Ra, bůh Slunce - VII.

Elďoo, já trpím...*kňučí* Jsem už na 20 kapitole Zůstaň a ty to ještě nemáš dopsaný, to mi chceš říct, že pak budu muset zase čekat?? *nevěřícně kouká* .. *dovolí si jen tichounký chichotání*

Um..Protože nevím jak tu budu zítra..Mwahaaa, Hiruška jede na výlet! Pokud teda nebude pršet. Do Starého Města. *uculuje se* Kdo chce jet ještě na bunkry?? *těší se jak malej harant*

Já vím..., ale nemůžu si pomoct.

Um...Děkuju za pohled...*pověsí se Ninušce a Aky kolem krku*

Co se Ra týče. Jste zlí, abyste věděli. *bručí kvůli tomu, že měla dostat Damiho a Louisíčka a nakonec nic* už vám vůbec nebudu říkat jak to dopadne. Aaaa vůbec s Váma nebudu mluvit ohledně tohohle..*uvědomuje si, že to měla udělat už předtím a proklíná svojí užvaněnou tlamku*

*Uculuje se*...Je to krátká kapitolka. Je to kapitolka na vlastní nebezpečí a pokud mě pak chcete okřikovat, tak to radši ani nezkoušejte..*vrčí* Mám v záloze dvě zamilovaný múzy a nebojím se je použít a to ještě nemluvím a o svým nenasytným Ňufíčkovi! Stačí, že mě málem ukousala moje sestra! Ano! Moje vlastní sestra! *pořád to ještě neáchápe*

No, každopádně, příště snad bude líp!

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf

---

Psalo se datum 23.3. Březen byl celkem teplý. Já a Ra jsme se dostali k nejvyšším stupňům. Do míst, kam jsem se bál zajít. Domluvil jsem si schůzku se strýčkem, byl čas odevzdat deník.

"Jak daleko ses dostal?" Vyhrkl na mě strýc, jen co mi vyrval knihu z ruky.
"Všechno je zapsáno." Upozornil jsem ho a už se chystal odejít.
"Hned jak si to Natálie pročte, přál bych si, abys svůj kontakt s tím chlapcem omezil, jistě chápeš proč." Přikývl jsem. Brzy jsem si uvědomil, že teď už nebude žádné tulení, ani čtení a ani spaní v posteli toho druhého.

Netuším, jak jsem se dostal domů a už vůbec jsem nechápal své ocitnutí se v posteli. Jakmile jsem otevřel oči, udeřila mě do nich tma. Ticho bylo ubíjející a nikde v okolí jsem neslyšel klidné oddechování. Posadil jsem se a zůstal tak. Příšerně se mi motala hlava. Jakmile jsem se postavil, dveře se otevřeli.
"Johnatane, ty už nespíš?" Byl to Bertin hlas. Zavrtěl jsem hlavou a ztěžka dosedl zpátky.
"Měli jsme o tebe strach, měl jsi šílenou horečku. Na prahu jsi nám omdlel." Přešla ke mně a na stolek vedle mě postavila sklenici vody. "Moc jsme se báli." Pohladila mě po vlasech. Zvedl jsem k ní oči.
"Dal jsem strýci ten deník." Na chvilku se zastavila.
"Snad jsi udělal dobře."
"Bolelo mě to." Informoval jsem ji a odložil sklenici na stolek. "Půjdu spát." Zamručel jsem ještě a během pár chvilek vytuhnul.

Vlče ke mně mělo zakázaný přístup, bylo mi smutno, ale nechtěl jsem ho nakazit, navíc jsem se držel strýčkova doporučení. Berta mě nacpávala prášky, abych se z toho co nejdřív dostal a nakonec se nám to podařilo. A v těch chvílích začaly první Natáliiny návštěvy.

Viděl jsem je v jedné z místností. Ra vypadal trošku divně, nevěděl asi, jak se má tvářit. Ani se mu nedivím, taky bych nevěděl. Hned jak mě zmerčil, omluvil se jí a přeběhl ke mně.
"Co budeme dneska dělat?" Usmál se na mě a pověsil se mi kolem pasu.
"Dnes nemůžu, musím do laboratoře, mám spoustu práce." Odbyl jsem ho a vymanil se z jeho sevření.
"Půjdu s tebou." Zavrtěl jsem hlavou.
"Zůstaň s Bertou a pohlídej Natálii. Příště tě vezmu." Jemně jsem ho pocuchal a sklonil se k polibku. Ještě mi zamával z okna a pak už jsem spěchal pryč.

Utekl jsem, sprostě jsem utekl. Zbabělec! Vířilo mi hlavou. Na práci jsem se nedokázal soustředit a brzy jsem byl znovu nemocný. Bylo to vlastně čtrnáct dní potom, co jsem se vyléčil. Dostal jsem další horečky. Trpěl jsem bolestmi hlavy a závratěmi. Nedokázal jsem se soustředit. Berta mě informovala o vývoji vztahu mezi Ra a Natálii a každý jejich pokrok, byl jen další kapkou do mého pohárku bolestí.

"Jsi nemocný z lásky." Zabručela Berta a podala mi prášek. "Možná by ses neměl tolik snažit od sebe Ra odehnat. Navíc i jeho to bolí." Bručela dál. Do ruky mi nacpala sklenku s vodou a počkala, až zapiji prášek a sklenici ji vrátím.
"Snad." Špitl jsem a zavrtal se hluboko pod peřinu. Byl jsem unavený, chtělo se mi spát. Tolik.