Takže předposlední díl...Doufám..:)) Ale posledního se jen tak nedočkáte, snad, když to stihnu zítra...:))
Jinak tohle chci věnovat Elo-chan, opožděně k narozeninám..^^ Pozdě, ale přece...Taky nemůžeš říct čoveče, ale příští rok už to budu vedět...^^..xD
Jinak tohle chci věnovat Elo-chan, opožděně k narozeninám..^^ Pozdě, ale přece...Taky nemůžeš říct čoveče, ale příští rok už to budu vedět...^^..xD
Hiroko von Rabersdorf
"Budeš doma..??" Kazuki stál u postele. Ozvalo se zamručení.
"Příjdu kolem půl čtvrté..," profesor odhopkal do předsíňky, aby si obul boty, "..tak zatím, uvidíme se odpoledne."
"Hej...,nech mi tu klíče.." Kazuki se zarazil, chtěl se zeptat na co..,ale neodvážil se.
"Hm..,nechám ti je na botníku..a omluvím tě ve škole.." V té chvíli Rai uslyšel cinknutí klíču o dřevěnou desku botníku. Dveře se zavřeli a Rai osaměl. Vyplácal se z postele a oblékl se, několik minut po té stál na prahu svého domu.
"Čičí.." Před prahem jeho bytu ležela kočka s koťaty. Rai napočítal tři. Vzal je všechny dovnitř. Nakrmil starou a vydal se do nemocnice. Musel na mámin pohřeb zajistit spoustu nezbytných věcí.
Domů se vrátil vyčerpaný a to hlavně po psychické stránce. Bylo mu strašně, celý tenhle den ho jen ubezpečoval v tom, že maminka se už nevrátí.
Lehl si na gauč a koukal na strop. Netrvalo to nijak moc dlouho a Raiovi se podařilo usnout.
"Mrauuu..." Kočka, kterou si vzal mu právě olizovala ucho, tulila se k jeho hlavě. Otevřel oči a posadil se.
"Copak je koči..." Najednou mu došlo, že ji vlastně nedal jméno, ani koťátkům. Volat na něj hej ty tam, ty morouvatý..nechtěl a tak se zamyslel.
"Ty..," ukázal na mourovatýho kocourka, "..ty budeš..Mata.." Černá kočička dostala jméno Niha a černobílý kocourek si vysloužil jméno Kami.
"A co ty..??" Zazubil se na mourovatou "maminku" a pohladil ji. "Jak se budeš jmenovat..??" Zamyslel se a přitom ji nepřestával hladit.
"Shinori,..tak se budeš jmenovat.." Usmál se a podrbal ji na krku.
Rai sebou prudce škubnul, když se rozeřval zvonek. Kai. Vzpomněl si, měl domluvený kšeftík. Bohužel ne náladu. Otevřel mu dveře a usmál se.
"Pojď dál, já si jenom zavolám a přemístím kočičáky jinam." Kai přikývnul a přesunul svoji roztomilost do ložnice. Rai zvedl telefon a vytočil Kazukiho číslo.
"Kazuki..?? Ahoj..Jen jsem ti chtěl říct, že dnes nepříjdu, zůstanu doma, uvidíme se zítra." Zavěsil aniž dal Kazukimu možnost na cokoliv se zeptat. Neměl chuť vysvětlovat mu proč, že to nepříjde. Pak zavřel kočičáky do pokoje, kde spávala maminka. Pomalu se vydal za Kaiem
"Jsem dnes trošičku... unavený.." Zašeptal Rai a sedl si na kraj postele. Moc dobře veděl, že ho čeká dlouhá noc. Kai tak nějak nikdy nevěděl, kdy přestat.
"Bože.." Rai mohutně zazíval, nespal, byl unavený a do školy se mu taky nechtělo. Kai odešel až nad ránem, takže spal maximálně dvě hodiny. Uděla si pořádné kafe a Shinori nalil mléko. Kávu do sebe hodil ještě horkou a pak hurá do školy.
"Kdes byl..??" Vybafl na něj Kazuki, ještě než přešel práh školy.
"Doma.." Odsekl.
"Proč jsi měl vypnutý mobil...??" Profesor angličtiny se choval nepřiměřeně žárlivě a to se Raiovi nelíbilo.
"Měl jsem práci..a vůbec co ti je po mně.." Zahučel a zmizel ve třídě.
"Příjdu kolem půl čtvrté..," profesor odhopkal do předsíňky, aby si obul boty, "..tak zatím, uvidíme se odpoledne."
"Hej...,nech mi tu klíče.." Kazuki se zarazil, chtěl se zeptat na co..,ale neodvážil se.
"Hm..,nechám ti je na botníku..a omluvím tě ve škole.." V té chvíli Rai uslyšel cinknutí klíču o dřevěnou desku botníku. Dveře se zavřeli a Rai osaměl. Vyplácal se z postele a oblékl se, několik minut po té stál na prahu svého domu.
"Čičí.." Před prahem jeho bytu ležela kočka s koťaty. Rai napočítal tři. Vzal je všechny dovnitř. Nakrmil starou a vydal se do nemocnice. Musel na mámin pohřeb zajistit spoustu nezbytných věcí.
Domů se vrátil vyčerpaný a to hlavně po psychické stránce. Bylo mu strašně, celý tenhle den ho jen ubezpečoval v tom, že maminka se už nevrátí.
