Krom toho, že jsem se rozhodla tomuhle věnovat osobní rubriku, hodlám se tu taky vykecávat o svých "jízdách". "Ježiši, jsem v trávě!"
11:01 (Ha, o minutu později!..) Pan Š (budeme mu říkat prostě Š. xD) zastavuje u Penny, aby si Hiruše mohla nastoupit do auta. Je nehorázný vedro, nedá se dýchat. Potili se mi snad i věci, který nemám. (Haa, potkala jsem spolužačku, mazeeeec...xD)
Domluvili jsme se, že to zkrátíme jen na hodinu, protože to se fakt nedalo. Zajeli jsme k Sanatoriu (Moje první jízdy byli nedaleko hřbitova. Ironie, nebo předvídavos?...*kření se*), že tam nikdo nebude, jenže zrovna tam byl pohřeb. ("Zajedu do stínu toho kaktusu." *zajede ke krajnici k bříze*)
Prohodili jsme si místa, pan Š zdlábil první ze dvou meruněk a osvětlil mi všechny úkony před samotným nastartováním.
"Chyť ten klíček do prstů."
Samotný nastartování nebyl takovej problém (zkoušela si to přece doma). Už teď znám polohy klíčku, haha, jsem machr! Nastartovala jsem. "Přidej plyn, tak aby ses dostala na 15000 otáček a nebo kousek pod 2000." Přidala plyn, motor zařval, Hiroko zděšeně sledovala ručičku, která si vystřelila ke 3500 otáček. Ha, přišlo osvětlení, jak se přidává plyn!? Po druhé jsem se dostala už jen na 1800 a to bylo celkem slušný. "Tak a teď pouštěj spojku." .. "A to už mám jako jet??" *vyděšená*
Jeli jsme, celkem slušně. "Zastav!" .. "Cože?" Naproti nám auto - to jsme zjistili, že je tam pohřeb- ještěže má vlastní pedály. Já už se viděla někde na hřbitově.
Otočili jsme to s tím, že teda pojedeme na ten cvičák, ale to jsme museli přejet silnici. V podstatě jsem se třásla jak osika a snažila se nevjt tam, dokud nemusím.
"Sešlápni spojku, prudce! Zařaď. Odbrzdi, otáčky, pouštěj spojku do záběru, podrž spojku, pusť spojku, uber plyn, zrychli, uber, uber, uber!" Ježiši já tu stěnu viděla tolik blízko. Projeli jsme několik koleček, už vím jak se zatáčí.! *je na sebe pyšná*
Někdy mezi tím, mi Š oznámil, že jsem křečák a mám se uvolnit. Jo mu se to kecá, on je už profík, ale co já, všude stěny, bilboardy, tráva! A taky stihl sníst druhou meruňku. Nakonec toho všeho mě teda pochválil, že to prej nějaký bude. A taky do mě pořád rejpal, pfff, copak já mužu zato, že jsem nevyrostla? Ale jinak je to strašně v pohodě chlap, myslím, že mě nezabije, ani nedostane infarkt.
Nooo, v pondělí máme hodinu. Do půl sedmé a pak se prý "odvezu" domů. Ha, si to maluje. Přes ty zatáčky? Přes Malín? Přes Šumperk?? Až k nám domů? Ježiši dyť já ani nevím jak se odbočuje! Ale tak to se uvidí. Kdybych to nepřežila, tak svoje králíčky odkazuji Nini a Ra a Johnyho Dahak, zbytek si můžete rozebrat. A prosím postarejte se mi o Hirokio a Kairiho, aby mi neumřeli hlady.
Ale já to dám...:)
Nemůžu Vás opustit, když Vás tolik miluju, navíc má slíbený to "jemný znásilnění"...
S láskou..
Hiroko von Rabersdof
Žádné komentáře:
Okomentovat