Původně to Hiroko plánovala jako jednorázovku, ale nakonec se rozhodla to trošičku protáhnout...^__^
Chci to věnovat Lali a Shinichimu Protože,dyby mě Lali nepopohnala,asi bych se na to vykašlala...
A jen tak mimochodem tohle je Hiroko&Hiroki a jejich první Yaoi tak je prosím nekamenujete...xDxD
Chci to věnovat Lali a Shinichimu Protože,dyby mě Lali nepopohnala,asi bych se na to vykašlala...
A jen tak mimochodem tohle je Hiroko&Hiroki a jejich první Yaoi tak je prosím nekamenujete...xDxD
Hiroko von Rabersdorf
"Rai, s tou angličtinou bys měl něco udělat..!" Ozvala se mamka při prohlížení čtvrtletních výsledků.
"A co, to mi neřekneš..??" Vyrazil ze sebe a nezapomněl přidat sarkasitickej podtón hlasu.
"Uč se.." Poradila máma moudře. Vyprskl.
"Aha..Jak mám podle tebe skloubit učení, práci a lítání kolem baráku, když ty toho nejsi schopná." Vzápětí přiletěla facka, přestřelil.
"Drž hubu, ty malej nevděčnej...prevíte.." Kdyby nebyla vychovaná jako dáma nejspíš by mu plivla do obličeje. Spakoval se dřív, než mě mohla uhodit po druhý.
"A co, to mi neřekneš..??" Vyrazil ze sebe a nezapomněl přidat sarkasitickej podtón hlasu.
"Uč se.." Poradila máma moudře. Vyprskl.
"Aha..Jak mám podle tebe skloubit učení, práci a lítání kolem baráku, když ty toho nejsi schopná." Vzápětí přiletěla facka, přestřelil.
"Drž hubu, ty malej nevděčnej...prevíte.." Kdyby nebyla vychovaná jako dáma nejspíš by mu plivla do obličeje. Spakoval se dřív, než mě mohla uhodit po druhý.
/ / /
Flákal se po ulici, když ho někdo chytil za rameno a otočil.
"Tady by ses neměl courat.." Prohlásil chlápek ve kterém Rai poznal své učitele angličtiny.
"A co Vy tu..??" Zašklebil se a rozmáchl rukou. Byli právě v ulici..Červené Lucerny, tak se tomu říkalo. Raiův profesor začínal průhlednět.
"No já.." Zabrblal nervózně. Najednou si uvědomil, že chlapec stojící před ním je o hodně mladší a tudíž se mu nemusí ospravedlňovat. Rázem se zviditelnil.
"Co tu pohledáváš..?" Věnoval Raiovi dosti nepříjemný pohled.
"Coby..," trhnul Rai rameny a profesorův pohled opětoval ",..jdu na šichtu." Kazuki zrudl, rajčata, papriky, a jahody se mohli se svou červenou zahrabat.
"Ty, tu pracuješ..??" Trhl hlavou k oné ulici. Rai přikývl a pohledem Profesora angličtiny propaloval."
"Nějak mamku musím uživit a věřte nebo ne, vybalování zboží po večerech mi moc nepomáhá, tady mám kšeft jistej a navíc chodím, jen když je to domluvený dopředu, mám pár věrnejch, nic víc nepotřebuju." Pronesl Rai líně a svým čokoládovým pohledem Kazukiho propaloval dál.
"Míříte sem..??" Zeptal se škodolibě a pozoroval jak se Kazuki zmenšuje.
"Vlastně ano...teda ne-ne..." Zpanikařil a o kousek ucouvl.
Rai se ušklíbl, měl zvláštní pocti, že z dnešního večera by mohlo kápnout něco víc.
"Jestli chcete mám teď hodinu čas můžu Vás vzít." Věnoval Kazukimu uklidňující pohled.
"Já já....já..už...já...ne...já.." Pan profesor se zmenšil na nejvyšší možnou míru.