Lehl si na gauč a koukal na strop. Netrvalo to nijak moc dlouho a Raiovi se podařilo usnout.
"Mrauuu..." Kočka, kterou si vzal mu právě olizovala ucho, tulila se k jeho hlavě. Otevřel oči a posadil se.
"Copak je koči..." Najednou mu došlo, že ji vlastně nedal jméno, ani koťátkům. Volat na něj hej ty tam, ty morouvatý..nechtěl a tak se zamyslel.
"Ty..," ukázal na mourovatýho kocourka, "..ty budeš..Mata.." Černá kočička dostala jméno Niha a černobílý kocourek si vysloužil jméno Kami.
"A co ty..??" Zazubil se na mourovatou "maminku" a pohladil ji. "Jak se budeš jmenovat..??" Zamyslel se a přitom ji nepřestával hladit.
"Shinori,..tak se budeš jmenovat.." Usmál se a podrbal ji na krku.
Rai sebou prudce škubnul, když se rozeřval zvonek. Kai. Vzpomněl si, měl domluvený kšeftík. Bohužel ne náladu. Otevřel mu dveře a usmál se.
"Pojď dál, já si jenom zavolám a přemístím kočičáky jinam." Kai přikývnul a přesunul svoji roztomilost do ložnice. Rai zvedl telefon a vytočil Kazukiho číslo.
"Kazuki..?? Ahoj..Jen jsem ti chtěl říct, že dnes nepříjdu, zůstanu doma, uvidíme se zítra." Zavěsil aniž dal Kazukimu možnost na cokoliv se zeptat. Neměl chuť vysvětlovat mu proč, že to nepříjde. Pak zavřel kočičáky do pokoje, kde spávala maminka. Pomalu se vydal za Kaiem
"Jsem dnes trošičku... unavený.." Zašeptal Rai a sedl si na kraj postele. Moc dobře veděl, že ho čeká dlouhá noc. Kai tak nějak nikdy nevěděl, kdy přestat.
"Bože.." Rai mohutně zazíval, nespal, byl unavený a do školy se mu taky nechtělo. Kai odešel až nad ránem, takže spal maximálně dvě hodiny. Uděla si pořádné kafe a Shinori nalil mléko. Kávu do sebe hodil ještě horkou a pak hurá do školy.
"Kdes byl..??" Vybafl na něj Kazuki, ještě než přešel práh školy.
"Doma.." Odsekl.
"Proč jsi měl vypnutý mobil...??" Profesor angličtiny se choval nepřiměřeně žárlivě a to se Raiovi nelíbilo.
"Měl jsem práci..a vůbec co ti je po mně.." Zahučel a zmizel ve třídě.
/ / /
Shinori měla pohřeb týden po tom co zemřela. Na jejím pohřbu nebylo moc lidí, jen pár přátel, ale přišli a to bylo hlavní. Rai byl mimo sebe, přemýšlel co teď udělá. Doma měl už prakticky vyklizeno, chtěl pryč, pryč z bytu, kde mu všechno připomínalo matku.
"Rai..??" Oslovený sebou škubl. Lehce se začervenal.
"Promiň trošku jsem se zamyslel, už bych měl jít, tak dobrou noc.." Trošičku se usmál.
"Počkej, nechtěl bys zůstat..??" Rai svěsil ramínka.
"Promiň snad jindy..." A pak se vypařil jak pára nad hrncem.
Teď už to věděl jistě, chtěl pryč, pryč od kšeftování, pryč z toho bytu. Včera volal na nějakou realitní kancléř a dneska už měl nabýdky na byt. Byli tam i takové, které se mu líbili, takže si vybral. Nebylo to těžké, jen si musel vzít studentskou půjčku, aby to utáhl. Našel si dvě brigády, které ho měli zajistit víc než peníze, které pobíral po smrti Shinori.
Netrvalo to dlouho a opustil byt i město a život s ním spojený. Změnil si telefoní číslo, aby se nemusel setkávat s tvářemi, které představovali jeho starý život.
Nastoupil do tamí školy. Zabydlel se a doufal, že teď už bude všechno jenom lepší...
"Rai..??" Oslovený sebou škubl. Lehce se začervenal.
"Promiň trošku jsem se zamyslel, už bych měl jít, tak dobrou noc.." Trošičku se usmál.
"Počkej, nechtěl bys zůstat..??" Rai svěsil ramínka.
"Promiň snad jindy..." A pak se vypařil jak pára nad hrncem.
Teď už to věděl jistě, chtěl pryč, pryč od kšeftování, pryč z toho bytu. Včera volal na nějakou realitní kancléř a dneska už měl nabýdky na byt. Byli tam i takové, které se mu líbili, takže si vybral. Nebylo to těžké, jen si musel vzít studentskou půjčku, aby to utáhl. Našel si dvě brigády, které ho měli zajistit víc než peníze, které pobíral po smrti Shinori.
Netrvalo to dlouho a opustil byt i město a život s ním spojený. Změnil si telefoní číslo, aby se nemusel setkávat s tvářemi, které představovali jeho starý život.
Nastoupil do tamí školy. Zabydlel se a doufal, že teď už bude všechno jenom lepší...
Pokračování příště..^^
Žádné komentáře:
Okomentovat