*bezradná*

Inu,co na to říct?
Už jsem se tak nějak vyjádřila do komentářů,nicméně to ani zdaleka nevystihuje všecko,co mám na srdci.
Je mi na nic ze mě samotné,protože vím že z velké části za to můžu já a co je ještě horší,jsem si toho plně vědomá. (Já vím,tyhle kecy už nikdo nechce poslouchat,ale ještě mi vydržte,ok?)
A věta "Nejsi první" mě vytáčí ještě víc. Soustavně tě zklamávám a nic s tím nemůžu udělat,už taková jsem.
Mrzí mě,že tohle musíme zase řešit přes blog,že si to nemůžeme prostě vyříkat. Štve mě to a cítím se trochu poníženě,víš,jak na tom jsem ohledně kritiky na moji osobu,heh.
Mrzí mě,že mi nikdy nic neřekneš a nejdou buch!
Nehoráznej šok a Štěně pak neví,co má dělat.
Ale co mě bolí nejvíc ze všeho je,že tě,Hiro,pomalu ale jistě ztrácím.
Nevím,ten pocit už ve mě je delší dobu a i když se ho snažím umlátit argumentama,dost často umlátí on mě.
Nevím,jak si to mám vlastně vyložit.
Nevím,jestli tímhle stěhováním odcházíš i ode mě.
A nechci,aby to dopadlo jako..s víš kým. Neodpustila bych si to.
Taky nevím,jestli si tenhle článek někdy vůbec přečteš,ale budu doufat,že jsi na mě nezanevřela úplně...

Forever yours,Alee.