"Nemusíte se bát, nekousnu Vás.." Zakřenil se Rai a už ho za rukáv táhl do oné zrádné ulice. Kazuki se ještě chvíli vzpíral,ale pak to vzdal. Byl nervózní jak pes při bouřce,ale zároveň v něm rezonovalo to podivný vzrušení.
Sakra Kazuki ovládej se, hned jak tě pustí musíš zmizet, vždyť je to jen malej kluk.
Ale zatraceně svůdnej. Odpověděl hlásek v jeho hlavě. Vydechl a pokusl se uklidnit. Hned jak tě pustí zmizíš. To byl poslední plán, který vymyslel než ho Rai bez větších protahovaček strčil do pokoje a zamkl za sebou.
A jejda. Projelo Kazukimu hlavu. Rai se usmál, vytáhl klíček ze zámku a schoval ho do skříňky vedle dveří. Vzápětí potom vrhl na Kazukiho mlsnej pohled. Ve skutečnosti nebyl Rai taková křehotinka jak vypadal a jeho sexuální apetit byl doslova neukojitelný. Vydržel mnohem víc než jeho "zlatíčka" požadovali.
"Říkal jsem Vám, že nekoušu." Usmál se a přesunul se blíž své oběti.
"Když se uklidníte bude to pro oba lehčí a příjemější." Zapředl a už se o Kazukiho otíral obličejem. Jeho profesor prudce vydechl a pokusil se uhnou Raiovým rtům. Jeho plán na útěk zkrachoval stejně jako jeho pokus o úhybný manévr.
"Rai...já...já myslím,že tohle není dobrý nápad.." Odstrčil ho od sebe a zhluboka se nadechl.
"Promiň, ale když něco začnu chci to dokončit, za každou cenu." Raiovi se nebezpečně zablýsklo v očích. Jeho ruka se prodrala pod Kazukiho košili, ten prudce vydechl.
Rai se usmál. Měl jen hodinu, přišlo mu to docela málo na pokoření chlapa jakým byl Kazuki.
"Dobře.." Špitl, zachytil Kazukiho pohled. Volnou rukou mu vjel do vlasů, rád se mazlil. Naklonil se k němu blíž a lehce ho políbl. Kazuki se nadechl, chtěl ještě naposledy protestovat, ale přerušili ho Raiovi hebké rty.
"Uklidni se, nejlépe spolupracuj.." Zamručel a přenesl svou pozornost na tepnu Kazukiho krku. Cítil jak prudce mu bušilo srdce. Vypletl ruku z jeho vlasů a přesunul ji ke knoflíčkům bílé košile. Najednou ucítil Kazukiho teplé ruce, přejížděli mu přes záda, lehounce jakoby se bál, že by mohl jinak ublížit. Rai zatím finišoval v rozepínání košile. Nadzvedl se, aby mohl Kazukiho políbit. Ten ho k sobě dychtivě přitáhl. Rai se odtáhl,aby se mohl přesunout trošičku níž. Kazuki mu vjel rukama do vlasů a něžně je čechral. Přesunul k jeho bardavkám, přičemž donutil svého společníka zavzdychat. Uličnicky se usmál a svoje úsilí zdvojnásobil. Ruce,které ještě před chvíli přejížděli Kazukiho pevné bříško se posunuli o několi centimetrů níž. Zvědavě prozkoumávali okolí lemu kalhot. Profesor nevěděl na co se soustředit dřív, nedokázal přestat vzdychat. Raiovi šikovné ruce rozepli pásek a vlouzli pod kalhoty. Kazuki prudce vydechl a jeho tváže dostaly růžový nádech, chtěl mu něžnosti nějak oplatit, ale pokaždé, když začal Rai sebou cukl a přesunul se na jiné citlivé místo, přičemž ho donutil zavzdychat.Raiovi rty se pomalu dostávali ke svému cíli, jeho ruce vyklouzli z kalhot a obratně rozepli knoflík i zip. S malou pomocí se mu podařilo kalhoty stáhnout. Jakmile to udělal zjistil, že profesor angličtiny byl dnes na ostro. Posadil se Kazukimu na nohy a rozjařeně se na něj podíval, rukou přitom šmejdil po jeho stehnech a dováděl ho tak k šílenství. Najednou se sklonil Kazuki zalapal po dechu cítil jeho teplý dech a musel se hodně ovládat, aby jeho hlavu nechytil a nepřimáčkl si ji do klína. Rai si hrál, rád si hrál. Dráždil své společníka až k nepříčetnosti. Jemně se otíral a hladil. Kazuki umíral vzrušením, začal prosit. V tu chvíli ho vzal Rai do úst. Pomalu si hrál, sál laskal kousal. Kazuki vzdychal jako smyslů zbavený, nedokázal se ovládat.
