Jsem magor a vím to. Ulítávám na Michaelovi, miluju Louise Armstronga... (Hahaaa, došlo mi origoš Cd, jsem šťastnáá.).. ale vy mě chápete, ale alespoň trošku, že ano?? *marně se rozhlíží* Stýská se mi po Vás. Ni, je pořád někde v pytli a já na ni nikdy nenarazím, já vím, králičí povinnosti, ale stejně mě to mrzí. Ale dobré, v pořádku o tom jsem mluvit nechtěla.
Víte jednou jsem se prostě probudila a řekla si, tohle napíšu. Vím jak to skončí (asi se vám to nebude líbít), vím průběh, vím co chci a daří se mi psát, chci to dokončit..:) Dobře a teď k věci.
Tenhle cyklus chci celý kompletně věnovat Dahak. Dahak, protože ona je taková nenápadná inspirace co Vás nakopne každým pošťouchnutím, každým písmenkem. Miluju Tě Dahak.. *neuvědomuje si, že křičí* Takže snad se ti to bude líbit..:)
A tenhle dílek chci věnovat Botan, protože je to úplně nejúžasnější holka na světě, protože rohovory s ní jsou jeden velký úlet, protože chápe proč tolik bráním Mj..:) Takže Botan, je to tvý..:)
Původně to mělo být mnohem reálnější, ale nakonec jsem se rozhodla nechat to takhle někde na kraji, kde můžete přemýšlet, jestli ano nebo ne. Je to tak mnohem přitažlivější...:)
S láskou...
Hiroko von Rabersdorf
Stál jsem na prahu místnosti a společně se svojí rádoby rodinou sledoval dění uvnitř. Nechápal jsem, proč ho přivedli, ani co tím sledovali, ale už teď se mi to nelíbilo.
"Tak co na něj říkáš." Vytasil se ihned strýček a pohodil rukou směrem ke svému novému "přírůstku do rodiny".
"Myslím si, že jste udělali tu největší blbost." Prohlásil jsem.
"Ale je to člověk." Namítla okamžitě jeho vykutálená dcerka. Ušklíbl jsem se a pohlédl do místnosti, kde ten "člověk" právě očuchával talíř. Nejspíš netušil, co to má být.
"Evidentně." Pronesl jsem kysele a chystal se odejít.
"Kam se chystáš jít? Jsi přeci zoolog, pomůžeš nám." Štěkl strýc a už mě za límec tahal zpět.
"On není člověk." Zavrčel jsem vztekle a trhl rukou k místu, které právě očůrával. "On je vlk, má jejich pudy, jejich výchovu, nemluví, vrčí!" Vztekal jsem se tiše. "Já chápu, že pro svoji dcerušku chceš toho nejzajímavějšího, ženicha, ale jeho pudy budou pořád stejný a to i ty sexuální." Strýček zrudnul a málem by mě uhodil, kdyby se z místnosti neozval poděšený výkřik. To se jeho dceruška snažila s budoucím milencem seznámit. Kousl ji. Dobře ti tak, hloupá náno. Pomyslel jsem si, ale na oko starostlivě jsem k nim přispěchal a toho, chlapce nebo vlka nebo co jsem od ní odtáhl. Vztekle vrčel. Ani jsem se nedivil, taky bych tu husu nejradši zakousl.
"Uklidni se, chlapče." Poplácal jsem ho po hlavě a on se kupodivu uklidnil.
"Myslím si, že jste udělali tu největší blbost." Prohlásil jsem.
"Ale je to člověk." Namítla okamžitě jeho vykutálená dcerka. Ušklíbl jsem se a pohlédl do místnosti, kde ten "člověk" právě očuchával talíř. Nejspíš netušil, co to má být.
"Evidentně." Pronesl jsem kysele a chystal se odejít.
"Kam se chystáš jít? Jsi přeci zoolog, pomůžeš nám." Štěkl strýc a už mě za límec tahal zpět.
"On není člověk." Zavrčel jsem vztekle a trhl rukou k místu, které právě očůrával. "On je vlk, má jejich pudy, jejich výchovu, nemluví, vrčí!" Vztekal jsem se tiše. "Já chápu, že pro svoji dcerušku chceš toho nejzajímavějšího, ženicha, ale jeho pudy budou pořád stejný a to i ty sexuální." Strýček zrudnul a málem by mě uhodil, kdyby se z místnosti neozval poděšený výkřik. To se jeho dceruška snažila s budoucím milencem seznámit. Kousl ji. Dobře ti tak, hloupá náno. Pomyslel jsem si, ale na oko starostlivě jsem k nim přispěchal a toho, chlapce nebo vlka nebo co jsem od ní odtáhl. Vztekle vrčel. Ani jsem se nedivil, taky bych tu husu nejradši zakousl.
"Uklidni se, chlapče." Poplácal jsem ho po hlavě a on se kupodivu uklidnil.
"Co to ten parchant udělal mojí dcerušce, co udělal Natálii?" Strýček naštvaně zvýšil hlas.
