Hmm, nemám moc čas, ségra si onemocněla a tím pádemjsem naši návštěvu dostala na starosti, hm...myslím, že ji mučím dost... *kecá* Nooo byli jsme v kině a zítra ji chudinku potáhnu do Bludova. Uch..^^ Ale taky jsme měli úžasný zážitek s našimi vietnamskými spoluobčany, to jejich brblání, je skvělí... Ehm..Tak si tak "kopali"? hakysákem (nebo, co to bylo za příšernost) a najednou se ozval "ups" a jejich "mičuda" spadl do kanálu... Hmm, vůbec jsme se nesmáli!! *chechtá se ještě teď a škodolibě si na ně ukazuje*
Dahak, ty jsi na Suichiho zlá, náhodou,!! *vyplazuje na ni jazyk* on je úžasný. A jak Hiruška (a nejspíš i Králíček) stihla zjistit v manze není tak strašný jako v anime.. (to asi proto, že nemluví - kušuj!) Sice je pořád hyperaktivní, ale mnohem sympatičtější..:D:D (pokd tu jde..:D:D)
K dnešnímu dílu... Pro Shou-chan za její úžasný výkon.. absolutně tě obdivuju, já bych umřela po šestnácti a tys to vytáhla až na 22! *klaní se jí* Hmm,a jak jsi se vyspala??
Užíjte si to...^^
S láskou..
PS:proč vždycky Gilberta opláču??? *kňučí*
Hiroko von Rabersdorf
Bylo toho na něj asi hodně, protože se v mojí posteli objevil až hodně po půlnoci. Jemně se mi zavrtal pod paži a po pár minutách spokojeně chrupkal. To bylo všechno, co jsme potřebovali. Jeden druhého.
"Vezmeš mě tam?" Sotva jsem zamžoural do ranního sluníčka, už mi Ra vysel na rtech. Um, tedy obrazně řečeno, čekal, co odpovím. Stáhl jsem si ho k sobě a pevně objal.
"Pokud budeš chtít." Šeptnul jsem a ještě než jsem povolil stisk paží líbl ho do vlasů.
"Děkuji." Zabrblal, ale nehnul se ani o píď, vlastně se mi akorát zavrtal hlouběji do náruče. Usmál jsem se a s hooorzitánsky dobrým pocitem ještě na chvilku zavřel oči. Berta určitě ještě nebyla doma, což znamenalo, že nemusíme vstávat na snídani. Parádička.
"Pokud budeš chtít." Šeptnul jsem a ještě než jsem povolil stisk paží líbl ho do vlasů.
"Děkuji." Zabrblal, ale nehnul se ani o píď, vlastně se mi akorát zavrtal hlouběji do náruče. Usmál jsem se a s hooorzitánsky dobrým pocitem ještě na chvilku zavřel oči. Berta určitě ještě nebyla doma, což znamenalo, že nemusíme vstávat na snídani. Parádička.
Ra stepoval před zrcadlem jako holka, co se připravuje na první rande a nemohl se rozhodnout.
"Já jsem pro tu zelenou variantu, jde k tobě víc, vypadáš v ní..no..jako rozpustilý štěňátko, jak si tě pamatuju poprvé." Poslední část věty jsem už jen tiše zabrblal, ale Ra se na mě rozpustile usmál a naklonil hlavu na stranu.
"V tom případě jsem pro černo-bílou klasiku." Ozvala se Natálie. Podvědomě jsem šlehal blesky, když se v pokoji objevila ještě Berta.
"Moc ti to sluší." Zhodnotila jeho štěněčí visáž. Já jsem to říkal, prostě černo-zelená mu strašně sluší, navíc když zelená, je tolik veselá a jeho jiskřící oči a… Vzdychl jsem a při zírání si stihl podepřít bradu.
"Takže zelená." Usmál se Ra a já si všimnul, jak se Natálie nafoukla. Ztěžka jsem zadržoval smích.
"Já jsem pro tu zelenou variantu, jde k tobě víc, vypadáš v ní..no..jako rozpustilý štěňátko, jak si tě pamatuju poprvé." Poslední část věty jsem už jen tiše zabrblal, ale Ra se na mě rozpustile usmál a naklonil hlavu na stranu.
"V tom případě jsem pro černo-bílou klasiku." Ozvala se Natálie. Podvědomě jsem šlehal blesky, když se v pokoji objevila ještě Berta.
"Moc ti to sluší." Zhodnotila jeho štěněčí visáž. Já jsem to říkal, prostě černo-zelená mu strašně sluší, navíc když zelená, je tolik veselá a jeho jiskřící oči a… Vzdychl jsem a při zírání si stihl podepřít bradu.
"Takže zelená." Usmál se Ra a já si všimnul, jak se Natálie nafoukla. Ztěžka jsem zadržoval smích.