"Prosím..." Zavrčel. Měl ochraptělí hlas a přivřené oči. Rai se slitoval, přidal na intenzitě polibků i doteků. Kazuki se prohnul a vyvrcholil. Rai statečně polykal. Kazuki si ho stáhl do náruče.
"Děkuji.." Zašeptal a políbil ho do vlasů. Rai se začervenal, nikdo mu neděkoval...
"Tady by ses neměl courat.." Prohlásil chlápek ve kterém Rai poznal své učitele angličtiny.
"A co Vy tu..??" Zašklebil se a rozmáchl rukou. Byli právě v ulici..Červené Lucerny, tak se tomu říkalo. Raiův profesor začínal průhlednět.
"No já.." Zabrblal nervózně. Najednou si uvědomil, že chlapec stojící před ním je o hodně mladší a tudíž se mu nemusí ospravedlňovat. Rázem se zviditelnil.
"Co tu pohledáváš..?" Věnoval Raiovi dosti nepříjemný pohled.
"Coby..," trhnul Rai rameny a profesorův pohled opětoval ",..jdu na šichtu." Kazuki zrudl, rajčata, papriky, a jahody se mohli se svou červenou zahrabat.
"Ty, tu pracuješ..??" Trhl hlavou k oné ulici. Rai přikývl a pohledem Profesora angličtiny propaloval."
"Nějak mamku musím uživit a věřte nebo ne, vybalování zboží po večerech mi moc nepomáhá, tady mám kšeft jistej a navíc chodím, jen když je to domluvený dopředu, mám pár věrnejch, nic víc nepotřebuju." Pronesl Rai líně a svým čokoládovým pohledem Kazukiho propaloval dál.
"Míříte sem..??" Zeptal se škodolibě a pozoroval jak se Kazuki zmenšuje.
"Vlastně ano...teda ne-ne..." Zpanikařil a o kousek ucouvl.
Rai se ušklíbl, měl zvláštní pocti, že z dnešního večera by mohlo kápnout něco víc.
"Jestli chcete mám teď hodinu čas můžu Vás vzít." Věnoval Kazukimu uklidňující pohled.
"Já já....já..už...já...ne...já.." Pan profesor se zmenšil na nejvyšší možnou míru.
"Nemusíte se bát, nekousnu Vás.." Zakřenil se Rai a už ho za rukáv táhl do oné zrádné ulice. Kazuki se ještě chvíli vzpíral,ale pak to vzdal. Byl nervózní jak pes při bouřce,ale zároveň v něm rezonovalo to podivný vzrušení.
Sakra Kazuki ovládej se, hned jak tě pustí musíš zmizet, vždyť je to jen malej kluk.
Ale zatraceně svůdnej. Odpověděl hlásek v jeho hlavě. Vydechl a pokusl se uklidnit. Hned jak tě pustí zmizíš. To byl poslední plán, který vymyslel než ho Rai bez větších protahovaček strčil do pokoje a zamkl za sebou.
A jejda. Projelo Kazukimu hlavu. Rai se usmál, vytáhl klíček ze zámku a schoval ho do skříňky vedle dveří. Vzápětí potom vrhl na Kazukiho mlsnej pohled. Ve skutečnosti nebyl Rai taková křehotinka jak vypadal a jeho sexuální apetit byl doslova neukojitelný. Vydržel mnohem víc než jeho "zlatíčka" požadovali.