"Kousl ji, asi dělala něco, co mu přišlo jako útok." Trhl jsem rameny.
"Já nic takového neudělala, jen jsem k němu šla." Vzlykla. Protočil jsem oči.
"Nekousl by tě jen tak, nějak si ho musela vyprovokovat." Všiml jsem si jejího pohledu a hned mi to bylo jasný. Totiž, abyste věděli, krom toho, že tahle hlupačka byla dcera prachatýho Dědka, byla taky sexuálně dost aktivní a svoje milence si vybírala podle jistých kvalit. Asi v životě neslyšela, že tohle u vlků neexistuje, že u vlků je první dlouhodobý seznamování. Hloupá holka.
"Kousl ji, asi dělala něco, co mu přišlo jako útok." Trhl jsem rameny.
"Já nic takového neudělala, jen jsem k němu šla." Vzlykla. Protočil jsem oči.
"Nekousl by tě jen tak, nějak si ho musela vyprovokovat." Všiml jsem si jejího pohledu a hned mi to bylo jasný. Totiž, abyste věděli, krom toho, že tahle hlupačka byla dcera prachatýho Dědka, byla taky sexuálně dost aktivní a svoje milence si vybírala podle jistých kvalit. Asi v životě neslyšela, že tohle u vlků neexistuje, že u vlků je první dlouhodobý seznamování. Hloupá holka.
"S tímhle já nechci mít nic společného, prostě ho pusťte zpět k jeho smečce, je to vlk." Mávl jsem rukou a už byl na odchodu, když se strýček rozesmál.
"Jeho smečka neexistuje, všichni jsou mrtví." On se smál, ten parchant. Měl jsem sto chutí skočit mu po krku, ale protože jsem ho v jistých ohledech potřeboval…
"V tom případě vám přeji příjemnou zábavu." Já jsem s tím nechtěl mít společného ani ň.
"Ale ne synku, to TY ho vychováš, myslím, že bys mi tak mohl splatit poslední půjčku." Tiše jsem zaklel. Nikdy jsem si od něj neměl půjčovat prachy na ten výzkum, ale bylo to pro mě důležitý, a když to královna odmítla dál dotovat, musel jsem někde sehnat peníze.
"Fajn!" Štěkl jsem. "Ale mám pár podmínek." Strýček pohodil hlavou, jakože poslouchá a já začal. "Budu ho učit u mě a VY mi to do toho nebudete kecat a nejlíp mě v jeho výuce nebudete vyrušovat svými hloupými návštěvami, já budu volat." Strýček přikývl.
"Dobře! Máš to mít. A teď už si toho … kluka odveď." Když jsem ho odváděl, slyšel jsem trošku naštvaný brblání jeho dcery. Mrcha malá, pomyslel jsem si. Nemám ji rád, je to podrazácká k.. A pak už jsem neměl čas přemýšlet, protože ten kluk vyžadoval veškerou moji pozornost. Musel jsem ho hlídat, jeho chování bylo, nepatřičný. Byl to prostě vlk, tohle nebylo jako Tarzan nebo Mauglí, ti aspoň uměli mluvit, ale tenhle se to všechno bude muset naučit. Vzdechl jsem a prohrábl si vlasy. Vítej v pekle, Johnatane.
"Jeho smečka neexistuje, všichni jsou mrtví." On se smál, ten parchant. Měl jsem sto chutí skočit mu po krku, ale protože jsem ho v jistých ohledech potřeboval…
"V tom případě vám přeji příjemnou zábavu." Já jsem s tím nechtěl mít společného ani ň.
"Ale ne synku, to TY ho vychováš, myslím, že bys mi tak mohl splatit poslední půjčku." Tiše jsem zaklel. Nikdy jsem si od něj neměl půjčovat prachy na ten výzkum, ale bylo to pro mě důležitý, a když to královna odmítla dál dotovat, musel jsem někde sehnat peníze.
"Fajn!" Štěkl jsem. "Ale mám pár podmínek." Strýček pohodil hlavou, jakože poslouchá a já začal. "Budu ho učit u mě a VY mi to do toho nebudete kecat a nejlíp mě v jeho výuce nebudete vyrušovat svými hloupými návštěvami, já budu volat." Strýček přikývl.
"Dobře! Máš to mít. A teď už si toho … kluka odveď." Když jsem ho odváděl, slyšel jsem trošku naštvaný brblání jeho dcery. Mrcha malá, pomyslel jsem si. Nemám ji rád, je to podrazácká k.. A pak už jsem neměl čas přemýšlet, protože ten kluk vyžadoval veškerou moji pozornost. Musel jsem ho hlídat, jeho chování bylo, nepatřičný. Byl to prostě vlk, tohle nebylo jako Tarzan nebo Mauglí, ti aspoň uměli mluvit, ale tenhle se to všechno bude muset naučit. Vzdechl jsem a prohrábl si vlasy. Vítej v pekle, Johnatane.
Žádné komentáře:
Okomentovat