Čekal jsem dole pod schody, než se můj pejsáček vyhrabe dolů. Natálie ho chtěla doprovázet, ale on ji poprosil, aby zůstala doma. Moc se jí nechtělo, ale nakonec jen pokořeně přikývla s tím, že na něj počká. A tak jsme teď ujížděli na předem domluvenou schůzku. Jistě královna neměla moc radost, že slyší mé jméno, ale nakonec ji zvědavost přemohla a ona nás přijala.
Odbyli se důležité zdvořilosti a pak si vzal slovo Ra. Koktal a nervózně si žmoulal lem košile. Stiskl jsem mu ruku a snažil se mu předat všechno, co jsem mohl. Najednou se Ra zvednul a začal si rozepínat sako a později i košili. Královna jen konsternovaně zírala a já mimo jiné i slintal.
"Možná pochopíte." Usmál se na ni, stáhl si košili z ramen a přešel k ní. Trošku sebou cukla, když poklekl zády k ní, ale jakmile si odhrnul vlásky ze zad, zalapala po dechu a jen nevěřícně zírala. Pak natáhla prsty, ale to už ji Ra ucukl.
"Mohl bys být…ale to je hloupost!" Najednou začala ta ženská protivná brunátnět. "Jsi lhář!" Vyštěkla.
"Žil jsem 17 let s vlky, a během posledního roku a půl jsem se musel tomuhle všemu přizpůsobit. Tohle, bolí!" Škubl hlavou směrem k zádům. "Chci jen vědět pravdu." Královna ho propaloval pohledem snad hodinu, ale on jí neucukl. Nehnul se ani o milimetr. Já osobně si nedovolil ani ceknout.
"Mohl bys být…ale to je hloupost!" Najednou začala ta ženská protivná brunátnět. "Jsi lhář!" Vyštěkla.
"Žil jsem 17 let s vlky, a během posledního roku a půl jsem se musel tomuhle všemu přizpůsobit. Tohle, bolí!" Škubl hlavou směrem k zádům. "Chci jen vědět pravdu." Královna ho propaloval pohledem snad hodinu, ale on jí neucukl. Nehnul se ani o milimetr. Já osobně si nedovolil ani ceknout.
"Princ Harry se ztratil jen několik dní poté, co se narodil, s řetízkem a přívěškem, který máš vypálený na lopatce." Řekla královna tiše.
"Ztratil jsem to, když jedna část našeho území hořela. Přívěšek mě popálil."
"Ztratil jsem to, když jedna část našeho území hořela. Přívěšek mě popálil."
Královna dál tiše poslouchala jeho vyprávění, které jsem já už slyšel. Odcházeli jsme s pozvání na čaj, tedy spíš, Ra odcházel, já už nebyl vítán.
"Děkuji ti." Zavěsil se do mě. Otočil jsem k němu hlavu a pohladil ho.
"Jdeme spát?" Zeptal jsem se. Byl jsem unavený, tak nějak jsem nečekal, že se návštěva u královny může tolik protáhnout. Ra přikývl a nechal se odvléct do postele, nějaká koupelna nám byla absolutně volná, vždyť zítra je taky den. Zavrtal jsem se do pelíšku hned poté, co jsem se vymotal z oblečení a pomohl s tímtéž úkonem i Ra. Uculoval se, když jsem v návalu nedočkavosti dostat se do měkké postýlky utrhl u košile dva knoflíčky. Zahrabal jsem se a počkal, až se ke mně vloudí i to vlčisko.
"Johny? Neopustíš mě, že ne?" Tichounce zakňučel.
"To víš, že ne." Zamumlal jsem už z polo spánku. "Pořád budeš můj maličký vlček." Ještě jsem naznačil polibek a pak už jsem opravdu zabral. Ono vysedávání s královnou není vůbec žádná sranda a to ani, když jen posloucháte.
"Jdeme spát?" Zeptal jsem se. Byl jsem unavený, tak nějak jsem nečekal, že se návštěva u královny může tolik protáhnout. Ra přikývl a nechal se odvléct do postele, nějaká koupelna nám byla absolutně volná, vždyť zítra je taky den. Zavrtal jsem se do pelíšku hned poté, co jsem se vymotal z oblečení a pomohl s tímtéž úkonem i Ra. Uculoval se, když jsem v návalu nedočkavosti dostat se do měkké postýlky utrhl u košile dva knoflíčky. Zahrabal jsem se a počkal, až se ke mně vloudí i to vlčisko.
"Johny? Neopustíš mě, že ne?" Tichounce zakňučel.
"To víš, že ne." Zamumlal jsem už z polo spánku. "Pořád budeš můj maličký vlček." Ještě jsem naznačil polibek a pak už jsem opravdu zabral. Ono vysedávání s královnou není vůbec žádná sranda a to ani, když jen posloucháte.
Žádné komentáře:
Okomentovat