"Říkal jsem Vám, že nekoušu." Usmál se a přesunul se blíž své oběti.
"Když se uklidníte bude to pro oba lehčí a příjemější." Zapředl a už se o Kazukiho otíral obličejem. Jeho profesor prudce vydechl a pokusil se uhnou Raiovým rtům. Jeho plán na útěk zkrachoval stejně jako jeho pokus o úhybný manévr.
"Rai...já...já myslím,že tohle není dobrý nápad.." Odstrčil ho od sebe a zhluboka se nadechl.
"Promiň, ale když něco začnu chci to dokončit, za každou cenu." Raiovi se nebezpečně zablýsklo v očích. Jeho ruka se prodrala pod Kazukiho košili, ten prudce vydechl.
Rai se usmál. Měl jen hodinu, přišlo mu to docela málo na pokoření chlapa jakým byl Kazuki.
"Dobře.." Špitl, zachytil Kazukiho pohled. Volnou rukou mu vjel do vlasů, rád se mazlil. Naklonil se k němu blíž a lehce ho políbl. Kazuki se nadechl, chtěl ještě naposledy protestovat, ale přerušili ho Raiovi hebké rty.
"Uklidni se, nejlépe spolupracuj.." Zamručel a přenesl svou pozornost na tepnu Kazukiho krku. Cítil jak prudce mu bušilo srdce. Vypletl ruku z jeho vlasů a přesunul ji ke knoflíčkům bílé košile. Najednou ucítil Kazukiho teplé ruce, přejížděli mu přes záda, lehounce jakoby se bál, že by mohl jinak ublížit. Rai zatím finišoval v rozepínání košile. Nadzvedl se, aby mohl Kazukiho políbit. Ten ho k sobě dychtivě přitáhl. Rai se odtáhl,aby se mohl přesunout trošičku níž. Kazuki mu vjel rukama do vlasů a něžně je čechral. Přesunul k jeho bardavkám, přičemž donutil svého společníka zavzdychat. Uličnicky se usmál a svoje úsilí zdvojnásobil. Ruce,které ještě před chvíli přejížděli Kazukiho pevné bříško se posunuli o několi centimetrů níž. Zvědavě prozkoumávali okolí lemu kalhot. Profesor nevěděl na co se soustředit dřív, nedokázal přestat vzdychat. Raiovi šikovné ruce rozepli pásek a vlouzli pod kalhoty. Kazuki prudce vydechl a jeho tváže dostaly růžový nádech, chtěl mu něžnosti nějak oplatit, ale pokaždé, když začal Rai sebou cukl a přesunul se na jiné citlivé místo, přičemž ho donutil zavzdychat.Raiovi rty se pomalu dostávali ke svému cíli, jeho ruce vyklouzli z kalhot a obratně rozepli knoflík i zip. S malou pomocí se mu podařilo kalhoty stáhnout. Jakmile to udělal zjistil, že profesor angličtiny byl dnes na ostro. Posadil se Kazukimu na nohy a rozjařeně se na něj podíval, rukou přitom šmejdil po jeho stehnech a dováděl ho tak k šílenství. Najednou se sklonil Kazuki zalapal po dechu cítil jeho teplý dech a musel se hodně ovládat, aby jeho hlavu nechytil a nepřimáčkl si ji do klína. Rai si hrál, rád si hrál. Dráždil své společníka až k nepříčetnosti. Jemně se otíral a hladil. Kazuki umíral vzrušením, začal prosit. V tu chvíli ho vzal Rai do úst. Pomalu si hrál, sál laskal kousal. Kazuki vzdychal jako smyslů zbavený, nedokázal se ovládat.
"Prosím..." Zavrčel. Měl ochraptělí hlas a přivřené oči. Rai se slitoval, přidal na intenzitě polibků i doteků. Kazuki se prohnul a vyvrcholil. Rai statečně polykal. Kazuki si ho stáhl do náruče.
"Děkuji.." Zašeptal a políbil ho do vlasů. Rai se začervenal, nikdo mu neděkoval...
Pokračování příště...^__^
Žádné komentáře:
Okomentovat