdrženlivější." Mhouřil jsem oči a přemýšlel, do čeho mě ten Dědek stará chce uvrtat.
"Mohl bys třeba založit deník, kam by sis psal svoje pokroky a pak ho předat Natálii. Bylo by to jednodušší." Ušklíbl jsem se. Nikdy mě ten mrzout neposlouchal.
"Fajn." Vztekl jsem se a otočil se zpět ke stolu.
"Udělám to, ale teď odejdi, mám spoustu práce." Jen co za ním klaply dveře, složil jsem hlavu do dlaní. Sakra, do čeho jsem se to zase nechal nacpat?

Domu jsem přišel už s obrovskou koženou knihou, deníkem, který jsem plánoval použít. Věděl jsem, že tohle bude ohromný průser a Berta mě zabije, až to zjistí, ale musel jsem. Pokud bych to neudělal, mělo by to na moji práci fatální následek. Přemýšlel jsem, jak začít, jak s Raem navázat kontakt, jestli mu očuchat zadek, nebo se ho jen víc dotýkat a víc s ním být. Pro jistu jsem zvolil druhou možnost.

Praštil jsem budoucím deníkem o stůl ve své pracovně a šel se podívat do kuchyně, odkud jsem slyšel hlasy.
"Johnatane." Usmála se na mě Berta. "Jdeš právě včas, za chvilku jsme chtěli obědvat." Ra nadšeně přikyvoval a já se strašlivě moc modlil, aby na mě nebylo nic poznat. Přešel jsem k němu a pohladil ho po vláskách a až teprve teď mě napadlo, že bych ho mohl vzít k holiči, měl strašlivě dlouhé vlasy, museli mu zavazet.
"To jsem rád." Šeptl jsem, a poprvé od doby malého kluka, prostřel stůl. Berta mě probodávala pohledem, bylo mi jasný, že něco tuší, ale nepřemýšlel jsem nad tím, ne dokud to nebylo aktuální. Prozatím jsem se věnoval potřebám svého malého vlčiska. Když jedl tak strašně slintal. Zvláštní, že jsem si toho nikdy nevšiml. Musel jsem se usmát, byl roztomilý, tolik se snažil.

Talíře jsem odnesl já. Berta se mnou chtěla mluvit. Ra dostal zákusek.
"Děje se něco?" Špitl jsem a podvědomě se přikrčil, pod jejím pohledem.
"Ano, evidentně ano." Zavrčela a trhla hlavou k Raovi. "Nějak moc se kolem něj ochomýtáš, co to má být?" Zavrčela. Trhl jsem rameny a dělal, že ji neslyším. "Johnatane!!"
"Tak fajn, tak fajn, strýček chce deník, chce prostě postup, jakým by Natálie mohla s Ra navázat nějaký bližší kontakt. Budu dělat pokusného králíka." Neodvážil jsem se Bertě podívat do očí, už teď jsem tušil blesky.
"Johnatane, ty jsi spadl z Měsíce? Takže ty si ho chceš přitáhnout k sobě, abys ho pak mohl předhodit té holce.?"
"To nechci." Zašeptal jsem.
"Ale vypadá to tak. Celou dobu opakuješ, jak je vlčí vztah křehký a pak chceš udělat něco takového?" Šeptala naléhavě a po očku koukala do jídelny, kde se Ra krmil.
"Já ho nechci zranit, jenomže…" Svěsil jsem ramena a podíval se na Bertu.
"Jak to mám asi jinak udělat. Královnu moje výzkumy nezajímají a já nemám dostatek peněz na jejich financování, strýčka potřebuju."
"Tvůj otec, by se nenechal takhle vydírat." Ukončila to a odešla pryč. Nechala mě tam stát s rozporuplnými pocity. Byl jsem mimo. Můj otec… Vždyť mě tu nechali samotného. A teď mi bude předhazovat… Zatnul jsem pěsti a odolával pokušení něco rozbít.

"Johny?" Rač čapěl vedle mě a pozoroval, jak zatínám pěsti. Sklonil jsem se k němu a pohladil ho po tváři.
"To nic, princátko." Zašeptal jsem a líbl ho na čelo. "Řekni mi, nezavazí ti tolik vlasů.?" Usmál jsem se a nenápadně si otřel vlhké oči. Zavrtěl hlavičkou a pak mě olízl. Rozesmál jsem se.
"Truhlíku, tohle už se nedělá." Zaculil se.
"Jenom Johnymu a Bertě, ale Johnymu víc." Měl tak nádherný zoubky. Tolik jsem se ho chtěl dotknout, ale odolal jsem. Nechtěl jsem nic uspěchat.